PDF verze zde: Rakvický zpravodaj - 1994 - č. 4

OCR text níže slouží především jen pro indexaci a vyhledávání na webu, čtěte PDF verzi!

RAkvick V č.4/1994 ZPRAVOOAJ vydává obecní rada v Rakvicích Rakvičané na slovíčko … Zase jsme o rok starší, zase stojíme na startu ročního závodu dávajíc se ze startovních bloků do vzdáleného cíle. Někdo startuje s chutí do života, někdo pomalu a s obavami, někomu je všechno jedno, jinému stačí, aby závod procházel stejnou tratí, jako byla ta minulá, optimisté věří ve všeobecné zlepšení a také jsou připravení přiložit ruce k dílu, pesimisté budou z povzdálí čekat, jak všechno dopadne, ale takový je život. Každý z nás se na prahu nového roku jistě ohlédne zpět, přebere klady a zápory uplynulé doby, aby čerpal ze zkušeností roku minulého pro rok budoucí, který proběhl ve znamení druhé vlny kupónové privatizace, schvalování nových zákonů, komunálních voleb, ale také stoupajících cen masa a masných výrobků. Zima proběhla v mezích normálnosti, jaro bylo chladné a deštivé, což vyhovovalo zemědělcům, léto nás potrápilo vysokými teplotami, které však vyhovovaly mladým lidem trávícím své prázdniny při koupání, rybaření a turistice. | přes horké a suché léto úroda obilovin byla dobrá, vydařilo se vinobraní, špačkům, kteří dozráváním hroznů byli stále drzejší jsme se ubránili, úroda hroznů byla průměrná, slad se vyšplhal výše, jak jiné roky. Mladé víno pozlobilo vinaře „sirkou“, vyšším obsahem bílkovin, ale všechnoje zažehnáno a vína se jiskří ve sklenicích ke spokojenosti všech milovníků tohoto ušlechtilého nápoje. Po vinobraní jsme se věnovali nejen řepám a orání, ale také komunálním volbám, které probíhaly na celém území naší země. V naší obci proběhly volby plynule aklidně, z pěti politických stran, za které kandidovali i nezávislí kandidáti, bylo zvoleno devětlidí do obecní rady, a ti pak mezi sebou volili starostu. Starostou Rakvic se stal Petr Vajbar, vnuk bývalého rakvického starosty z předválečné doby Josefa Vajbara, člověka pokrokového a schopného. Vánoční svátky a veselý Silvestr nám ukončil rok 1994, rok pro někoho úspěšný, pro někoho smutný, někteří nás navždy opustili, někteří poprve otevřeli oči na tento svět, ale z hlediska všeobecného pohledu to bylrok klidný, vyrovnaný, rok bez živelných pohrom a velkých tragédií a já děkuji,že jsem ho přežil i se svou rodinou ve zdraví, a to přeji pro tento rok všem rakvickým spoluobčanům. Kde je zdraví, tamje radost, pohoda, optimismus a nakoneci tolikrát vytoužené peníze. Zdeněk Pohl pRakvický - ZPRAVOODAI Slovo starosty Máme za sebou komunální volby a současně irok 1994. Považuji za vhodné seznámit Vás s předsevzetími, které jsem si dal při převzetí funkce. Nejdříve chci bývalému vedení obce, ale i občanům, kterým není obecní blaho lhostejné, poděkovat za dílo, které odvedli. Vodovod, vozovky, plynofikace, škola, čistička, oprava kostela a další akce, ale i třeba úroveň Rakvického zpravodaje si jistě zaslouží uznání. Čeká nás však ještě spousta dalších prací, které obec nejen zkrášlí, ale zlepší i technické zázemí. Realizace bude samozřejmě nejvíce závislá na dostatku finančních prostředků. Největším motivačním cílem pro funkční období by se pro obecní zastupitelstvo, ale i pro všechny Rakvičany mělo stát výročí 750ti let od založení obce. Udělejme všichni maximum pro to, aby byly Rakvice opravdu zlaté. Každý z nás by si měl více uvědomit, že je spolutvůrcem prostředí, ve kterém žijeme. Jistě, doba akcí „Z“ pominula, ale to neznamená, že nás ovládne apatie a lhostejnost. Denně toho bohužel vidíme příklady - černé skládky kolem obce, letité skládky před některými rodinnými domy, volně pobíhající psi, parkování na chodnících, neustálé znečišťování vozovek atd. Dokážeme si uhlídat prostředí vlastním přičiněním? Věřím, že většině občanů není lhostejné, jak to v Rakvicích vypadá, a proto přivítám a ostatní členové zastupitelstva také, jakoukoliv radu, věcný názor, ale i kritiku, která přinese užitek celku. V roce 1994 byl minulým obecním zastupitelstvem projednán územní plán obce Rakvice na období do roku 2010. Tento územní plán řeší výhledově všechny technické oblasti v obci. Co nás tedy čeká v roce 1995. Začátkem roku zprovoznění uložiště odpadů do kontejnerů v prostoru za Ekoningstavem na Dolní ulici. Provoz skládky v trati Dílce u trati ČSD je definitivně ukončen. Počátkem jara budeme pokračovat v budování sítě kanalizace v návaznosti na zkušební provoz čističky. Jedná se o akce „Kanalizace a vozovka U luže“ a „Vozovka Na řádku“. Projektově je připravena „Kanalizační stoka AB- 2“ (jedná se o propojení kanalizace pod horní školou na kanlizaci v Družstevní ulici - zdůvodu směrování přes soukromé pozemky v areálu ZD bude tato akce realizována v době vegetačního klidu. Dále je připravován projekt kanalizacev ulici Na kopcech do ulice Nádražní. V případě mimořádné dotace bude provedena rekultivace skládky Dílce. Samozřejmě s hlavními akcemi musí probíhat i údržba, a to jak vedlejších vozovek, tak i budov v majetku obce. , Je dobře, že po období útlumu se pět začínají rozjíždět zájmové organizace. Narůstá počet pořádaných plesů a kultura a sport se stávají více součástí našeho života. O zájmových organizacích se zmiňuji hlavně proto, že je chci tímto požádat o spolupráci zejména při péči o okolní přírodu. Obecvlastní 20 ha lesa, aleivětrolamy a aleje podél cest volají po pravidelné údržbě. S jednotlivými akcemi bude věřejnost seznámena po stanovení rozpočtu na rok 1995, a to i na stránkách zpravodaje. Na začátku roku jsme všichni plni plánů a předsevzetí a tak přeji nám všem, aby rok 1995 patřil mezi ty úspěšné. starosta Z jednání obecního zastupitelstva V novém volebním období bude s obecním úřadem spolupracovat novézastupitelstvo. Je složeno z devíti členů. Proto není volena rada, jedná se o tzv. rozšířenou radu. Členy zastupitelstva jsou tři členové ODS (ing. Bouma, Kamenský, Suchánek), jeden člen Hnutí zemědělců (Obhlídal) a pět tzv. nezávislých, kteří kandidovali na kandidátkách pol. stran a hnutí (MUDr. Studýnková, MVDr. Janoušek, Vajbar P., Charvát, Mrkvica J.). Pan Vajbar nastoupil na místo p. Krejčířové, která na mandát ihned po volbách rezignovala. Na prvním veřejném zasedání zastupitelstva byl starostou zvolen kandidát ČSSD p. Vajbar poměrem hlasů 6 ku 3. Místostarostou by! zvolen rovněž kandidát ČSSD MVDr. Janoušek stejným poměrem hlasů 6 ku 3. První pracovní zasedání zastupitelstva se konalo 8.12.1994. Členové zastupitelstva se na něm seznámili s finanční situací obce, projednali případné budoucí investiční akce atd. Byly ustaveny tři komise obecního úřadu. Jsouto: - komise finanční ve složení ing. Hřib, ing. Kamenský, PrůdkováA., Valoušek, Suchánek. - komise zemědělská a živ. prostředí ve složení MVDr. Janoušek, ing. Bouma, Rampáčková V., Kamenský M., Charvát. - komise revizní se členy p. Malinkou L., Obhlídalem a Mrkvicou. Do revizní komise je ještě potřeba doplnit dva členy s odpovídající profesí, nejlépe účetní. Byly odsouhlaseny platy starosty a místostarosty. Své první zasedání měla také finanční komise. Mimo obecných bodů byly projednány smlouvy o pronájmu obecního majetku a ve spojitosti s tím byla navržena výše nájemného za nebytové prostory a byty. Dosud byl některý obecní majetek pronajímán zdarma, a to i k podnikatelské činnosti. Tyto návrhy čekají na odsouhlasení zastupitelstvem a budou zveřejněny. Dále byla projednána otázka prodeje obecních bytů současným uživatelům. Tato otázka bude vyřešena po předložení potřebných propočtů a rovněž musí být schválena zastupitelstvem. Touto formou budou občané seznamování s prací zastupitelstva a komisí pravidelně. Předejde se tak zbytečným dohadům a občané budou mít přehled o tom, jak jejich zástupce na obci pracují. Pavel Suchánek Rakvický - — ZPRAVODAJ MEDAJITLON Římští patriciové, kteří ve starověkém Římě soustřeďovali svou vládu nad Římem, původně voleni lidem a od dob vlády římského císaře Caesara jmenováni římskými imperátory, měli ve svém štítě heslo „Salug hei publicae supraema lex esto“. Často to znamená, že „Blaho města buď nejvyšším zákonem“. Správu města vedli tak, aby město sloužilo prospěchu lidu, aby rostlo a vzkvétalo. Stalo se věčným. Když byl před čtyřmi lety v polistopadové době zvolen rakvický starosta, aniž si bylvědom, co před více než dvěma tisíciletími bylo cílem vládců Říma, dal si za cíl usilovnou prací budovat, rozmnožovat to, co dědové zachovali, jakto mělve svém programu i František Ladislav Rieger, vůdce českého národa. Když se starosta ujal starostenství, věděl, že ho čeká nejen nelehký boj, ale i nevděk a často i nepochopení a zlá vůle některých občanů. Prosto se dal do práce s úsilím a vůlí jemu vlastní. Věděl, že chuť k prácije pomůckou k úspěchu, vytrvalost druhou. Byl sivědom toho, že právě vytrvalost a soustavnost může vést kcíli, neboť jak praví staré římské rčení „Gutta cavatlapdem non vi set saepe catendo“, že kapka hlodá kámen ne silou, ale častým kapáním. Vyzbrojen touto vůlí se dal do práce. Nebyloto lehké. Postupně jak sám pronikalzmětí překážek, se začaly projevovat výsledky jeho úsilí. Projevovalo setov růstu sítě cest, plynofikací obce, dostavbou čističky, kanalizací, opatřeními na poli zlepšování ekologie krajiny. Dnes již není tajemstvím, že právě na úseku zlepšování ochrany krajiny se Rakvice dostaly do čela obcí, které se zasloužily o zlepšování životního prostředí našeho kraje. Je obecně známo, že každý člověk, každá komunita, obec nebo město jsou hodnoceny podle svého vzhledu. A starosta i jako výtvarník věděl, že je třeba dát obci ipo stránce architektonické důstojnou tvář. Věděl, že je nutno věnovat pozornost dominantám obce, a to kostelu, veřejným budovám, památkám a i místu posledního odpočinku občanů. A tu právě narážel na nepochopení některých občanů, kteří se z počátku neuvědomovali právě Riegrovo heslo, že je třeba usilovnou prací především zachovat a rozmnožovat to, co nám dědové zanechali. Nepochopení vyvěralo právě z toho, že starosta se „nehnal do řečí, ale pospíchal do práce“, jak to vyjádřil jeden z největších římských filosofů Konfucius, který vyslovil před více než dvěma a půl tisiciletí památnou větu: „Šlechetný se nežene do řečí, ale pospíchá do práce“. Starosta se nepropagoval, ale jak postupně začala růst díla, objevovaly se výsledky, začali i pochybovači chápat jeho úsilí, záměry a cíle. Jakými úskalími bylo nutno projít, aby bylo dosaženo toho všeho, čeho bylo dosaženo, vědí jen ti, kteří znají mašinerii administrativy. Nelze však přehlédnoutani jeho úsilí zajistit, aby sev obcirozvíjelo podnikání, aby nezaměstnanost byla minimální. To všechno vyžadovalo každodenní lopotnou práci, mnohá sebezapření, neboť překážky, které bylo nutno překonat k dosažení předsevzatých cílů byly mimořádné. V Rakvickém zpravodaji bylo shrnuto, co bylo vykonáno. Prostě řečeno, chce-li člověk uskutečnit své sny, své cíle, chce-li prospět věci veřejné, musí mítvůli, odvahu, musí věc provésti na úkor vlastního pohodlí, přes nepochopení, byť jen počáteční. Musí vědomě a cílevědomě prosazovat cíle prospěšné celku. Tak dosáhne dobrých výsledků a nutně pak pocítí vnitřní uspokojení z dobře vykonané práce. Platí toivtomto případě. Učitel národů Jan Ámos Komenský řekl, že„každá práce vyžaduje celého člověka“. A starosta se své práci pro obec věnoval cele. Tento medajlonekje obrázkem dnes už bývalého starosty. Tak jsem ho v jeho čtyřleté práci pro obec a její občany viděl já. Někdo s tím nebude souhlasit. Nemusí. Ale já jsem tak viděl Frantu Zacha, starostu obce Rakvice v letech 1990 až 1994. Dr. Hubert Režný Školství v Rakvicích pokračování Růst počtu učitelů byl důsledkem růstu počtu žáků v Rakvicích. Proto vtéto době opětně s plnou vážností ožívá potřeba zřízení měšťanské školy v Rakvicích. O této skutečnosti bylo v Rakvicích uvažováno ihned po první světové válce, a to již vletech 1919 až 1923. Šlo však jen o úvahy víceméně bez konkrétního záměru zřídit měšťanskou školu. Jediné, co bylo uskutečněno bylo to, že podle návrhu předsedy místní školní rady Karla Nečase (pekař zdomu čp. 141), bylo představenstvo obce upozorněno, aby při parcelaci bývalých císařských statků (Syndikátu) byl pro stavbu budoucí měšťanské školy vyžádán pozemek Po Koziperky, kde byv budoucnosti byla postavena měšťanská škola. Tento podnět obecní zastupitelstvo v roce 1923 realizovalo. O zřízení měšťanské školy v Rakvicích a o postavení potřebné budovy se začalo jednat po skončení školního roku 1927/ 1928. Při inspekci obecné školy v Rakvicích dne 27. února 1928 souhlasil okresní školní inspektor Osvald Baráček s potřebou zřídit měšťanskou školu v Rakvicích a slíbil podporu okresní školní rady. V inspekční zprávě ze dne 29. března 1929 výslovně uvedl: „Povzbuzujeme místní činitele, aby v činnosti neochabovali, dokud nebude národní školství v Rakvicích vybudováno vrozsahu, přiměřené významu obce a počtu žactva. Konečným cílem musí být účelná školní novostavba a zřízení školy měšťanské. “ Potéto výzvě bylo správou školy, vedené správcem školy Bohumilem Horňanským, sestaveno memorandum, které jako usnesení učitelského sboru bylo předloženo okresnímu školnímu výboru v Hustopečích. Tento výbor zaslal memo- randum místní školní radě a obecnímu zastupitelstvu v Rakvicích k vyjádření. V květnu 1929 oba orgány souhlasily s návrhem zřídit měšťanskou školu a požádaly příslušné úrady o povolení zřízení měšťanské školy v Rakvicích. Očekávalo se, že zemský výbor i zemská školní rada v Brně dá souhlas ke zřízení měšťanské školy v Rakvicích. Obecní zastupitelstvo v Rakvicích spolu se správou školy podávalo mezitím potřebné doklady nutné pro výstavbu budovy školy. Město Podivín však podalo Zemskému výboru v Brně žádost, aby nebylo zřízení měšťanské školy v Rakvicích povoleno. Důvody této žádosti nejsou ani ve školní kronice měšťanské školy v Rakvicích ani v obecní kronice zaznamenány. nRakvický - ZPRAVODAJ Dá se předpokládat, že nešlo o věcné důvody, nýbrž důvody, či spíše obavy města Podivín, Že to pro něj bude znamenat újmy hospodářské a nedostatek žactva v tamější měšťanské škole. O námitkách Podivína bylo jednáno na obou obecních úřadech několikráte. Dokonce byla společná jednání iza účasti zástupců okresních školních výborů Hustopeče a Hodonína, a to v prosinci roku 1929. Dohody však nebylo dosaženo. Po dalších jednáních Zemské školní rady v Brně z února 1930 bylvysloven souhlas se zřízením stavby o jeden rok. Projednávání stavby budovy školy se neobešlo bez sporů v samotném obecním zastupitelstvu. Dochovaly sezprávy, Že spory byly někde řešeny fyzickými argumenty - fackami. Nakonec však došlo ke shodě a v roce 1930 bylo zadáno zhotovení plánů, rozpočtů, rozpisů řemeslných prací. K vypsání stavby pak došlov červnu 1931.V červencitohotoroku zadalo obecní zastupitelstvo stavbu staviteli Františku Němečkovi z Poštornéa zednickému mistru Františku Koželuhovi z Podivína. 27. července 1931 bylo přikročeno ke stavbě. Aby stavba byla finančně zajištěna, bylo nutnozajistit finanční úvěr, který představoval částku více než 200 000,- Kč. Odpovědnost za postavení školy měli a řídícími pracemi byli pověřeni za obec starosta obce František Suchyňa (čp. 255) do 1931 a odlistopadu novězvolený starosta František Kamenský (čp. 109), dále předseda místní školní rady Karel Nečas (čp. 141) a správce obecní školy učitel Bohumil Horňanský. Hrubá stavba nové školy byla provedena do 6.ledna 1932 a úplná dostavba, včetně zařízení byla provedena do 15. srpna 1932. Nelze v souvislosti se stavbou budovy měšťanské školy v Rakvicích připomenout, že stavba školy se stala věcí všech z občanů. Její vybudování si vyžádalo na občanech značné peněžní náklady, sami pak pomáhali při výstavbě pomocnými pracemi. Byli si vědomi, Že jde o stánek vzdělanosti jejich dětí. V zápisu kroniky měšťanské školy se dočteme, že „pro budoucnost Rakvic bylo vykonáno velmi mnoho“. Je si však třeba připomenout, že zřízení měšťanské školy vRakvicích bylo schváleno vůnoru 1930a první školní rok začaljižvzáří 1931, avšak stavba školy byla dokončena v srpnu 1932. Musela být proto učiněna opatření, jak zajistit vyučování před postavením nové budovy měšťanské školy. Vyučování na měšťanské školezačalo 1. září 1931. Do 1. třídy se přihlásilo 52 žáků. Ztoho 26 chlapců a 26 dívek. Ale na tuto nově otevřenou třídunebyly dosazeny nové učitelské síly. Vyčovaly proto všechny předměty v 1. třídě měšťanské školy učitelé obecné školy. Byli to správce školy Bohumil Horňanský, učitelé Jaroslav Veselý, Jaroslava Zelená, Marie Bednaříková, Ludmila Volavá, konsistorní rada Jan Spurný, Dr. Říčan, který vyučoval náboženství českobratrské-evangelické. Těžiště vyučovacího procesu prakticky leželo na B. Horňanském a Jaroslavu Veselém, z nichž první vedle správy obecné školy vyučoval občanské nauce a výchově, zeměpisu, dějepisu, krasopisu a ruční práce. Učitel Jaroslav Veselý vedletřídnictví vyučovaljazyk vyučovací, přírodopis, přírozpyt, počty, měřictví arýsování, kreslení, tělesnou výchovu a zpěv. Jaroslava Zelená měla tělesnou výchovu děvčat. Marie Bednaříková vyučovala němčinu a Ludmila Volavá měla ženské ruční práce a domácí nauku, náboženství pak oba uvedení kněží. V nové budově měšťanské školy začalo vyučování ve školním roce 1932/1933, a to 1. září 1932. Nová budova byla otevřena veřejnou slavností a předána svému účelu. Klíče od stavitele Němečka slavnostě převzali: starosta obce František Kamenský, předseda místní školní rady Karel Nečas a správce školy Bohumil Horňanský dne 11. září s příslušnými projevy, v nichž byly vzpomenuty překážky, problémy, starosti i nadšení Rakvičanů. V této době už byly v měšťanské škole dvě třídy, a to 1.a, jejímž učitelem byl odborný učitel František Jerson, 1.b, jejímž třídním učitelem byl odborný učitel Jaroslav Veselý a 2. třída, jižjakkotřídní učitelvedl Štěpán Mátl. Teprvepřed počátkem školního roku 1933/1934, ato 1. července 1933, byl dekretem Zemské školní rady v Brně ustanoven ředitelem měšťanské školy v Rakvicích František Hadaš. To na měšťanské škole začal třetí ročník a škola měla pět tříd s celkovým počtem 151 žáků. Učitelský sbor měl 9 členů. Ředitelem byl František Hadaš, učiteli František Jerson, Štěpán Mátl, Jaroslav Veselý, František Zelený, Marie Lemperová, Jan Pivoda, Ludmila Volavá a náboženství vyučovali římsko-katolické konsistorní rada Jan Spurný a náboženství českobratrské evangelické dr. Říčan. JUDr. Hubert Režný RAakvickyý © ZPRAVODAJ pokračování Sukně byly dvojího druhu, a to sukně svrchní, ty určovaly vzhled slavnostního oblečení asunkně spodní, jak jsme už uvedli, škrobenice. Starodávné sukně se nazývaly valisky, grumašky, turecké, soukenice, bavlnky, moldonice, ato podle druhů látek. Děvčata od 14 let nosila sunkně bavlnky s jedním červeným štráfkem. Čím byla děvčata starší, tím byl tento štráf širší. Nejvzácnější sukně byly ty, které měly po obou stranách červeného štráfu zelené štráfečky. Ke konci 19. století uvedené druhy sukní byly nahrazeny sukněmi zlátky kašmírové,štofové, listrové, polohedvábné, sametové, z atlasu, harasu, hedvábí. Byly barev modré, zelené, z červeného sukna, z mušelínu atd. Všechny byly nepratelné. Byly však všechny „naharvankované“. Každá dívka ižena musela mítsunkni zvanou bavlnka a soukenice a také několik černých soukenic. Sunkně byly lemovány žlutou pentlí. Později ke žluté přidávaly červenou nebo zelenou pentli a vypustily kousek „plechu“, takže lemůvka sukně byla trojí barvy. Zcela vyjímečně, po vzoru jiných obcí nahrazovaly lemůvku a lemovaly sukně sametem anebo přišívaly nad lemůvku pentli širokou a z obou stran krepiny a krajky nebo zlaté a stříbrné dracíny. Pod vrchní sukní byly bílé sukně, nazývané spodničky - škrobenice. Těch měla děvčata na sobě sedm až osm. Některé i více. Spodničky byly naškrobeny vařeným bramborovým škrobem a nažehleny. Každou z těchto sukní bylo trochu vidět. Při každém kroku se sukně pohupovaly. Dívkám to velmi svědčilo. Další částí oděvů Rakvičanek byly kacabaje. Kacabaje byly původně bílé. Šlo o ženský kabátek s rukávy. Později byly kacabaje ponejvíce sametové, atlasové, hedvábné nebo flanelové. Přední částkacabaje ajejí vrch, stejně jako rukávy byly lemovány hedvábím s kraječkama a byly vyzdobeny zlatými drcůny. Bohatá výzdoba svátečních kacabají určovala míru bohatosti její nositelky. Zapínala se 14 až 18 knoflíky. Obršlák zakrýval celou horní část kacabaje. Sváteční odívání Rakvičanů k: Nejzdobnější bylo sváteční odívání stárek, drůžek a nevěst. Stárka stejně jako stárek a všichni chlapci a děvčata museli mít od hlavy k patě všechno nové a poprvé na sobě. Stárky musely mít dvoje nové šaty. Vedle toho musely mít stárky věnec a kotůč. Kotůč, který nahradil dříve nošené věnce uměla udělatjedna aj dvě Ženy z vesnice. Podle dochovaných zpráv potřebovala stárka asi 25 loktů širokých pentlí a 4 lokte úzkých. Také nasazování kotůčů umělo jen několik žen ze vsi. (Zobrazení bylo v č. 3/1994 Rakvického zpravodaje). | drůžky na svatbu stejně jako nevěsty byly vždy nastrojené. Na hlavě měly věnce, později kotůče. Tyto byly nazdobeny přebohatě. Rukávce, jak už byly posány výše, měly široké obršláky a rukávce platysové podvázané barevnejma taciy. pRakvický - ZPRAVOO A) Zpravidla měly vrchní sukni ze sametu, plyše, hedvábí nebo atlasu a pod níněkolikškrobenic. Fčěrtoch pak bylz hedvábí, náležitě nakulmovaný a jeho okraj poutal pozornost. Úměrně vystrojení stárkám, drůžkám anevěstám byli stárci, mládenci a ženiši. Jejich nejvýraznější ozdobou byly klobouky (hůúseňáky). Na nich měli ženich voničku z romarýnu a „skríbek“, stárek měl voničku se zrcadýlky (umělou) a mládenci měli jen rozmarýny. Ženich nebo stárek měli na vestě připjaté pantle. Mládenci měli buď již fialovočerné vázanky, nebo u krku připjaté bílé šátky. Všichni měli holínkové boty. Vesty již měli zapínány čamarovými šňůrami a čamarovými knoflíčky. Kromě ženicha měli všichni kosárky. Zastavme se teď u kapesníků, nazývaných též šnuptychly. Naty se velmi drželo. pro sebea prosvé chlapce je vyšívala děvčata. Byly to bílékapesníkyz perkálové látky. Chlapci si je připínali na vesty a děvčata je nosila v ruce. Zimní odívání dívek a žen bylo doplněné ženskými kožíšky. Šlo o kožíšek, který měl krátké pásání. Byly vyšívané a lemované liščinou. Byly poměrně drahé. Proto byly postupně nahrazeny vlňáky, které bylyze suknanebo pletené, domácky vyrobené a vyšívané, stejně jako vlňáčky, které ženyv zimě nosily, byly opatřeny třásněmi. Jakmile se mládenec oženil nebo dívka vdala, jakoby zdobnost jejich oděvů dostala ráz vážnosti, důstojnosti. Z košiltéměř vymizelo vyšívání, vesty byly až ke krku opatřeny řadou poutek zpapulírky-čamorové šňůrkya ztéhož materiálu iknoflíky. Tvarem i vzhledem téměř stejné jako vesiy pánské. Pod vestou pak byl u krku uvázán hedvábný šátek podobný široké vázance s pruhy barvy fialové a černé, případně se zeleným krajem. U vdaných žen byla nošena kordula jen při opravdových slavnostních chvílích. Převládalo nošení slavnostní kacabaje ze sukna, slemováním jak bylo uvedeno výše. Ale při určité jednotnosti nebo zdobnosti odívání ženáčů a vdaných žen bylo patrno, kdo byl bohatý sedlák a kdo domkař nebo podsedník. Podsedník například měl u krku na límečku košile tenkou jednoduchou šátku (vázanku), košili bílou nezdobenou, u vesty měl zapínání čamarové a na vestě dvě kapsičky. kabát měl rovněž čamarové zapínání nahoře revesy. Devět zapínání a vedle něho po obou stranách kabátu po 11 čamarových knoflících a na pravé straně kabátu dvě kapsy nad sebou a na levé straně jedna kapsa, soukenné gatě a holínkoté boty. Jeho žena pakměla na hlavě sametový vyšívaný šátek s trásněmi, obršlák a kacabaju lemovanou a ozdobenou, v ruce s nezbytným kapesnikem-šnuptychlem. Horní sukní měla rovněž sametovou, květovanou, fěrtoch a bombíkové šněrovací střevíce. Sukně a fěrtoch byly do poloviny lýtek. Odění bohatého sedláka „souseda“, zpravidla pololáníka bylo z drahého tmavého sukna, u košile byla u krku uvázána šátka (vázanka) široká z tmavého hedvábí, ukončená třásněmi tmavější barvy. Do vázanky byla zpíchnuta zpravidla zlatá rozeta. Zapínání vesty bylo čamarové. V kapsičkách vesty byly vloženy hodinky se zlatým řetízkem, který byl zastrčen do čamarové dírky vesty. Kabát takového souseda měl také čamarové zapínání. Rukávy byly ke konci zůženy lemůvkou, která měla našitu zvláštní šňůru, která lemůvku zdobila. pRAakvický - ZPRAVODAJ Jen v rané době rakvického kroje nosili muži kožichy dlouhé až po paty. Kožichy si však mohli dovolit nosit jen pololáníci, ato ani ne všichni. Ostatní měli bílé haleny, také dlouhé až po paty. Tyto byly v posledních desetiletích minulého století nahrazeny soukennými kabáty podšitými kožešinou. Poněvadž i tyto kožichy byly poměrně drahé, začali muži nosit soukenné kabáty. Tyto byly opatřovány vatovými vložkami a byly jen asi do půli stehen a měly dvojí kapsy šitéšikmo irovně, aby sidonich mohli pohodlně dávat ruce. Zdobeny nebyly. Kroj začal v Rakvicích po první světové válce ustupovat. Mládež se „popanšťovala“. Kroje se držely především Ženy. Dodnes jsou u nás ženy, které od kroje neupustily. V posledních desítkách let však se stalo módou znovu nosit kroje aspoň o hodech a svátcích. Došlo k jakési renezanci, obnovování krojů. O tom, jaký kroj šít a nosit se vedly spory. U žen to bylo jasné. U nich se zachoval podstatě původní kroj s určitými vývojovými odchylkami. U mládeže mužské šlo o to, zda nosit žlutice s původními částmi (kordule, marinky, atd.), či zda soukenné vesty, kabáty, kalhoty. Nakonec zvítězil směr prosazující původní kroj - ne však v jeho původní podobě, ne kordule, marinky, ale soukenné vesty, košile různě vyšívané, húseňáky, ne vždy holinkové boty rakvického vzoru, ale různě zdobené nebo převzaté slovácké. Je potěšitelné, Že k renesanci došlo. Kroje užívané a nošené jen na hody nebo při jiných významných slavnostech, připomínají z našeho pohledu vzdálené selství, hlášení seke starým tradicím ajejichzašlé slávě. JUDr. Hubert Režný lustrace: František Zach pRakvický - ZPRAVODAJ RAKVICKÉ POSTAVY, POSTAVIČKY A FIGURKY Strýc Cyril Strýca Cyrila jsem poprvé blíže poznal jako brigádník JZD při stohování slámy. Jeho zvláštní jednání mě od začátku udivilo a rozesmálo. „Chlapče, půjč mně tvoje vidle,“ povidajů.“No jo, to setitodělá, vždyť ony hážou samy„. A postupněsi strýc vyměnili vidle všech brigádníkůi všechna místa na stohu, až se nakonec vrátilina svoje původní místo a se svýma vidlama, které nakonec označili za nejlepší. Strýc Cyrilměliv mládí těžký úraz a jeho následkem bylo, že se všemu dětsky divili, jednali často nelogicky a tím vyvolávali všeobecné veselí. Ale nikomu neublížili, byli dobrým člověkem a lidé si o nich vyprávěli veselé příběhy. Bylo by jich na celou knihu … „.. Jednou volali na sousedku tetičku „Zámečníkovou“: „Julko, pojď sem, musím ti něco důležitýho říct“. Když se tetička prodraly v humně přes kopřivya různé harampádí až k plotu, povidajů Cyril: „A nevíš kolikje hodin?“ Ve druhém případě, kdyžvylákali tetičku k plotu, řekli: „A víš co, Julko, já to radši obejdu“ a šli dokola vratama. Jednou, když hodně napršelo, stála Cyrilovi v humně voda. Cyril nelenili, vykopali přikopku a pustili vodu kZámečnikom. Strýc Jožka Zámečník (nazývaný tak dle svého řemesla) byli klidný a uvážlivý člověk, protožejinak by museli Cyrila uškrtit. A povidali: „Ná, Cyrile, co blázníš“. A Cyril s klidem na to: „Ná, Jožko, já se ti divím, že se divíš. Vždyť uznej, že tej vodě je úplně jedno, kde stojí“. Tej vodě to bylo skutečně jedno, ale nebylo to jedno strejcovi Zámečníkovi. Ale že byli dobrák, mávli nad Cyrilem ruků a srdečně se jeho zdůvodnění zasmáli. Takovýho souseda si zabít by bylo škoda. Všeobecně je známý případ jak Cyril vylákali chlapy na hůru, kde vyskakovali, aby zjistili, zda lze barák postavit na štok. Nejvíce srandy nadělali Cyril při zájezdech po světě. Z Jugoslávie poslali pohled tohoto znění: „Všichni jsme Živí a zdraví až na Bóhmku.“ Chudák tetička Bóhmová, litoval jich každý, kdo se od Cyrila o tragické zprávě dověděl a rodina žila ve strachu, co se stalo. Až po návratu zájezdu se zjistilo, že tetička měly na zádefch puchýře od slunka a že se jim na zájezdu líbilo. Když jsme jeli do Ruska, strašili chlapi Cyrila přísností zdejšího režimu a že ho zde určitě zavřů, protože vždycky něco vyvede. „Máš se napsat ze Sibiře Evě (manželka Cyrila)“, dodávali. Cyrila dostrašili a ten se mě chodili na všechno ptát, protože jsem bylvedoucím zájezdu. V Užhorodě za mnou doběhli a povidajů: „A može se, chlapče, v Rusku scat u stroma?“ Hned jsem jich poslal do nejbližšího křoví a strýcovi se viditelně ulevilo. Při cestě zpátky jsme se chtěli podívat na skokanské můstky v Tatrách, ale bylataková mlha, že jsmenic neviděli. Cyril dostali v mlze strach a volali na řidiče: „Kamile, ať s nama nefukneš nekde do moře“. Abych jich uklidnil, říkám: „Strejcu, tady není moře, jsme v Tatrách“. A oni nato: „A jak to možeš, chlapče, vědět, vždyť není na krok vidět“ Když jsme jeli do NDR, celou cestu jsem jich učil poručit se pivo německy. Pořád to pletli, až při návratu siu Máchovýho jezera poručili zwei Bier. Žejsme už dávno doma, si nestačili všimnout. Na hranicích s NDR si chtěli Cyril koupit na celnici naše pivo, ale pustili se omylem do Německa. Na hranici jich zastavil po zuby ozbrojený voják a lámanou češtinou se zeptal: „Co si pšejete?“ Strejc Cyril ho dvakrát obešli a pak mu zakřičeli do ucha: „Pivo“. Voják smíchy málem upadl a poslal Cyrila zurůck. V Roztoku jsme bydleli ve výškovém hotelu. Krátce po příjezdu za mnou přiběhli strýc Ferbar a celý bez sebe oznamovali, že jim někdo ukradl kufr. Řekl jsem jim, že všechny ubytuju a pak že půjdeme spolu na místní policii. Kdyžjsem vyjeldo 8. patra, strýc Cyriltu běhali s cizím kufrem a každého se ptali, čí to je. „Proboha, strejcu, ná kde jste ho vzali,“ ptám se. „No víš, chlapče,“ odpověděli Cyril, „jeljsem výtahem a nikdo jinej nejel, tož abyto nejelo na prázdno, tak jsem vzal nečí kufr.““ Samozřejmě to byl ten Ferbaruj a ten z toho byli na mrtvicu a už měli obavy, že stráví týden bez pyžama a v jedných šatech. A užtaky stačili nadávat, jak ty potvory německý kradů. Natento zájezd Cyril mále nejeli. Koupili pařák, zaplatili přípojku a když jsem vybíral, tak neměli peníze. Bez nich by to ale nebylo ono, taj jsem jim poradil, aby jim zájezd zaplatila jejich Eva. Cyril se rozzářil a povidajů: „Tož běž za ňů a kdybytti tvrdila, Že peníze nemá, řekni, že jich má vtom porculánovým hrnkuv kredenci.“ Tetička byly hodná, zaplatily, strýc jeli a bylo veselo… Když zestárnete či onemocníte, začnete vidět všechno jinak. Vážíte si každého, kdo vás rozesmál a obohatil něčím šťavnatě lidským. |já siteď říkám, že bez strýca Cyrila by byl můj život chudší a rád na něho vzpomínám … Rosťa Obhlídal pRakvický © ZPRAVODAJ Víte, čím bvmit ptáčky? Nádherně zbarvené listí ze stromů již opadalo a pohled nateploměr nám sjistotou říká, že se neodvratně blíží zima. Pro někoho může být zdrojem radosti, jinému může přinést strádání. Mezi ty strádající patří i naši opeření přátelé, kteří nás zejména najaře těšili svým zpěvem, a kteří v chladném zimním období potřebují naši pomoc. Nabízíme Vám proto několikrad azákladních pravidel, jak krmit naše přezimující ptactvo. Především je zásadně krmíme kvalitní potravou. Rozhodně by to tedy neměl být způsob, jak se zbavit kuchyňských zbytků nebo plesnivějícího chleba. Krmítko může být jakéhokoliv tvaru a velikosti, z plastů, plechové nebo klasické dřevěné, dbáme pouze na to, aby vletový otvor neměl ostré hrany, případně trčící hroty hřebíku. Stříšku zhotovíme dostatečně velkou, abychom potravu chránili před sněhem a deštěm. Krmítko samotné umísťujeme na volném prostranství alespoň 1,5 m nad zemí, nejlépe 3-4 m od nejbližších keřů a stromů, čímž znemožníme lov toulavým kočkám, které se v místech zvýšeného výskytu ptáků rády zdržují. Potravu dáme do krmítka v takovém množství a stavu, aby neplesnivěla a nehnila a z hygienických důvodů provádíme také pravidelnou kontrolu a úklid krmítka a jeho okolí. Ptáky zásadně nekrmíme chlebem, uzeninami, slanými potravinami, suchými těstovinami ani kynutými výrobky. Z naší kuchyně můžeme ke krmení použít strouhanou housku, zbylé vařené brambory, kousky masa, na plátky nakrájený lůj, vnitřní sádlo nebo pokrmový tuk (LUKANA). Z přírodních zdrojů podávámejakákoliv semena nebo plody, pokud nebyly chemicky ošetřeny. Vhodné je použít tzv. zadinu, tj. semena plevelů a trav, která zůstávají po vymlácení obilí a kterou snadno seženeme v každém statku nebo zemědělském družstvě. Protože jsou však! ptáci vybíraví a nemusí vzít za vděk vším, co mu nabídnete, předkládáme vám jídelníček nejčastějších zimních hostů na krmítku: Kosi, kvíčaly a brkoslaví se žíví převážně bobulemi ptačího zobu, kaliny, černého bezu, jeřabin, případně plody hrušek a jablek. Sýkory mají v oblibě mimo loje a tučných semínek slunečnice, semence a máku také drcené ořechy, vrabci ahrdličky zahradní určitě nepohrdnou pšenicí, ovsem nebo strouhanou houskou. Pro zvonky, pěnkavy astrnady je nejvhodnější již zmíněná zadina. Hmyzožravým ptákům jako jsou šoupálci, mlynáříci, střízlíci nebo králičci se nejvíce zavděčíme tzv. tukovým žírem, který se skládá z hovězího nebo skopového loje, drcených slunečnicových semen, máku, mletých ořechů a strouhanky. Vše smícháme s rozpuštěným (nikoli přepáleným!) lojem a do této směsi máčíme jehličnaté větvičky, případně směs vyléváme do kelímků nebo květináčů, v jejichž dně provlečeme drát a podobně jako zvoneček zavěsíme na vyhlédnuté místo. Je pochopitelné, že čím pestřejší jídelníček nabídnete, tím více druhů vás bude navštěvovat a takové vkusně zhotovené krmítko se štěbetajícími ptáky, je nejen vhodným doplňkem zimní zahrady, alei příjemným oživením šedivých městských balkonů. A pokud byste chtěli našim opeřencům pomoci také na jaře, v době hnízdění, napiště sina adresu naší společnosti pro ochranu ptactva. Rádi všem milovníkům ptáků zašleme zdarma jednoduchý návod navýrobu ptačích budek adalší materiály kochraně ptactva. Moravský ornitologický spolek P O Box65 750 65 Přerov 2 Sypeme ptáčkům Lehký opar snáší se nad krajinou, podvečer k nám přichází tiše. Krajina dostává podobu jinou když na ni vzduch mrazivě dýše. Ptáci už dávno odletěli, opustili svá hnízda, a taky nás. Snad dříve než my to věděli, že nastal pro ně loučení čas. Těm, kterým je určeno v zimě zůstat s námi, jistě přiletí zkřehlí i před náš dům. Snad nezůstanou opuštěni, samí … RAakvtcký - ZPRAVOOAJ Vážné události roku minulého = Jakokaždýrok, takiten minulý, pořádali myslivci střeleckou soutěž na asfaltové holuby. Dvacet myslivců se snažilo získat cennou trofej nejlepšího střelce, však nikomu se nepodařilo překonat přesnou střelbu Tomáše Horáčka, který s přehledem zvítězil. Za ženy startující Jiřinka Filípková, i když byla jediná, vítězství si plně zasloužila. V minulém roce se nám tu vyrojilo velké množství vos. Tito nepříjemní bodavci, nejen že škodili ovoci, ale rozdávali žihadla lidskému pokolení bez ohledu na věk, příslušnost či pohlaví. Podle rakvického průzkumu byl nejvíce postižen rodák z vrchního konce. Devět žihadel mu tyto potvory vbodly do jeho stepilé hlavy během jedné minuty. Život mu na poslední chvíli zachránila místní doktorka vbodnutím dvou velkých injekcí. Že to chudák vydržel. Víte, jak se dívá husa na letadlo? Tak nějak 14. října pokukovali rakvičtí občané po dvanáctivelkých, pestrých balónech vznášejících se nad Rakvicemi. Z košů, zavěšených pod balóny zdravili nás lidé, kteří přiletěli z Prahy na pozvání Karla Průdka (vedle bývalého pekaře Kociána), aby okusili burčáku přímo u zdroje. Prý se jim tu mociíbilo, příští rok přiletí zase, proto v době burčáků pozavírejte slepice, aby se nepoplašily a dobře nesly. = Loňské léto se vydařilo hlavně školákům. Bylo to nejteplejší léto tohoto století, a proto chladivých vod našich rybníků využívali nejen ti mladí, ale i ti dříve narození. | přes lidmi přepiněné vodní hladiny rybáři nenechali spát svůj „vercajk“ a tak se dál dostávaly na stoly milovníků rybích specialit štiky, amuři, tolstolobici, bolení a také sumci. Laďa Zlámal, ač nerybář, zasekával sumce na Trávnikách, když se majitel udice Staňa Peš právě věnoval pod hladinou zaseknutému háčku souseda Zdeňka Chrástka. Lada Zlámal, čím rychleji točil kličkou navijáku, tím více se divil, Že se mu struna nenavíjí, ale odvíjí, ato coje na konci této struny se neustále vzdaluje. Staňa Peš jak vystrčil hlavu nad hladinu, okamžitě odhadl situaci neuvěřitelně rychle. Jaktvrdí očití svědkové, prý sezemě nedotýkal a na těch deset metrů to byl určitě světový rekord. Úlovek stál za to. Přes metr dlouhý sumec byl o centimetr větší jak majitel udice, ale zase tolik nevážil. Víte, cojeto výskočka? Krátké vysvětlení pro nevzdělance. Je to první tekutina vytékající při pálení kořalky. Ta se nepije, neboť obsahuje těžké kovy, hlavně metylalkohol a po něm se slepne a blbne, je to však velmi dobré mazání na revmatismem zasažené pohybové ústrojí. Jeden hospodářv Rakvicích si ji odléval stranou, ale ne proto, aby ji používal na mazání kolem a kotníků, ale proto, abyji nalil do letošního vína s úmyslem zkvalitnit rakvické hody. Padesát litrů výskočkového vína chce zadarmo věnovat stárkům, aby dobře výskali, skákali a verbovali. Nedej Bože, aby se mu to podařilo. Jeden Rakvičák asi před deseti lety si pod „kůňů“ postavil pres na víno a tak mu tam stojí dodnes. Jeho vysvětlení je jednoduché a logické. „Ženský v sobě nemajů ani špetku rozumu a fantazie. Úplně zbytečně se dřů. Když se nám polámal“krutič“ a peníze na novej nebyly, kdo by musel krůtit prádlo? Samozřejmě já. A to teda né. Postavil sem pres, prádlo v něm stahnu, nejakej deň nechám odkapat a jeto aj vyžehlený. Pres se pořád čistí a je pořád připravenej na vinobraní a mně zbývá čas na Vu u „Tak teho bohdá nebude, aby si pořádnej rybář musel kupovat na vánoce kapra,“ zabručel si jeden rakvický rybář jedno předvánoční ráno, sbalil udici a vydal se do Jezer. | když ten den byla hustá mlha, že ji mohl nožem krájet, nadva metry nebylo vidět, nic ho nemohlo odradit, byl sisvým úspěchem naprosto jist. Spokojeně nadhodil udici a čekal. Zkušený rybář nepotřebuje vidět na splávek, stačí mu cit pro „hůlku“, někteří používají na konci prutu zvoneček, nebo u sebe mají v noci blikající žárovečku. když po desáté hodině se mlha začala rozestupovat a Konečně se objevila hladina rybníka, tu překvapený rybář zjistil, Že vlnky rybníka se nepohrávají se splávkem jeho udice, ale ten smutně leží | s návnadou na tenkém ledě potaženém po celé hladině rybníka. Zaklel tento muž až se vysoké teploty zachvělya šelsi stoupnoutdo místného Univerzálu do fronty na vánočního kapra. Zdeněk Pohi 10 RAakvický - ZPRAVOOAJ V Rakvicích Ach, víno, víno, polaskej náš zrak pohlaď hrdlo a v duši zasej mít. Vylétní z hrudi jak k nebesům pták psíničko veselá, písničko naše. Zavítej do zahrad, do polí se vznes rozezvuč tóny našeho kraje. Když barvami pestrými se louka rozehraje a dvojhlasem dívčím zaplní se sad, tu z vinice mužsky sbor 0 vojně zpívá V úžasu u cesty zůstávám stát. Stmívá se, klekání pomalu odeznívá- tisíc let kdybych žil, tady bych žil rád. Zdeněk Pohí Poděkování Jménem dětí první třídy a jejich rodičů děkuji manželům Neuvirtovým za sponzorský finanční příspěvek 5 000 Kč. Část těchto finančních prostředků byla již využita na kulturní akce (Národní divadlo v Brně, kouzelník) a drobné dárky pro děti. třídní učitelka Miroslava Šubíková 11 pRakvický - ZPRAVODAJ Společenská kronika Sňatek uzavřeli: Vlastimil Straka Jindřich Štěpina Ctibor Pohanka Radim Moravec František Zapletal Věroslav Peš - Milena Zlámalová - Dana Meszárošová - Hana Ludvíková - Jana Kalužová - Barbora Nachtigalová - Alena Filípková Láska je jeden plamen, jímž se dvě srdce rozhoří. Narozené děti: Šmídová Magdalena čp. 468 Moudrý Miroslav 33/ Rajjová Martina 81 Jílková Johana 637 Tesárková Adriana 162 Boháčková Kristýna 653 Rampáčková Eliška 653 Největší krása je v dětských očích. Blahopřání k jubileu: Dne 6. prosince to bylo 50 let, kdy nastoupili společnou životní cestu manželé Hedvika a Oldřich Krůzovi. Redakční rada RZ Vám přeje, ať zdraví a dobrá pohoda Vás provází po všechen další čas společného života. Občané 80 a víceletí 80 let 81 let 82 let 83 let 84 let 85 let 86 let 87 let 88 let 89 let 90 let 91 let 92 let 93 let Herzánová Františka Hrdinová Krista Hřibová Josefa Jílková Františka Blažek Karel Foukalová Marie Kamenský Miloslav Hajdová Františka Strýčková Ludmila Hanáčková Markéta Malinová Marie Machačová Anežka Filípek Oldřich Richter Ladislav Bednaříková Božena Nečasová Marie Herzánová Žofie Průdková Anežka JUDr. Režný Hubert Machačová Květuše Lukeš Jan Filípková Božena Filipek Ferdinand Peš Josef Jiříčková Marie Jáchymková Helena Ničová Marie Průdková Julie Filípková Marie Minařiková Filomena Nečasová Marie Říhová Bohumila Suchyňa František Kamenská Františka Průdek František Průdek Jaroslav Rampáček Jaroslav Burianová Adéla Kamenská Marie Minaříková Vlasta Hrdinová Hedvika Stehlíková Hedvika Cichrová Anděla Kamenská Cecilie Vajbarová Adéla Průdková Žofie Nečas Antonín Ferbar Antonín Pohanková Růžena Režná Eva Průdková Marie Veselý Jaroslav Janošek Josef Horáčková Růžena Straková Marta Hrdinová Marie Krůzová Marie Heraufová Božena Rozsypalová Marie Zemřel: Milan Horáček Věčný spánek beze snů, věčná noc bez svitu hvězd. - Všem blahopřejeme a upřímně přejem zdraví a klidné stráří. Marie Darmovzalová vevěku 54let Redakční rada Rakvického zpravodaje se tímto omlouvá svým čtenářům a příznivcům za opožděné vydání tohoto zpravodaje, způsobeného termínem komunálních voleb. Děkujeme za pochopení. Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně. Příspěvky jednotlivých jme- novaných autorů jsou v původním znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: Soukr.tiskárna V. Bílovice.