PDF verze zde: Rakvický zpravodaj - 1995 - č. 2

OCR text níže slouží především jen pro indexaci a vyhledávání na webu, čtěte PDF verzi!

RaAakvick — 6.271995 ZPRAVO Aj vydává obecní rada v Rakvicích Rakvičané na slovíčko … Projdete-li Rakvičané, jakoby jste se procházeli ne zemědělskou vesnicí, ale městem. Výstavní domy, dlážděné a asfaltované silnice a dlážděné chodníky před domy, zahrádky od jara do podzimu plné květů. Okna zahalená přebohatými záclonami. Porovnáte-li tuto bohatost se vzhledem Rakvic na starých fotografiích z počátku tohoto století, bude se vám zdát, že naši bohatí předkové byli chudí. Ale bude se vám to opravdu jen takto jevit. Byli bohatší než si myslíme. Jejich Život byl sice naplněn těžkou prací, ale byl plný pohody, klidu, byl bez uspěchanosti. Měl svůj rytmus, diktovaný jen rytmem určovaným přírodou. Naši předkové si uměli po práci sednoutna lavičky v žůdře nebo na okraj kamenných studní na dvoře. Uměli si se sousedy posedět a pobesedovat. Jak to krásně znělo například: „Jdu na besedu nebo jdu si se sousedy pobesedovat.““ Uměli si radostně zazpívat. Nezneklidňoval je strach, Že zmeškají 65. díl „seriálu průměrné milionářské rodiny“. Raději sidružně pobesedovali ai zazpívali vtichém večeru. Rakvická chasa tehdy chodívala po dědině se zpěvem nebo posedala kolem kříže u kostela a její zpěv se nesl setmělou vesnicí. | děvčata v hloučcích besedovala. Bylato doba pohody, klidu, družnosti, sousedství. Ne nadarmo se hospodáři oslovovali „sousede“. Zima pak bývala dobou ochotnického divadelčení, plesů i masopustů. Kdo se neúčastnil besed, sesedli se doma. Ženy pletly nebo háčkovaly a někdo z rodiny jim předčítal z děl našich spisovatelů nebo jiných tehdy dostupných knih a časopisů jako byl např. Světozor.|knihovna Pěveckého a čtenářského spolku Žerotín půjčovala pro tyto příležitosti své knihy. A dnes? Dnes už neposlechnetev podvečer zpěv chasy ani tiché hovory skupinek lidí. Vesnice v podvečer je pustá. Oživí ji jen co chvíli projíždějící auto nebo osamělý návštěvník hospody. Jen modravý svitoken vám napovídá, že lidé sedí nebo pospávají kolem televizoru. Chceme-li se pobavit, musíme si pozvat profesionály, drazeje za pomoci sponzorů zaplatit a zazpívat si, přidat se k jejich zpěvu se můžeme na jejich pokyn. Dnes snad jen na hodech zaslechneme jakési pokusy mladých o zazpívání, a to nezní vždy libozvučně. Stali jsme se obětmi shonu, chvatu. Stali jsme se obětmi honby za mamonem a co je nedobré, stali jsme se zajatci televize, tranzistorů. Doba, kdy Rakvičanům hrály rakvické kapely, které například na konci minulého století vedli Obhlídalové nebov dávné době pak Filové, Korčáci, jsou ty tam. Se smutkem lze vzpomínatna doby slávy ochotnických divadel na ochotníky, jako byli Pavli Průdci, Jakubi Foukalové, Jaroslavi Korčáci, Václaví Glozové, Mařeny Nečasovi, Rozvity Pohli a celá řada dalších ochotníků, s nimiž s plným zaujetím hrávala divadlo většina učitelů. Dovedli zahrát Maryšu bratří Mrštíků, Naše furianty, Jana Husa a další klasiky divadla. Náklady na vypůjčení kostýmů si hradili ze vstupného. A sály byly plné diváků. Přijdou ještě někdy takové doby? Najdou se mesiáši, nadšenci, buditelé, kteří pozvednou prapor takové slávy. Seskupí kolem sebe nadšence a Rakvičané začnou zpívat, popřípadě hrát pro vlastní radost, pro své potěšení a potěšení jiných? Vždyť jsou mezi námitakoví, kteří umí a při troše dobré vůle budou ochotni se na obnově osvětové práce podílet. Vždyť všechno jde, když se chce. A najdou se i podpůrci - sponzoři. Nebo budou tyto řádky jen „hlasem volajícího na poušti?!“ redakční rada rRakvický - ZPRAVODAJ OBEC S blížícím se pololetím je na místě provést rekapitulaci plnění celoročního rozpočtu a zásadních úkolů daných rozhodnutím zastupitelstva. Pro přehlednost uvádím jednotlivé oblasti: Bytová výstavba bytovka č.p. 670 - pět bytů se prodává nájemníkům včetně úhrady za opravu střechy a daně z převodu nemovitosti - celková částka činí 152 504,– Kč za jeden byt. Bytovka č.p. 578 - (9.6. zatopené sklepy) připravuje se technická dokumentace k provedení výměny stupaček a napojení na kanalizaci, dále bude provedena výměna ZT 1. a vodoinstalace, oprava střechy a sklepů. Realizace je plánována na 07 - 08/95. Občanská vybavenost Žádost o dotaci na výstavbu MŠ nebyla zařazena do programu zkvalitnění technického stavu škol. Připravují se podklady prorealizaci napojení odpadůze staréškoly a OÚ do kanalizace. Byla dokončena oprava veřejných studní, a to na ulicích Luční a Svislá a ve dvoře staré školy. Voda je pouze užitková, pro použití v případě poruchy vodovodní sítě. Distribuce a obchody Dům č.p. 19 na Náměstí je z části pronajat panu Medňanskému na zřízení prodejny ovoce, zeleniny a nápojů. Nájemce provede dále opravu porušené části budovy (dříve spořitelna) pro rozšíření prodejny. Služby Budova Svazarmu není zatím administrativně dořešena. V současné době je dána na obecní úřad žádost soukromým podnikatelem na odprodej prostoru Kačenárny - záměr zbudovat malý 14 lůžkový penzion při respektování všech hygienických a zejména ekologických požadavků. Snímek podobného penzionu zřízeného v rezervaci Josefovské údolí u Adamova je vyvěšen na nástěnce u OÚ. Požární ochrana i Cisterna - kropička je v CSAD Břeclav na provedení opravy motoru. Doprava Od dodavatele akcí „Na řádku“ a „U luže“ je dán příslib DNES dodržení termínu dokončení, t.j. do konce června i když u obou akcí došlo k vícepracem proti původnímu plánu. „Na řádku“ bude navíc zbudováno odstavné parkoviště ze zatravňovacích panelů a zbudována zábrana proti najíždění vozidel k vodě. „U luže“ byl navíc proveden nový rozvod vodya prodloužení vozovky do ulice Luční. Po ukončení těchto akcí bude prováděna oprava překopů vozovek, kanalizačních vpustí a poklopů. Pro zbudování vozovky „U měšťanky“ je zadána příprava technické dokumentace na protažení kanalizace od přístavby školy k ulici Horní. Odpady Skládka na Bílech uzavřena - České dráhy dají vyjádření k problematice zasypaného silového kabelu v patě náspu. OÚ provede v červenci dle zaplacených poplatků za odpad a popelnice revizi nákladů. V roce 1996 bude hlavně z hygienických důvodů zrušen systém jednorázových odvozů popelnic. Příroda a veřejné prostranství U kostela, Univerzalu a parku v Nové ulici byly rozmístěny lavičky, v případě soukromého zájmujako lavičky, odpadkové koše, případně květinové mísy tohoto provedení je na OÚ k dispozici nabídkový katalog. V rámci údržbových prací bude u hřbitova zbudováno parkoviště. Nedaří se v plném rozsahu provést plánované práce na údržbě obecního lesa. Otázka probírky a odtěžení je zatím ve stavu jednání. Obecní zastupitelstvo řeší v současné době špatnou situaci v oblasti kultury (malá pozornostvýročím, folklórním tradicím, absence stálé hudby, SPOZ, příprava na oslavu 750 let obce atd.) Kdokoliv má zájem a je ochoten v této oblasti pomoci, může se kontaktovats kterýmkoliv členem obecního zastupitelstva. Vážení spoluobčané, přeji Vám dobrou náladu pod „rakvicků májů“ a hezké prožitky z dovolených a dětem hlavně hezké počasí přes prázdniny. starosta Z jednání obecního zastupitelstva Přestožeod minulého čísla Rakvickéhozpravodaje uplynulo velmi málo času, projednávalo se v zastupitelstvu několikvěcí, se kterými je potřeba veřejnost seznámit. V letošním roce bylo možno požádat o dotace na investice ve školství. Zastupitelstvo do výběrového řízení komise, která o dotacích rozhodovala, předložilo projektový záměr výstavby nové mateřské školky v hodnotě 8 milionu korun. Výběrovým řízením bohužel projektový záměr neprošel. Upřednostňovány byly nutné opravy budov, střechy atd. Dalším důležitým bodem projednávaným zastupitelstvem bylažádostoddílu kopanéo finanční dotaci zobecního rozpočtu. V minulém roce přispěla obec 30 000 Kč na opravu kabin. Důvodem letošní žádosti oddílu kopané bylo řešení neutěšené situace na fotbalovém hřišti. Jako v postatě jediné řešení navrhoval oddíl kopané zaměstnávat jednoho pracovníka pod obecním úřadem, který by pracoval střídavě pro Sokola střídavě pro obec. Na toto řešení zastupitelstvo nepřistoupilo z duvodu finanční náročnosti (cca 100 000 Kč) a z důvodu nevýhodné pracovní vytížitelnosti pracovníka obecním úřadem. Konečným rozhodnutím zastupitelstva je dotace 45 000 Kč ročně na plat údržbáře areálu hřiště Další dotace a financování provozu areálu jsou záležitostí oddílu kopané a to formou brigádnické činnosti nebo pomocí sponzorů. Pro úplnost: obec pronajímá obecní pozemky oddílu kopané zdarma (areál hřiště) a hradí veškeré náklady na provoz sportovní haly pro všechna družstva oddílu kopané. Nejdůležitějším bodem, který zastupitelstvo v uplynulém období projednávalo, byla volba nového místostarosty. Na zasedání konaném 1.6. 1995 setéto funkce vzdal dosavadní místostarosta MVDr. Janoušek. Jako důvod bylo uvedeno velké časové zaneprázdnění. Proto bylo na zasedání konaném dne 8. 6. 1995 nutno zvolit do této funkce nového člena zastupitelstva. Za přítomnosti 8 zastupitelů (jeden omluven) byla poměrem hlasu 5 pro, 3 zastupitelé se zdrželi a nikdo proti, zvolena do této funkce MUDr. Studýnková. za obecní zastupitelstvo - Pavel Suchánek RAakvický - m ZPRAVODAJ | JEJ proměn Jlody, mrskolínci a Vejrostci O rakvických hodech se toho iv Rakvickém zpravodaji hodně napsalo. Ať už to byl jejich popis, vzpomínky na konkrétní události, konkrétní zážitky pisatelů atd. Nikdo se ještě nepokusil napsat, jakje viděly děti nebo vidí děti, školáci, odrůstající děti, výrostci a mrskolínci. Nikdo nenapsal, co námz dětství o hodech utkvělo v paměti, čím nás hody poutaly, jakjsme jejich atmosféru chápaly a čím náš život obohatily. Mnoho, velmi mnoho se změnilo, ale salátové, svatojanské hody byly v době našeho dětství velkým svátkem. Daly se tehdy přirovnat snad jen ke slavnostem jako bylo biřmování. | prostředí, v němž se konaly, zůstává hluboko v podvědomíz našeho dětství. Slavnostnost jim dávala i skutečnost, že se odehrávaly v prvních letech po první světové válce. To měly Rakvice 430 domů a 2 377 obyvatel. Prostředkem Rakvic tehdy tekl járek, který se táhl až po Obhlídalovu hospodu a tam se rozléval do šířky. V prostoru u „Hyclového domu“ zabočoval pod mostkem do leva, aby vyústil na Trávníkách, kde byly celý rok bažiny. Řádek, který tvořil dolní část Rakvic, byl tehdy s ostatní vesnicí spojen můstkem. Levá část ulice na dolním konci byla vyvýšena a zpevněna kamením, aby bylo možno jezditna polev Dálpích, Zárybnických, Rovinách, Trkmanských. Pravá část bývala zatopena vodou nebo byla pastviskem husí, porostlé mochnou husí Tam, kde sejárek rozléval na pastvisko husí, končily domy pololáníku a čtvrtláníku a začaly domy podsedníků a domkařů. Domy a domky byly odrazem toho, že Rakvice tvořily v podstatě dvě vrstvy obyvatelstva. Vrstva bohatých a nebohatých, vrstva sedláků a podsedníku. Ale i mezi těmi bohatými i nebohatými byly rozdíly. Uvnitř těchto vrstev byli bohatší a chudší. Domy a domky se od sebe lišily. Selské domy byly širší, měly žůdry, které ústily do síní a po jejích obou stranách byly obytné místnosti a vrata, jimiž se povozy vjíždělo pod kůlnu a do dvora. Domky podsedníků a domkařů byly užší, neměly žůdry a zvrat se vcházelo pod kůlnu, zníž se vcházelo do obytných místností. Vrata měla branku, jíž se vcházelo pod kůlnu. U'selských domů buď na obytné místnosti navazovaly stáje pro dobytek a drůbež, nebo stáje byly ažza dvorem. U podsedníků navazovaly vždy stáje a chlévy pro prasata a drůbež na obytné místnosti. 3 = pRakvický - M ZPRAVODAJ Humna za hospodářskými budovami končila u selských domů stodolami, u domů podsedníků a domkařů jen placem nebo zdí a nějakým přístřeškem. Některé domky neměly ani vrata. Měly jen branku, kterou se vstupovalo do uličky vedle domku, která ani nebyla zastřešena a jíž vytékala v době dešťů voda na ulici. Branky u těchto domů byly tak široké, že se jimi dalo projet traktorem, který byl jediným dopravním prostředkem domkaře. |když bylrozdíl na výstavnosti domů a domků, nebyly v té době rozdíly mezi lidmi, tím méně mezi dětmi a mládeží. Nikdo v té době zatím nevěděl o třídním boji. Ale předmětem mého vyprávění mají býtjednyz hodů před více než 75 lety, hody očima těch desetiletých kluků a dívek. Hody, ano hody byly významným svátkem. Zvláště pakhody letní. Ty setehdy konaly na dvoumístech. Jedny se odbývaly všopě zahrady Rochuse Zacha, hostinského „U raka“: Tady nijak zvlášť vejrostky a mrskolínky nelákaly. Druhé místo hodů bylo v dolní části Rakvic, v hostinci „U rolníka“, jehož majitelem byl tehdy už stařičký hostinský Tomáš Obhlídal. Tento byl přítelem a podporovatelem v roce 1852 až 1864 v Rakvicích učícího tehdy podučitele a spisovatele Aloise Mrštíka. Hody se konaly na prostranství před hostincem. Děti tedy měly možnost hodové dění vidět od začátku až do konce. A opravdu bylo na co se dívat a zažít. A měly na to i čas, protože škola jim skončila. Podívaná pro ně začala jízdou k „Pánovi““ pro máju, dřeva a mlazinu. Proč k Pánovi. Rakvické lesy byly spravovány Lichtenštejnskou správou a vrchní správce polesí býl nazýván „Pán“. Proto chasa musela jet si vyprosit dřevo na „máju a bůdu“ k němu. Tehdy se rakvická chasa se stárky vydala na dvou žebřiňácích, z nichž jeden i s koňmi půjčil Jan Kamenský. Tomuto hodnému hospodáři pro jeho malý vzrůst se všeobecně říkalo Janeček. Druhý povoz s příspřeží půjčil stárkům Tomáš Horáček z čísla 27. Celá akce, která byla provázena zpěvem se neobešla bez velké účasti zejména klukovské části mládeže, která se podílela na radostném ovzduší. Návrat chasy byl o to radostnější a veselejší, že se oba povozy vrátily plně naložené potřebným dřevem a mlázím. Druhý den došlo ke stavění máje a bůdy. Výrostků, mrskolínků i dětí byloplno. Museli se však držetv potřebné vzdálenosti, aby nepřekáželi a nedošlo ke zranění. Když byla mája postavena, byla stavěna bůda, která měla tvar kruhové stavby. Vrch a stěny bůdy byly z větví připojených ke sloupkům a krovům. Ty byly napojeny na máju. Vchod do bůdy, dosti široký, byl jen z jedné strany. Uvnitř bůdy pak byla postavena tribuna pro muzikanty. Udusaná taneční plocha byla pokryta pískem. a M K c M S K x k KN M M

, E ty x ze S X © “

„0 M a SX =O M “. še M ha = m a jj - Větší pozornost mrskolínku, výrostku a všech vždy vzbudil příjezd kolotočářu. Už tehdy známá a početná to byla rodina Berousků. Dvavychrilí koníčci- herky, přivezli do Rakvic komediantský vůz, rodinné to obydlí Berousků aza ním na žebřiňáku složený kolotoč. „Rozbili svůj stan“ - usídlili se na vyvýšené cestě asi 100 m za boudou. Dali dohromady kolotoč a začala zábava. Pohonnou silou kolotoče nebyl motor, ale ochotné ruce rakvických kluků, kteří po žebříku vylezli na horní část kolotoče a roztočili jej. Odměnou bylo právo po určité době si sednout na sedačky a točit se. Pravidla a rozsah točení určoval pan nebo paní Berouskovi. Tiz kluků, kteří už měli nevěsty, si zpravidla sedli za ně a běhemtočení jejich sedačky vyhazovali před sebe. Poněvaž byly hody a doma upečené koláče, ale grejcarů málo, kradly se doma koláče a těmi se platilo. Počet koláčů za jedno svezení určovala paní Berousková. Potomci těchto Berousků byli a ještě jsou slavní cirkusoví krotitelé medvědů a cirkusoví umělci. Ale i Berouskovy koně potřebovaly žrát. Byly uvázáni u žebřiňáku. Pan Berousek našel v dolní části vesnice ochotné lidi, kteří mu dali seno, které už bylo na „hůrách“ a ještě pěkně vonělo. Byli to kočovní, typičtí komediantští koňové-tiší, skromní, odevzdaní do vůle boží. pRakvický - ZPRAVODAJI Trochu odrostlejší chlapci principála Berouska byli rezervou, nenašlo-li se dostatek dobrovolníků na roztáčení kolotoče. Točení nebylo provázeno hudbou. Tu až na hody nahradila muzika pod boudou. A přišla hodová neděle a hodové pondělí. Vesnice voněla senem, vůní růží, lilií a hřebíčků, ale hlavně vůní pečených kačen a husí a koláčů. Po obědě začaly hody. Stárci přivedli své stárky za doprovodu ostatních chasníků a děvčat. Na svém místě stála v té době proslavená kapela pana Hromka. Čekala na pokyn prvního stárka, aby začala hrát. Průvod se dal na pochod pod máju a pod boudu. Před boudou sezastavil. Tamčekal rakvický silák Ferda Medek, chlapsilný, urostlý se čtvrtkou plnou piva se shlukem kluků, výrostků a mrskolínků. Ferda Medek byl pro tyto obdivovatele jakýmsi Buffalo Billem, neohroženým hrdinou divokého západu, jakýmsi symbolickým ochráncem Apačů a bijcem desperátů a psanců. Tak se na něho vejrostci dívali. Ferda se nadechl, zvedl čtvrtku nad hlavu a v tom začali Hromci hrát. Průvod se dal na pochod pod boudu. Několikrát obešel boudu. Ferda dal čtvrtku na zem. Úvod hodů skončil. Hromci zasedli na tribunu. Začali hrát. Kdo začal první tancovat, co se dělo, to mohli vidět z vejrostků a mrskolínků jen ti, kteří mohli chvíli postát u vchodu pod boudu nebo ti, kteří se odvážili rozhrnout listí boudy. To však už nebylo tak zajímavé. Byla to zábava dospělých. Na Ferdu ještě jedna, ikdyž neblahá vzpomínka. Bývalo zvykem, že na rakvické hody chodilai německá chasa z Přítluk. Byla přátelsky přijímána. Chtěla vždy své sólo. Vždyt se většinou vzájemně s Rakvičany znala. Němci chodili k nám na veksl a naši do Přítluk. Jednou si Ferda usmyslel, že rozbijí přítlucké hody. Vydal se tedy s partou na hody do Přítluk. Poněvadž už popili, začali se uprostřed hodů prát a napadli i muzikanty. Ferda napíchl vidlemi buben a nesl jej nad hlavou jako vítěz. Zasloužil se o to, že skončila do té doby vzácná a přátelská družba chasy obou obcí. Hodečky Hodečky, hodečky,. ubylo mně z bečky. Hospodo, hospodo, hrom aby do teho. Vínečko sem dopil, peníze sem propil. Nic už pro mě néni, žádný potěšení. HR Rakvická Rakvičáci hospodáři, pokroku se u nich daří. Víno pijů enom střídmě, proti horku, proti zimě. Kozel je prej jejich znak, žádná pravda - je to rak! Pohl Zdeněk (dokončení) Školní rok 1933/1934. (Tose vyučovalo druhý rokvnové budově měšťanské školy.) Tento školní rok byl zahájen konferencí učitelů, na níž nový ředitel František Hadaš ocenil finanční oběti a práci, kterou rakvičtí občané vynaložili na vybudování měšťanské školy. Nejen to. Učinil výzvu k potřebě růstu kulturní úrovně obce a vyzval celý učitelský sbor, aby usilovně pracoval k blahu dětí i občanu Rakvic. Tato výzva, jak dále uvedu, byla uvedena v život. V tomto školním roce byly vchodu tři ročníky měšťanské školy. Navštěvovaloje 149 žáku. Z toho 69 chlapcu a 80 děvčat. Učitelský sbor tvořili ředitel František Hadaš a učitelé František Jerson, Štěpán Mátl, Jaroslav Veselý, František Zelený, Marie Lemperová, Jan Pivada, Ludmila Volavá. Náboženství řámskokatolické vyučoval konsistorní rada Jan Spurný a náboženství českobratrské evangelické Dr. Říčan. Pro vyučování náboženství byli určení dva kněží proto, že podle náboženského vyznání bylo 140 žáku římskokatolických, 4 žáci náboženství českobratrského evangelického. 5 žáku bylo bez vyznání. Spolupráce obecné a měšťanské školy byla úzká, což se projevovalo i na úseku kulturní činnosti obou škol. Je pozoruhodné, jak výchovná činnosti byla spojena s kulturní činností obou škol. Nejen to. Ze zápisu lze vysledovat, žedo kulturní a osvětové činnosti byliplně zapojeni všichni učitelé na obou školách. Aby byla obohacena výchova žáku, byly sledovány ijak celonárodní, taki světové události. To umožnilo při školních slavnostech, kulturních činnostech a jinýchakcích seznamovato všech významných událostech nejen žactvo, ale i širší veřejnost. Je třeba říci, že každá významná celonárodní, ale i celosvětová událost našla svůj odrazv práci školy a ve zvýšené vzdělanosti žáku a občanu. Obě školy, a to jak obecná, tak i měšťanská na jimi pořádané slavnosti zvaly i rodiče, obecní zastupitelstvo Školství v Dakvicích a místní školní radu. Slavností pořádaných vtomto školním roce bylo několik. Začaly oslavou 28. října. Program pečlivě 84. narozenin T.G. Masaryka, ato 7. března. Dále pak 11. května 1934 byla uspořádána školní slavnost na památku tragického skonu Milana Rastislava Štefánika. Je pozoruhodné, Že školy uspořádaly i oslavy jubileí velikánů české hudby, a to Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Oslava se konalav Sokolovně 27. května. Vedle přednášky o těchto osobnostech byly předvedeny ukázky z děl obou skladatetu nejen žáky školy, ale bylo pozváno pěvecké sdružení učitelské v Podivíně. Obě školy pořádaly slavnostní setkání školy s rodiči a ostatním občanstvem i při různých dalších příležitostech. Vedoucí obou škol, ale i ostatní učitelé využívali těchto setkání, aby seznamovali občany s novými proudy ve výchově a vyučování. Na všech těchto setkáních vždy byli přítomní zástupci obce, místní školní rady a rodičovská sdružení. Nebyla vynechána žádná významná událost, která by nenašla ohlas v akcích škol. Nechyběly však ani přednášky, jejichž cílem bylo rozšíření osvěty pro širší okruh občanu a samozřejmě pro žactvo obou škol. Tak např. pro žactvo i občany byly konány přednášky k pozoruhodným událostem, jako byla volba prezidenta republiky, dny spořivosti, týden čistoty, činnost Československého červeného kříže, týdne dobročinnosti atd. Pro žactvo byly pořádány exkurze, jejichž cílem byla praktická výchovažactva. Aby takto získané poznatky našly výrazv praktické činnosti žáku, byl 30. března na Velký pátek založen park kolem budovy měšťanské školy za pomoci místních zahradníků Jakuba Průdka a Ladislava Průdka a majitele školek z Rajhradu pana Maršálka. —l r AE — pRakvický - ZPRAVODAJ Byla také založena užitková zahrada. V tomto školním roce založený park byl osázen stromy, které ještě dnes jsou ozdobou okolí školy. Největším dárcem stromů a keřů byl „Masarykův les“ školního lesního statku Vysoké školy zemědělskév Brně. Škole darovalasi 160 lesních užitkových a okrasných keřů v ceně asi 3000,– Kč. Rakvický okrašlovací spolek daroval na osetí kobercovým trávníkem 300,– Kč. Botanická univerzální zahrada v Brně darovala vedle zdarma provedeného návrhu plánu parku 27 druhů skalkových semen, sazeničky kvítí a popínavých rostlin. Lesní závod knížete Lichtenštejna v Břeclavi poskytl škole zdarma sazeničky lesních stromů akeřů. Družstvo Niva v Bystřici pod Hostýnem darovalo 4 kg travní kobercové směsi a deset druhů sazenicléčivých bylin. Občané a místní „Okrašlovací spolek“ pomáhali prací i dary budovat park, stejně jako obec sama. Veškerou práci na zahradě iv parku konali žáci obou škol. Školní knihovna i kabinety se teprve budovaly. Proto jednotliví učitelé sháněli dary pro své kabinety a knihovnu. Při veškeré této práci stála v popředí zájmu školy vyučovací činnost. Jako událost neobyčejného významu byla v roce 1934 zaznamenána v kronice volba prezidenta republiky na Pražském hradě. Výslovně je zapsáno „Tam, pod klenbou Vladislavského sálu, v němž kdysi pořádali čeští panovníci rytířskéturnaje nakoních av němž bývaly ivelké korunovační slavnosti, byl po čtvrté zvolen za československého prezidenta Tomáš G. Masaryk. Ještě v žádném demokratickém státě nebyl týž muž čtyřikrát po sobě zvolen za představitele státu. Jeto první případ vdějinách světa.“Dále se píše: „Francouzský ministr zahraničních věcí Louis Barthou prohlásil po čtvrtém zvolení T.G. Masaryka prezidentem: „Vzdávám poctu celého francouzského národa prezidentu Masarykovi, tomuto velkému republikánu a jeho zemi. Masaryk je ozdobou a chloubou lidstva.“ Školní rok 1934/1935 byl čtvrtým školním rokem měšťanské školy a 52. školním rokem obecné školy. Učitelské sbory na obou školách byly obsazeny, dalo by se říci učitelskými osobnostmi. Obecnou školu vedl řídící učitel Bohumil Horňanský a sbor učitelu sestával z Jindřicha Novotného a jeho ženy Julie Honzárkové - Vajbarové, Marie Šimonové- Bednaříkové, Antonína Malého, Marty Majorové - Strakové. Učitelský sbor měšťanské školy tvořil ředitel František Hadaš. Učitelský sbor tvořili František Jerson, Štěpán Máti, František Zelený, Jaroslav Veselý, Marie Lamperová, Jan Brabenec, Ludmila Volavá. Náboženství pak učili konsistorní rada Jan Spurný a Dr. Říčan. Do školní kroniky byly v tomto školním roce jako dosud zapisovány události týkající se Československé republiky, významné události celosvětového významu, vlastenecké a školní slavnosti, kulturní události a samozřejmě události týkající se školy. Provedené zápisy svědčí o vysoké kronikářské úrovni kronikáře, zejména o tom, jak dovedl skloubit zápisy o činnosti školy se vším, co se ve světě dělo, a co bylo podnětem pro výchovu a vzdělání žáku i pro poučení občanů. Vypisovat vše, na co učitelské sbory a škola reagovaly, by si vyžádalo velkého prostoru, neboť v roce 1934 a 1935 byla řada významných událostí. Proto jen pro ukázku uvedu ty nejvýznamnější. Dne 9. října 1934 byli v Marseille ve Francii zavražděni jugoslávský král Alexandr

Louis Barthou. Obě školy uspořádaly smuteční vzpomínku na oba zavražděné. Program spočíval v přednesu jugoslávské hymny, kterou sežáky naovičil učitel František Zelený. O dějinách Srbska pohovořila učitelka M. Lamperová. Učitel Jaroslav Veselý přednesl projev o obou státnících a se žáky dvou tříd nacvičil báseň „Smrt krále Alexandra a ministra Barthoua“. Za zaznamenání stojí dále písemný dík obou učitelských sborů , rodičovského sdružení a žactva obou škol tehdejšímu ministru zahraničních věcí Edvardu Benešovi za obhajování upevnění míru ve světě na půdě spojených národů. Beneš jim osobním dopisem poděkoval. V kronice upoutají pozornost oslavy 85. narozenin prezidenta T.G.Masaryka, znichž žactvo obou škol mu zaslalo přání, v němž vyslovilo radost nad tím, Že se svěží dožil 85 let a popřálmu ze srdce mnoho zdraví a aby ještě dlouho náš stát řídil a chránil. V kronice jsou vylíčeny oslavy narozenin. Byla uspořádána výstava jeho děl a děl o něm napsaných. Byl sestaven pamětní spis, v němž byla napsána zdravice, již všichni účastníci podepsali. Mezi knihami byla vystavena i kniha německého spisovatele Emila Ludwiga „Duch a čin“, obsahující jeho rozmluvy s Masarykem. Pozoruhodná je odpověď Masaryka na Ludwigovu otázku, zdali se mu ve stáří problémy vyjasnily. Masaryk odpověděl:„Myslím, žestáří necítím. Když analyzuji a srovnávám, myslím, že ne. Mohu se klamat. Pozoruji, ubývá-li mi fantazie nebo paměti, mohu-li myslitještě dostpronikavě. Kdybych pozoroval, Že se to porušuje, odstoupil bych. Ovšem fyzicky, to už nemohutak skákata cvičitjako dřív, kosti jsou méně ohebné, Ale duševně, duchovní stáří nijak necítím. Mám takovou radost ze života, jako jsem míval. Nemohu říci, co přijde později, jsem přece už starší než byl Goethe.“ Je dále zaznamenána řada dalších závažných kulturních, výchovných i vzdělávacích akcí, dále práce na školní zahradě apod. V dalším školním roce 1935/1936 nedošlo v učitelském sboru obecné školy vzásadě ke změně. Jen paní učitelka Marta Straková si zvýšila kvalifikaci a byla převedena na měšťanskou školu. Na místo odborného učitele Štěpána Mátla, který byl přeložen do Rajhradu byl na měšťanské škole ustanoven Ladislav Kučera, dosud působící vHrušovanech u Brna. Marie Lamperová byla přeložena do Brušperku v okrese Místek. To už Evropu ovládla hrozba fašismu. Věřilo se, že se státům západní evropy podaří ochránit státy střední Evropy před uvedenou hrozbou. Prezident T.G. Masaryk rezignoval na svoji funkci 14. prosince 1935. Při této příležitosti pronesl známou větu, Že „státy se udržují ideami, z nichž vznikly“ a doporučil za svého nástupce Dr. Edvarda Beneše. Tenbyltaké dne 18. prosince 1935 zvolen. Oběma prezidentům zaslaly obě školy blahopřejné telegramy a od obou dostaly poděkování. V této souvislosti zapsal kronikář do kroniky stručný Životopis E. Beneše. V lednu 1936 požádal učitelský sbor spolus místníškolní radou T. G. Masaryka, aby mohlškolu nazývat Masarykovou. V březnu mu pak poslaly školy přání k jeho 86. narozeninám. Dne 26. května 1936 se přihodilo tragické neštěstí školní výpravě obecné školy směřující na Pálavu. U Nových Mlýnů se při převážení výpravy dětí, kterou vedl správce školy Bohumil Horňanský a učitelé Jindřich Novotný a Zdeňka Žáková, na pramici přes řeku Dyji. Tato se převrhla střetí částí výpravy. Na pramici byl s touto skupinou pár koní s povozem aza strašného zděšení utonulo 31 dětí i čeledín s koňmi. Tato událost byla již mnohokrát popsána. 26. května letos uplynulo od této události již 59 let. JUDr. Hubert Režný pRakvický - ZPRAVODAJ ne jeden končí další začíná … Pomocí malé parafráze jednoho rčení si Vás, čtenáře zpravodaje dovolím oslovit a podělit se s Vámi o několik málo informací, postřehů a problémů spojených s činností, která se oficiálně nazývá vzdělávání žáků na základní škole. Další školní rokje téměř za námi a tak přichází velmi vhodná chvíle na zamyšlení, co znamenal pro Žáky, rodiče, zaměstnance školy, alei všechny, kterým chod školy nějakým způsobem leží na srdci. Hlavním kritériem pro zdárné započetí školního roku je personální zabezpečení, a to především pedagogického sboru. Neméně důležitým prvkem je oblast dostatečného pokrytí finančními prostředky na provoz školy. Jak jedné, tak druhé problematice, mimo jiné, bude v následném textu věnován prostor. Ke konci školního roku pracovalo ve škole 11 provozních zaměstnanců včetně pracovnic školní jídelny a 19 učitelů. Celkový početžáků byl 263. Ztohoto počtu navštěvuje naši školu 45 dětíz Přítluk. Pro zajímavé srovnání si dovolím uvést několik čísel o početním stavu dětí vněkolika náhodně vybraných minulých letech. Z uvedených počtů lze vypozorovat jistý sestupný trend, který má zákonité dopady do celkového chodu školy. Rok počet žáků počet tříd 1979/80 405 17 1992/93 343 16 1993/94 296 14 1994/95 263 13 předpoklad 1995/96 246 12 Během tohoto školního roku došlo k několika personálním změnám. Po odchodu paní učitelky Králové a ing. Kubíka bylo nutné doplnit počet pedagogu o aprobované učitele matematiky, fyziky a pracovního vyučování. Od září 1994 tedy na naší školu nově nastoupili manželé Čestmír a Iveta Krejčí, kterým se výše uvedené předměty staly hlavní částí jejich učitelských závazku. Je předpoklad, že poté, co jim byl přidělen obecní byt, dojde k jejich dlouhodobější stabilizaci. Po mateřské dovolené se navrátila za školní katedru paní učitelka Radka Vysloužilová. K1. srpnu 1994 nastoupila nová vedoucí školní jídelny paní Ludmila Grmelová. Na podzim 1994 došlo k odchodu paní učitelky Mileny Puklické a její místo zaujala paní učitelka Ludmila Kvapilová, která do Rakvic dojíždí z Břeclavi. Ve zbývající části zaměstnanců nedošlo v průběhu školního roku k žádným změnám. K 30. červnu tohoto roku ukončí na ZŠ v Rakvicích pracovní poměr paní učitelka Eliška Fleková a paní učitelka Ludmila Kvapilová. V měsíci srpnu nastoupí paní učitelka Iveta Krejčí mateřskou dovolenou. Nový školní rok 1995/96, který začíná 4. září, zahájí škola s úbytkem jedné třídy. Opětovně bude otevřena jen jedna první třída, což při odchodu žáku ze dvou osmých tříd znamená úbytek celkového počtu dětí. Tato situace má však jeden velký pozitivní dopad. Škola začíná mít v posledních letech stále více „komornější“ nádech. Lze s malou nadsázkou říci, Že každý každého zná a tak odpadá jakási anonymita davu, která je zřejmá na početně větších školách. Stav aprobovanosti učitelů a jejich počet zásadním způsobem ovlivňuje skladbu a rozvržení učebního plánu jednotlivých ročníků a tříd. Má hlavní Vliv na vzdělávací proces ve škole. Po celou dobu minulého školního roku, i když v průběhu došlo k personálním změnám, byl početní i odborností stav pedagogů na požadované úrovní. Nebývá na ostatních školách zvykem, aby 100 % pedagogického sboru mělo předepsané vzdělání, jak tomu je na škole naší. Za tento, na břeclavském okresu nebývalý jev, je nutno vyslovit poděkování také zastupitelstvu Obecního úřadu v Rakvicích. Svým rozhodnutím o přidělování obecních bytů učitelům ZŠ se natomto stavu podílí nemalým dílem. Jedná se v dnešní době o prozatím jediný způsob nejen jak si stabilizovat učitele ve škole a obci, aleijakvůbec kvalifikované pedagogy získat pro práci ve školství. Podlezjištění pracuje v současné době na základních školách břeclavského okresu téměř čtvrtina učitelů bez požadované kvalifikace. Zatímco v žádném jiném rezortu rozpočtové sféry není takovýto stav možný, ve školství se toto běžně toleruje. Na kom se následky uvedeného jevu projeví nejvíce není nutno zdůrazňovat. Z tohoto pohledu je nutné také nazírat na požadavky učitelů, které se v poslední době stále častěji objevují publikovány v tisku a v televizi. Pravdou však zůstává, že převážná část většinou nezasvěcených komentářů k těmto požadavkům bývá zaměřena pouze na úzce vytržený jeden jediný bod, a to na zvýšení mezd. Realita je úplně jiná a vyžadovala by samostatný zdlouhavý komentář. V tomto školním roce se časové dotace jednotlivých předmětů řídímax. snahou zabezpečení výuky dle aprobací jednotlivých učitelů, aby současně došlo k využití všech možností daných učebními plány. Proti letům minulým se přikročilo k některým dílčím úpravám v učebních plánech, např.: - © pulení jedné hodiny matematiky na 2. stupni - © většina volitelných a nepovinných předmětů se organi- zuje formou zájmových kroužků - © první a druhá třída pracuje dle projektu obecné školy - © opakovaně se pořádají školy v přírodě u některých tříd prvního stupně ap. K dnešnímu dni pracuje při naší škole pod vedením učitelů celkem devět kroužků v trvání přibližně 14 hodin týdně. Tento školní rok 1994/95 škola organizovala celou řadu akcí sportovního, kulturně-vzdělávacího, alei společenského charakteru: - © školav přírodě - lyžařský výcvikový kurzv Peci pod Sněžkou - letnívýlety tříd. kolektivů převážně do horských oblastí - © návštěva divadel v Brně a Praze - © návštěvy výstav a exkurze - © předvánoční „Podvečer otevřených dveří“ - © oslava Mikuláše na 1. stupni ZŠ Naši žáci mnohdy úspěšně rezprezentovali školu a obecna různých sportovních a kulturních vystoupeních. Nejvýraznějšího úspěchu asi dosáhla taneční skupina s názvem Simons dance group, která postoupila do finále taneční soutěže v Mikulově, kdezískala cenu sympatie. Úspěchy slavilyina poli sportovním. Starším žákům aždíky penaltovému rozstřelu unikl postup do okresního finále v malé kopané. Starší dívky úspěšně bojovalyv okresnímatletickém přeboru a vybíjené. rRakvický - ZpRAVOOAJ Snahou vedení školyje vytvořit systém, který by dokázal věrohodně monitorovat úspěšnost výuky na naší škole. Při současném stavu , kdy téměř neexistuje samostatná a nezávislá organizace, která by dokázala tuto činnost objektivně a nezávisle vyhodnotit, je nutné vycházet pouze ažz konečné fáze celého procesu, a to z úspěšnosti našich absolventů při přijímacím řízení na střední školy a učiliště. Ztohoto pohledu by se dnes dalo usoudit, že výsledky školy jsou povzbudivé vzhledem k 100% umístěných žáků. Jsme si však vědomi, že letošní rok bylv oblasti přijímacího řízení více než vyjímečný. Střední školy s blížícím se termínem zahájení staronového, povinného, devítiletého navštěvování základní školy, projevily letos snahu „předzásobit“ se žáky na léta příští, kdy dojde k situaci, že jeden rokžádní absolveti ze ZŠ nevyjdou. Tento stav by měl nastatv příštím školním roce, kdy žáci osmých tříd budou pokračovat třídou devátou, ale již jen na své základní škole. Jinak řečeno, žáci, kteří ve šk. roce 1995/96 úspěšně ukončí osmý ročník ZŠ, pokračují vplnění povinné školní docházkyv devátém ročníku základní školy. Teprve poté mohou skládat přijímací zkoušky na školy střední. Letošní školní rok ukončí 37 žáků osmého ročníku. Na střední školy s maturitou jich bylo přijato 17. Ostatních 20 nastoupí na odborná učiliště.

víceletá gymnázia, kterou využilo 9 dětí. Do dnešního dne jich bylo přijato pět. Ostatní jsou ve stadiu odvolacích řízení. Od září 1995 dozná změnu i dosavadní systém přidělování učebních pomůcek (sešitu, tužek ap.) žákům. Nakonci školního roku obdrží každé dítě seznam pomůcek, které si bude musetsamostatně zakoupita vlastnitk prvnímu školnímu dni měsíce září. Znamená to přenesení jisté finanční zátěže na rodiče, ale škola již druhým rokem nedostává žádný příspěvek na pokrytí těchto položek. Výjimku tvoří pouze budoucí prvňáčci, kteří obdrží základní učební pomůcky na počátku školního roku. Samostatnou kapitolu v Životě školy je dlouhodobý a nikdy nekončící proces údržby a oprav všech zařízení a prostor, které škola ke svým potřebám využívá. V současných dnech probíhají finální práce na dokončení celkové rekonstrukce plynové kotelny. Konečně bude možné provádět účinnou regulaci celého topného systému a tak zabránit nežádoucímu přetápění a následným nemalým finančním ztrátám. Vnitřní interiér přístavby byl v průběhu školního roku vymalován a osazen jiným způsobem nástěnek. Velkou investicí byloi provedení nátěru všech oken a rámů na staré budově. Měsíc květen a červen je poznamenán uzavřením venkovního školního hřiště zdůvodů zabudování zařízení na baketbal a přestavby části atletického oválu. V období školních prázdnin již bude hřiště otevřeno. Snahou vedení školy je, aby vnitřní prostory i okolí školy bylo na úrovní konce dvacátého století. Pokud jde vše o pár kilometrů směrem jižním, nevidím důvod, proč byto nemělo jít v naší obci. Je naprosto jednoznačné, že úprava a civilizované prostředí něco stojí. Přesto se tento argument nemůže stát klíčovým při rozhodování, zda do oblasti údržby a péče o pracovní prostředí něco investovat, či nikoli. Domnívám se, že po rekonstrukci vozovky podél školy se školní budova stane další výraznou dominantou obce. Kulturní vzhled valné většiny školních prostor napomáhá v neposlední řadě i k podvědomému uvědomování si normálnosti takovéhoto uspořádání a má nemalý vliv i na posílení estetického cítění žáků. O tom, že tato cesta je správná svědčí i podstatně menší množství projevů vandalismu na naší škole. Vážení čtenáři, přeji Vám příjemné prožitíletních měsíců a dětem školou povinným co nejdelší prázdniny. Mgr. Vysloužil Jaroslav ředitel školy Le Šel Jaromír do školy v kabeli měl pistoli. M při všech stojí Manitou pistoli má nabitou. Ve třídě je vzruchu mnoho zastřel toho, nebo toho, Jaromír však klidně sedí pistolníci sami vědí kdo je první na řadě v té pohřební parádě. Matikáře prošpikuju bude z něho cedník. Fyzikáře nelituju pak na řadě je školník. Řediteli pěknou díru uděláme do čela, z Čestinářky milé. děti bude chladná mrtvola. školy A tak jako u dospělých i tu se zrádci rodí. Jarce se ta patálie do programu hodí. Pětku smazat, co včera slízla Jaromíra klidně lízla. Jarmír byl odzbrojen ředitel je spokojen. Školník dostal pochvalu že projevil odvahu. Dal Jardovi mat - teď domu čeká KAT! Pohl Zdeněk RAakvický - ZPRAVODAJ POZDRAV, PODÁNÍ RUKY A ÚSMĚV Sedí dva starší páni nalavičce. Hoví si a zadumaně mlčí. Najednou jeden z nich povídá: „Představ si, jakmě nedávno uvedl můj vnuk do rozpaků. Je studentem střední školy. Chlapecjetozvídavý, zvědavý i vnímavý. Vyrukovalnaměs otázkou: „Dědo, nevím si rady s pozdravem. Neznám pravidla při pozdravu, zejména starších lidí ažen adívek. Co je to vlastně pozdrav? Jakou má úlohu ve společenském životě?“' Zarazil jsem se, zaváhal. Po chvilce přemýšlení jsemzačal. Toje závažná otázka. Alezkusím na ni odpovědět. Touto otázkou se unás více než před 70 lety zabýval kancléř prezidenta Masaryka Dr. Jiří Guth-Jarkovský. Bylto vzdělaný člověk - diplomat. Jen málokdo VÍ, že žil ke konci minulého století ve Francii a v roce 1898 byl jako přítel Piera barona de Coubertina spoluúčastníkem obnovení olympijských her, a po vzniku Československa i předsedou Československého olympijského výboru. Jiří- Guth napsal knihu o společenském chování a nazval ji Společenský katechizmus. Nazvalji katechizmus proto, že to byl soubor hlavních článků společenského chování a se základními poučkami chování. Vycházel z toho, že každý okruh lidí, každá společnost má svoje zákony, ať psané či nepsané, kterými jekaždý povinen seřídit, chce-li vtakové společnosti žíta trvat. Pokračoval jsem. Pozdrav je výrazem zdvořilosti. Pozdravem nesmíme skrblit, chceme-li být zdvořilí. Pozdravovat je slušnost, ale odpovídat na pozdrav je povinnost. Zpusob pozdravu se liší podle stavu pozdravujícího, podle místa, kde se pozdrav děje a podle osoby, které setotýká. Já nevím, zda byla v současné době vydána nová pravidla, ale povím ti otom, jakto bývalo a čím se já řídím dosud. Tak tedy. Mám-li klobouk, zdravím na ulici sejmutím klobouku. Pozdrav má ráz skromnosti, nesmí býtodměřený a nestačí dotknout se klobouku nebo salutovat. Salutovat s kloboukem na hlavě znamená nevážnostvůči pozdravované osobě. Klobouk nesmekáme hluboko, ani se hluboko neukláníme. Klobouk bereme za vrchlík. Zvednutí klobouku doplňujeme úklonem hlavy, které dodává pozdravu osobní ráz, popřípadě i mírným úklonem hořejší části těla. Pozdravujeme-li pána (muže), záleží důraz pozdravu v upřímnosti a bezděčnosti. Při pozdravu se současně pousmějeme nebo zachováme vážnou tvář. Zdravíme-li ženu, projevíme úctu a skromnost a pohled na ni bude Taksi počínámetéž, zdravíme-li starce. Jakjetose zdravením na ulici, mám-li na hlavě čepici, baret nebo jsme-li bez klobouku? Mám-li na hlavě čepici, je postup zdravení stejný jako když máme klobouk. U baretu jeto jiné. Už skutečnost, že sundávat baret i nasazovat jej je do jisté míry obtížné, mělo by zdravení být provedeno úklonem. Rozhodně není vhodné salutování. Vstoupíme-li do domu nebo bytu, sejmemez hlavy klobouk, čepici i baret, ukloníme se tomu, kdo nás vítá. Úklon učiníme asi půl kroku před ním. Toproto, aby pro případ, že nám podává Vítající ruku, nemuseli mu vycházetvstříc. Vuči pánum se ukloníme zlehka, ale pohled by měl mít v sobě cosi upřímného, usměvavého. Obecně pozdravujeme na ulici všechny osoby známé i ty, se kterými jsme se setkali u přátel nebo známých, jimž jsme byli představení. První pozdravuje osoba mladší, ale osoba dobře vychovaná nemá-li proto duvod, nečeká na pozdrav. Starší muž pozdraví mladšího dříve, jde-litento se ženou (dívkou). Jestliže jsme na ulici nebo na procházce pozdravili osobu a brzo po té ji zase potkáme, neopětujeme pozdrav, leč bychom s ní chtěli přijít do bližšího styku - jednat sní. V takovém případě stačí uklonit se, lehce pozvednout klobouk nebo čepici nebo jsme-li bez pokrývky hlavy, mírně se ukloníme. Tento projev je pak spíše omluvou než pozdravem. Stalo-li by se, že nepoznáme ženu nebo dívku, se kterou jsem se ve společnosti setkali, pozdravíme ji teprve tehdy, když nám dala znamení, že nás poznala, případně sama pozdraví. Se známým se na ulici nezastavujeme, není-li sám, leč bychom byli ktomu vyzváni. Tak se musíme také chovat potkáme-li známou ženu nebo dívku. Zastavíme-li se na jejich výzvu, sundáme klobouk, čepici i baret z hlavy a nedáme ji na hlavu bez její výzvy. Zpravidla všakvždy budeme vyzváni, abychom přikrývku dali na hlavu. Jdu-li po ulici se skupinou přátel, kteří pozdravují osoby, které neznám, je mojí povinností připojit se k pozdravu. Mohu si nenápadně prohlížet tyto osoby a když přešly, neptám se po nich a nedělám o nich žádné poznámky. Jsem-li v místnosti, kde sedím a vstupují tam mojí známí a jdou ke mně, vstanu a pozdravím je. Potřebuji-li se na ulici neznámého na něco zeptat a oslovím-li ho, musím, mám- li nahlavě pokrývku tuto smeknoutnebo aspoňji pozvednout. Jedu-li na kole, pozdravím známé lehkým úklonem hlavy. V autu jedoucím rychle nepozdravujeme vůbec. Jinak jedouce v autě, pozdravím přátele a známé úklonem hlavy, nebo zvednutím pravé paže a úklonem hlavy. A jak jeto soslovením při pozdravu? Pozdrav jako projev úcty může být konán buď mlčky nebo zpravidla je provázen slovem. Obvyklé pozdravy jsou dobréráno, dobrý den, dobrý večer. | nazdar u úzce spřátelených osob lze použíti pozdravů na osobě, kterou pozdravujeme, také na místě, kde se pozdrav děje. Podle toho se také řídí přízvuk pozdravu, výraz tváře, který může být buď uctivý nebo přátelský. Jde-li známý, kterého zdravíme se ženou nebo dívkou, nepoužíváme slovo nazdar, ahoj apod. Stalo se nechvalným zvykem, že pozdrav je komolen, krácen - např. namísto dobrý den se použije jen „dobrý“ nebo nějaké zamručení. Takový pozdravje možno chápat za ne zrovna slušný nebo společenský. Slovní pozdrav má být proveden tak, aby jej slyšela osoba, které přísluší. Nesluší se pozdrav křičet na dálku. Hodně záleží na taktu zdravícího, kterého slovního pozdravu použije. Zdraví-li děti starší osoby, měli bychom být k dětem zdvořilí a poděkovat jim pozdravem dobře znatelným. Totéž platí, pozdraví-li nás člověk mladší. Neodpovědět na pozdrav nutno chápat jako urážku. Pozdraví-li dítě nebo školák ve svéhorlivosti překotně, nezazlíváme mu to a nenechme pozdrav bez povšimnutí. Na každý zpusob uznejme dobrou vůli dítěte. To by mohlo chápat takové chování staršího jako projev nepřívětivosti, ne-li neslušnosti. Pozdrav je zpravidla provázen podáním ruky. Vnuk se mě ptal, jak si má počínat, popřípadě jak se má člověk přitom chovat. Na to jsem mu řekl. Podání ruky je výraz zdvořilosti i přátelství a stal se povětšině nedílnou součástí pozdravu. Je to silnější stupeň pozdravu. Máme- li v pravé ruce nějaký předmět, předáme jej do levé ruky Není-li to možné, podáme levou (např. je-li pravá zraněná) podáváme levou, ale s omluvou. rRakvický - ZPRAVODAJ Podávanou ruku stiskneme, ale ne příliš, ne tak, aby to způsobilo bolest. Neslušné je podávat rovnou dlaň nebo prsty, aniž bychom objali dlaň podávané ruky. Podání rovné dlaně znamená nedůvěru nebo dokonce opovržení. Není vhodné podávanou ruku dlouho držetve své. Neměli bychom tak činit zejména vůči osobě, kterou dobře nebo důvěrně neznáme. Podání ruky musí být určité a upřímné, nesmí být nesmělé. Ito by se mohlo jevit jako nezdvořilost, popřípadě do jisté míry ne zrovna jako projev přátelského myšlení. Podávání ruky muže má být mužné, energické. U žen má být podání ruky projevem jisté zdrženlivosti. Mezi osobami téhož pohlavíje podání ruky běžné. Není- li velkých rozdílů věku, není důležité, kdo podává ruku první. U představených čekáme, že sami podají ruku. Žádný slušný člověk podávanou ruku neodmítne. Učiní-lito přesto, je to projev pohrdání nebo nenávisti. Ruka se podává bez strojenosti, přirozeně, bez jakéhokoliv tatrmanství. Muž nepodává ruku ženě jako první. Je-li mu ženou podána, stiskneji slaběji. Starší ženy a starší muži podávají ženám i dívkám ruku první. Podávání rukyje obecně rozšířeným pozdravem, stává se až mechanickým a nedbá se jemnějších rozdílů, o nichž jsem už mluvil. Ale, jak už jsem řekl, nápadné nepřijetí podávané ruky bez vážných důvodu, je, ne-li urážkou, aspoň hrubou neslušností a neomaleností. Jakou úlohu hraje při pozdravu úsměv? Projev zdvořilosti, jakým je pozdrav nabývá ceny a významu, je-li činěn s jistým půvabem. Jejich nejpřirozenějším průvodcem je úsměv. Úsměv dovede vyvolat sympatii, mírnou úctu, vyvolává určitou přízeň. Odmítáme-li nějakou žádanou službu nebo pomoc a řekneme-li například: „je mi líto“ s hezkým úsměvem, ten, komu odmítáme snáze nám odpustí. Úsměv při pozdravu by měl býtumírněný, krátký. Měl by být provázen vlídným výrazem ve tváři. Budeš-li si takto při pozdravu, podání ruky počínat, věř, že nepochybíš.“ Mé vyprávění se setkalo u spolusedícího s mlčenlivým a souhlasným pokynem hlavy a souhlasným porozuměním. JUDr. Huber Režný Vítězství pro Rakvice Když jsem se díval na nedělní večerní televizní zprávy, tak právě byl přenášen dojezd našeho nejdelšího a nejstaršího cyklistického závodu Praha - Karlovy Vary - Praha. Závodník proletěl cílem a reportér při tom pronesl tuto krátkou větu. „Vítězem závodu se stává Jirka Binder z Rakvic.“ Vyrazilo mně to na chvíli dech, vždyť tento závod vyhrávali jen opravdu ti nejlepší, ale po chvíli přemítání jsem se divit přestával. Vidí Jirku někdo jinak než sedět na kole? Šlape svoje dávky, běhá podél cest a týden co týden odjíždí někam na závody, hlavně triatlonové, kde plavání, běh a jízda na kole dokonale vytuží a otuží celé tělo. Každý z nás jistě ví, jak je cyklistika tvrdý sport a výsledky se dostaví jen u těch, kterí poctivě trénují, dovedou překonávat překážky a mají tento mužný sport rádi. Na trati při závodech nejde zastavit a schovat se před deštěm, sněhem, krupobitím či větrem. Tento sport vyžaduje od závodníka kus sebezapření, dobrou trénovanost nejen svalstva, ale celého organismu. To je jen základ, to však stačí jen k tomu, aby závodník dojel do cíle dlouhých etap někde zastrčenej v peletonu, ale nestačí to k vítězství. K té velké dřině se musí přidat ještě vůle, taktika, zkušenost a pak se může podařit to, co se podařilo Jirkovi Bindrovi. Vyhrát slavný závod, který byl založen roku 1921, závod do jehož vítězné listiny se zapsali takový šampioni jako byli vítězové Závodu míru Jan Kubr a Jan Smolík, tak to klobouk dolů. S jídlem roste chuť, jak se říká, a tak hned za týden Jirka Binder vítězí V závodě v Modřicích u Brna. Tvrdá. a poctivá práce začala splácet daň svému věřiteli a to je dobře. Jirka však není v rodině Binderových jediným sportovcem. Jeho starší sestra Liba byla před lety velmi dobrou a úspěšnou běžkyní na střední tratě. Dosáhla mnohá vítězství i V mezinárodních závodech, tak že Jirka má co dohánět, ale za toto vítězství mu patří naše uznání a držíme palce nejen do dalších závodů, ale do celého života. Zdeněk Pohl Odnesla to hruška Spokojeně, z veselů náladů se vracel ze služby „ajzlboňák“ Prudek. Těšil se na teplů snídani, na postel, na trochu odpočinku po noční směně. Doma měl malý hospodářství, tož odpočívat by zas tak nemohl, ale jeho kluk, kerýmu bylo onehdá sednást roku už pomože hodně. Sile má habaděj, pořád by enom cvičil, rači by v Sokolovni aj spával, ale ať, šak prácu co měl nakázanů dycky udělal jak měl. Taky k temu byl od malička vedenej. Co se enom nadostával páskem, opraťama, bičem, vidlama, všeckým, co bylo po ruce. „Ohybej stromek, dokáď je mladej, ze starým dřevem už nepohneš“, to byla strejcova výchovná filozofia. Aj dyž bylo skoro po ránu, dvírca ve vratech už byly odemknutý a tak strejc Průdek vkročil pod kůňu rodnýho stavení. Rozhlídl se a překvapením ostál stát. Zdálo se mu, že néni doma, ale v boxerskej aréně, enom provaze dokola chyběly. V prostředku kůně proti sobě poskakovali jeho kluk Franta astejně starej sůseduj Joža. Na rukách měli boxerský rukavice, sem tam do sebe uderyli, ale hlavně trénovali nohya pohyb tělem, údery věčinů enom naznačovali. Strejc se nanich chvílu díval až mu začali svrbět ruky. „Zastavte! Aty měto puč,“vyzval strejc súsedovýho Jožu a táhal mu nedočkavě rukavice z ruk. „Počkejte, musíte mně to rozvázat, ináč to nezděláme“, bránil se Joža. 10 RaAakvický - ZPRAVODAJ „Co tak se boxuje, vy holobrádci? Já vám ukážu jak se to dělá. Žádný poskakování ze strany na stranu. Musíte tvrdo dopředu, neuhybat, nebát se rany, dočkat pravej chvíle a potom náhle uderyt.“ „Joža strejcovi navlíkl rukavice a enomich dovázal, už se strejc vrhl nedočkavě na svojeho syna. Ten na tým byl špatně. Bál setatu uderyt, proto ustupoval, kličkoval, uhybal, ale tata šel za súpeřem jako buldok za kořišťů, až se mu podařilo trefit syna přímo do brady. Ten se zapotácel a než se spamatoval, dostal další šupu do nosu a tehdy došlo k rychlému obratu situace. Povaha po tatovi nedala Frantovi, aby čekal na další výprask, přestal vnímat, že jetotencoho splodil, viděl už enom sůpeřa a temu musí ty rany přece oplatit. Šak tata mu dycky říkal, že se nesmí nechát a tak jednů uhl hlavů do prava, jednů do leva, podřepem se vyhl tatovej pravačce, která mu proletěla těsně nad hlavů a potom se kúňů rozlehly tři tupý údery. Buch, buch, buch a hlava rodiny v momentě seděla na zemi. Že se neco takovýho stane, to nikdo nečekal, ale nedalo se nic dělat, při sportu ide rodinování stranů, inak to nemá cenu. Strejc chvílu hleděl do prázdna, spomínal, co se to stalo, potom vyskočil a bez nejakýho krytí a systému se vrhl na syna. „Tož ty ták?“ křičel strejc a mával rukama na všecky strany. „Ty budeš bit vlastního tatu? Já ti včíl ukážu co je to box. Játě naučím móresom, já tě naučím chování, Že sito budeš dlůho pamatovat!“ Syn Franta se nezalekl, byl už pěkně rozkuráženej a tak na odvetnej úder nečekal, ale zahájil ho sám. Průdek šeljak beran na porážku a protože nečekal, Že syn by si eště odvážil něco podobnýho zopakovat, vůbec se nekryl a tak poznal na vlastní koži, jak je to, když kopne kůň. Zas jak prvně, dostal jednu ranu z prava, druhů z leva, třetí mezi oči až se mu „ajzlboňácká“ čepica otočila kšiltem dozadu a porůčal se k zemi podruhý. Na to, až se strejc zasej postaví na nohy už kluci nečekali. Proletěli vratama aj s rukavicama na rukách a bylo im jedno, jak to se súpeřem vypadá. Strejcovi to ale jedno nebylo. Teprvá včíl do něho stůpila tá pravá bojová nálada. Nozdry se mu rozšířily jak dragunskýmu koňovi v největší válečnej řeži, oči se mu podlíly krvů a hlasem, po kerým se zvedly chlupy člověkovi aj na zádech, zařval. „Mamóó! Mamóó! Sekeru, rychle sekerůúů! Já teho parchanta zaseknu jak psa. Co je to za svět, když děcko bije tatu!“ Strejcposkakoval pod kůňů a snažil sezetřepat rukavice, alety byly pevně přivázaný na rukách. Sportovní duch byl ten tam a žena, která nevěděla, co se to vlastně děje, doběhla ustaraně se sekerůú. Strejcju draplaj v boxerských rukavicách a vyběhl otevřenýma dveřama na ulicu. Zlosť s ním lomcovala, vydržet se to nedalo a dyž okolo nikeho neviděl, otočil se, proběhl dveřma zpátky do baráku, přeběhl dvůr až do zahrady a stará hruška se za deset minuť porúčala k zemi. Utřel si z čela pot, čepicu zas vrátil kšiltem dopředu a teprv se mu začal vracat zrak, sluch a súdnej rozum. Dobrá nálada byla pryč, hlad se nekde vytratil, enom únava klačila tělo do postele a tam taky strejc Průdek skončil. „Že si nedáš pokoj. Co to do tebe vjelo? To tá hruška nemohla počkat? A kde je kluk? Před chvílů tady eště byl! A ukaž prosím tě, přece nebudeš spat s tema rukavicama. Nebo se ti to tak zalíbilo?“ Strejcovi v tů chvílu bylo všecko jedno. Hlavně aby tů hrůzu zaspal. Taková haňba, taková ostuda. Jak včíl budu před tým klukem vypadat? Co mu potým debaklu možu eště poručit? Ale počkej až ho dostanu do ruk. Roztrhnu ho jak žabu. S takovýma starosťama v hlavě usínal strejc Průdek a manželka ho pomali vyslíkala z“ajzlboňáckého“ mundůru. Hladnej a špinavej se odebíral do říše snů, možná krásnějších a veselejších než prožíval tady na zemi. Pohl Zdeněk Bojovníci Díky, chlapci, mnoho díků za obnovu našich zvyků. Bili se chlapci za rodný hlinu, za Slovácko, za dědinu. Bili se chlapci na zeleném trávníku, , ča čest, za fotbal, za republiku.

1 | Muselipříklad dát

nesmí se prohrávat na domácím hřišti. M Když vtrhlina pole bojové „4 ý 3 08 ( vedli jim zbraně nebeští bohové. A Ď Za pravdu svoji bojovali proto po právu zvítězili. < Ošetřete si rány chlapci odvážní na hřišti držte válečnou stráž. Splníte jistě své svaté poslání až v době přetěžké vyzve vás k útoku píšťalky vysoký hlas. Žižkovi chlapci, potomci husitů, zelený trávník je přece náš. Dobře jsme midlili do cizích fanusů bývalo veselo, snad bude zas. Zdeněk Pohl 11 pRakvický - ZPRAVODAJ NÁzoR OobčČANA KE SNÍŽENÍ STAVU PDRACOVNÍC NA OU Téměř pravidelně sleduji jednotlivé příspěvky Rakvického zpravodaje a souhlasím s redakční radou, že je informátorem veškerého děnív obci. Především si vážím slov pana JUDr. Huberta Režného, která jsou vždy pravdivá a přesvědčivá. Přesto si myslím, že by se ve zpravodaji mohla objevovat i více slova kritická. Využívám nabídky autora článku „Funkce zastupitelstva v obci“ z Rakvického zpravodaje č. 1/1995 k prezentování mého názoru písemnou formou s vlastnoručním podpisem na téma řešení snížení stavu úřednic OÚ. Vžádném případě nechci zlehčovat práci OZ a především starosti starosty. Rozhodně není co závidět, každý občan má možnostv příštích volbách se o tuto funkci ucházet. Ktomu, aby tu káru - jak bylo uvedeno - skutečně netáhla jen hrstka lidí, je zapotřebí, aby se lidem i občas naslouchalo. Jako občanka Rakvic mám však určité výhrady k získávání prapodivných indicií, které vedly kjednoznačnému odvolání matrikářky paní Minaříkové, s příliš laciným vysvětlením, prezentovaném na veřejné schůzi OZ anyníi v samotném zpravodaji. Nemohu dodnes pochopit, že pracovní náplň úřednice, která odešla do důchodu, se rozdělila mezi nové - současné pracovnice s tím, že musela odejít p. Minaříková s 12 letou praxí na OÚ a dobrým vztahem k občanovi. To, Žejejí celková práce neodpovídala potřebám OÚ, považuji pouze za skrytý manévr, nikde dnes není stanoven její striktní rozměr. Vše záleželo a záleží na celkové organizaci práce, vedení chodu úřadu, a proto mi není jasné, proč se vůbec příjímala třetí síla na plný úvazek? Dle mnoha občanů, se skutečně jednalo o dávno připravovaný tzv. puč, jelikož nynější úřednice OÚ již v loňském roce vtuto dobu ventilovaly zprávy v tom směru, že budou muset zpracovat nového starostu, tzv. k odstranění paní Minaříkové. Dodnes se mi nechce věřit, že ta jejich slova se stala skutkem. Odkud vanul Vítr, je známo téměř každému občanu v Rakvicích, jelikož bývalá pracovnice se tím nikde netajila.

poněvadž vynášení různých pomluv pracovnicemi OÚ ai samotným pisatelem článku, dále jejich nevysvětlené prapodivné účtování na OÚ, jsou potom živnou půdou k emotivním reakcím občanů a nakonec i mne. Mám za to, že kdyby byla podobným způsobem vypoklonkována žena autora článku - nebo ost. členů mužského pohlaví OZ - ze zaměstnání s tím, že vlastně nic nedělala, určitě by to nebylo předmětem - jak tomu bylo nyní - jenom jednání na okresní úrovni, alei možná na místech vyšších. Myslím si, Že o stavu úřednic vmístní správě by měli vždy rozhodovat členové OZ fundovaně, se souhlasem většiny občanů. Je nám jasné, že hlasování 5:4,9:0,8:0 přináší stejný výsledek, avšak poměr9:0,8:0-při počtu členů místního orgánu 9 - nám připomíná nedávno dobu minulou, snad s tím rozdílem, že tenkrátlétaly ruce automaticky nahoru a nyní možná pomalu jedna za druhou. Obávala bych se takového hlasování v Parlamentě ČR, jelikož by to asi zavánělo splynutím koalice s opozicí… . Rozhodně bych volila raději kompromis, než 100 % jednozančnost. Je mi naprosto jasné, že v tomto případě nedošlo k odstranění byrokratismu na OÚ, jak bylo zakotveno ve volebním programu jedné strany, ale naopak nesprávně informovaní občané pracovnicemi OÚ, i s nevyplněnými tiskopisy kulminují od jedné instituce ke druhé a vté předposlední zjistí, Že to mělo být provedeno v Rakvicích. Dále bych doporučila některým členům finanční komise (OÚ), aby v rámci svých podnikatelských aktivit občas také přispělitrošku do toho mlýna, prostřednictvím sponzorského daru, tím pádem si vážili více obecního majetku a hospodárněji s ním nakládali. Příkladem by jim mohli být dědové, kteří vlastníma rukama, každou korunkou ke korunce přispívali k budování školy, sokolovny atd., jakjsem se tomu ve zpravodajích již několikrát dočetla. K tomu sponzorství bych ráda ještě dodala, že mnohý podnikatel, v rámci svých možností, rád přispěje různým aktivitám, přesto se domnívám, že někdy by se mělo s finančními prostředky zacházet efektivněji. Zkrátka a jasně, darované peníze na založeném účtě neutečou a žádný limit čerpání jednes nehoní. Myslím si, Že školákům více prospěje, když bude za sponzorskou částku realizován zájezd např. do ZOO, divadla, třeba ina Palavu, než nákup tzv. „Kindervajec“, což každá matka někdy dítěti koupí. Nejde mi o nic jiného, než o to, abychom si uměli přiznat ichybu, nenechávali si vnutitlaciná -jednoznačná rozhodnutí, dokázali vyslechnouti druhou stranu, dokázali ukázatnaty, co alibisticky odsuzují ruzné průšvihy a přitom v nich sami figurují. Nato máme právětu demokracii! Jedině pořádkem, řádnou disciplínou, věcnou, poctivou a pravdivou argumentací každého z nás, můžeme něčeho dosáhnout! Pokud nebude se mnou někdo souhlasit, což určitě nebude, může mi kdykoliv můj názor přijít vyvrátit, jsem kdykoliv od 6.00 do 24.00 hod. k dispozici. Krista Kamenská Clověk člověku dárcem krve - dárcem života PW Zd Ww P „ Vážení přátelé, pod tímto mottem se na nás všechny obrací transfuzní služba s prosbou o pomoc. V současné době, kdy již neexistuje hromadný nábor dárců krve formou brigád socialistické práce a dárcovství je věcí dobrovolnosti každého z nás, není situace s krví právě radostná. Krev je vpravdě tou nejvzácnější tekutinou, která jako živá tkáň není ničím nahraditelná. Používá se při všech větších chirurgických výkonech, při srdečních operacích s mimotělním oběhem, při těžkých úrazech a krvácení, při šoku, anemiích, k léčbě některých chorob jako hemoflie, při výměnných transfuzích u novorozenců i dospělých. Využívá se nejen krve jako takové, ale i krevních denvátů, krevní plasmy, náplavů leukocytů akrevních destiček při různých poruchách imunitního systému a krevní srážlivosti. Pokles zájmu o dárcovství krve má jistě souvislost s výskytem některých nemocí, které jsou přenášené krví, jak virová hepatitida typu B a AIDS. Dárcům krve však nákaza těmito nemocemi v žádném případě nehrozí. Odběry jsou prováděny v přísně steriním prostředí a vždy odběrovým materiálem na jedno použití. Od roku 1987 jsou všechny krevní konzervy a všechny krevní přípavky vyšetřovány na 12 pRaAakvický - ZPRAVODAJ přítomnost anti-HIV protilátek, takže riziko přenosu tohoto onemocnění cestou transfuze je minimální. Každý zdravý člověk by si měl uvědomit, že krev nedává zdravotníkům, ale svým bližním, neboť úraz, operace či nemocmohou postihnout kohokoliv znás. Navíc vžitá představa - daruj krev a zachráníš život - platí jen pro omezený počet případů. Pravidlem spíše je, že k záchraně jednoho lidského života je potřeba několika, v mnoha případech až desítek dárců krve. Dárcem se může stát každý zdravý člověk po dovršení kde se odběry provádějí vždy v úterý, čtvrtek a pátek od 7 do 11hodin. Je možno setaké obrátitina transfuzní oddělení v Brně, Žlutý kopec, Tomešova 12 denně od 6.30 do 15.00 hodin, ve čtvrtek až do 18 hodin. Blanka Studýnková Ve 14.00 jsme měli sraz u horní školy. Sešlo se nás hrozně málo. Pozorovali jsme Švédy vycházející ze školní jídelny. Přišel pan učitel Peša a my doháneli hosty, kteří už byli skoro u sokolovny. Šli se převléct do naší hudební školy. Pan učitel rozhodl, že půjdemev průvodu silnicemi Rakvic. Lidé vycházeli, aby viděli tu slávu. Po příchodu zpět, šli všichni do sokolovny, jelikož venku pršelo. Švédi měli v rámci pitného režimu občerstvení v autobuse. Bylo 16.00. Jelikož byl až v 17.00 koncert, mělijsme rozchod domu. Koncertzahájil harmonikový soubor Rak. Následovali jsme je s připravenými písničkami Zápis v kronice ZUŠ Návštěva ze Svédska Soňa ví a Kluci s klukama. Podvečerní vystoupení vyvrcholilo. Na řadu totiž přišla dechová kapela ze Švédska. Hráli výborně. Manželky cvičily atancovalytaky krásně. Jednaznich siden před vystoupením zlomila ruku a tak pomáhala rozdávat vlajky Švédska. Koncert skončilv 18.00 atakmělbýto 7večertáborák. Někteří lidé šli domů a jiní tam zůstali. Švédi jeli na večeři do Velkých Pavlovic. V 19.00 se lidé sešli, ale Švédi nepřijeli a tak sejenom povídalo a tancovalo. Švédi přijeliaž ve 20.00 atak se začalo opékat. P.u. Peša si šelzatancovattaké. K dispozici byla i limonáda, takže o pití nebyla nouze. Ve 21.00 nám pan učitel Peša řekl: „Je mi líto, ale musíte jít domů!““ Jen pár děcek poslechlo. Jiní odcházeli až při odjezdu Švédů. Napsaly: Imrichová Mirka a Kleiberová Markéta, 5. tř. Poděkování Rodiče dětí z pěveckého sboru “ Zpěvankyý“ děkují za podporu akce „Železná sobota“, konané 10.6. Celkový finanční výnos 13 338 Kč bude použit na krytí nákladů spojených se zájezdem souboru do Francie ve dnech 21. - 26. 6. 1995. Václav Peša, učitel ZUŠ pRakvický - ZPRAVODAJ Sportovní činnost sboru dobrovolných hasičů (SDH) V letošním roce se hasiči zapojili do sportovního klání v plném zápalu a k datu vydání zpravodaje se zúčastnili soutěže o putovní pohár města Valtic, kde sez 16 družstev umístilina 8. místě. Následující soutěž v Drnholci 3.6.1995 byl okresní přebor v požárním sportu, kde se soutěžilo zvlášť v požárním útoku a požárním sportu. V obou disciplinách se umístila shodně na 3. místě. Den nato proběhla soutěž u příležitosti 110. výročí založení SDH ve Velkých Bílovicích, kde se za pěkného počasí sešlo 11 družstev nejen z blízkého okolí, ale i ze sousedního Rakouska. Za velmi silné konkurence se jim podařilo obsadit 5. místo. S těmito výsledky se však nespokojili a věnovali se i přes nepříznivé počasí, kterépostihlo náš region, tréninku a následující víkend dosáhli nečekaných výsledků. V sobotu 10.6. se zúčastnili putovního poháru starosty města Podivína, odkud si tento pohár odvezli. Následující nedělní odpoledne zápolili o další putovní pohár, a to starosty obce Horní Bojanovice. | za nepřízně počasí sejim podařilo i tento pohár získat. Jestli bude chtít družstvo našich hasičů vlastnitoba putovní poháry i v příštím roce, budou je muset znovu obhájit. Aby podpořilituto činnosti na domácí půdě, plánujína příští rok také soutěž o putovní pohár. SDH BR kvická košíková Letošní basketbalová sezóna přinesla, tak jak se dalo očekávat, v družstvu mužů prudké omlazení kádru. V letošní sezónějiž nenastupovalk utkáníing. Kamenský, Zdeněk Hřiba, velmi sporadicky Tonda Straka. Díky častým zraněním hrál a trénovalvelmi máloRadek Švásta. Tyto změny umožnily nástup mladé generace naší mužské košíkové. Na hřišti účinkovali vedle starších hráčů mladíci ve věku dorostenců. Jsou to Miloš Pohanka (18 let), Libor Pohanka (17), David Foldyna (16) a Honza Suchánek (16). Velmi dobrou sezónu měl letos Zdeněk Průdek. Všechnytyto změny se musely projevitnavýsledcích našeho družstva. V sezóně bylo odehráno 26 utkání. Dvě utkání jsme vyhráli, mnoho utkání prohráli o jeden nebo dva body. Tady se nejvíc projevila nezkušenost a nevyhranostnašeho mužstva. V podstatě v každém mužstvu okresního přeboru nastupuje minimálně jeden hráč vyšších soutěží. My jsme se rozhodli hrát soutěž pouze svlastními hráči. Ztabulky přeboru lze vyčíst klady a zápory naší hry. Hlavním kladem je dobrá obrana, vzhledem ktomu, že jsmeji měli šestou nejlepší ze 14 týmu. Zato největší slabinou je střelba, kterou jsme měli nejhorší ze všech mužstev. Po celou sezónu však bylo vidět herní zlepšování u jednotlivců i celého družstva. Základem další práce mužstva je poctivý trénink fyzické kondice, střelby a osobní techniky hráčů. Proto i po sezóně trénujeme každou středu až do konce školního roku v hale. O prázdninách budeme trénovat na školním hřišti, kde škola vybudovala venkovní hřiště na košíkovou. | nadále zveme do svých řaddalší zájemce otutorychlou, technickou kolektivní hru. Je velká škoda, že s námi netrénují tak talentovaní mladíci jako jsou Zdeněk Chrástek nebo Libor Rampáček. Doufám, že novou sezónu budeme začínat opěts nějakým mladíkem navíc aže se začne projevovattréninková pílevšech stávajících hráčů. Pavel Suchánek Společenská kronika Jubileum: Manželé Marie a Vlastimil Průdkovi si v letošním roce připomněli padesáté výročí sňatku. Redakční rada RZ přeje manželům Průdkovým do dalšího společného života všechno dobré, hlavně zdraví, spokojenost a dobrou pohodu. „M < Narozené děti: s Hřib Daniel čp. 805 Zapletalová Nikola 513 Pár Lukáš 177 Rodičům přejeme, aby děti byly jejich radostí po celý život. Zemřeli: Oldřich Filípek 4447057“ 17 7 vevěku 84 let Ludmila Strýčková 83 let Na jejich oči lehl věčný stín. Redakční rada se omlouvá za chybu v minulém čísle Zpravodaje. Včlánku „Hospodaření obce“ mělbýtsprávný údaj o počtu obyvatel v obci 2 078. Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně. Příspěvky jednotlivých jmevaných autorů jsou v původním znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: Soukr.tiskárna V. Bílovice.