PDF verze zde: Rakvický zpravodaj - 1995 - č. 3

OCR text níže slouží především jen pro indexaci a vyhledávání na webu, čtěte PDF verzi!

RAkvický ZPRAVO A vydává obecní rada v Rakvicích Rakvičané na slovíčko … Hukot traktorů, malotraktorů, ter a jiných zemědělských vozidel je neklamným znakem toho, že vRakvicích isoukromé zemědělské podnikání se již rozjelo. Vždyť v Rakvicích se dosud přihlásilo k soukromému podnikání 188 občanů, z toho 31 podnikatelů se výlučně věnuje zemědělské výrobě. Zemědělské družstvo obhospodařuje 55 % půdy, soukromí zemědělci již 45 % zemědělské půdy. Je to téměř dvojnásobek než činí celostátní průměr. Ajak letos zemědělcům přála příroda? Pomalu končí hospodářský zemědělský rok. Naši samostatně hospodařící zemědělci i družstevníci mohou začít bilancovat, mohou začít skládat účty o tom, zda ajak dobře či špatně hospodařili. Je pravda, že ještě přijdou dvoje žně (vinobraní a řepa), ale již každá z obou skupin zhruba ví, na čem je. Dostává se tedy ke slovu přísloví … „až se zima zeptá, cos dělal v létě“. Ohlédnete-li se zpět, uznáte, že se k nám letos příroda zachovala poměrně příznivě, dosti štědře. Je pravda, že například jarní sliby v obilí a o hroznech příroda nedodržela,ale dala adásnad vněčem méně než jindy. Ale kdo se například letos více věnoval plodinám révě vinné bude mít aspoň tolik jako loni. Totéž jeiu většiny ostatních produktů. Kdo nezahálel, nedojde újmy. Sledujete-li údaje o hospodářských výnosech, dovíte se, že náš kraj vykazuje lepší výsledky než v celém státě, ať už jde o obiloviny či ostatní produkty, a to i ty, které nejsou pro náš kraj typické. Kdo dbal, má, kdo přírodu nešidil, je spokojen zvlášť, kdyžsi uvědomíme,že zemědělství je závislé na Pánu Bohu (materialisté řeknou na rozmarech přírody). Je známá pravda, že zemědělci byli, jsou a budou vždy nespokojeni. Tak už je to Život naučil. Vždyť jejich práce je velmi tvrdá a náročná. Jsou opravdu odkázáni na přírodní pomínky, ale stejně jako v jiném podnikání musí umět předvídat a riskovat. Musí však být na výši doby, musí mít znalosti, které jim umožní aspoň z části předcházet nástrahám přírody, musí znát svoje řemeslo. Jedno však lze už teď říci. Ti, co podnikají samostatně, se již vymanili z počáteční nejistoty, získali nové poznatky, získávají sebedůvěru, učí se předvídati riskovat. A co je velmi důležité. Naučili se organizovat, naučili se řídit. Na skutečnost, zda bylo zemědělcům letos přáno, čine, mohou být rozdílné názory. |sami vládní činitelé se dívají na hospodářské výsledky v zemědělství rozdílně. Premiér Klaus tvrdí, že zemědělství se chytlo a nabírá dech, i když bude jěště několik let trvat útlum prvovýroby, za pozitivní považuje však skutečnost, Že podíl zemědělské výroby na hrubém domácím produktu je na evropské úrovní. Naproti tomu ministr zemědělství Josef Lux tvrdí, že zemědělství ve vyspělých státech dosahuje vyšších výnosů plodin a lepší užitkovosti hospodářských zvířat než naše. Jen zemědělci sami, jen ti, kdo denně zápolís půdou, vědí, v čem jsou základní potíže a jak z nich ven. Proto by bylo zajímavé, kdyby někdo ze samostatně hospodařících rolníků i družstevníků reagoval na tyto problémy i v Rakvicích a podělilse s ostatními o ně v prosincovém čísle Rakvického zpravodaje. redakční rada U 8 Rakvický © L ZPRAVODAJ OBEC Vážení spoluobčané, vtěchto dnech máte možnost seznámit se s územním plánem naší obce, doplněný o návrhy dané při projednávání v minulém roce. Plán je zveřejněn ve výloze NS Universal. Před definitivním schválením proběhne 5. října veřejné zasedání, kde za účasti zpracovatele ing. arch. Horákové bude podáno podrobné vysvětlení. Tato dokumentace obsahuje závazné a směrné části řešení sídelního útvaru Rakvice pro období do r. 2010. V návrhu územního plánu jsou obecní pozemky v prostoru drůbežárny v trati Kopce vytypovány pro výstavbu soukromých vinných sklepů. Veřejnou vyhláškou jsou, pro zjištění zájmu o tuto výstavbu, nabízeny tyto pozemky občanům. Původní plánrekonstrukce budovy obecního úřadu v tomto roce byl pozastaven a přednostně bylo provedeno svedení dešťových a odpadních vod z budov OÚ a staré ZŠ do kanalizace z důvodu podmáčení těchto budov. V současné době zvažuje obecní zastupitelstvo možnost vzít úvěr na výstavbu nové MŠ v areálu horní školy s tím, že po následné rekonstrukci školy na Náměstí by tato budova byla z části využita jako obecní úřad a druhá část by byla využita pro kulturu a zájmovou činnost. V roce 1997 bude, podle informace SPT Telecom, vobci provedena kompletní kabelizace telefonní sítě. Souběžně stouto akcí je možné realizovat zbudování sítě kabelové televize. Tato síť by zajistila kvalitní příjem 8 programů (z toho 1 místní kanál). Předpokládaný základní účastnický poplatek by činil cca 2 000,– Kč na jednu přípojku s následným měsíčním poplatkem max. 50,– Kč. Pro předběžné zjištění zájmu ze strany občanů o zřízení kabelové televize proběhne v říjnu t.r. anketa mezi občany. Po jednání se zástupci ČD je možné na bývalou skládku „Díly“ navážet, při dodržení stanovených podmínek, pouze inertní materiál (zemina, suť). Rozhodnutím OZje stanoven poplatek za uložení 50,- - Kč za tunu. Skládka je uzamčena, vývoz je nutné nahlásit předem na OÚ. Ztěchto důvodů je odložena plánovaná přeložka panelů ze skládky na výjezdy z polních cest. DNES Informace pro spoluobčany, jichž se týká žádost o dotací na plynofikaci Z výnosu malé privatizace uvolnila Poslanecká sněmovna na Program na ozdravění ovzduší 6,1 miliardy Kč. Téměř 2500 žádostí obcí o příspěvky na pořízení plynových kotlů dosáhlo ale hodnoty asi 20 miliard Kč. Po proplacení zhruba 750 miliónů Kontrolní rada Fondu živ. prostředí pozastavila schvalování jednotlivých žádostí do dořešení této situace. Přestože na dotacinení právní nárok, cítí se starostové obcí zaskočeni, podvedenia před občany znemožnění amatérským přístupem zodpovědných orgánů - MŽP ČR, SFŽP ČR. Chápu, že se občané oprávněně ptají, zřetelná a jasná odpověďz míst, kde se stala chyba doposud ale není. Po urgenci Žádosti na Státním fondu životního prostředí odkazuje tento na Ministerstvo životního prostředí případně na okresní úřad. Na dopis přednosty OkŮ Břeclav ministru živ. prostředí ČR ing. Fr. Bendovi přišla odpověď, z níž cituji: „postupy a zásady pro poskytování finančních prostředků v rámci Programu na ozdravění ovzduší zůstávají nezměněny. Výběr akcí bude prováděn pouze do vyčerpání prostředků uvolněných pro tento program. Je nutné počítat s tím, že značnou část žádostí nebude možno uspokojit. Ministerstvo životního prostředí ČR nadále zastává stanovisko. že základem opatření uskutečňovaných vrámci Programu na ozdravění ovzduší ČR je plošná plynofikace vybraných obcí, měst nebo městských částí. Příspěvky občanům ministerstvo považuje za související, ale pouze doplňkové opatření k provedení komplexní asanace ovzduší ve vybrané obci nebo městě“. Z výše uvedeného vyplývá sice malá šance na získání dotace, přesto nepovažuji tuto záležitost za uzavřenou. O výsledku dalších jednání vám budou podány informace. Vajbar Petr starosta nakvický - == ZPRAVODAJ proměny ZZ/ N ÁMĚSTÍ Jazykovědci označují náměstí jako prostor mezi domy obce nebo města. Není úmyslem tohoto pojednání psát obecně o takovém prostoru, ale chci si se čtenáři popovídat o rakvickém náměstí, o jeho osudech, historii i o jeho tváři. Náměstí v každém městě nebo obci, jeho výstavnost nebo zchátralost, jeho vzhled jsou obrazem obce nebo města a jeho obyvatel. Je však obrazem jeho historie a současnosti. Jakétedy byly osudy rakvického náměstí a to oddoby, kdy jsou o Rakvicích první písemné záznamy. Víme, žeo Rakvicích jsou první písemné záznamy z roku 1248, tedy před 747 lety. To vévoda Oldřich Korutanský, synovec krále Václava. asyn dcery Přemysla Otakara. Jitky byl vté doby držitelem údělu břeclavského a patřily mu i Rakvice. Koncem října 1248 daroval komendě řádu templářskéhov Čejkovicích „na spásu duše svých předků“ čtyři popluží vRakvicích (popluží byl kus polí, který mohl být obdělán oráčem se dvěma dobytčaty za jeden den). V roce 1248 bylo již v Rakvicích přiděleno osídlencům 28 lánů polí. Bylo tu 140 obyvatel. To znamená, že v Rakvicích bylo v roce 1248 nejméně 28 velkých usedlostí. Lokátor, který osidloval Rakvice, věděl, že kraj je stále zaplavován povodněmi řeky Dyje, že je povětšině bažinatý. Proto umístil první usedlostina jižním svahu vyvýšeniny dnešních Kopců. Usedlosti setáhly na svahutéto vyvýšeniny od dnešního domu č.p. 136 po dnešní obecní dum. Od obou koncu této řady domů směrem na jih bylo několik dalších usedlostí. Tak vznikla část původního prostoru dnešního náměstí. Na obou stranách krajních domů horní části náměstí vznikly později svobodné dvory První budova, která byla na prostoru puvodního prostoru náměstí postavena, byla kaple zasvěcená sv. Ondřeji, atov letech 1431-1434. Souhlas ke stavbě kaple dal olomoucký biskup Kuneš ze Zvole. V roce 1497 požádal rychtář Lukáš Schramm a konšelé Petr Dudler a Kašpar Czarr olomouckého biskupa Stanislava Thurza, aby mohli zříditkolem kaple sv. Ondřeje hřbitov. Povolení ke stavbě dostali vroce 1498. Požadavek postavit hřbitov podpořili Vilém z Pernštejna, který byl v té době hormistrem království českého a drželi Rakvice. 10. ledna 1503 byla kaple povýšena na farní kostel. NE pRakvický © ZPRAVODAJ V roce 1540 dal Jan z Lipého souhlas k tomu, aby se v Rakvicích usídlili habáni. Jsou spory o to, zda jim dal k dispozici dvůr, či sijej vybudovali. Máme zato, žesi jej vybudovali aže si postavili své domy na v té době zatím nezastavěném prostoru kolem dnešního náměstí. Tak vzniklo dnešní náměstí. Poněvadž ve druhé polovině 16. století táhla vojska proti Turkům, vybudovali si habáni pod domy vedle důkladných sklepů tzv. lochy, vnichž se v dobách tažení vojska ukrývala. V roce 1605 došlo k přepadení Rakvic maďarskými vojsky (Bočkojavci). Rakvice byly vypáleny. Došlo i k vypálení a poboření kostela. Habáni obnovili svůj společný dvůri svá obydlí. Kostel však zůstal v rozvalinách. Nově vybudované domy a majetek museli však habáni na vánoce v roce 1622 opustit. Odešli do tehdejších Uher. To užtrvala čtvrtý roktřicetiletá válka. Během této války byly Rakvice úplně zpustošeny. Po skončení třicetileté války začal tehdejší držitel hodonského panství a držitel Rakvic hrabě Bedřich z Oppersdorfu kolonizovat Rakvice českým obyvatelstvem. V letech 1652-1654 bylo osadníkům prodáno více než 30 půllánů a tina náměstí budovali své grunty (usedlosti). Vroce 1700 byl natroskách kaple postaven nový kostel a byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Duchovní správa byla prováděna podivínským farářem. Teprve odroku 1784 převzal duchovní správu rakvický kněz. V roce 1789 byla vystavěna na náměstí fara. V roce 1844 byla postavena na poschodí. V roce 1783 byl hřbitov kolem kostela zrušen a založen nový na dnešním místě. Na počátku 19. století již kostel nepostačoval potřebám rakvické farnosti. Proto dva rakvičtí sousedé, a to čtvrtláník Jiří Foukalzč.p. 12apůlláník Jakub Korčák z č.p. 138 založili v roce 1817 fond narozšíření kostela ve výši2 226 zlatých. Rozšíření kostela bylo však provedeno až v roce 1875. Po přestavbě měl kostel v presbitáři síťovou klenbu a vedlejší oltáře zasvěcené sv. Josefu a P. Marii. V roce 1874 byla podle císařsko-královského nadinžinýra Gustava Petráška z Vokauštejna provedena mikulovským stavitelem Jiřím Rejslem krytba věže. Byla pozlacena báně a opatřena novým železným křížem. Další dílčí úpravy se kostel dočkal, stejně jako fara, až v roce 1931 za starostování Františka Kamenského, tedy po 57 letech. Od této doby nebyla kostelu věnována pozornost. Chátral. Stromy kolem něho přerustaly, kostel byl podmáčen, okolí pustlo. Uplynulo dalších 50 let. Zželelo se starostovi Frantovi Zachovi tohoto stavu a s energiií jemu vlastní se pustil do restaurování náměstí. Šťastný a odvážný, ale mnohými občany nepochopený záměr restaurovat kostel a další objekty na náměstí přinesl, jak si dále povíme, své ovoce. Další budova na náměstí, habánský dvur, který byl v roce 1622 opuštěn, byl po novém osídlení Rakvic přeměněn na obecní dům, ve kterém byl umístěn hostinec, řeznictví, býkovna, kovárna, domácí šatlavy (věznice). Na náměstí byla postavena dále obecná škola. Nejsou záznamy o tom, kdy byla postavena. Nutno předpokládat, že byla postavena v poslední čtvrti 18. století, neboť již vroce 1749 nařídila císařovna Marie Terezie, že patronové obcí musí v obcích, kde ja farní úřad zřídit obecnou školu, podle dochovaných záznamu byla na náměstí postavena školní budova v roce 1806 pod doškem. Tato budova vyhořela 15. května 1806 a byla nově postavena do roku 1808. RAakvický - — ZPRAVODAJ Tato budova byla používána jen jako škola až do roku 1882, kdy byla upravenaz poloviny na obecní úřad a druhá polovina sloužila jako jedna třída obecné školy Dolní část náměstí uzavírá dnes budova školy, která byla postavena na základech hlavního habánského dvora a pozdějšího obecního domu. Byla otevřena v roce 1882. Na tu dobu výstavná budova školy má ve své čelní stěně čtyři výklenky. V prvním poschodí jsou ve výklencích umístěny sochy dvou bohyní. Jsou to řecká bohyně Pallas Athéné a římská bohyně Minerva. O Athéné řecké báje vyprávějí, žeto byla nejmilejší dcera řeckého boha Dia. Neměla matku. Vyskočila v plné zbroji z hlavy Diovy. Byla bohyní moudrosti, umění, řemesel, byla také bohyní války, ale války vedené s rozvahou. Byla i ochránkyní měst, zejména Athén. Římská a etruská bohyně Minerva byla jednou z hlavních římských božstev. Římané ji brzy ztotožnili s bohyní Pallas Athénou. Byla také ochránkyní umění, řemesel a později i bohyní vítězství. Obě sochy jsou na škole dnes zalíčeny stejně jako ostatní zdivo, nepoutají na sebe žádnou pozornost. Nejsou ozdobou školy. Kdyby se k úpravám školy přistupovalo jentrochu citlivěji, došlo byi ke zvýraznění soch a tími celé architektury budovy. V dolních výklencích jsou umístěny busty prvních našich prezidentů. Jsou již zahaleny do šedi prachu. Busty vtéto šedi © již nemohou nic reprezentovat, ba ani se nemohou těšit žádné pozornosti. Prostě jako by tam nebyly. Že se těšily kdysi pozornosti, ukazuje tato fotografie. Dnešní lhostejnosti těch, kterým by neměly být lhostejné, je až zarážející. Vždyť od doby jejich znovuinstalování se ani při významných výročích u nich neobjevilo ani kvítko. Že by vše odvál čas? Rychtáři a purkmistrové a později i starostové mívali své úřadovny ve svých domech. Místnost domu, sloužící k výkonu funkce byla zvlášť upravená a byla rozměrnější, reprezentativnější. Mnohéz nich měli zvláštní vnitřní architekturu. Teprve v roce 1882 za starostování Jakuba Hrdiny byla na krátký čas z jedné menší místnosti školy udělána obecní úřadovna ve škole otevřené v roce asi 1882. Krátce na to byla v budově školy z roku 1808 upravena obecní úřadovna. Tu pak úřadovali starostové a tajemníci a scházela se obecní zastupitelstva. K přístavbě a nádstavbě této budovy došlo vroce 1964. V budově je dnes vedle obecního úřadu umístěna pošta. V budově je i hasičská zbrojnice. Mimo tyto budovy najdeme na náměstí církevní objekty a civilní památky. Jako nejstarší je tu umístěna socha svatého Jana Nepomuckého. Je z roku 1775. To už hodonské panství i Rakvice v konkurzu koupil od hraběte Josefa Czobora (známého z knihy Jana Herbena - Do třetího i čtvrtého pokolení) František Štěpán Litvinský manžel císařovny Marie Terezie, jako soukromý majetek Habsburské rodiny. Tehdy byl v Rakvicích rychtářem Melichar Jelínek a purkmistrem Jan Foukal. Další pamětihodností je nyní zrestaurovaný kříž, kterýje opatřen latinským nápisem, který zní: Crux expensis duorum Foukalet Waiibar erecta. Českyto znamená „Vztyčený kříž zaplacen dvojicí Foukal a Vajbar“. Kryptogram - skrytý údaj zní: CVX XDV XWIIC. Dalším pomníkem, který je na náměstí postaven, je pomník věnovaný obětem první světové války. Tento pomník byl zbudován z podnětu místní Jednoty legionářu, z výnosu sbírek po obci a z výnosu různých zábav. Byl slavnostně odhalen 20. srpna 1922 za účasti občanů celého okolí. pRakvický - ZPRAVODAJ Na pomník padlých byla umístěna deska uvádějící jména rakvických židů, kteří zahynuli za 2. světové války v koncentračních táborech. Na druhém koncihorní části náměstí bylv roce 1948 vybudován malý pomník připomínající 700. výročí od první písemné zmínky o existenci Rakvic. Stejně jako stěžejní historické budovy na náměstí, mají své osudy budovy lemující toto náměstí. Je vhodné se zmínit o některých. Tak například v domě č.p. 15 byla vroce 1911 první pošta. Posledním majitelem tohoto domu byl Julius Štork, který jej prodal rakvické záložně Reifeisenka. Tato dům vroce 1912 zbořila a postavila nový, vněmž měla své sídlo. Vedle toho v ní byl umístěn nově zřízený potravní spolek. V roce 1950 byl tento dům zvýšen o jedno patro a přeměněn na lékařský dům. Význam dochovaných habánských sklepů na náměstí není třeba přípomínat. Není třeba připomínat, žena náměstí žili a působili dva poslanci zemského sněmu moravského, poslední rychtářa celá řada starostů. Šťastná myšlenka starosty Franty Zacha restaurovat hlavní budovy a objekty na náměstí a výtvarně dokreslit okolí na něm, přinesla ovoce. Máme dnes náměstí, ktkeré je chloubou. Již skutečnost, Že například časopis Malovaný kraj otiskl fotografii náměstí ve svém seriálu významných historických objektů, svědčí o tom, že restaurace náměstí se podařila a že upoutala pozornost široké kulturní veřejnosti. | cizí návštěvníci ba cizinci, kteří maně zavítají do Rakvic, s určitým zájmem si náměstí prohlížejí a zajímá je jeho historie. Bylo by si přát, aby vykonané dílo bylo inspirující ke zvelebování celé obce a aby hospodářský rozmach obce a jeho obyvatel ved! k dalšímu kulturnímu rozmachu obce a udržení dnešní výstavnosti náměstí. Aještě jedna poznámka. Snad se najde rakvický výtvarník nebo umělecký fotograf, který zachytí krásu náměstí, abychom mohli posílat pozdravy na pěkných pohlednicích. Dr. Huber Režný František Vlastimil Průdek - verbovník Ve čtvrtém čísle Rakvického zpravodaje z roku 1992 jsem psal o rakvických osobnostech, jmenovitě Františku Vlastimilu Průdkovi a Josefu Eduardu Kornyšlovi, a tov souvislosti s jejich účastí na tažení Slováku proti Uhrum. Uvedl jsem, že při tomto tažení byl F.V. Průdek zajat a vojenským tribunálem odsouzem k trestu smrti. Historik Zdeněk Fišer objevil, že Prudek v roce 1853 popsalsvé osudy v zajetía uveřejnilje vkalendáři“Nejnovější moravsko-slezský Přítel“ Než se seznámíme s osudy Prudka jak sám líčí, připomeňme si, že Průdek a Kornyšl po návratu z všeslovanského sjezdu z Prahy v červnu 1848 pobývali v Rakvicích a dělali sbírku na podporu tažení Slováku proti Maďarům. Podle vlastního líčení se František Vlastimil Prudek vydal„do Holiče co verbovník“. BylMaďary zajata odevzdán maďarskému soudu v Senici. Když se o této události dovědělo moravské místodržitelství, intervenoval v Prudkuv prospěch sám místodržitel hrabě Lažanský. Uvězněného Průdka byli Maďaři ochotni propustitjen náhradou za vudce odbojných Slováků J.M.Hurbana. Sám Prudek (dále líčí) své osudy v zajetí. Do Holiče šel dne 22. září 1848 na výzvědy o situaci v přípravách povstalcu proti Maďarům. Košutovský komisař jej však zadržel a vyslýchal. Týž den k večerujej dal eskortovat do Senice. Tam byl Průdek souzen. Tamní soud byl se svým rozhodnutím rychle hotov. Prohlásil ho za příznivce Hurbanova. Nařídil hajduku, aby Průdkovi dal železná pouta a pod stráží dvou mužu ho dal do vězení. Vězení nebylo zié. Byla mu sňata pouta, měl pohodlné lože a slušnou stravu. Ve vézení celkem strávil pět a pul týdne a čekal, co sním bude. Dne 26. září viděl z okna vězení, jak na Senici útočí slovenští dobrovolníci a poznal na koních dva ze známých velitelu, a to Bloudka a Zacha. Tito vlastenci se zůčastnili červnových událostí v Praze v souvislosti s boji na barikádách, stejně jako Prudek. Útok dobrovolníků byl neúspěšný. Byl vytvořen soudní tribunál, který si vuči zajatým dobrovolníkum počínal velmi krutě. Před městským domem, kde tribunál zasedal, bylo rozbito sta holí na trestaných Slovácích. Průdek výslovně píše: “… tu se rány nepočítali, nýbrž bilo se tak dlouho, až nebohý člověk tak trýzněn byl, že do malob upadl a odvlečen býti musel„. F.V.Průdek byl dne 29. září opět vyslýchán. Výsledek výslechu označil jeden z přísedících, že … „je zralý pro šibenici“. Popravy se v Senici měly konat 11. října 1848. Ty se tento den v Senici skutečně konaly. Průdek však je sledoval jen zokna své vězeňské cely. Byl přece jen posuzován jako politický vězeň a nejako obyčejný vzbouřenec. Po skončení těchto poprav byl převezen za doprovodu 15 mužů do věznicev Leopoldově. Trest smrti nebyl proveden proto, že se jeho případu opět ujalo moravské místodržitelství. Jak sám dále uvádí, bylo sním slušně nakládáno „co s důležitým vězněm politickým“. Dokonce mu býl dán na obsluhu zvláštní voják a profous sám mu donášel jídlo. Dostával tabák podle libosti a bylo mu poskytováno prádlo podle potřeby. 16. prosince, tedy po 84 dnech vězení mu bylo oznámeno, že bude dopraven do Pešti. Ktomuto oznámení sám uvádí: „Návěstí to bylo pro mne hrozné, neboť jsem musel v ústředním sídle fanatismu maďarského obávati se projevu nejhorších.“ Eskorta, kterou byl Prudek převážen do Pešti, vedla přes Nitru, Nové Zámky do Komárna, kam dorazili 19. prosince 1848. Odtud pak eskorta nastoupila cestu do Pešti. Tam byl Prudek držen ve vězení do 2. ledna 1849. V tomto vězení, stejně jako celá řada s ním vězněných Slováku, zažil mnoho ústrku. 2. ledna ještě s dalšími 1500 zajatými Slováky byl Prudek odtransportován do Szolnoku. Ještě před dosažením cíle se Prudkovi v jedné zastávce vlaku podařilo z nedbale hlídaného vlaku ještě s jedním vězněm, který uměl maďarsky uprchnout. 4. ledna 1849 však byli poznání a byli vedeni zpět do Pešti. Tam se však už nedostali, neboť mezi tím vojska generála Windichgratze obsadila Pešť. nakvický - ZPRAVODAJ Dostali se jen do Sinkoku, kde byli oba vyslýcháni. Bylo to 6. ledna. Průdek se při výslechu vydával za Němce z Prešpurku. Podařilo se mu soudce přesvědčit o své nevině i o nevině svého druha. Byli oba osvobozeni. Dostali jako průvodce Slováka, který je dovedl do Pešti. Tam však upadli opět do zajetí. Tentokrát však do rakouského. Prudek byl uvězněn s dalšími 40 Maďary. 10. ledna se Průdek rozhodi požádat o pomoc dopisem adresovaným přímo generálu Windischgratzovi. Žádost na vrchního velitele měla kouzelnou moc. Průdek o tom ve svých vzpomínkách píše: „Netrvalo ani pět minut, dojde do kazematů ordonační důstojník a vyvolav méjméno žádá, abych šel s ním … dojdu s důstojníkem ke štábnímu auditoru, u něhož bylo právě mnoho důstojníku císařských shromážděno. Byljsem požádán vykiádati jim zevrubně, co v krátkosti bylo obsaženov cedulce.“ (v jeho dopisu generálu Windischgratzoví). Oni jeho druh byli skutečně osvobozeni, mohli opustit Budapešť. Průdek opustil Budapešťa přes Vídeň a Hodonín dojel do Želešic a ubytoval se u svého bratra Josefa, který tam byl knězem. Tam se delší dobu zotavoval, než našel svoje existenční zajištění v zemských deskách v Brně. O jeho působení v Brně, mimo jiné napsal rozsáhlejší pojednání, které bylo publikovánov národopisném sborníku Jižní Morava v roce 1990. Je vhodné ještě jen uvést, že Průdek sev roce 1861 vzdal místa v zemských deskách a věnoval se obchodu s vínem a jinému podnikání. Pak se odstěhoval ke svým příbuzným do Prostějova. Tam 11. ledna 1873 zemřel. Zemřel tedy týž rok jako jeho přítel J. E. Kornyšl. Dr. Hubert Režný RAKVICKÉ POSTAVY, POSTAVIČKY A FIGURKY Náš pan listonoš Dříve bývalo na vesnici párvzdělancu čistátních úředníku, kteří si považovali své práce, hájili svoji stavovskou čest a obvykle vykonávali svojipráci aždo důchodu. Moc možností na zaměstnání v místě nebylo, a proto je obvykle neměnili. K těmto postavám obce patřili listonoš., který obcházel celou dědinu, nosil noviny, obsílky, Viktora Korčáka a později i Františka Herzána. A protože byl veselá kopa, nadělal se volovin na celý román. Stále spěchal, hnal se Rakvicemi a věděl o každém domě všechno. Komu hodit noviny ventilačkou, komu do otevřeného okna, pod vrata nebo do schránky. Roznesl poštu rychlostí závodního chodce a dopisy, dobréi špatné zprávy. Zvláště důchodci ho netrpělivě očekávali v určené dny v měsíci. Dnes se poštovní doručovatelky rychle mění a nemáme čas je ani poznat. Celoživotní listonoš - to býval pojem atypická figurka obce. Zvláště když měl smysl pro humor a uměl v každém domě navázat rozhovor. Už nám pomalu vymřeli pamětníci pana poštmistra Hromady, který jako prvníza pomoci poštovní | depeše | oznámil Rakvičanům vznik ČSR v r. 1918. Občané - jak praví kronika - se seběhli a společně s učitelem Heinigem provolávali: „Jsme svobodní, jsme svobodni!“ Typickou figurkou řadového listonoše byl pan RudolfMach. Jeho veselí kamarádi mu za války dali přezdívku Šaňo Mach, podle ministra vnitra Slovenského štátu. Šaňo dělal politické vývrtky, ale náš Ruda Mach zustával svuj a dělal vývrtky komického druhu. Pocházel! z nedalekých Uherčic a služba ho donesla do naší obce. Manželku měl z Vojkovic, ale oba se s jako kluci jsme mu stačili jedině poklusem. Jsou všakznámy případy, kdy se někde zdržel na zabíjačce nebo u dobrého burčáku a Rakvice byly tehdy jedinou obcí, kde chodil večerník, protože na konci vesnice dostali noviny až za soumraku. To ovšem byly výjimky, protože náš pošťák byl starej poctivec. Největší historky si o něm dědina vyprávěla v souvislosti s motocyklem Plonýr, kterýsi unáhleně zakoupil, aniž by měl ke strojům nějaký vztah. Různá technická doporučení vnávodu přehléd!. Až za nějakou dobu zjistil, Že Pionýr má 3 rychlosti a jezdil stále na jedničku. Ještě déle mu trvalo naučit se zastavovat. Vymyslel si na to 3 metody. Jednak jezdil až do vyjetí benzínu nebo jel bez plynu k transformátoru a oběma nohama drhl o zem až to chcíplo. Pak se zdokonalil a zastavoval o dvoják sloup. Jednou havaroval a v plné jízdě zapích! Pionýra do hromady Hirlukšovýho hnoje. Byl tolik od kravěncu, že setěžko poznalo, co je Rakvičáky dobře sžili. Tehdy byla jiná doba, lidé měli více času sivšeho všímat a bavit se svými skutky. Snad proto se zachovalo hodně vzpomínek na našeho pošťáka Rudu. Ruda byl sečtělý, zajímal se odění ve světě a rád otom diskutoval. Dokonce byl i muzikantem a hrál v kapele řidič a co motorka. A když ho honili policajti, jezdil sem atam, ažho chytili. Ale asi měli tenkrát větší pochopení pro sklenku vína čí jeho roztrŽitosta nakonec to dobře dopadlo. Dnes byste se řidičáku už asi nedočkali. Jednou vezl starý pan Zima se Špicovýma volama močuvku. Alistonoš Zach zrovna vez! balíky na vlak. Rakvický - ZPRAVODAJ A protože jeli oba k nádraží, Ruda si uvázal sáně (bylo to V zimě) za kanon s fekáliemi. Když najeli na místo bez sněhu, sáně potrhly, vytáhly špunta močůvka hrnula na balíky. Bylo to před vánocemi a adresáti dostali tentokrát balíky s typickou vůní venkova. Když zabíjel řezník Vajbar u malíře Řezáče, pozvali oba svého kamaráda Rudu podržet prase. Schválně ho nechali držet přední nohu. A řezník udělal vše proto, aby krev co nejvíce stříkala. Po zabití prasete se nepoznalo, koho vlastně píchali. Ruda byl červený jako by ho kýblem krve polil a dušoval se, Že už v Životě držet prase nebude. Listonoš Ruda měl tolik svoje zaměstání rád, žesiněkdy ani nestěžoval, co při něm musel vytrpět. Kolik deště a zimy, kolik psů ho pokousalo a také kolik osamocených lidí našel mrtvých, když jim nesl důchod. A také ho jednou přejela svatba, když jim nesl svatební blahopřání. Pošťák-tobylo řemeslo aonho bralpoctivě a stavovsky čestně. Škoda, že užho více není. Dožil se požehnaného věku 78 let a je pochován v rodných Uherčicích. Rosta Obhlídal Mistr od Ikdyž se těšíme na vinobraní, přece jen litujeme, že je konec teplým, zářijovým letním dnům, že je za námi doba prázdnin, bezstarostných dovolených a čekají nás dny vlhké, sychravé, studené, ale nelitujeme, vždyť tento přírodní koloběh patří k našemu životu. Vyslechl jsem vyprávění českého profesora, který nějaký čas přednášel na univerzitě ma Floridě, kde přírodní koloběh nefunguje tak jako u nás v Evropě. Není tam žádný podzim, žádná zima, jen teplota klesne na 28 st. C a jinak je teplo, slunečno, plody dozrají a stromy zase kvetou a vy po nějakém čase čekáte na změnu, ale ta se nedostavuje, padá na vás únava, jste nervózní, nejste schopni se soustředit na práci. Časem si zvyknete, to je pravda, ale přesvědčíte se, jak hluboce je systém koloběhu ročních období v nás zakořeněn. Jako starého kamaráda podzim jistě přivítají vinaři, sadaři, myslivci, také čtenáři knih, domácí kutilové a jiné činnosti, na které je potřeba více času. Nesmíme zapomenout, že k podzimu patří také draní peří. Vytopené kuchyně s vůněmi bylinkových čajů vítajítetičky, které zasedají ke stolům, kdena něčeká hrnec s peřím, aby se pustily nejen do draní, ale ido vyprávění. Každá z nich si s sebou přináší příběhy nastřádané životem a každá je vypráví svým způsobem. Jednou z těchto svérázných vypravěček byla tetička Osyková od transformátoru. Své vyprávění přímo prožívala, od srdce se zasmála, nebo taky rozplakala, naprosto své posluchače zaujala. | když to v životě se svým mužem neměla lehké, jeji vyprávění o něm bývalo vesměs veselé. „Já se dočkám, tetičky, blaženosti až tam hore u Pána Boha, tady si už prodělávám očistec. Já isto istě půjdu rovnů do nebe, nikde se už zastavovat nebudu, snáď enom v tej bráně nebeskej jak mě budů nasazovat křídla. Tak mě ten můj netvor sužuje. Chlastá, chlastá a chlastá, Že sinekdy myslím že tonéni ani člověk. Toťkaj sme na něho nastrážili se synem pasť, a byli sme si istí, že jak sklapne, bude s pitím konec. On jak vám nekde vidí plnů flašu, tak ju bez koštování našup vypije. Kolikrát nám už vypil petrolej na svícení, anito s ním nehlo, enom zasmradil celej barák svojím dechem a tak sme mu namíchali utrejch, že by to porazilo aj slona. Dali sme do flaše, co bylo po ruce. Ocet, pepř, jed na potkanů, naftalín, prášek na blechy, opodeldok a protože sem dolíčila dvůr a důle sem to obtahla modrů obrovnávků, tak aj teho modřidla sme do teho nasypali, a to sme právě udělali chybu. Flašu sme postavili zedvora na okýnko ke komoře, aby si hneď všiml. Když došel dom stalo se všecko, jak sme čekali. Jak uvidělflašu, hneď s ňů byl hotovej. Bez koštování ju do sebe převrátil až do dna. Otřepal se, chvílu stál na místě jak solnej slůp, jak dyž užovka žabu zhltne a potom to začalo. Nejprv se roztřepal jak sulc a potom ho chytla škytavka. Škubal sebú až se musel o zeď opřít, zahučelo v něm a došla pro nás pohroma. Jak stál u tej na bílo zalíčenej zdi, stačil akorát gatě stahnůt, ale čupnůt si už né. Tetičky dyby ste to viděly, bílá zeď byla v momentě modrá, jak to nebe nad hlavů. Kerej čert mě napískal Luže dat tam teho modřidla. Div divůcí, že sem to přežila. Po tej hrůzy sem už všecko nechála Pánu Bohu, enom ten dvůr sem musela přelíčita představte si, že potom prohlásil, že je mu nejak špatně od žalůdka, a proto musí it rychle do hospody na štamprdlu, abych mu na ňu dala. Jednů sem si myslela, že je s ním konec. Aj sem se štěstím rozbrečela. Dycky po vinobraní si postaví bečku k pelechu, natahne z ni šlauch, zalehne na lůžko a leží tak dlůho, dokaváď tů bečku nevypije. Je to pořádná bečka, tož mu to nekdy trvá dva týdně, nekdy tři týdně, podle teho jaků má chuť. Leží, nestává, nejí, enom pije a spí, tam dycky až to dopije musíme ho vynest poumývat, převlíct a nakrmit, ale lůní sem myslela, že to děláme naposledy. Byl vám úplně studenej, nejevil známku života, tož sem zavolala syna, aby mě pomohl dat ho na nejaků rovinu. Dali sme do světnice židle, na židle desky, na ty sme ho položily, zapálila jsem svíčky dokola a celá šťastná sem utíkala pro pana farářa Spurnýho. Ten za chvílu došel aj s kostelníkem, pokropil ho svěcenů vodů, podkůřil ho a potom mu pan farář dal polůbnůt takovej malej, nenápadnej železnej křížek, a to neměl dělat. Jak ten můj ucítil na pyskách cosi chladnýho, oživil, zvedi hlavu a podivá: Nahni to - neteče. Pan farář nepromiuvil, otočil se na kramlíku a rychle od nás utíkal. To byla ostuda. Já bych se nejrači do zemi zahrabala. Ke zpovědi sem šla rači až za dva měsíce, tak sem měla strach a tak su včíl ráda, že ho zavřeli. Jak v tech svojich gumákách obcházel deň co deň sklepy v Zaječí, Přítlukách a Rakvicích, tak sem tam neco ukradl, aby měl na chlast a tak sedí v kriminálu a já mám na chvílu pokoj.“ Pohl Zdeněk RAakvický - ZPRAVODAJ Odpolední procházka Víno, jež je chuti plné a příjemně voní jistě z Tr kmanských je slunných strání. Pokud tordší na jazyku zdá se však plné je a harmonické to v Koziperkách zcela jistě dokončilo svoje zrání. Ze Štymberka kdo má víno to jemné je, kulaté a květné. Snad každý čertu upsal by se jen mít ho v sudě a ve svém sklepě. Jak sejdeš níže o kousek zpátky zase stojíž mezi vinicemi. Z prava jsou Zacle, od leva Krátký k severní straně otočeny dávají víno hrubší z těch svahů. To však zpěvné je a těla soalnatého i když trpčí jak jiná vína kolem šíří svého kraje slávu. Jak pár kroků ujdeš směrem k Vrbici už kostelní věž nad zelením pokukuje. Jak červeně maják svítící k domovu cestu ukazuje. A to je konec dnešní procházky. Vzpomeňme ještě Kopce a Zahrádky kde réva svůj dar Božský dává ale už z tolika ochutnávek dnešních pomalu na prsa klesá nám hlava snad někdy příště v podvečerním stínu vydáme se v tento směr. Podívat se, zavzpomínat, přivoněk zas k vínu těším se na ten letní podvečer. Zdeněk Poll PROČ KOZLI? Zlomyslní a jízliví občané sousedních vesnic si kdysi dávno vymyslelina Rakvičany přezdívku „kozli“. Není zrovna lichotivá. Ptáme se dnes proč přezdívka „kozli“. Vznikla náhodně nebo byla odvozena od nějaké věci, události nebo snad, nedej Bože, podle vůně nebo zápachu? Zkusme najít její původ. Podíváme-li se do katastrálních map obce Rakvice, najdeme v rakvickém katastru les zvaný Koza, najdeme polní trati Koziperků (Geselberg) jako jsou Koziperky, Podkoziperky, Nadkoziperky, prostě hemží se katastrální název „koza, kozí“. Ptáme se proč tu nejsou názvy např. „srna, srnčí, srní“? Vezmeme-li si na pomoc staré německy označované názvy uvedených tratí, a vezmeme-li si na pomoc německý slovník, zjistíme, Že v rakouské němčině pojem „Die Geiss““ znamená přeloženo do češtiny srna nebo kamzičí samice a teprve na třetím místě je uveden název koza. A dále. Domácí koza je v tomtéž slovníku (zoologicky vyjádřeno) Die Ziege. A konečně, a to je velmi důležité, myslivecky zejména ti skalní označují srnu slovem koza. Ale u nás nežily přece kozy volně vlese, nýbrž tamžilisrnci. A šlo- litedy vlese o kozy, musely to být srny. Vždyť v našem kraji byly domácí kozy chovány výjimečně, a to zpravidla jen domkaři. | dnes je domácí koza chována jen výjimečně. Zato bylo u nás a je i nyní mnoho srnčího, tedy srnci a zejména srny, myslivecky zvaných kozy. Při povodních, který u nás v dávných dobách bývalo přebohatě, táhlo srnčí do Koziperků (Geiseberg). Tyto byly odedávna osázeny vinohrady. Tu srnčí nacházelo nejen ochranu, ale i potravu. Proto i jejich původní německé pojmenování Geiseberg, Koziperky. Mnoho označení polních tras slovem „kozí“, přimělo asi vtipálky se ptát. Když koza a kozí… kdejsou kozli? Jak víme obcí zejména při hodech často k bitkám. A tak se lze domnívat, že při neúspěších sousedu, si tito ulevovali nadávkou Rakvičanům kozli. Přezdívka není tedy na místě. Ale vznikla a přetrvává i když pomalu mizí. Zůstane však platit, byť pomalu jen jako historická vzpomínka.A muže být tu a tam použita. Mnohý Rakvičan se jí nebude moci vyhnout při popíjení dobrého vínka u svého přítele v sousední vesnici. Jistě ji však dnes už přijme s přátelským pousmáním, vždyť po přečtení tohoto našeho zduvodnění jejího původu poučí svého přítele, že je dnes všechno jinak. „Říkáš-li mi příteli, že jsem kozel, jako bys říkal, že jsem ztepilý srnec. A to mě těší“ Dr. Hubert Režný KNIHOVNA Poroce se opět hlásí ke slovu I místní lidová knihovna. Znovu a znovu musíme upozorňovat některé čtenáře na dluhy, které vůči knihovně mají. Knihyi časopisy jsou drahé, takže „milí čtenáři“, uvědomte si, prosím, když ztracenou knihu nebo časopis zaplatíte, knihovna muže nakoupit za tyto penize časopisy, případně knihy nové. Většině organizací se nedostává peněz v potřebné míře, tak se snaží získat sponzory. Knihovně by stačilo, kdyby dlužníci svézávazky vyrovnali, nebo knihy vrátili. Knihy i časopisy jsou majetkem obce a měly by sloužit všem, kteří o ně projeví zájem, vám doma zabírají místo, protože je určitě nečtete víc než jednou. Poplatky zustávají stejné, za ztracenou knihu a drahý časopis je to dvojnásobek ceny, u starších časopisů je příplatek - cena + 10,– Kč. Upomínky jsou u letošního roku Kč 5,— u výpůjček starších Kč 10,—. Přihlášky a obnovené průkazky na celý kalendářní rokje u dospělých Kč 50,—, u studentů a dětí Kč 20,—. Půjčovní doba: úterý | 14-18 hod. čtvrtek 9-11a14-19 hod. Ikdyž knihovna nakupuje menší množství knih a časopisů, je v průběhu roku knižní fond neustále doplňován, mátez čeho vybírat. Přijďte a uvidíte. Vindišová Rakvický - ZPRAVODAJ Vážení Rakvičáci, opětse spolu setkáváme na stránkách Rakvického zpravodaje. Na začátku nového školního roku 1995/96 Vám všem přeji jenom to nejlepší, ať se Vám vždy a všude dobře daří. Dovolte mně nyní, abych Vás ve stručnosti seznámil s činností Základní umělecké školy (ZUŠ) z konce již uplynulého školního roku. Ve dnech 21.-26. června reprezentoval naši obec dětský pěvecký sbor ve Francii. Padesát dětí ve věku 9 - 14 roků zpívalo na čtyřech vystoupeních. Zde bych rád vzpomněl velice působivé koncertování v Paříži přímo pod Eiffelovkou. Naše děti v koncertním oblečení nastoupené ve třech řadách v půlkruhu, z jedné strany vlajka České republiky, z druhé strany pak vlajka naší školy (vyrobila paní Bukovská). Po první písničce, kterou nás doprovázela skupina Lopuch, se na improvizované scéně sešlo na 300 na první pohledrůzných národností a kontinentů. Pro mnohé „lovce“ kamer-video, jsme byli vítaným obohacením. Nálada při zpívání nádherná, vnímaví posluchačitleskali našim dětem. Vyvrcholením našeho pobytu ve Francii byla celodenní návštěva vesnice Montlignon. Na počest rakvickýchdětí arodičovského doprovodu byla dopoledne vmístním kostelíku slavnostní mše. Zde se nám podařilo v závěru obřadu díky písní Haleluja rozezpívatvšechny přítomné. : Náš cíl, vzorně reprezentovat Rakvice se, myslím, podařila dětikrormě zpívání mohly poznatzblízka „perly“ Paříže. Celá tato náročná akce se zařizovala řadu měsícůdopředu, za vydatné organizační podpory rodičů dětí a finanční pomoci: YMCA Brno, ZD Rakvice, Ekoingstav Rakvice, Agrostav Hustopeče, Vinium Velké Pavlovice, Obecní úřad Rakvice, Okresní úřad Břeclav, redakce zpravodajského týdeníku Nový život, rakvičtí pořadatelé muzikantského plesu, dva nejmenovaní dárci z Břeclavi, nejmenovaný dárce z Rakvic, Lusi- Rakvice, Fruta Lednice, firma Antonína Kučery, pekárna - paní Kocmanová. Všem uvedeným firmám a jednotlivcům upřímně děkuji, Že svojí finanční účastí pomohli celou akci zabezpečit. Přesto nám chybí na pokrytí všech výdajů ještě 30 tisíc, které máme do konce roku zapůjčené od místního sdružení YMCA Brno. Máme v plánu, že během měsíce září a října provedeme brigádu a sběr železného šrotu a starého papíru a zmíněnýdluh zaplatíme v termínu. Věřím, že tak jako doposud i tentokrát dětem dospěláci i rakvičtí spoluobčané pomohou. V době letních prázdnin, ve dnech 12. - 20. srpna pořádala ZUŠ jižsvé desáté pěvecké soustředění. 125dětí našlo svůj přechodný „domov“ v Policiu Jemnice (u Vranovské přehrady). A opět to byli rodiče dětí, kteří se bez nároku na honorářa ve své dovolené věnovali a vaňlinašimdětem a45 dětem z Rožnova pod Radhoštěm. Děkujeme za vydatnou pomoc panu Lubomíru Malinkovi a paní Marii Lukešové z Rakvic, panu Medňanskému z Hustopeč, ZD Rakvice a Drůbežářským závodům ve Velkých Pavlovicích. Vážení Rakvičáci, bez Vaší pomoci a nadšení by se těžko pracovalo. Těším se s Vámi nashledanou při pořadech, které pro Vás sdětmiidospělými připravíme. Václav Peša učitel ZUŠ v Rakvicích Dětský folklór Současně se zahájením školního roku zahajuje v Rakvicích činnost dětský taneční soubor pod vedením p. Jaroslava Válka. Blíže se p. Válek představil: narozen v roce 1971, bydlí v Rožnově pod Radhoštěm, svobodný, vyučen strojníkem pro zemědělskou výrobuna SZŠ ve Vsetíně. Po rozpadu ZD zaměstnán u bezpečnostní služby OOP Zlín, pracoviště Rožnov. Záliby - sport, tanec, hudba. Osm let hrál na trubku, 10 let tančil v dětském a 5let v souboru dospělých na LŠU. Baví ho práce s dětmi. V v Rakvicích Rožnově byl spoluzakladatelem dětské cimbálové muziky Juráš a nyní je vedoucím dětského folklórního souboru Jurášek. Věřím, že se p. Válkovi (přestože není místní) podaří za pomoci rakvických občanů položit základy zájmové činnosti udržující folklórní tradice v Rakvicích. Ze strany obecního zastupitelstva má ktéto čínnostiplnou podporu. starosta 10 RAakvický - ZPRAVODAJ O agroturistiku je zájem Prázdniny na venkově, agroturistika, aktivní dovolená je jako stvořená pro náš kraj. Zatím se „rozjíždí“ spíše pomalu. Většinou nechybí zájem o tento druh podnikání, ale zájemce odrazuje nutnost počátečních investic, nedostatek informací a nejistý marketing. Z tohoto pohledu nabízí zajímavou možnost projektECEAT. Nadace ECEAT ČR (Evropské Centrum pro EkoAgroTuristiku) je garantem podpory a rozvoje ekoagroturistiky v České republice, tj. takové turistiky, ježje vsouladu sochranou přírodya krajiny a vyváženým rozvojem venkova. Nadace, která funguje odroku 1992 bylav prvních třech letech své činnosti zaměřena pouze na podporu ekozemědělců - ubytovatelů, provozujících ekologickou farmu nebo farmu v přechodném období k ekologickému způsobu hospodaření. Ekologických farem nabízejících současně | ubytování je ale u nás stále ještě poskrovnu a poptávka © poekoagroturistice v západní Evropě, ale iu nás doma roste. Nadace ECEAT ČR proto rozlišuje svůj podpůrný program a její aktivity tak začínají být zajímavé i pro zájemci z našeho regionu. A kdo se tedy může do programu zapojit? 1. Ekologicky hospodařící zemědělci s oficiálně certifikovanou produkcí (kontrola a certifikace je garantována MZe ČR). 2. Tradičním způsobem hospodařící zemědělci, kteří jsou si vědomi nutnosti ochrany přírody a krajiny a kteří se z různých důvodů nerozhodli pro zemědělství ekologické. 3. Zemědělci hospodařící v CHKO nebo přírodně hodnotných a chráněných územích. 4. Malé venkovské pensiony, respektující při svém provozu zásady ochrany Životního prostředí, aktivního životního stylu a poskytující svým hostům možnosti pestřejšího stravování (biopotraviny, racionální výživa, vegetariánská strava …) o. Ubytovací zařízení ekologických iniciativ s pevně stanoveným programem a odborným dozorem ze strany nadace ECEAT ČR. 6. Ubytovatelé z oblasti s chráněným kulturním dědictvím (např. lidové stavby, památkové rezervace …) Aconabízí nadaceECEAT ČR zájemcům zapojeným do tohoto programu? - zařazení do každoročně vydávaného katalogu ubytovatelů a jeho distribuci v západní Evropě a ČR, - přípravu organizovaných regionálních programů pro zahraniční hosty našich farem, - bezplatnou poradenskou a informační službu pro ubytovatele zapojené v projektu ECEAT i pro širokou veřejnost. Rozšíření projektu dává tedy poprvé možnost i zájemcům o poskytování agroturistických služeb v našem regionu (zemědělci hospodařící naúzemí CHKO Pálava, venkovské pensiony, památkové objekty …). Pokud máte obavu, že budete muset nejdříve postavit pension, možná vás uklidní to, Že napříkladdrtivá většina návštěvníků z Holandska dává přednost pobytu pod stanem na zahradě. Začítlze vtomto projektu skutečně s málem a bylo by škoda možností, které tento projekt pro náš region skýtá, nevyužít. Pokud budete mít zájem o další informace, obraťte se naregionální zastoupení projektu ECEAT ČR při ZO ČSOP Adonis, sídlící v Mikulově, Náměstí 32, tel.0625/3239. Vážným zájemcům o zapojení do projektu sdělujeme, že termín uzavírání smluv na příští sezónu je již 23. 9. 1995. Viskařský Yofak Zdá se nám, žetiskařský šotek si náš zpravodaj oblíbil. Vždyť téměř vkaždém číslenás uvádí do rozpaků. Zejména v posledním čísle si začtveračil. Hned v úvodním článku namísto aby uvedl „Projdete-li Rakvicemi …„“ nám napsal „Projdete-li se Rakvičané*. Začtveračil si iv Proměnách .. Pam nechal učitv Rakvicích Aloise Mrštíka odroku 1852 do roku 1864, ačkoliv tu učil od roku 1882 do roku 1884. Další překvapení nám šotek uchystal tím, že jediným dopravním prostředkem domkaře, kterým se dalo projekt brankou do jeho domku byl „traktor“, namísto aby brankou mohl projet „trakač“, porakvicky „tragač“. Inu malá změna. Snad to bylo naposled. Prosíme, abyste tyto chyby omluvila pokud si zpravodaj ukládáte, abyste si v něm provedli opravy. 11 pRakvický - ZPRAVODAJ Společenská kronika Sňatky: Omasta Roman - Štefková Marcela (Mikulov - Rakvice) Osička Miroslav - Trechová Dita (Rakvice - Přítluky) Opršal Libor -Nohavcoválveta © (Přítluky) Je krásné mít rád. Narozené děti: Zapletalová Nikola čb. 513 Suský Stanislav 86 Krůza Tomáš 177 Stará Veronika 155 Všem dětem přejeme šťastný život. Zemřeli: Hrdina Josef vevěku 7 let Makucha Zdeněk 67 let Člověk je nesmrtelný ve své práci a ve vzpomínkách svých bližních. Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně. Příspěvky jednotlivých jmenovaných autorů jsou v původním znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: Soukr.tiskárna V. Bílovice.