PDF verze zde: Rakvický zpravodaj - 1994 - č. 2

OCR text níže slouží především jen pro indexaci a vyhledávání na webu, čtěte PDF verzi!

ZPRAVOOJÍ RAkvický č. 271994 « © vydává obecní rada v Rakvicích Rakvičané na slovíčko … M- a máme tu opět hody - hody svatojánské, odvěkou to příležitost pro setkání s přáteli, pozvanými hosty i pro rodostnější vydechnutí. Jsou to po sametové revoluci již páté hody, které můžeme slavit nezatížení většími ekonomickými otřesy. Můžeme je prožít ve zlepšujících se lidských | ekonomických podmínkách. Ti z nás, kteří jsme se dali na cestu soukromého podnikání, ať v zemědělství či v poskytování služeb, jsme překonali nebo ještě překonáváme počáteční potíže. Začíná nás ovládat učitý dobrý pocitz dobře konané práce. Ale uvědomujeme si stále jasněji, že bez práce nejsou koláče, ani ty hodové. Začínáme si uvědomovat, že přežije jen ten, kdo svojí houževnatosti a vůlí, často | sebevědomím zvládne své úkoly a povinnosti. Počet těch podnikavých a odvážných postupně roste. A co je potěšitelné, je skutečnost, že vedle zemědělské výroby a obchodu roste počet živností výrobních, jejichž služby přinášejí prospěch občanům i obci samé. Současně se však ukazuje, že se nedaří a nemůže dařit těm, kteří nemají dostatek odvahy nebo na takové podnikání nejsou dostatečně připravení. Konečně i ti, kteří by se chtěli lehce dostat k laciným a často i bezpracným výdělkům. Diváme-li se pozorněji kolem sebe, uvidíme jak se zlepšuje naše životní prostředí, jak se zlepšují životní podmínky i vzhled obce. Z míst, kde jsme se v době dešťů brodili blátem nám vznikají ulice, které si nezadají s ulicemi měst. Najednou si vykračujeme po asfaltkách a dlážděných ulicích. To nás nutí zkrášlovat okolí svých domů, a aniž si to uvědomujeme, zlepšujeme tím i naše ekologické podmínky. Chodíme a jezdíme po bezprašných cestách i do vinica polí. Tyto změny a příznivé výsledky vidíme nejen sami. Vidíje se souhlasným pochopením iorgány, které mají na starosti podporovat toto úsilí obcí. Potvrzuje to například dopis zaslaný našemu obecnímu úřadu náměstkem ministra - ředitele sekce ochrany přírody a krajiny ministerstva životního prostředí ČR, který zní: „Vážený pane starosto, děkuji Vám za odpověď na můj dopis ze dne 18. března t.r., ve které sdělujete jaké investiční záměry související se zlepšováním stavu životního prostředí připravujete nebo již realizujete, iza dosavadní aktivitu při ochraně přírody Vašeho regionu. Vaši žádost o příspěvek ze SFŽP na dokončení ČOVplně podpořím.“ Za této situace můžeme při příležitosti hodů nachvíli pustitz hlavy každodenní starosti, slavnostně se vyparádit a při muzice a víně posedětv družné hodové pohodě. Redakční rada -= nRakvický - ZPRAVODAJ Naše obec v současných podmínkách V probíhajícím období chceme jako | v předešlých zpravodajích poskytovat informace o stavu, ve kterém jsou akce, které jsou předmětem zájmu občanu i jejich potřeb. V současnoti byla dokončena komunikace ve Vlnařské ulici. Při provádění prací bylo nutno navíc provést zrušení části starých vodovodních sítí a položení nových, úpravu kanalizačních šachet a hydrantu. | přes tyto věci se vcelku podařilo poměrně v krátkém čase tuto akci provést. Firma Ekoingstav tak, jako i na jiných pracích, které pro obec provádí, zde odvedla svými zaměstnanci dobrou práci. Dík za pochopení a iniciativu patří i občanum této ulice, kteří I přes omezení, které jim stavba vozovky zapříčinila, taktéž podlesvých možností pomohli a přiložiliruce k dílu, kde bylo potřeba. V současné době jsou dokončovány potřebné podklady, vyjádření a ostatní věci ke stavebnímu povolení na další akce, které budou po tomto v zápětí zahájeny. Jedná se o uložiště odpadu, zahájení dokončení plynofikace a další část komunikace. V současné době je nutno pro stavební povolení splnit daleko větší rozsah požadovaných podmínek včetně dokladování majetkových vztahu, a to i u veřejných prostranství. Na dolní škole byly provedeny prozatím nejnutnější potřebné opravy okapu Na stavbvě čistírny odpadních vod jsou v současnosti prováděny práce spojené se zkoušením technologie a postupným najížděním jednotlivých úseku. El. systém je zprovozněn. Dodavatel stavebních prací „Zemědělské stavby“ provádí dokončení stavebních prací a odstranění nedodělku. V nejbližší době bude položen asfaltový povrch na obslužné vozovky. Tyto práce kryjeme již z obecního rozpočtu. Zustane prozatím nedokončena dešťová přečerpávací stanice a akumulace dešťových vod. Tato část není součástí technologie čištění, její možno dokončit později. Další již několikátá žádost o finanční pomoc ze státního fondu Životního prostředí byla i letos podána a je zde příslib Ministerstva Životního prostředí na její vyřízení. Jsme však realisté a Život nás již naučil. Takželza těchto ne zrovna příznivých podmínek by měla být čistička v současné době uvedena do zkušebního provozu a po něm co nejdříve do trvalého. Tím bude obec mít realizovánu největší ekologickou akci a do budoucna o jednu starost méně. Nebude již strašit nerudovské „Kam s nímíi)“, v tomto případě s odpadními vodami František Zach starosta Školství v pokračování Za učitelování Pavla Čecháka došlo k proměně Rakouskaz absolutistické monarchie v ústavní stát. Proměna začala bouřlivým rokem 1848 a dokonala se rokem 1976 vydáním základních státních zákonu. To mělo vliv též na novou úpravu národního školství. Z jara 1869 a na počátku sedmdesátých let 19. století byla vydána řada zákonu, kterými byla od základu upravena organizace národního školství. Tyto zákony platilyz největší části prakticky až do třicátých let 20. století. Základ nové úpravě národního školství dával říšský zákon školský ze dne 14. května 1869, č. 62 ř.z., který určoval základní pravidla organizace národního školství. V podstatě určoval, kčemu slouží obecné školy a jak mají být zařízeny (šlo o školy obecné a měšťanské). Zákon obsahoval dále pravidla o školní docházce, o vzdělávání učitelu, uzpusobení k učitelství a odalším vzdělávání učitelu. Stanoviljakéje právní postavení učitelů, kdo měl právo zřizovat školy a kdo nesl náklady na obecní školy. O zřizování, vydržování a navštěvování školna Moravě bylvydánzákon č. 17 zroku 1870 zemským sněmem moravským. Podle něho byly národní školy zřízeny ktomu, aby dítky v mravnosti a náboženství vychovávaly, ducha jejich vyvíjely, známosti a zběhlostí, jichž mají k dalšímu vzdělání vživotě potřebí jim poskytovalya bylyzákladem, by se z nich stali hodní lidé a občané„. Říšský zákon školský určoval, že „výchovná činnost školy měla úkol v účelném spojení a za svorného spolupusobení s otcovským domem sjednat široký a pevný podklad pro výchovu řádných lidí a členu lidské společnosti““. Proto určoval, že škola má děti učit bázní boží, vážnosti k zákonum a státnímu pořádku, lásce k národu a Vlasti, jakož | náboženské a národní snášenlivosti a má se snažit, aby škola vedla mládež Dakvicích k lidumilnosti a lásce k bližnímu a budila v ní i smysl k pospolitosti. Zákon ukládal, že škola má pěstovat smysl pro všechno pravdivé, krásné a dobré a snažit se o to, aby vychovala přímou a šlechetnou povahu. Ukládal, aby v žácích byly vyvíjeny všechny dobré stránky povahy, jako přímost, pravdymilovnost, slušnost, spořivost, cít pro povinnost, čest a duvěra v sebe, střídmost a sebeovládání. Národní školy byly rozděleny na obecné školy a školy občanské-měšťanské. Podle zpusobu, jak byly školy založeny a vydržovány, se dělily tyto školy na veřejné a soukromé. Školy zřizované státem, zeměmi nebo obcemi a jimi též vydržované byly školami veřejnými. Všechny jiné školy vydržované jiným zpusobem byly školami soukromými. Učitelská služba na veřejných školách se stala veřejným úřadem. Na obecných školách pusobili v kategorii učitelstva řídící účitelé náboženství, učitelky ručních prací (domácích nauk) a vedlejší učitelé pro nepovinné předměty (např. pro jazyky). Služební příjmy učitelu byly přesně určeny a v podstatě seskládaly ze služného (11 stupňu), činnovného, odměn za nadpočetné hodiny. Tyto úpravy vstoupily v platnost i v Rakvicích až za učitelování Antonína Kubíčka. Před ním však ještě na rakvické škole působil Jan Čechák, syn Pavla Čecháka, který byl obcí jmenovám učitelem v roce 1853. Tento učitel byl současně ustanoven obecním zastupitelstvem obce obecním písařem. Vedl všechnu obecní agendu s právem užívat i obecní pečeť. To obci starostoval Jan Foukal. Jan Čechák se výrazně zasloužil o zdokonalení obecní administrativy. Pokračoval však ve své pedagogické činnosti ve šlépějích svého otce. K odchovancum Jana Čecháka patřil Josef Krčka, pozdější pRAkvický ZPRAVODAJ starosta obce, poslanec zemského moravského sněmu, předseda hasiču atd. Jan Čechák zemřeli se svojí ženou na choleru v roce 1866. Po Janu Čechákovi byl ustanoven učitelem na rakvické škole již jmenovaný Antonín Kubíček. Ve druhém roce jeho působení byl tedy vydán uvedený říšský zákon školský, který znamenal zásadní změnu ve veřejném obecném školství. V tomto roce byla rakvická obecná škola rozšířena na dvojtřídku. Antonín Kubíček se stal řídícím učitelem a třídním učitelem byl jmenován Antonín Voměla. Spolu s nimi působila na obecné škole v Rakvicích druhá manželka Antonína Vomely Magdaléna jako učitelka ručních prací. O jejím pusobení v Rakvicích jsme psali v Rakvickém zpravodaji. Školní budova, v níž začal Antonín Kubíček vyučovat nestačila. Byla proto zřízena „učírna“ pro první třídu v domě č. 145. V době, kdy byl založen v Rakvicích Tereziánský katastr, patřil dum vdově Foukalové (1753). Odroku 1773 doroku 1790 patři Janu Foukalovi. Od roku 1828 byl jeho majitelem Jan Prudek. V roce 1851 byla usedlost, která tvořila pullán rozdělena na dva čtvrtlány. Jedenpatřil Ferdinandu Průdkoví a druhou část koupila v roce 1868 obec a zřídila tu první třídu. V době, kdyje zvolen starostou obce Eduard Kornyšl, podílelse Antonín Kubíček na založení čtenářského a pěveckého spolku Žerotín a rozvíjela se podstatně | kulturní činnost v Rakvicích. Kubíčkovu činnost jsme popsali ve zpravodaji číslo 3v roce 1993. Říšský zákon školský určoval, kdo muže být ustanoven učitelem na veřejných školách a jaké musí mít předběžné vzdělání, jaké zkoušky literní (třídní) učiteléa učitelky. Podle tohoto zákona mohli nabýt prupravné vzdělání na učitelských ústavech státních nebo soukromých. Studium na ních bylo čtyřleté, zakončené „zkouškami učitelské dospělosti“ Učitely mohli být ustanovení také „chovaci“ kurzu pro abituranty, který byl zřízen při učitelských ústavech a externisté. Jako externista se mohl ke zkoušce přihlásit každý, kdo dosáhi 19. roku věku, byl zdráv a bezůhonný. Samozřejmě, že musel mít středoškolské vzdělání Vysvědčení vydané o zkoušce dospělosti vykonané s úspěchem (vysvědčení učitelské dospělosti) uzpusobovalo, aby jeho držitel mohl býtustanoven zatimně ve školní službě. To už setýkalo všech uchazečů o školní služby, kteří po panu učiteli Vomelovi nastupovali doškolní služby v Rakvicích. Aby mohlbýt učitel ustanoven na škole definitivně (trvale), musel absolvovat zkoušku učitelské zpusobilosti. K této zkoušce se mohl přihlásit zatimní učitel, který prokázal, že konal aspoň dvě léta službu jako třídní učitel na veřejné škole. Zádost o připuštění k takové zkoušce podával zkušební komisi okresní školní výbor. Tyto zkoušky byly konány před komisemi zřízenými při státních učitelských ústavech Ekonomický rozvojv Rakvicích vté době znamenal rust počtu obyvatelstva asamozřejmě irust počtudětí. Dusledkem toho bylo, že dvě třídy již nestačily a bylo nutno uvažovat o výstavbě školní budovy, která by pojala současný počet dětí. Znamenalo to zvýšení počtu tříd i učitelů. V roce 1880 bylo vobci347 školáků. Znařízení okresní školní rady přisoupilo obecní zastupitelstvo ke stavbě nové školní budovy. Nešlo o novou stavbu, ale o přestavbu budovy s číslem popisným 22. Vtéto budově byl hostinec, řeznictví, býkovna, kovárna. domácí šatlava (věznice). V této době byl starostou obce Josef Hajda. V čele obecní školní rady stál Jakub Hrdina, druhý obecní radní, který byl hybnou pákou Úsilí o výstavbu školy. Škola byla dostavěna v roce 1882 tak, že na počátku školního roku 1882/1883 mohla být slavnostně otevřena. V brožurce 100 a50letškol vRakvicích čteme: V září 1882 byla slavnostně otevřena a nadučitel Antonín Kubíček spolu s Antonínem Vomelou ve svých projevech povzbuzovali rodiče „by sobě školy vážili a dítky své k pilné návštěvě školy přidružovali, by básně a písně různé přednášeti učili. Škola zahrnovala čtyři učebny a byty učitelů. Čtyřtřídní škola si vyžádala přijetí dalších dvou učitelů. Byli přijati jako podučitelé Alois Mrštík a Jan Mátl. Oba už měli říšským zákonem školským předepsané vzdělání učitelů v Brně. O Jejich působení v Rakvicích jsme již několikrát psali v Rakvickém zpravodaji, takže by bylo líčení jejich působení v Rakvicích jen opakováním. Vedle toho vyšla podrobná studieo pusobení Aloise Mrštíka v Rakvicích ve vlastivědném slovníku Jižní Morava vroce 1992. Po Aloisu Mrštíkovi, který odešel z Rakvic v roce 1884 byl přijat na rakvickou školu Josef Kalvoda ze Slapanic. Po odchodu Jana Mátla, který odešel z Rakvic v roce 1885 stal se učitelem v Rakvicích Josef Bartoň počínajíc rokem 1886/1887. Byl rodákem ze Sloupnice u Litomyšle v Čechách. V roce 1895 si vzal za manželku Františku Křivánkovou, schovanku bývalého starosty Jakuba Hrdinyz čísla 23. Doplnil si svévzdělání pro občanské (měšťanské) školy a v konkurzním řízení byl ustanoven ředitelem měšťanské školy v Kloboukách u Brna a pak Husovicích u Brna. Antonín Kubíček byl správcem (řídícím učitelem) rakvické obecné školy až do roku 1893, kdy zemřelve věku 62 let. Vedle Antonína Vomely učiteloval na rakvické škole za správcování Antonína Kubíčka Josef Gerlich. Po Antonín Kubíčkoví se stal řídícím učitelem Jan Olšanský, rodák z Kyselovic u Kroměříže. Jan Olšanský studoval původně práva než se dal na učitelskou dráhu. V Rakvicích působil od roku 1893 do roku 1914. Byl velmi agilní. V roce 1901, kdy bylo ve čtvrté třídě přes 120 žáku, usiloval Olšanský o rozšíření počtu tříd, došlo k přístavbě školy. Byla požádána zemská školní rada, aby dala souhlas k rozšiřování počtu tříd a samozřejmé o zvýšení počtu učitelů. To se po šložitých jednáních podařilo, takže se od roku 1907 učilo jižv6 třídích. Jan Olšanský zemřel v aktivní službě ve věku 59 let. V konkurzním řízení získal místo nadučitele Jan Gerlich původem z Frenštátu pod Radhoštěm. Stal se nadučitelem dnem 15. března 1915 a do duchodu odešel v roce 1927 Z učitelu působili za Jana Olšanského a Jana Gerlicha v Rakvicích tito: Antonín Vomela z Dobroukova v Čechách (1874-1910) a jeho manželka Magdalena, první učitelka ručních prací, Antonín Horňanský ze Železné u Třebíče (1895-1920), Ladislav Heinige z Jaroměřic (1906-1923), Josefina Králová (1917-1921), Božena Procházková z Kroměříže (1905-1917), Jan Reiter (1909-1926), Jaroslava Gerlichová (1917-1927). JUDr. Hubert Režný 9 nRakvický - ZPRAVODAJ Uroměnt Sváteční odívání Rakvičanů Při postupném připomínání historie Rakvic, způsobu života a osudů jejich obyvatel nelze pominout významnou součást jejich života, jejich kroj. Krojje šat určitého národa, kraje, ustálný | rázovitým oblekem venkovského lidu, charakteristické pro jednotlivá území. Kroje spojují součásti někdy velmi starobylé s přepracovanými součástmi mladších mód. Lidové kroje se vyvíjely svérázně a samostatně s velkou rozmanitostí v různých oblastech. kroje byly vyráběny zpočátku z domácky vyrobených tkanin, pozdějiiztovárně vyráběných látek. Bohatost krojůje závislá na bohatosti obyvatel, bohatosti kraje. Úvodem je třeba ještě uvést, že kroj vznikal postupně, až dosáhi svoji charakteristickou, ustálenou podobu. Přesnou dobu vzniku jednotlivých krojů nelze proto určit. Lze se domnívat, žejeho počátky nutno hledat v době, kdy došlo kezrušení nevolnictví, to jeve čtvrté čtvrtině 18. století, kdyzačíná iurčitá samostatnost venkovského lidu. Kroj, který se nosil v Rakvicích se s určitými dílčími odchylkami nosil i ve Velkých Bílovicích, Bořeticích, Kobylí, Němčičkách, Velkých Pavlovicích, Štarvičkách, na Vrbici a v Žižkově. Jde tu, jak etonografové říkají, ohanáckoslováckou enklávu (náš kraj)na Moravském Slovácku. Podíváme-li se na rakvický kroj, je nutno říci, Že má své specifické znaky, které jako celek nelze najít v jiných krajích a měl také svůj vývoj. Oživme si tedy sváteční odívání v Rakvicích od kolébky do konce života, popřípadě jiné s tím související zapomenuté věci. Začneme tedy u těch nejmenších, křtěnců. Dřívější venkovské zákony společenského taktu ukládaly matkám, sestrám, tetám a dalším ženským příbuzným, především však kmotřev době šestinedělí nosit šestinedělce do“kůta“. Každá ztěchto příbuzných nesla do kůta v průběhu byla kmotra. Kmotrovství bylo věcí cti. Dávat to nejlepší do kůta však bylo i věcí obavy, aby ženy, které nosily do kůta nebyly pomluveny. Šestinedělka byla v průběhu doby označována jako „koutnice“ (kůtnica). Při ověřování si původnosti tohoto slova jsem narazil nato, že tomuto pojmu byl dáván různý význam. Např. toto slovo bylo používáno pro označování nádoby, v níž se nosila šestinedělce lukšová polévka. Jiní dokonce tímto pojmenováním označovali samu šestinedělku. Ve skutečnosti kútnica byla vyšívaná látka, kterou se v dřívějších dobách zakrývalo lože šestinedělky, domněle na obranu před zlými napřirozenými silami. Vyšívaly se na ní holubičky, vyšívka dírkovaná a ažůrka. Jídlo do kůta se nosilo na miskách a polévka v šálu. Slovo šál bylo odvozeno od německého slova „die Schale“, cožznamená: „šálek, číška, koflík“. Miskaa šálsezavazovaly do karfounového šátku, do „kukučka“, Flašky s vínem se nosily v sotůrku. První zásilka do kúta se skládala z vařené slepice, lukšové polévky a koláčů. Druhá opět z lukšové polévky, vařeného hovězího masa s omáčkou, koblihů a vína. Třetí zásilka tvořila smažené kuře, pečené trdelníky a nebo boží milosti a víno. Čtvrtá zásilka do kúta, to bylo zpravidla před úvodkama. Tvořila jiživá drůbež, cukr, sýrová káva, bábovka a syrové maso. Pokud jde o slavnostní odění dítěte ke křtu, dítě mělo bílou košilku s obršlákem, prsňáček kartónový nebo turecký a čepičku zvanou pupinka. Později dítě mělo šitou čepičku, která byla vyparáděna pantlama a na vrchu veliké frčisko (veliká mašla). Byloto svěčivé. Bílé čepičky měli navlečené pantličky - chlapci měli modré a děvčata červené. Peřinka, doníž bylo dítě zavíjeno, byla navlečena cíškou, vjejímž cípu, kam byla ukládána hlava dítěte byl našitvýšivkami nazdobený krejzl. Peřinka byla zavázána povijákem, který bývalz harasu. Při cestě ke křtu se kmotřenka oděla bílým vyšívaným prostěradlem a zakryla dítě cirkasovým hrubým velkým šátkem. Když už dítě nebylo zavíjeno do peřinky, bylo dáváno do kasaňky. Na místo čepičky s pentlema mělo čepičku bílou, a to háčkovanou nebo pletenou. Dále mělo půlečku - která byla buď vyšívaná nebo obcanglovaná přes prsňáček - uvázanou dozadu. Šloo vyšívaný šátek. Dále mělo punčošky a papučky. Od roku 1870 měl chlapeček i děvčátko kabátek vcelosti a čepičku háčkovanou nebo pletenou a háčkované prsňáčky. nakvický - ZPRAVODAJ Když už dítě začalo chodit, byly pro chlapce šity „jednotky“, to jekabáteki kalhotky vjednom kusu, košilka s obršlákem, na hlava klobouk se šmukem. Když chlapci začali chodit do školy, nosili totéž co nosili už velcí chlapci. To znamená, že nosili gatě, u nichž byly úzké nohavice pod kolena, modré vlněné punčochy a střevíce. Gatě měly po obou stranách „kapce“ Když pak bylo vyráběno tenké plátno, byly chlapcum šity sváteční gatě z tohoto plátna. Košile byly původně šity „z režného plátna grabskýho“ později měli košile pergálové. Košile měla původně široké rukávy a náramky (límečky u rukou) několikrát štepované. Později měly košile rukávy úzké a límečky u rukou jen bílé. Límečky u krku byly úzké. Odrostlejší chlapci - školáci - nosili stejně jako dospělí svobodní lajble, které byly ušity z černého sukna. Byly vyparáděny červeným suknem a červenými výložkami. Lajble byly vpředu ivzadu vyšívané viněnkou všech barev. Knoflíky, jichž bylo až 40, nebyly zapínány. Nanejvýše jeden sloužil k zapínání. Na hlavě měli klobouček z harasků, která byla červená s umělým šperkem nebo bílým perečkem. Děvčata školačky nosila kroj stejný jako děvčata odrostlá a dospělá. Oblečení spočívala z košile (podolku), sukní, rukávců, kordule, marinky, lajblu, fěrtocha a šátku. Jen zdobení bylo skromnější. A nyní si popišme co obsahovalo sváteční oblečení dospělých Rakvičanů, a to svobodných, stárků a stárek, ženáčů a vdaných žen, ženichů a nevěst, a to postupně jak se kroj vyvíjel. Nejdříve mužský kroj. Mužský kroj asi do dvacátých let minulého století se skládal z klobouku s lušniskama. V zimé šupovice (čepice), bílá plátená košile. U chudobnějších z režného plátna. Kalhoty plátenice nebo koženice, modré vlněné punčochy, střevíce, černé cajkové kordule. V zimě nosili bílé lajbly nebo vzácnější pupinkové. Od počátku čtyřicátých let minulého století nosili stejné klobouky jako dříve, ale čepice nazývané aksamitky šité z tkaniny s nízkým hustým hedvábným vlasem. Tato tkanina setkáz hedvábné, baviněné nebo vlněné příze. Nyní se tato látka používá na dámské večerní šaty a doplňky. Nadále se však používaly čepice šupovice. Jako kalhoty se dále používaly plátenice a koženice, modré vysoké punčochy, černé kordule, bílé lajbly a jako boty se nosily holinkové boty. Konečně se nosil dlouhý černý kabát, bílý kožuch a bílá halena. , Od počátku šedesátých let minulého století se nosil klobouk zdobený jedním nebo třema až 15 šmukama, pentlí, drcůnama, voničkou a kosárkama. V zimě se nosila beranice se střepci. Košile byla plátěná se širokými rukávy s modrými nebo červenými límečky. Zvlášť slavnostní košile bylatenká, perkálová, kalhoty koženice. Svobodní mládenci nosili koženice po kolena, ženatí muži měli koženice po kotníky. Svobodní pak měli modré punčochy. pRakvický - ZPRAVOOAÍI Kordule měli blískané, barevně vyšívané. A jako svrchní oděv měli bílé košilky anebo bílé haleny. Jako obuv patřily k tomuto kroji vysoké holínkové boty. Po roce 1870 začalo pomalu toto sváteční odívání mizet neto se výrazně měnit. Svobodní začali nosit černé národní klobouky s černou pentlí. Poněvadž tyto chlapcům nesvědčily, vrátili se k dřívějším kloboukům. Ženatí muži však nosili černé národní nebo i myslivecké klobouky - zelené, košile měli svobodní chlapciiženáči bílés úzkými rukávya bílými límečky. Kalhoty byly šity ze štofové látky. Kordule byly šity ze štofové látky avšak šedé nebo černé. Knoflíky byly černé nebo už byly místo knoflíky užívány sponky - byly užívány na městských čamarách. Marinky byly šity ze štofové látky nebo ze sukna. Svobodní nosili v zimě bílé nebo Žluté kožichy, ženatí černé soukenicové kožichy. Beranice na zimu byly černé bez štřapců. Boty byly faldovačky. + A nyní si popíšeme jednotlivé části oděvů podrobněji. Klobouk byl původně se širokými střeškami „na lušniska“. U svobodných byla střeška užší. Na klobouku bylo natočeno asi 14 loktů hedvábných sedmibarevných šmuků (hůsenky - odtud i název hůseňák). Ty byly natočeny jako | základ | ozdob klobouku. Na ně byl natočen dvojbarevný šmuk, později červený. Naněj byly dány zlaté drcůny, ptáčkové pentle a navrch kosárky. Když se svobodný ženil, sundal z klobouku pentli á odmotal část šmuků. Nechal na kobouku jen tři šmuky. Kdo sechtěl parádit, nechal na. klobouku nejvýše šest šmuků. Klobouky ženatých měly větší střešku, takže po úpravách klobouku bylo snadno poznat ženatého a svobodného. Beranice ať černé nebo bílé. Aksamitky měly tvar jak se nosí dosud. Kosárky (kosíčky) na kloboucích byly bílé, nadstavované. Mužské košile sváteční byly bílé, nejdříve se širokými rukávy a náramky. Náramky rukávů byly vyšívané, zápěstí úzké a zpočátku i barevné jak bylo uvedeno výše. Později byly košile šity s úzkými rukávy a náramky bílé, stejně jako úzké límečky. Parádníci si dali vyšít i náprsní část košile ornamenty. Gatě (kalhoty) v té nejranější době u rakvických mužů byly úzké, plátěné. Kdyžzačali kupovatjemná plátna, nosili muži bílé bavlněné gatě. Koženice byly po kolena, od nich visely Žluté, asi dva prsty široké řemínky s vyraženými srdéčky. Řemínky byly dále zdobeny červeným a modrým suknem. KSSS KOSS S EC pRaAakvický - ZPRAVODAJ Po roce 1870 se nosily štofové nohavice. Na bocích kožených kalhot bylo po délce vyšité. | punt byl vyšíván. Mužská kordula (vesta). Tato část oděvu byla šita ze strážnického sukna. Jak vesta svobodných, tak ženatých mužů byla bohatě zdobena. Mužácká vesta byla zdobena modrým a zeleným vyšíváním. U svobodných bylo vyšívání převážně červenou bavlnou a dále mnoha barvami. Navíc byla vesta lemována červeným nebo modrým suknem. Na vestě byly našity dva tucty gombíků, i svobodní měli našito o až 7 tuctů gombíků. Svobodní měli pod krkem uvázánu pantlu a při ní šátek - šnuptychl částečně zastrčený do kordule. Tyto šátky byly vyšívané. V pozdější době byly šity kordule z černého sukna, černé pleskaté knoflíky, konflíky byly nahrazeny čamarovými poutky. 1. pokračování JUDr. Hubert Režný lustr. F. Zach Ví se Soukromé podnikání ve všech možných oblastech se po roce 1989 slibně rozvíjí. Soukromých podnikatelů je stále víc jak ve službách, tak v zemědělství nebo různých řemeslech.

podnikatelů. O většině znich se v obci ví, ale jsou i firmy a firmičky méně známé. Známost o firmě je první známkou prosperity. Dobrá a zaběhnutá Živnost si reklamu dělá sama. horší to je s firmou začínající, která se na trhu chce teprve prosadit. Kam vlastně mířím. V Rakvicích vzniklo v poslední době několik firem a ne malých které se do podvědomiobčanů teprve dostanou. Je to např. výroba nábytku, služby pro motoristy atd. Kromě reklam na provozovnách nebo v jejich blízkosti je možno O vás? propagovat svou práci v našem zpravodaji. Tato reklama může být velmi účinná „protože 450 výtisků není málo a zpravodaj se čte nejen v Rakvicích. Registraci podnikatelů a živnostníků na obci nemáme „protože to ze zákona neninutné. Přesto, pokud má nějaká firma nebo živnostník zájem na obecní úřad oznámit předmět svého podnikání spolu s telefonním číslem nebo adresou, může. Stává se totiž, že se na obecním úřadě o určitý aruh služeb podnikání nebo kontakt na firmu lidé ptají a obecní úřad jim ke škodě podnikatelů nemůže pomoci. Je aůležité dáf o sobě vědět, a proto této možnosti využijte. P. Suchánek ZEmědělské dRužsrvo RAkvicE V současné dobé hospodaří ZD Rakvice na výměře 1 312 ha zemědělské pudy, ato vše v katastru Rakvice.Členskou základnu tvoří 391 družstevníků. Družstvo nyní zaměstnává 126 stálých pracovníků a dále sezónně zaměstnává důchodce a ostatní brigádníky. Všichni stálí pracovníci splňují podmínku členství, to znamená, mají složen členský vklad, který je 20 000,— Kč majetkového podílu. Celkový počet oprávněných osob ZD Rakvice - 1 028. Družstvo hospodaří s majetkem v celkové účetní hodnotě 105 296 mil. Kč. Ztoho činí: budovy 36,0 %, stavby 22,4 %, energetické a hnací stroje 0,7%, pracovní stroje 9,5%, dopravní prostředky 2,4%, inventářa přístroje 1,25 %, trvalé porosty 4,6%, zvířata 136,0 %, výrobky 6,3%, skladové zásoby 3,6 %. Veškerý majetek, který vlastní družstevníci činí 43%, 57% vlastní osoby, které se nestaly členy družstva - nedružstevníci, 10% činí vnos zaměstnanců družstva. Dosud bylo vydáno na majetkové podíly a restituce majetku za 5,5 mil.Kč, ztoho zvířat za 1,3mil.Kč (80 kusu skotu a 103 kusů prasat). Mimo jiné bylo vydáno 9 ks traktorů, 4 vleky a další. O majetkové podíly požadalo 155 oprávněných osob a její souhrnný požadavek představuje hodnotu 31 mil. Kč. Ale ne | všichni, splňují zákonné podmínky | pro. výdej majetkového podílu v současné době. Ekonomické výsledky ZD Rakvice za poslední dva roky z dva Roky po TRANSFORMACI nejsou dobré. V roce 1992 vykázalo družstvo ztrátu 4682 mil. Kč a v roce 1993 ztrátu 4 076 mil. Kč. Tato ztráta z hospodářské činnosti družstva nepřekročila výši odpisů základních prostředků v jednotlivých letech. Zmiňovaná ztráta z hospodaření nedovolila obnovu - reprodáikci - základních prostředků v potřebné míře. V roce 1992 bylo nakoupeno základních prostředků za 3 181 mil. Kč avroce 1993 za 1 725 mil. Kč. V převážné míře byly nakoupeny zemědělské stroje na přípravu půdy a dále byla zakoupena technologie na zpracování hroznů a vína. Zvýše uvedeného ja patrno, Že zemědělské družstvo přes problémy, které v celém našem zemědělství jsou, alespoň částečně obnovovalo strojní vybavení. Vývoj odměňování za poslední dva roky neodpovídá celostátní průměr. V roce 1992 pracovalo v ZD průměrně 205 pracovníků denně při měsíční průměrné odměně 4670 Kč a v roce 1993 pracovalo 168 pracovníků denně při měsíční průměrné odměně 4 961 Kč. Celkově bylo vyplaceno vroce 1992 odměn ve výši 11490 mil.Kč avroce 1993 celkem 10 002 mil. Kč. K uvedeným vyplaceným odměnám je třeba ještě připočítat zhruba 50 % jako daň a sociální dávky, které musí družstvo jako organizace odvádět. Připočítáme-li k dani z mezd ostatní povinné daně, jako např. daň z pozemků, nemovitostí, silniční a jiné daně, dostaneme částku zhruba 10 mil. kč, které družstvo Rakvice jako daňový poplatník zaplatí do pokladny státu ročně. pRakvický - ZPRAVODAJ Tato částka vedle odměn pro pracovníky je přínosem družstva pro společnost. Naproti tomu mnozí drobní podnikatelé neplatí daně mnohdy žádné. Současná výroba v ZD je orientována na klasickou rostlinnou výrobu, včetně vinic (na ploše 52 ha) a živočišnou výrobu, kde je orientace na výrobu mléka. Současný stav hosp. zvířat je 450 ks dojnic, 246 jalovic, 295 býčků, 224 ks telata 290 ks prasat ve výkrmu. Dále provádí ZD výkrm kuřat při zhruba 5 turnusech za rok s průměrným obsazením 17000 kskuřat. Hlavní zaměření je však na produkci mléka, což bude také strategický směr rozvoje ŽV. Počítá se, se zvýšením stavu dojnic dle možností až na 800 ks. V budoucnu počítá zemědělské družstvo s rozšířením ekonomických pronájmů jednotlivých pracovišť, aleicelých provozů a také budou vytvářeny obchodní společnosti s kapitálovou účastí družstva. Uvedené formy podnikání budou umožněny jak družstevníkůum, taki nedružstevníkům. Cílem těchto opatření bude ekonomické osamostatnění jednotlivých provozů, aby bylo prokázáno, kdo za kolik dělá a kolik vydělá. Při obchodování má družstvo i dlužníky, ať velké, kdy družstvu dluží zpracovatelé, tak i u některých podnikatelů, kdy se vymáhá soudní cestou. Dluží však i občané malé částky (společná záhumenka, zemědělská daň a další). Toto musí družstvo pak vymáhati nepopulárními způsoby. Reakce dlužníků jsou různé. Mnozí pochopí azaplatí, někteří nechtějí a dochází až k třenicích a hádkám. V současné době při běžném prodeji musí družstvo zabezpečit tok peněžní částky. Není možné, aby dluhy dó družstva byly kompenzovány majetkovými podíly. Za podíl v ZD Rakvice nekoupíme naftu, elektřinu, hnojiva a další. Tok peněz musí býtzajištěn. Jak bude postupováno při výdeji majetkových podílů? Možnosti zemědělského družstva jsou omezené. Není možné se okamžitě vyrovnatse všemi, kteří o výdej požádají, když hlavní požadavek jsou peníze nebo výrobky, jako prasata, cukr, maso, víno (to jsou defakto zase peníze). Představenstvo zpracovává seznam samostatně hospodařících rolníků, © jejichž hlavní obživou je zemědělské hospodaření. Těmto bude v první řadě majetkový podíl vyrovnán. Na druhém místě budou samostatně hospodařící zemědělci, kteří prokáží, že hospodaří sami (vlastníma rukama), na své jméno a účet (vedení účetnictví), to znamená, hospodaří sami na půdě. A na třetím místě budoutizbývající. Tadyje nutné počítat s postupným výdejem. Bude dbáno toho, aby nebyl nikdo neúměrně upřednostňován, např. pokud dostal někdo prase na majetkový podíl na druhé si musí počkat až dostanou ostatní. Zde musí platit zásada, že nesmí být nikdo příliš zvýhodněn a nesmí být nikdo poškozen. Pro všechny žadatele o majetkové podíly platí nabídka poskytování zemědělských služeb, tzn. práce mechanizací, služeb skladů a další. Doposud nebyla uplatněna možnost vytvoření obchodní společnosti za účasti oprávněné osoby a ZD, např. s. r. o. Při dosavadním vývoji bylodbáno nato, aby nebyl nikdo zvýhodňován na úkor druhého. Majetekje vydáván v cenách po vzájemné dohodě. Lukrativní majetek (ten, o který je větší zájem) je vydáván za ceny vyšší, abytato cena nahradila ten majetek, o který nemá nikdo zájem (např. ploty, cesty atd.). O výdeji majetkových podílů představenstvo pravidelně jedná a má snahu cesty kompromisu. V současné době připravujeme proplácení nájemného z majetkových podílů, jako kompenzaci za dosud nevydané majetkové podíly. Postupně bychom chtěli přistoupit k plošnému placení nájmů za majetkové podíly v ZD. Při oceňování majetku pro výdej, ale také při stanovení nájemného za majetkové podíly je třeba si uvědomit, že tržní cena majetku je nižší než jsou uvedené odhady a mnohdy je nižší, než účetní ceny. Z toho důvodu musí ZD při výdeji majetku na podíly volit cestu snížení hodnoty majetkového podílu. Příklad: majetkový podíl je podíl na majetku, jež má tržní hodnotu. Za majetkový podíl není možné nakupovat volně na trhu (není směnitelný za peníze). Z toho důvodu jedna koruna majetkových podílů není i koruna česká. Koruna majetkového podílu v ZD Rakvice je nižší než koruna česká (Kč). Je třeba si uvědomit, že na výdej majetkových podílů má družstvo k dispozici hlavně budovy a stavby. Pokud se vydávají například výrobky a zásoby, musí představenstvo ZD smlouvat. Porovnávání tržní ceny budova a zařízení je složité. Například: družstevní sklep přináší průběžně finanční zisk. Kravín přináší dlouhodobě ztrátu, protože je ztrátová živočišná výroba. O co je lepší usilovat při výdeji podílů, když cena účetní i odhadní je u obou budov stejná. Pak bude stav takový, že někdo za stejný podíl dostane družstevní sklep, druhý kravín a proněkoho zůstanou ploty nebo hnojiště. Setkáváme s argumentem - vydejte mi majetek a já Vámho zpět pronajmu. Zde je třeba si uvědomit, že stávající družstvo nepotřebuje veškerý majetek k výrobě. ZD například nepotřebuje administrativní budovu. Vedení družstva je možné přesunout do jiných prostor, kterých je v družstvu dost. Takže proč by mělo platit nájem za budovu, kterou nechce. Uvádíme však, že o všechny budovy se družstvo stará, alespoň tak, aby do nich nepršelo a nedocházelo k rozkrádání (i když i to se někdy děje). V poslední době se řeší problém pozemkových úprav ve viničních tratích. Tento problém pro družstvo zpracovává státem pověřený projektant. Pro tuto práci je třeba určité vstřícnosti i od majitelů půdy. Dohodnout se dá všechno, nemusí pak dojít k tomu, že je vydán pozemek např. na Hrubé louce v polovině, který je široký 5 m a dlouhý 1000 m. Závěrem k majetkovým podílům - představenstvo má zájem, aby byly uspokojeny požadavky jen nedružstevníků, tak družstevníků. Každý si musí uvědomit, že zemědělský majetek musí v první řadě sloužit zemědělství a to říká i zákon. Vydává se především majetek tomu, kdo provozuje zemědělskou výrobu sám. Až pak budou uspokojovány zbývající požadavky. Ujištění pro oprávněné osoby - zaměstnanci družstva neprojídají majetkové podíly, jak jermmnody argumentováno. Na výplatusi vydělají výrobu. |když připomínky, že výsledky by mohly být lepší, jsou oprávněné. Majetku na uspojení požadavků je dost a není nijak zstaven bankám jak se mnohdy argumentuje. Představenstvo družstva by rádo vedlo dialog, ale seriozní a slušný, se všemi oprávněnými osobami. Věříme, že se nám to společně podaří. Jako zemědělci, bychom se měli společně postavit k řešení společných problémů. Nikdo nám nepomůže. Za soudní spory platí jedna nebo druhá strana, atyto peníze jdou z Rakvic pryč. Ing. Tomáš Nečas, předseda a ředitel ZD pRakvický - ZPRAVODAJ Kdy chutná hodová kačena Co nevyženíš, za celej život nezbuduješ. to je stará pravda. V hodně případech vyženíš nebo vyvdáš aj tchyňu a že tá se pověčině nevydaří, to byl případ Francka Beranovýho. Jak tá mu pila krýv, to se nedalo vydržet. Normálněsi na ňu netrůfl, ale dyž se lízl, to potom už smrdělo nemocniců a stařenka to moc dobře věděly. Dycky se negde ztratily a nebyly k nalezení. Čistý svědomí neměly, proto skrýš vybraly důkladně, kerá opravdu za ty tři roky nebyla objevená, proto taky neutrpěly žádnů újmu nazdraví. Začalo to nenápadně, jak všecko špatný začíná. Dyž se Francek po svatbě nastěhoval do baráku ke svojej ženě, začal s chuťů pracovat a starat se, ale to nestačilo, Nic nedělal dobře, ničím se nezavděčil, ať se snažiljak chcel. Jednů večír před večeřů si před něho stůply stařenka, prstem mu před očima začaly kývat sem a tam a povýšeně povidajů. „Ty tu pánem nigdá nebudeš. Ty tu budeš akorát poslůchat.“ Franckovi spíš než ty slova vadil ten prst, co mu sním mávaly před očima a povolily mu nervy. Levů ruků stařenčin prst zastavil a pravů jich liskl po hubě až odletěly na druhů stranu ke šporheltu a tým to všecko začalo. Od tej doby mu stařenka všecko dělaly na potvoru a měly výdrž. Stalo se to pro nich sportem, enom Francek se užíral a trápil, neměl klidnej chvilky. Byly hody. Modrá obloha se svátečně leskla, když se ráno Francek nastrójil do kostela a v slavnostní náladě odešel. Stařenka dobře věděly, co bude následovat po Franckově příchodu z duševního posilnění, proto od rána byly ve střehu. Už dávno bylo po posledním zvónění, když se rozletěly vrata a Francek s nohama roztaženýma jak zednická koza stál v nich. „Kdeje tá čarodějnica“, zařval jak zvíře žíznící po krvi a s nepříčetným pohledem sevrhl dokuchyně. Jak dycky když byl při chuti nebyl nigdo k nalezení. Vrávoravým krokem přešel dvůr, prolezl šopu, propichal vidlama slámu ve stodoli a nigde nic. Ve chlívě u prasete taky nic, v kozím hrantě taky nic, zdrcen a schvácenej si stůpl do prostředka dvora gde stála stará kamenná studňa přikrytá silnů dubovů desků a vyhrožoval dál. „Ažju drapnu, hlavu ji odřežu a nakonec ju utopím v tej škaredej studni. Jináč pokoja mět nebudu.“ Jak tak hudroval, zazdálo se mu, že ve studni neco zaskřípalo. „Né, to néni možná,“ zakřičel do nebes a vrhl se ke studní. „Tá baba Bohu nemilá by se přece do tej studně sama nedostala a jak byt tam přebývala, ale čert nigdá nespí.“ Opřelse do dubovýho deklu, paty zavrzaly a co uviděl mu vyrazilodech. Kůsek pod deklem seděla nažebři, spokojeně hmúříc oči proti světlu Franckova vytůžená oběť. Seděla klidně, dobře věděla, že pro ňu v tů chvílu néní úniku, néni záchrany. Byla smířená se všeckým na týmto světě, celá se oddala do ruk Božích. Dobře udělala. Franckovi se už hruba slopačka zhlavy vykúřila a týmaj zlost se vytrácala, očizačaly všecko vidět jednotlivo, myšlenky se srovnávaly. Ve studni cosi zapraskalo a ze studně začal mluvit mužskej hlas, kerej doslova opakoval, co Francek to odpoledně svojej tchyni nasliboval. Aj třísknutí vratama tam bylo, aj uřezaná hlava, aj utopení. K súdu to všecko stačilo, Francek by enom tak lehko nevyvázl. Vyschlo mu v krku. Hleděl do studně jak káčer do šupek a rozhodoval se co udělat dál. Hoditju tam a ničit důkaz nebo se domluvit. Chce to všecko promyslet, a to přece chce čas. Čas je nejlepší doktor. Zabúchl dekl a pro jistotu, aby domluva byla možná, na studňu postavil kovadlinu a plužný kolečka aj s pluhem. Potom si vydechl a šel přemýšlat do jizby. Na postel se roztahl tak jak byl a špekuloval. Když sežena navečír vrátila z hodovej zábavy, kde byla na čůhačce, byl všady klid a mír. Až v kuchyni uslyšela mohutné chrápání svojeho muža. Karta se obrátila. Práskla kuchyňskýma dveřema tak, že Francek aj ve snu zasalutoval. Před ním jak dyby se zjevil vojenský generál a dával povel k boji. Žena ho nešetřila, věděla, že chybu neudělá. Slova ji z huby lítaly jak zkulometnýho hnízda, chrlila oheň a síru. Francek selekl, že je válka atak se rychle zaryl pod duchnu. Duchna dycky zachrání. Před bůřků, před granátem, před každů katastrofů, tak proč by né včíl. Jak tam ležel v tej tmě a tichu, zpomněl si na stařenku a na slibovanů domluvu. „Chuděra stará, co tam enom dělá. Snáď nespadla do tej studně, dyť tá voda néni k pití.“ Odhodil duchnu a šel. Nehleděl na křik svojej ženy a šel přímo ke kamenej studni. Zdělal kovadlinu, pluh a plužný kolečka, otevřel dubovejdekl a mohutně sivydechl. Stařenka seděla na svojím místě., ale Franckova žena se skácela k zemi. Totona ňu bylo trochu moc, ale Francka včíljeho žena moc nezajímala. Pomohl stařence ze studně a tá se hneď, jak stály na pevnej zemi, zeptaly: „Ty, Francku, ty bys mě opravdu utopil?“ „Ná, myslím, žeutopil, alevčílužné, užse nebojte. A včíl mně řeknite. To ste v tej studní byly dycky, dyž sem vás hledal?“ „Dycky. Žebř sem tam měla pořád, ale v posledku mně tam bývalo chladno, tož sem si vzala ten magnetofon, abych tě natočila.“ „Aj byste mě daly sůdu?“ „Dala. Co by mně zbývalo. Dyť ty bys mě snáď jednů zamordoval.“ „Tož, řeknu vám stařenko, domluvme se. Ode dneška všecko dobrý a na věky. Tadyje moja ruka a esli to opravdu myslíte vážně, budů proměhody dyckyz polovice jak svátek matek. Dopoledňa budu slavit vás a odpoledňa hody.“ Ruky si podali nad Franckovů ženů, která se právě začala probírat. „Maminko, on vás zavřel do tej škaredej studně?“ „Ale gde, děvčico. S tým si nedělej starosti. To sme enom tak zkúšali. Negde sem slyšela, že vlhkej vzduch dělá dobře na průdušky, tož abych se tam pořádně nadýchala, Francek mě tam zavřel a trošku na mě zapomněl. A to je všecko.“ A protože všecí pořádně vyhladověli, zasedli svorně v kuchyni a vykrmenů hodovů kačenu snědli ajs kožú. Ani pro kočku neostálo. Dyť od rána nigdo z nich neměl v hubě ani sůsto. Pravda, pravda. Časje nejlepší doktor. Nevím, esli měl Francek tolik rozumu, že počkal až vystřízliví nebo to byla enom náhoda, ale udělal to dobře. Slopačka néni nigdá dobrej rádce, to je stará věc, na to nezapomínejme. Zdeněk Pohl m- pRakvický - ZPRAVODAJ Je léto. Sedím v hospodě. Kde jinde byměl normální člověk sedět takové horko. Logicky vzato, tady, v tom stinném koutku musí být každému dobře. Jen letmý pohled na pěnivé pivo a orosenou sklenici ochlazuje. Ne, nemusí se hned pít a hlasit žízeň, aby byl člověk spokojený, to ne. Na všechno je čas, člověk za sebou cítí oporu, VÍ, že nezemře žízní a má jistotu, že v tomto klidném koutku se může zbavit všech pozemských starostí. Zde doktor nikomu nepomůže, ten by jenom překážel, ale obyčejný hospodský v kulaté čepičce a bílé zástěře, to je ten pravý doktor, to je ten záchrance ztracených lidských duší a léčitel odhozených lidských ideálů. Divím se, proč nás tady, v tomto klidném příjemném koutku nesedí víc. Nevím, proč se ti lidé v tom horku pořád štvou. Že si nedají pokoj. Stejně jeden Jak druhý půjde k panbíčkoví a na něco se přece umřít musí. Divím se lidem, kteří umírají jen tak nanic. Celej život se dřou, pijí vodu a náhle zmizí ze světa a já se dál Letní přemítání nezaměstnaného mladíka aneb V čem je smyj života těším ze života v této malé hospůdce, nido mě nevadí, mám klid v duši, neničím si tělo a nemám žízeň. Žízeň je hrozná věc a stašně bolí. Já když umřu, budu vědět na co a proč, a to je potom umírání lehčí, jednodušší, prostě zmizím pomalounku, potichounku, jak hustá pěna na dobře natočeném půllitru. Zdeněk Pohl V první červnový páteční večer se uskutečnil v sále Sokolovny 196. koncert hudební školy v Rakvicích. Pod vedením učitele hudby p. Peši, vystoupily oba sbory, „Skřivánek“ a Zpěvánky“, komorní sbor a na harmoniku zahrála E. Kocmanová. Na pozvání přijely děti z hudební školy z Rožnova pod Radhoštěm a v druhé půli večera zazpívaly nejen sborové písně, ale s doprovodem cimbálové muziky zazpívaly písně rodného kraje a krojované dvojice předvedly, jak se u nich tancuje. Jako vždy zahajoval koncert dětský sbor“Skřivánek“, je to 25 dětí vybraných z 1.-3. třídy základní školy, ztoho je 7 chlapců, zazpívaly svým příznivcům v sále s chutí a ukázněností. Silný potlesk byl dík zajejich vystoupení. Pak nastoupily na pódium „Zpěvánky“, sbor 30-ti dětí ze 4. - 7. třídy základní školy, aby svým rodičům, sourozencům a známým předvedly, jak se od posledního koncertu zdokonalily. Z jejich projevu na vás dýchne radost, mládí, zpěv másílu a rytmus, cítit radost ze zpívání. Pěkně zpívalo šest chlapců své sólo, tidodávají hlubší odstín převažujícím dívčím hlasům. Na harmoniku zahrála E. Kocmanová. Snad dlouhé čekání, snad nervozita ji trošku svazovala prstíky, ale byto to příjemné oživení večera. Na harmoniky se učí hrát u p. Peši 16 dětí, z toho 7 chlapců. Komorní sbor nastupoval jako předposlední a děvčata zazpívala tři skladby. Jsou to děvčata, která už základní školu opustila, ale věnují se zpěvu dál. Desetičlenný sbor je doplněn nejlepšími z těch mladších, náročnost stoupá, proto i výběr je přísnější. Členkami komorního sboru jsou: M. aE. Suchánkovi, |. Minaříková, J. Průdková, B. Straková, E. Kocmanová, M. Zachová, to jsou ty starší, Gabrielová, Krmíčková, Foukalová, to jsou ty mladší. Celý hudební večer ukončily „Zpěvánky“ a to třemi písněmi. Doprovod na piáno hrála p. učitelka Pařízková z Podivína. V jedné písni zpívá sólo čistým hláskem Marie Krmíčková, snad nám někdy v Rakvicích vyroste talent, který se bude hudbě věnovat profesionálně a proslaví svou rodnou obecv širém světě. Výsledky se přece jen dostavují. Byl jaem na bancetstě Na soutěži zpěváků „Podluží“ v Tvrdonicích získaly první cenu za dvojzpěv dvě Rakvičanky, dvě bývalé žákyně p. Peši, a to Hana Matějková, roz. Straková a Renata Jedličková, roz. Švarcová. Renta získala prvenství i v sólovém zpěvu. Gratulujeme. Pro každou vesnici je hudení škola přínosem. Děti mají možnost získat více poznánío hudbě, nežjakou jim může dát základní škola, je zde důležitá výplň volného času, zvyk pohybu vjiném prostředí, vystupování před lidmi, zodpovědný přístup ke kolektivu a radost z dosažených výsledků. Když se dál budeme zajímat o dění kolem hudební školy, zjistíme, že děti nejen že hrají a zpívají, aletaké pořádají zájezdy do divadla. Letos byly ve státním divadlev Brně nadvou představeních - „Modrý pták“ a „Babička“. Pořádají i sportovní akce a různé výlety. Měly letos i svůj vlastní ples, který se vydařil po všech stránkách. Organizace byla perfektní Málem bych zapomněl na koncerty. Ty v Rakvicích jsou pro nás samozřejmé, ale děti zajízdějíi do jiných městnaší vlasti, dokonce několikrát vystupovaly ivzahraničí. Od nového roku měly koncert v Mokré u Sokolova, dva koncerty v Hustopečích a v Rožnově pod Radhoštěm. Rodiče dětí pomáhají kde se dá a ve vesnici je cítit činnost p. Peši, rodičů adětí. Možná by byloku prospěchu všech, rozvinou spolupráci základní a hudební školy a využíttěchto dětských schopností při různých slavnostech školních. Jde přece o děti, ale to je věc ředitele a rodičů. Teď sehudební škola bude stěhovatz horní školy do školy národní. Slíbila pomoc i obec, jde o zkulturnění bývalé třídy, jistě pomohou zase rodiče a možná se najde inějaký podnikatela přispěje na tolik potřebný gramofón, záclony, závěsy, aby děti unás vRakvicích mohly dělat dál co jebaví, comají rády, vždyť hudba je jeden ze základních hodnot, které člověka utváří, posilují, rozvíjíjeho duševní stránku po celý jeho Žviot, formuje jeho pohled na práci, na lidi a s dalším vzděláním rozšiřuje celkový pohled na život, na svět. Zdenék Pohl 10 RAakvickyý - ZPRAVODAJ PRS L Když začala Jarmila slečnovatět, zhlížet se v zrcadle a myslet více na parádu než dřív, dostala od babičky Kristýny nádherný dar. Byl to zlatý prsten a moc se jí líbil. Stále ho nosila a byla ráda, že má po babičce tak krásnou památku. Vzalasiho na procházku io vánočních svátcích, aby ses ním mohla kamarádkám pochlubit a věřila, že jí snad i přenese štěstí… … A tehdy se poprvé blíže poznali. On by! voják, měl parádní uniformu a pro mimořádný talent byl dokonce již před rokem přijat na Pilotní škoklu v Prostějově. Kamarádi mu záviděli a rodiče na něho byli viditelně pyšní. Být letcem, znamenalo patřit k elitě naší armády, která byla kvalitně vycvičena, zvláště s ohledem k narůstajícímu nebezpečí ze strany Německa. Psal se totiž rok 1937. hb AC P É S V Ale na to Jarmila nemyslela. Jí stačilo, že se jí chlapec líbila žek ní byl milý a pozorný. „Máš krásný prstýnek“, řekl jí, když si ji dlouhou chvíli celou pečlivě prohlížel. „Mohla bys mně ho půjčit, prosím tě?“ „Proč ne, Klimo“, odpověděla ona. „Ale jenom půjčit, protože ho mám od babičky.“ Vzal prsten do ruky, prohlížel si ho a zkoušel nasadit. Jenže prstýnek z prstu 17 letého děvčete se na presteníček 21letého vojáka nevešel. Nasadilsiho stěží na malíček levé ruky. Tak se spolu bavili celý večer, a když se loučili, chtěla prsten zpátky. Vždyť - co by řekla babičce. „Nejde sundat“, řekl Klima, „ale neboj se, až přijedu o velikonocích na dovolenou, tak tiho vrátím a navícti přivezu ještě jeden prsten ode mě“, a spiklenecky na ni mrkl. „Tak dobře“, svolila po chvíli a už myslela na to, jakto milostné tajemství před babičkou utají. A tak se i rozloučili. Oba se rozcházeli pod dojmem vzniklé první lásky a Klima navíci se zlatou zástavou. Pro Jarmilu to byly dosud nejkrásnější vánoce, jejichž poezie byla umocněna těmi nejkrásnějšími lidskými city. … Čas do velikonoc se vlekl a nepomohlo ani to, že Klima napsal Jarmile několik pěkných dopisů. Pak přišlo Jaro a Jarmila musela pomáhatrodičům připolních pracích. Aspoňjí to více ubíhalo. 24. března se vydala s rodiči sadit brambory… Když se vraceli z pole, byl v celé dědině jakýsi podivný rozruch. Lidé vybíhali z domů a jeden druhému něco VNEK naléhavě vysvětlovali a mávali rukama. Kdosi křičel: „Víte, co se stalo … Klement Průdek se zabil…, prý při srážce letounů u Bedihoště…“ Jarmilin svět růžových brýlí a nadějí sezhroutil. Nemohla uvěřit, že sen její první lásky se tak rychie rozplynul. A jako každý člověk, který je postižen tragédií, začala uvažovat o pomíjivosti lidského osudu a štěstí. Tak rychle jí štěstí zazářilojako meteor na oblozea stačila vteřina a bylo navždy pryč. „Ach, Bože, a co můj prsten“, pomysleia si v té chvíli, ale rychle tu myšlenku zavrhla, protože ve chvíli neštěstí se jí zdála podružná. Za bezesných a proplakaných nocí si stále kladla otázku: „Proč to postihlo právě mě, vždyť jsem nikomu neublížila. To je přece nespravedlivé.“ Jejího milého připravili na vojně o Života možná muvzali i její prsten. Chvílemi se zlobila na celý ten nespravedlivý svět. A stále více v ní uzrávala touha, Že musí Klimu ještě naposledy uvidět. Když se v den pohřbu dověděla, že je vystaven v otevřené rakvi, přemluvila kamarádku a šla se na něho podívat. Něco ji tam táhlo, prostě musela … Její chlapec ležel na katafalku ve slavnostní vojenské uniformě a na malíčku levé ruky mu zářil její zlatý prsten. Trhla s sebou a se slzami v očích ustoupila stranou, Cítila, že by nebylo vhodné sundávat mrtvému prsten z ruky a vté chvíli ho oželela. „Jen ať zůstane s Klimou jako jediný svědek naší lásky, kterou tragedie tak brzy přervala“, pomyslela sí. Na pohřbu Klimy se sešla celá dědina a kamarádi z pilotní školy zajišťovali vojenskou organizaci a průběh pohřbu. Jarmila šla v průvodu jakoby duchem nepřítomná. Celý pohřeb prožívala jako hrozný sen. Téměř nevnímala, když vojáci při hymněvystřelili salvyz pušeka slíbili, Že splní vojenskou přísahu i za mrtvého kamaráda. Procitla teprve, když se k ní po pohřbu prodral jeden z vojáků a otázalse:„Vy jste ta Jarmila Srbová?“ Ahned dodal: „Já jsem Franta Tuček a s Klimou jsme kamarádili. Hodně o vás mluvil, po večerech vám psával na slamníku dopisy a měl vás moc rád.““ Pak se rozloučil a spěchal za odjíždějícími vojáky. Po čase poslal i pohlednici s adresou, kde uvedl i svoji hodnost desátníka. Pak už zůstala Jarmila se svým smutkem sama. Lidský úděl a osud jipřinutily bolest překonat ajítdál. Za pětlet po tragedii se Jarmila vdala a s manželem vychovali tři děti. Prožila vcelku šťastný života příběh její první lásky by zůstal zapomenut jako všechny podobné příběhy… Jenže - otec Klementa si až do své smrti vyčítal, Že synovi přihlášku do pilotní školy podepsal. „Kdybych to neudělal, mohl chlapec žít“, vyčítal si neustále. Když po čtvrtstoletí zemřel a byl otevírán Klimův hrob, vzpomněla si Jarmila na svůj prsten. Se vším se svěřila tetičce Prudíkové - hrobařce. Přesnějí prsten popsala a prosila ji, aby se synem opatrně odkrývali kostru, aby se prsten v hlíně neztratil. Všechno uvedla přesně, jen jedno nesouhlasilo. Prsten byl nakonec nalezen na pravé straně, ačkoliv ona uváděla malíček levé ruky. Aleito se vysvětlilo. Ocitlse tam proto, že mrtvému v rakví zkřížili ruce a tím se prsten dostal na druhou stranu. Tetička Průdíková hnedten večer po nálezu prstenu přišla za Jarmilou a vrátilají ho s těmito slovy: „Jarmilo, po 25 letech ti vracím tvůj prsten. Přeji ti, aby ti v dalším Životě přinesl štěstí.“ 11 pRakvický - ZpRAVOOAJ Jarmila předala prsten nejdříve nejmladší dceři - Jarmile, a kdyžjí byl už malý, předala ho své vnučce Dáše, která žije v Břeclavi a dodnes prstýnek nosí. Je 24. březen 1994. Právě dnes uplynulo od tragedie 56 let a já sedím naproti už téměř 74 leté paní Jarmile a vzpomínáme, co dobrého a zléhojí osud přinesl. Laskavě mně dovolila zachytit její příběh i s mým ujištěním, že setak děje proto, abychom se v dědině lépe znali a více si pomáhali při svých bolestech a trápení. „„„Stmívá sea narakvický hřbitov padá soumrak. V okolí však už vládne jaro. V Koziperkách kvetou mandloně a příroda se nedočkavě probouzí k životu. „Hrdliččin zve ku lásce hlas“ a volá do daleka: „Hynku … Klemente … Jarmilo!“ Rosťa Obhlídal ZE VZPOMÍNKOVÉHO KALENDÁŘE POTRESTANÝ ROUHAČ Martin Tureček, chalupník z Rakvic, č. 337, byl člověk bohaprázaný. Do kostela nechodil, o velikonočním čase svaté svátosti nepřijímal. Neděle a svátky nesvětil. O nedělích obyčejně zhotovoval hospodářské nářadí. 20. února 1899 zašel si do krčmy Josefa Wojty č. 189 a fim v přítomnosti několika mužských pronesl hrozné rouhání o panenství Matky Boží a sv. Josefa. Byl udán zemskému soudu v Brně, kdež byl odsouzen na 6 týdnů do vězení. Dřive než byl odsouzen, přišel, protože měl strach před odsouzením k níže podepsanému a prosil o vysvědčení polehčující, předstraje, že není tak zlý a že byl opilý, když rouhánío božské rodině pronesl. Dole podepsaný mu pravil, že mu fakové vysvědčení nemůže dáti, jelikož ho soud nežádá, ale radil mu, že nenili tak zlý, aby to také ukázal, aby šel ke svaté zpovědi, z rouhání se vyznal a před obrazem Matky Boží Panny Marie se pomodlil, aby tak pohoršení napravil a lidé se přesvědčili, že skutečnění není tak zlým. Tureček neuposlechl a neučinil to. Nastoupil trest ve vězenía jižtam ho stihl první trest, který mu mohl býti výstrahou, aby se polepšil. Bylo mu uloženo, aby pomáhal zedníkům při stavbě. Připínala odepinalputny které smaltou vytahoval vzhůru na lešení. Při vytahováníse putna odepjala, spadla mu na hlavu a těžce poranila. Byl dán na tři týdny do nemocnice. Odpykal si trest a přišel domů. Dne 23. srpna 1899 byl najat od Jana Křivánka z č. 23 ku mlácení obilí. Navečer byl adomlatek. Byla dána nějaká zavdaná. Tureček pil,pil a jelikožšpatný byl na nohy, seděl. Náhle se zdvihl, nikdo netušil kam jde. Šoural se při svitu měsíce kolem studny a spadl do ní. Když ho vytáhli, pručel prý, proč ho fam nenechali. Měl malou odřeninu na týlu. Po dvou dnech v neděli 27. sspna pojedl něco a vypil půllitrů vína s vodou: „To se mi Dude spát“ Zdřími si a už se neprobudil, dříme věčně. Zemřel bez zaopatření svatými svátostmi. Byla jeho smrt následkem svátosti nahodilá, či byl to trest Boží? Soud náleží Bohu, nám nesluší souditi nikoho. Poznamenáno 5. září 1899 ne na odsouzení Martina Turečka, ale pro výstrahu. Jakub Kubíček, farář 12 RAakvickyý - ZPRAVODAJ RAKVICKÉ POSTAVY, POSTAVIČKY, FIGURKY Koliš fojza fuciman Pod tímto pojmenováním ho znaly celé Rakvice a ve službách veřejnosti předběhl daleko svojí dobu, protože mnoha rodinám dělal dvorního holiče a se svou pověstnou aktovkou, kolem a hnědým širákm objížděl celou obec. Jako děcka jsme sejeho ruční mašinky báli a kdykoliv se na ulici ozvalo: „Děcka dom, pantáta vás ostříhajů“, táhli jsme s brečním k domovu. A mistr Fuciman pro nás byli vážený pantáta. Když jsme povyrostii do školních let, už jsme se ho nebáli, ale těšili jsme se na jeho povídání a že zas bude veselo. Nejlepší to bylo, když k nám přijeli pantáta na poslední štaci. To jsme mohli očekávat, že se zdrží déle a že nebude spěchat. Jednou jsme měli zrovna po zabíjačce a tu on měl moc rád. Zasedl si na delší dobu a labužnicky si pochutnával. Pochválil ttačenku, jitrnice i jelita a zakončil škvarkama. Tučné jídlo si vyžadovalo pořádného zapití a já jsem byl ustanoven pantátovi nalévat. Nevím, comně to napadlo, ale po každé skleničce jsem na okraji novin uděla čárku, jako to dělají číšníci v hospodě. Po několika hodinách se mistr zvedli kodchodu, ale kolo před sebou valili, jako bysmykovali pole. Po několika pádech přece jen zjistili, Že to nasednout nepůjde. Otec za ním překvapeně volal: „Lojzo, co blbneš, vždyť nic nevypils.“„Áno, tati“, vpadl jsemdo tohojá“pantáta vypili 15 hořčicových““. Samozřejmě, že se to rozkřiklo po dědině a pantáta to sám dávali k lepšímu. Vždycky dodali: „Chlapci, u Jakuba si při pití dávejte pozor, protože ten jeho kluk, potvora, dělá čárky. “ A klidně ipovyprávěli jak setenkrát se silniční vyrážkou dostali domů. Když bylo Jakuba, už předem jsme věděli, že budit nás budů pantáta Fuciman. Se svítáním se ozval buchotna vrata a hned nato vstoupili pantáta, popřáli oslavenci a vložili mu do postele omašlenej demižón. A při odchodu ledabyle prohodili:„A Jakube, kdybys nevěděl co s rukama, tak o 10. hod. už je u karbovně veliká žízeň. To už bylo v době, kdy dělali v JZD u zedníků a na první kravíny a vepříny míchali ručně maltu. Taková dřina by bez pivního silnějšího pohonu ani nešla. Co ti chlapi se tenkrát nadřeli a není divu, že si stále vymýšleli různé srandy, aby to vůbec vydrželi. (Do balónků se tenkrát ještě nedýchalo.) Strýc Fuciman se stali pověstnou osobou, u které se sběhly všechny příběhy a taškařice a oni je náležitě komentovali. Stačilo, aby si skupina zedníků připravila psí hostinu a už dostala název firma Psotechna. Skupina, která si „natrvalo vypůjčila“ družstevní pytle, dostala název Pytlotechna. Když se blížily volby v JZD, strýc Fuciman předložili opoziční kandidátku. Samozřejmě, že to byla švejkovina. Za předsedu JZD byl navržen Zdeněk Průdek, řečený Správec, který trávil většinu času v hospodě u Mazánků. Strýc Osika - řečený Jagoš, který se živil vším, co nebylo na katastru přivázaný, byl navržen za hlavního skladníka. Laďa Vranovský, kterého museli do práce budit, byl pohotově navržen za předsedu komise pracovní iniciativy. Skutečný kandidát na předsedu - Franta Režný, byl navržen na vrátnýho. A v podobném duchu byla celá kandidátka. Posměváčků bylo na světě vždycky dost, alestrýc Fuciman si uměli dělat srandu nejen z celé dědiny, ale hlavně i sám ze sebe. Známýje případ, když ho správce na Trkmanci chytl při trhání tabáku. Z toho hrozila pokuta a veliká ostuda. Ale kdepak na strýca Fucimana. „Já trhám jen ty spodní listy,“ říkali správcovi“a uznejte, Že to tej řepě přece nevadí“. Správce se řehtal, že ten starej trouba nepozná řepu od tabáku a poslal ho domů. A Fuciman seřehtali aždo Rakvic, jak správce napálili. Měch tabáku byl doma a bez pokuty. Známý je i případ, když strýc v ovíněném rozpoložení zasadili sousedovi turkyň do herteplí. Když jeli po čase kontrolovat jak se kukuřice řádkuje, zjistili, že na vlastním poli bylo ostí po kolena a u souseda se v bramborách řádkoval kukuřičný slalom. Každý by to utajil a honem napravoval chybu, ale strýc Fuciman o svém počínání nejdřív složili básničku. Začínala: „Jede Lojza na kole, sadit turkyňna pole“… Moc mě mrzí, ževíc jsem si nezapamatoval, ale to vím, že při jejím přednesu se chlapi v holírně váleli smíchy. Když přišel k zedníkům nový učeň, vytrpěl si všechna mučednícká muka. Vzpomínám si na dvě příhody Janka z Bílovic a jak to strýc Fuciman mistrně sehráli. Při práci najednou vzali kolo a jeli směrem k dědině. „Lojzo, kde jedeš“, volají na něho zedníci. „Ke Káňovi do textilu pro ten vágris, šakjste říkali, že ho potřebujete“ říká onnato.“A proč nejede Janek, vždyť ty bys to vzal určitě přes hospodu.“ A Janek poctěn takovou důvěrou vyrazil pro vágris. „A nezapomeň vzít potvrzení, jinak nám to Jilčík neproplatí“, volali za ním zedníci. „Chlapče, to bude nějakej apríl“, řekl na Jankovo přání pan Káňa a smál se, až mu brýle poskakovaly. Janek si odplůval až ke kravínom a umiňoval si, že se už nikdy nachytat nenechá. Za pár dní si vzal jeden den dovolenou na vánoční nákupy. Když přišel do práce, zedníci si hona oko nevšímali a hádali se mezi sebou. „Jak je to možný, žejá, kterej chodím do práce denně, mám jenom 1500 korun a tys dostal 2000 korun“, křičel Fuciman na Jožku Krčku. A ostatní taky nespokojeně házeli různýma částkama. „O co se hádáte, chlapi“, ptal se nedočkavě Janek. „Ále, včera dávali vánoční přídavky a rozhádali celý družstvo. Raději mohli dát všem stejně a byl by pokoj. A kolik dostals ty, Janku“, ptali se ho. Janek měl dovolenou a tak honem vzal kolo a letěl do kanceláře. „Pane Jilčík, já si idu pro to vánoční“, pronesl Janek svou žádost ekonomovi. Ten měl zrovna práce nad hlavu s uzávěrkou, vyhnal ho a pokládal Janka za bláznivý zjevení. Tenkrát na příští schůzi dokonce přednesl připomínku, zda zedníci nemají co na práci, že vymýšlejí samé voloviny. Kdyžteď po létech vzpomínám na tu dobu, myslím si, Že lidé se více nadřeli, měli malé platy, ale uměli se bavit, byli veselí a bylo mezi nimi více lidskosti. Je obtížné popisovat figurky a osobnosti rakvického života, protože každýje vidíme svýma očima. Odpusťte mně pro to moje subjektivní vidění a snažte sii opanu Fucimanovi vytvořit obrázek svůj. Já jsem ho měl jako člověkaa lidového humoristu moc rád … Rosťa Obnhlídal 13 = pRakvický - ZPRAVODAJ Vážení spoluobčané Velmi rád bych Vás chtěl seznámit se stavem Sboru dobrovolných hasičů u nás v Rakvicích. Jistě všichni víme, Že všechny bývalé organizace NF prošly mnoha změnami, ať změnou činnosti, změnou názvu nebo některé úpině zanikly. Touto změnou prošel i náš sbor. Dříve název „Svaz požární ochrany“, dnes“Sbor dobrovolných hasičů“. Dále to je změna v řídícím a zabezpečovacím systému. Plnou odpovědnost převzal obecní úřad, hlavně pak finanční nákup pohonných hmot, výzbroje a výstroje, zabezpečení financí na ruční hasící přístroje pro ZŠ, MŠ, knihovnu a kino, kde provádíme pravidelně preventivní prohlídky. Preventivní prohlídky rodinných domků se tak jako dříve neprovádějí. Občan, který bude mít zájem, aby u něj tato preventivní prohlídka byla provedena, může nahlásit na obecním úřadě a prohlídková skupina SDH tuto provede proti finanční úhradě. Jistě teď řeknete, proč dělat preventivní prohlídky, když v Rakvicích nehoří. Máte pravdu, ale přece jenom! Víme, že je mnoho drobných požáru, o kterých se nehovoří a zatím jsou nebezpečné, jsou veřejným tajemstvím. Ovšem jak říká staré přísloví: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu ……. “ Proto také naše činnost má trochu jiný charakter. Zaměřuje se na školení a výcvik i když máme i tady velké rezervy. Zůčastňujeme se různých soutěží a cvičení, které nám napomáhají ke zkvalitnění naší práce. Nemalou pozornost věnujeme technice, kterou udržujeme ve stálé pohotovosti. Máme ovšem problém s cisternovou stříkačkou, který v současné době řešíme. Rovněž činnost s mládeží se nám nedaří tak, jak bychomsi přáli. V roce 1992 jsme měli družstvo žáků, které bylo celkem úspěšné, ale díky některým rodičům, kteří tuto činnost svým dětem nedovolili dále rozvíjet, se tento kolektiv rozpadl. Přiznávám ovšem ifakt, že nemalým problémem v naší činnosti je stále finanční záležitost. Možná by stálo za úvahu z Vaší strany, soukromých podnikatelů, zemědělcu ZD a možná I podniku v naší obci, aby pomohli. Požární ochrana není totiž záležitostí jenom několika lidí, ale nás všech. Při této příležitosti bych velmi rád připomněl, že nám probíhá senoseč a přede dveřmi máme žně a tím vlastně začíná nebezpečí požáru, ať už samotnou technologií činnosti, dětské požáry, kuřáci, nedbalost a neopatrnost. Proto Vás všechny prosíme, dbejte abyste nezavdali příčinu k požáru a pokud již k němu dojde, snažte sejej uhasit nebo okamžitě zavolejte pomoc, jakto ukládá nejen zákon, ale! lidská povinnost. Velmirád bych využiltéto příležitosti a požádal Vás, abyste věnovali pozornost hydrantům, které jsou před rodinnými domky v mnoha případech zasypány ruzným materiálem nebo neoznačeny. Pokuste se tyto nedostatky odstranit nebo ohlásit na obecním. úřadě. Věřím, že tato náročná práce se nám společnými silami podaří a náš majetek a hodnoty uchráníme. Jménem všech rakvicích hasiču bych Vám všem popřál hodně úspěchu ve Vaší práci a hlavně bez požárů. Za sbor dobrovolných hasičů Jaroslav Konečný Ze života školy Další školní rok pomalu končí a my jen vzpomínáme na září minulého roku a na obavy s dlouhého roku. Ať už chceme nebo ne, školní rok 1993-94 je za námi. Žáci 8. tříd se rozutekli, na jejich místa přicházejí nové generace v podobě prvních tříd. | učitelé se střídají (nemluvě o učitelích, které škola zaměstnává na jednunohu). S pedagogy je velký problém, škola nemůže díky této skutečnosti provozovat předměty, o které je zájem. Současně s přístavbou školy se zlepšil vzhled vyučujícího komplexu k modernějšímu. V příštím roce se očekávají změny uvnitř školy. Také cesta (zkratka) vedoucí ke škole, která je ve stavbě, dokazuje, že škola tu není jen tak. Problémů je tu dost, a proto je dobré vědět co si myslí ti, o které jde, hlavně tedy o žáky. Diskutuje se tu rušně. Na přání školy jsme založili školní časopis, který alespoň to nejvíce pálivé uveřejňuje. Někteří žáci nemají odvahu promluvit o tom, co by zlepšili. Naopak jsou tuiťací, kteří odvahu mají a tvrdě vrtají skrz školu. Právě takové žáky máme v našem školním časopise. Je jen škoda, že dvojnásobná konkurence se po prvních číslech vzdala. Škoda, mohli jsme se prát o senazace. Nicméně na druhou stranu máme výhodu, že se nám nikdo neplete pod nohama a že v popředí jsme jen my. Záleží ovšem ina učiteli, má-li chuť pustit se s námi do konverzace. Někteří jsou stydliví i na fotografování, jiní nám zase poskytují informace i čas jako bychom byli z New York Timesu. My teď odcházíme, ale pokračovat budou jiní (určitě na nátlak školy). školní časopis ŠPÍZMEN Dušan Jilčík 14 RAkvický - ZPRAVODAJ La Desedou se sportuje Ten,kdo chodí kolem dvora rakvické sokolovny si jistě všiml, že v prostorách dvora je několikrát týdně živo. A co se tam děje? Dalo se tu dohromady několik sportu chtivých obyvatel naší obce a hrávají tu volejbal. Upravené a „nalajnované“ hřiště na volejbal, napnutá síŤ a na hřišti nebo ještě i kolem něj 10, 12 nebo vice hry chtivých lidí. Takže nejen dvakrát do roka hody, ale podstatně častěji využívaný prostor sokolského dvora. Nelze než těmto nadšencům popřát, aby jim chuf do sportu vydržela co nejdéle a aby jich bylo v naší obci stále víc. Pavel Suchánek Výměna generací začala V letošní sezoně došlo v mužstvu mužů Sokola Rakvice oddílu košíkové k několika změnám v kádru. V průběhu soutěže okresního přeboru přestalo pravidelně hrát několik starších hráčů našeho týmu. Postupně byli nahrazování hráči podstatně mladšími, i když samozřejmě méně zkušenými. Nezkušenost se logicky projevila na výsledcích mužstva a tím i na postavení v tabulce. Přesto lze uplynulou sezonu hodnotit jako úspěšnou. A to jak díky přílivu mladé krve, tak postupně se zlepšujícími výkony. S přibývajícími utkáními se budou jistě lepšit i výsledky. Pro příští sezonu lze proto počítat s tím, že se v mužstvu bude snoubit zkušenost starších hráčů a elán a bojovnost mladých. V kádru pro příští rok tedy budou kromě starých kozáků tito mladí hráči: Libor Pohanka, Miloš Pohanka, Libor Rampáček, David Foldyna, Honza Suchánek, Martin Suchánek. Vzhledem k tomu, že se ještě stále poctivě každou středu trénuje a po prázdninách začneme hned první středu trénovat znovu, věříme, že se výsledky již v příští sezoně projeví. Pavel Suchánek Pochvala a dík Konečně jsme se imy na Vinařské ulici dočkali krásné silnice a chodníků. Tyto práce proveal EKOINGSTAV Brno. Skupina pracovníků provedla za necelé dva měsíce kus poctivé práce. Po jejich ukončení nebylo opravdu co uklízet. | ty, dá se řící maličkosti, u domů vzorně upravili a vše po ních zůstalo v pořádku. což nebývá při takových akcích zvykem. Za to jim všichni občané z Vinařské ulice moc děkují a můžeme si jen přát, aby takových pracovníků bylo stále více. Poděkování patří také panu starostovi Františku Zachoví, který měl s touto akcítaké nemalé starosti. Teď se snad přestane říkat, to je nejškaredší ulice v Rakvicích. K celé spokojenosti nám chybí už jen plyn, na který jsme tak dlouho čekali. Teď se nám několikanásobně prodražil plyn, pan Jaroslav Blažek, plynař, s prací již začal. Teď věříme, že pan starosta slovo dodrží a letos budeme plynem topit. Ulice je teď se zahrádkami opravdu pěkná. Pořádek je teďi za staveními, takže záleží jen na nás všech, aby to tak bylo napořád. Ludmila Schmuková Ředitelství mateřské školy děkuje manželům Neuvirtovým za sponzorskou částku 4000 Kč. Tyto peníze budou využity na pořízení herních objektů na školní dvůr. Fima MARKO Praha potvrdila dodávku na září letošního roku. J. Mikuličová 15 pRakvický - ZPRAVODAJ Sňatek uzavřeli: Dušan Létal - Dana Latýnová | (Zaječí) Radek Vajbar - Gabriela Hrabalová (Rakvice) Radek Petrucha - Jolana Juřenová (Břeclav-Přítluky) Michal Knebl - Petra Mazůrková (Hustopeče-Zaječí) Pavel Mendl - Pavlína Suchyňová (Ladná-Rakvice) Petr Hudec - Bohdana Puzrlová (Zaječí-Znojmo) František Pleskač - Simona Kubová (Zaječí) Život je krásný a radostný pro toho, kdo může mít někoho rád. Narozené děti: Vejrostová Monika Doležal Lukáš Kadlec Ladislav Střelcová Zuzana Rodičům dětí srdečně blahopřejeme. Zemřeli: Vajbar Věněk Bízová Růžena vevěku 48 let 83 let Už žádné slunce, žádné světlo … Ztratili se jako rosa na květu … Již 58 let tomu bylo 26. května, kdy jsme vzpomínali 31 dětí utonulých v řece Dyji při školním výletě. Tak jako každým rokem i letos byla sloužena mše svatá a položeny květy ke společnému pomníku na hřbitově. Toto místo u společných hrobů utonulých dětíje často navštěvováno i lidmiz jiných oblastí, kteřípřízájezdu do našeho kraje se neopomenou zastavit na rakvickém hřbitově. Lidé nezapomínají. Darmovzalová Oílasy Spnauadaje Příjemně nás překvapil zájem našich čtenářů o stromy a zeleň. K článku „Památné stromy“ jsme dostali mnohá doplnění. Především - ročník 1932 je hrdý na to, že v roce 1945 zasadil pod vedením říd. uč. Jersoně památnou lípu Svobody, která dodnes roste před měšťankou. Před školou roste i vzácná Catalpa, která má původ v Amence. Z Ameriky pochází i akáty, které jsou dnes pro nás nepříjemným plevelem, ale jejich dřevo je hodnotné na topora a sudy. Je chvályhodné, že stromy u školy byly uchráněny i při výstavbě haly, při čemž byla používána těžká technika. Když se chce, jde to nejen ve Finsku. Byli jsme upozornění, že ozeleňování Rakvic břízkami probíhalo i za starosty Františka Herzána. Svůj podíl na rakvické zelení mají i myslivci a rybáňi. U nádraží dodává obci svůj ráz i řada „Krmíčkových topolů“. Na dvoře mají i mohutný platan - asi jediný v obci. Čtenáři s porozuměním přijali životní příběh pana Dostála a upozornili nás, že kromě dvou synů vychoval i dceru Boženu, která se provdala za rakvického rodáka Jožku Krůzu a žije nyní v Ostravě. Z historických článků o škoství se nám jako nejdůležitější jevilo to, že JUDr Režný jako první objevil a zdůraznil úlohu učitele Pavla Čecháka při výchově našich obrozenců a buditelů - Kornyšla, Průdka a dalších pokrokových sedláků. Naše čtenáře jistě bude zajímat hodnocení našeho zpravodaje z pera novinářů profesionálního tisku. V týdeníku MORAVSKÝ JIH se o našem zpravodaji píše: RAKVIČANÉ NA SLOVÍČKO Těmito slovy učitele Rostislava Obhlídala začíná každý úvodník občasníku Rakvický zpravodaj, jednoho z nejlepších v širokém okolí. Vychází od roku 1987 několikrát do roka ve velkém formátu v rozsahu až 22 stran. V nákladu 500 výtisků ho vydává Obecní rada v Rakvicích. Kromě kaleidoskopu aktuálních informací nechybí vžádném čísle historický článek JUDr. Huberta Režného, zajímavá povídka v nářečí Zdeňa Pohla, výstižné kresby nynějšího starosty Františka Zacha, články místních učitelů, představitelů sportu a kultury i zárodky polemik. Rakvický zpravodaj je dílem kolektivu autoru, pečlivě připravený a stává sevelkým příspěvkem K poznání regionální historie a dneška redakční rada Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně. Příspěvky jednotlivých jme- novaných autorů jsou v původním znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: Soukr.tiskárna V. Bílovice.