PDF verze zde: Rakvický zpravodaj - 1994 - č. 1

OCR text níže slouží především jen pro indexaci a vyhledávání na webu, čtěte PDF verzi!

RAkvický ZPRAVOOAJ 7+ Č.171994 <> vydává obecní rada v Rakvicích Rakvičané na slovíčko … Začínáme druhý rok samostatného Česka a vcelku s optimismem. Na Slovensku zuří politická a ekonomická krize, u nás je situace nepoměrně lepší, i když máme daleko k úplné spokojenosti. Rok jsme zahájili krásnou plesovou sezónou, ve které se již projevily nové ekonomické vztahy. Soukromí ponikatelé se jako nově vyrostlí sponzoři zasloužilio nebývale bohatou tombolu a finančně povzbudili kulturní život obce, který potři roky stagnoval. Současná chasa potvrdila svoji dobrou úroveň, skvěle zorganizovala krojový ples, nacvičila besedu a dobře reprezentovala Rakvice i v okolních obcích. Novou tradici plesů založila Základní umělecká škola při ZŠ v Rakvicích. Za ples roku však lze považovat „Muzikantský ples“, který k nám přilákal tři kapely a spoustu přespolních účastníků. Dobrá pověst Rakvic těmito akcemi přijemně vzrostla. Nová doba se projevuje v hledání vlastního já u každého občana i obce. Zmizela doba citelných dotací a čekání na příkazy shora. Každý se musí naučit spoléhat se jen na vlastní síly. Odvážným podnikatelům se začíná dařita jejich nové zkušenosti budou cennéi pro obec. V letošním listopadu budou uspořádány volby, takže rok 1994 bude i rokem bilancování a přemýšlení jak dál. Občané budou volit své zástupce do vedení obce. Převládá názor, že za současných ekonomických podmínek to musí být lidé schopní a podnikaví, kteří budou zárukou jejího dalšího rozvoje. Voliči budou nepochybně dávat své hlasy ne ani tolik politickým stranám, jako občanům, které osobně znají, ví o jejich schopnostech a věří jim. Navíc budou mít možnost kriticky sledovat jak zvolení zástupci plní jejich důvěru. Černou můrou našeho obecního zastupitelstva zůstává dostavba čistírny odpadních vod. Dotace nebudou a obec musí hledat miliony ve vlastních rezervách a podnikání. Bude to perná zkouška pro nás pro všechny, protože každý musí mít zájem na zdravé ekologii obce a přiměřeně k tomu přispět. Redakce Zpravodaje Vám přeje hodně zdaru do společného úsilí a sama na sebe bere svůj díl odpovědnosti … Redakční rada U ci RaAakvický - ZPRAVODAJ A je tu zase začátek jara. Tak jako na začátku každého roku, jsou i letos plány a úvahy, co chceme v tomto roce udělat. Vezmeme-li však v úvahu čas od nástupu zastupitelstva, jsme již před závěrem. Dá se říci, jdeme do cílové rovinky. A to je již stav, který se dá i rekapitulovat, co se za tuto dobu podařilo vykonat a co zbývá ještě na závěr. Obecní zastupitelstvo zahájilo svou činnost za podmínek, které jsou dosti tvrdé a nelze je srovnávat s podmínkami předcházejícími. Ať se to týká způsobu sestavování rozpočtů a získávání finančních zdrojů, tak i vlastní realizace akcí, které byly prováděny. V prvních dvou letech byly finanční rozpočty okresním shromážděním sestaveny poměrně pozdě. Prakticky až v průběhu června. To návazně těžko umožňovalo zahájení prací na komunikacích s dostatečným předstihem. Toto mělo za následek dosti časové vypětí na rychlost prací, taki na to, aby byly prostředky plánované na rok prostavěny a vyčerpány. První akce, která byla prováděna, byla stavba již zahájené stavby čističky odpadních vod a dostavba horní školy. Vzhledem k potřebě značných finančních prostředků, nebyly již žádné další akce obci dotovány. Z vlastních prostředků, které byly během roku uspořeny byla vybudována III. ulička a část plynovodu v ulici Svislá. Taktéž byly z iniciativy občanů zahájeny přípravné práce na opravě kostela. Jednalo se o zajištění a stavbu lešení a o část prací na věži. Omezená částka ze zbytku rozpočtu byla vyčerpána na úpravu některých chodníků. V dalším roce pokračovala stavba čističky a dostavba školy. Na další akce již bylo možno vytvořit částečné rezervy, aby byly práce co nejdříve zahájeny. Způsob provádění vozovek, který byl navržen firmou Ekoingstav pro III. uličku, se ukázal být velmi vhodný arychlý. Proto se na dalších vozovkách již praktikoval. Bylo to v ulici „Nová“ a„U hřiště“. Firma Ekoingstav je provedla poměrně rychle s ohledem na co nejmenší dopad na obyvatele. Také dostavba školy byla, včetně vybavení, dokončena. Terénní úpravy se prováděly již za chodu. Obec dluží za tuto akci dodavateli ještě zbytek finančních prostředků, který je umořován pronájmem obecních pozemků. Taktéž na čističce byla dokončena technologie a část stavebních prací na provozní budově a venkovních objektech. Na kostele bylo ještě v zimě demontováno lešení a přemístěno z hotové věže na budovu kostela. Ta byla takjako věž otlučena, omítnuta, staticky zajištěny klenby, opravena střecha, zhotoveny rýny a zalíčena. Na tuto akci byly maximálně využity možnosti dotací z církevního a kulturního referátu. Tyto finanční zdroje spolu s velkou iniciativou lidí umožnily tuto akci uskutečnit. Z dotací byly získány mimo jiné barvy a měděný plech, které zajistila diecéze z Rakouska Rakvice zradnice - aneb co je za námi a co nás ještě čeká… v hodnotě minimálně 350 tisíc korun. Prostředky obce byly poskytnuty vzhledem k možnostem omezeně. Vroce 1993 byly kdispozici velmi omezené finanční prostředky. Rozpočty obcí byly dotovány jen minimálně. Prakticky pokryly pouze nejnutnější výdaje (osvětlení apod.), zbytek finančních prostředků byl použit na provoz základní a mateřské školy. V závěru roku se přesto podařilo vytvořit rezervu, která byla okamžitě použita na výstavbu vozovky v ulici „Hřbitovní“. Do této akce investoval podnik Závlahy 0,5 mil. korun, obec pak 800 000 Kč. Pokud by akce nebyla do konce roku uskutečněna, 0,5 mil. korun od podniku Závlahy by již nebylo možné získat. Byl zde problém, že se vozovka budovala v době vinobraní, ale je to již za námi. Z dalších akcí, které byly v tomto roce provedeny, mohujmenovat např. úpravu pietního místa utonulých dětí na hřbitově a úpravu hlavního kříže. Dále byl zrestaurován barokní kříž u kostela, opraven pomník padlých, do kterého byla zabudována pamětní deska židovským spoluobčanům. Bylo provedeno odvodnění středu náměstí a odvlhčení základů kostela tak, aby bylo možno tyto plochy upravit a vydláždit. Budou na to použity kostky z ulice „Hřbitovní“. V samém závěru roku byla provedena náročná opravatopení na základní škole. V letošním roce chceme podle odsouhlaseného - plánurozpočtu (předpokládaných příjmů obce) dokončit a zprovoznit čističku odpadních vod, zahájit práce na dokončení plynofikace obce, vybudovat vozovku na ulicích „Vinařská“ a „Krátká“, aby děti nemusely chodit než na ulici „Horní“. Dále musíme vybudovat uložiště kontejnerů na odpad v dolní části obce. Na řešení likvidace odpadů z obce byly vynaloženy již značné částky v uplynulém období. Příspěvek na skládku Hantály, jejíž jsme akcionáři, činil 200 tisíckorun, na nákup4 ks kontejnerů 240 tisíc korun, na vybudování rampy s oplocením kontejnerů min. 60 tisíc korun, na projekt rekultivace stávající skládky se třemi kontrolními vrty 100 tisíc Kč. Další z plánovaných akcí je generální oprava veřejného rozhlasu, vydláždění středu náměstí a také budova obecního úřadu. Je nutno opravit fasádu a ostatní nejnutnější práce včetně okapů, které se budou vyměňovat i na dolní škole. Když se vše podaří, bude podzim a pak to zase zrekapitulujeme, co byla zbožná přání a co se skutečně podařilo. ' starosta RAakvickyý - ZPRAVODAJ Školství v Rakvicích Školství bylo i v zemích koruny České až do 19. stol. pod správou římskokatolické církve. Školy byly udržovány při bohatých katedrálách, kostelech a klášterech. Na sklonku XIII. století byly zřizovány farní školy (v Brně, Znojmě, Jihlavě, Mohelnici). Do té doby školy navštěvovaly kněží a šlechtičtí mladíci, zejména Do té, kdy výchova školská byla svěřena jezuitskému řádu. Tento řád se staral především o střední a vysoké školství. Školství v Českých zemích ať vysoké, střední nebo národní bylo ještě v první polovině XVIII. století ve velmi smutném stavu. Toto si uvědomovala císařovna Marie Terezie. Proto usilovala o jeho vymanění z vlivu jezuitů. Podřizovala je postupně státním orgánům. Největší pozornost věnovala zvelebení národního školství. Také moravští stavové pociťovali velký nedostatek tohoto školství. Proto nařídila (1749), aby vrchnosti patronové zřizovali tam, kde byla farnost, obecné školy. Těmto příslušelo dosazovati do škol učitele. Učitel, který na ni byl dosazen, musel být vyzkoušen od příslušného faráře nebo přímo příslušnou biskupskou konzistoří. Pokud jde o vyučovací jazyk, nařídila Marie Terezie (0. července 1763), aby se na nižších školách bral“náležitý zřetel k vyučování jazyku českému“. Dekretem z 23. července 1763 projevila rozhodné přání, aby „také němčina byla usilovněji než dosud šířena a za tou příčinou nebyly přijímány na školy za učitele osoby, které by této řeči nebyly schopny“. Vyučování na národních školách bylo v té době závadou pokroku. Byly proto v roce 1771 vypracovány osnovy, jejichž hlavní zásadou bylo, že pro nejnižší třídu lidu, které vykonávají jentěžkou tělesnou práci, má se vyučování omezit jen na nejnutnější základy povšechného vzdělání. Pro ostatní společenské vrstvy se mělo vyučování zařídit tak, aby se dítě do dvanáctého roku svého věku naučilo všemu, co bude v životě potřebovat. Školy nejnižšího stupně byly rozděleny do tří stupňů, a to na školy vesnické, kde se učilo jen „prvním začátkům vědomostí“, dále školy štěpné, zřizované ve městěch a městysích, kde si mládež měla „osvojit nejnutnější užitečné vědomosti“ a konečně školy vzorné, zřizované v hlavních městech, kde obor poznání měl být co nejvíce rozšířen. Pro venkovské školy pak byly vydány osnovy. Od roku 1766 byly pro učitele hlavních a vesnických škol pořádány kurzy v Brně. V roce 1774 byl pro vesnické školy vydán nový školní řád, který určoval, že ustanovit učitele na tyto Školy přísluší obcím. Nesměl být přijat za učitele, kdo se nevykázal vysvědčením z normální školy. Obce nesměly za učitele dosazovat podle toho, kdo si kladl nejlacinější požadavky a nesměly jej také podle libosti „jako čeledína propouštět“. Proto každý nově ustanovený učitel dostal „od úřadu dekret, jímž mu bylo jeho místo zajištěno“. pRakvický © ZPRAVODAJ Podle školního plánu z roku 1774 byla správa škol svěřena školské komisi složené ze státních úředníků, některých vynikajících duchovních a praktických znalců školství. Císař Josef II. nařídil povinnou školní docházku a uložil zpřísnění kontroly zvláštní školskou komisí. Této komisi podléhali krajští děkanové, kteří dohlíželi na obecné školy a těmto pak místní „škoidozorci“. Místním školdozorcům bylo uloženo dohlížet na školní docházku dětí a učitelé, aby „soukromým chováním nepodávali dítkám příklad pohoršivý“. V roce 1787 nařídil císař, aby při každém krajském úřadě byli ustanovení světští školdozorci škol hlavních a trioviálních. Tito byli podřízení krajskému hejtmanovi. Dostali titul školních komisařů. Hmotné postavení učitelů bylo v první polovině 18. stol. neutěšené. Učitel nedostával od obcí žádné stálé služné. Byl odkázán na tzv. „sabotales“, který si musel od rodičů školních dítek sám vybírat. Mimo to dostával od sedláků koledy. Později však začal dostávat od obce požitky v penězích, které nepřesáhly ročně 50 zlatých. Za služby varhanické dostával ročně rovněž nějaké požitky v penězích. Hrával a zpíval na svatbách a pohřbech. Vesnický učitel se zabýval prací na poli obcí mu předěleném, chovem drůbeže, sadařením atd. K nápravě opravdu bědných poměrů došlo teprve v posledním desetiletí panování Marie Terezie. Při těchto opatřeních, která znamenala určité zlepšení hmotného postavení bylo zdůrazněno, že při přiznání platů učitelům se mělo hledět více k naturálním dávkám než k penězům. Požitky učitelů byly nedostatečné. V dekretu zemském z roku 1777 bylo konstatováno „kterat sotva deset učitelů v Čechách ze své školní služby živi býti mohou, ostatní pak velmi.zle, mnozí ještě hůř než pastevci a čeledínové se mají“. Proto nemělo být učitelům bráněno, zaměstnávat se vedle školní služby nějakým počestným zaměstnáním nebo řemeslem. Jenom neměli v létě dělat sedlákům pastevce, hrát v krčmách při muzikách. Bylo jim naopak doporučeno zabývat se sadařstvím, zahradnictvím a včelařstvím. Tento dekret doporučoval obcím, aby „rodiče za dítky řádně sabotales odváděli“. O počátcích školství v Rakvicích se nedochovaly žádné listinné záznamy. V záznamech kronikářky Františky Suchyňové lze se dočíst: Žádnou listinu nebo poznamenání není lze při rakvické obecní škole nalézti, z nichž by se počátek školního domu neb vyučování zjistit mohl, neboť před zavedením normálního vyučování každá obec měla svobodnou vůli sobě voliti učitele, kterého chtěla, ovšem musela tohoto vydržovati a místnost kvyučování obstarati.“ Z tohoto archaicky psaného textu můžeme usoudit, že nejde o vlastní zápis nebo zjištění kronikářky, nýbrž jde o text starší, zaznamenaný někým, kdo již v dřívějším století se pídil po podkladech, v nichž by vypátral, kdy skutečně došlo kzačátkům školství v Rakvicích. Totéž konstatování najdeme v brožuře vydané u příležitosti výročí obecné a měšťanské školy v roce 1982. Přes tato zjištění jsem se pokusil vystopovat aspoň nějaký konkrétní fakt, který by nepřímo uvedl na stopu počátků školství. Při novém zkoumání počátků školství v Rakvicích bylo v záznamech o zvláštních obecních účtech zjištěno, že v roce 1718, 1723 a 1724 „rektorovi“ bylo v těchto letech „dáváno při vystoupení při církevních úkonech po 15 krejcarech““ nebo že chodil po koledách. Z toho nutno dovodit, že již v těchto letech byla v Rakvicích vesnická škola. Konkrétní záznamy o existenci školy v Rakvicích jsou pak až z roku 1754. To v souladu s tehdy platnými předpisy byl obcí přijat jako učitel Libor Hlaváček, který učil až do roku 1784. Prvníškolu nechala obec na vlastní náklad postavit vedle obecní hospody. Lze se domnívat, žeto bylo před rokem 1754. Učitelem, který tu po Liboru Hlaváčkovi vyučoval byl Jan Schleier, rodák ze Starovic u Hustopeč. Učiteloval až do své smrti, to je do roku 1806, kdy rakvická škola, která měla jen jednu vyučovací místnost, vyhořela. Tato škola vyhořela 15. května 1806 v den slavnosti nanebevstoupení Páně. Vyučování bylo přeneseno do domu č.5, kde se po dva roky vyučovalo opět ve velmi stísněných podmínkách. Podle dochovaných údajů hmotné postavení učitele se nijak nelišilo od podmínek, v nichž žili ostatní učitelé vesnických škol na Moravě. Jeho plat byl na hranici bídy. Plat mu byl přiznáván obcí a byl z valné části vyjádřen v naturální hodnotě. Proto v souladu s vydaným zemským dekretem z roku 1774 doplňoval své nedostatečné požitky. Jak učitel vykonával řadu dalších prací především pro obec. Jan Schleier a po něm další učitelé měli přiděleno pole ve výměře půl míry, to je asi 10 arů, jehož výnos byl odhadnut ve výši 2 zlatých a louku, jejíž výtěžnost činila dvě fůry sena a jednu fůru otavy, jejichž cena byla odhadnuta na 16 zlatých. Podle školního řádu byla každá rodina, která měla ve škole děti, povinna platit tzv. „sabotales“, tj. naturální dávku za nejvýše dvě děti z jedné rodiny, chodící do školy. Za každé takové dítě platili rodiče 1/4 měřice pšenice (1 měřice činila 62 a půl litru) a 20,5 měřice žita. Cena jedné měřice pšenice činila 2,5 zlatých a cena 1 měřice žita činila 2 zlaté. Chodily-li z jedné rodiny 3 a více dětí, odváděla za ně tyto naturální dávky učiteli obec, a to za třetí a každé další dítě 4 měřice pšenice v ceně 10 zlatých a 15 měřic žita v ceně 30 zlatých. Učiteli byli rodiče dětí chodících do školy povinni dávat ročně 3 a půl pecna chleba. V peněžní hodnotě dostával učitel z obecní pokladny roční siužné ve výši 40 zlatých. Dále dostával z každého dítěte v první třídě 1,5 krejcaru a za dítě ve ||. třídě 2 krejcary týdně. Z takto získaných finančních prostředků musel učitel platit svého pomocníka. Vedletoho mělna úklid školy určeno 12 zlatých ročně. Poněvadž výše uvedené příjmy nestačily, vykonával učitel další služby, především varhanické služby, jak regeuschori, a to z kostelní pokladny. Od obce dostával za zpívání Pašijí a při procesích, za opravy varhan, za opravy věžních hodin a při účasti na pohřbech, svatbách atd. dostával od rodin, popř. za další služby za předčítání veřejných listin občanům, za koledy apod. Později dostával od obce za písařské práce. Po Janu Schleierovi byl obcí přijat jako učitel Antonín Schleier, jeho syn, který nastoupil na školu v roce 1806 a působil na ní do roku 1824, kdy ve věku 47 let zemřel. Panu učiteli Schleierovi, který je v obecních zápisech označován jako „rektor“, bylo přiznáno peněžité služné vroce 1822 ve výši 50 zlatých, za natahování hodin 7 zlatých, za akcidence (to je za příležitostné práce pro obec) 4 zlaté ročně. Antonín Schleier se podílel na vyměřování daně, pracoval při obecních kontfigucích atd. Dalším učitelem na škole byl Josef Olt, který byl rodákem z Koběřic na rakvické škole působil 6 let. Ve školním roce 1830/1831 byl přijat obcí za učitele Pavel Čechák, rodákz Velkých Pavlovic. Jaho působení v Rakvicích spadá do doby svojí povahou revoluční, atojak potechnické stránce, tak i národní a politické. Jednak došlo po vyvlastnění pozemků pro stavbu dráhy (1837) a v roce 1839 byla na dráze zahájena doprava, Pavel Čechák vychoval první pRakvický ZPRAVODAJ pokrokovou generaci. Dvě významné osobnosti, a to Josef Eduard Kornyšl a Vlastimil František Průdek a jeho bratr kněz, o nichž bylo ve zpravodaji několikrát psáno. A další osobnosti vyšly zjeho školní líhně. Bezpřímého výchovného a kulturního působení Pavla Čecháka by nedošlo k růstu národního uvědomění v Rakvicích. Národním uvědoměním, které Pavel Čechák ve své pedagogické práci rozvíjel svědčí skutečnost, že oba velcí Rakvičané Kornyšl a Průdek díky vlasteneckému působení Pavla Čecháka se postavili do čela vzdělanců našeho kraje, ale svým vlasteneckým, osvětovým i politickým působením zažehii plamen vlastenectví v širokém rozměru. O působení Pavla Čecháka a jeho vlivu na růst národního uvědomění v Rakvicích svědčí i další doklad. Např. jeho žák, sedlák František Malinka, vyjádřil svoje vlastenectví takto: „Vůkol mě není než radost božská spokojenost. Jak krásné je toto stavení světa, vykázané mě kobydlí. Kamkoli se ohlédnu., kamkoliv pokročím, všude je veliký Tvůrce při něm. Užitečným chci já býti, pro mou vlast všechno učiniti. K tomu dal mi Bůh rozum, chci ji hájit, zůstat upřímný.“ Práce Pavla Čecháka jako učitele působícího velmi dlouho v Rakvicích nebyla dosud doceněna. (pokračování) JUDr. Hubert Režný „A ZO 8 X a a 1 i l LES „AM vé jh JD NLNn VCL K x NL S M Z Wa 4 horě S, ZR X stará škola v Rakvicích Občan a obec Na podzim letošního roku proběhnou po čtyřech letech komunální volby. Není proto od věci si připomenout, co to pro občana - voliče znamená. Na rozdíl od „velké politiky“, která drtivou většinu občanů zajímá pouze z období voleb do parlamentu eventuelně senátu, komunální politika je pro každého důležitá stále. Hlavní možnosti, jak může občan zasáhnout do obecního dění jsou právě komunální volby. Výsledky voleb do obecního zastupitelstva určí jeho složení a tomu odpovídající pracovní výsledky. Ty mají dopad na každého občana po celé volební období. Pro členy zastupitelstva přináší zvolení více povinností než práv. U občana je tomu naopak. Je jistě samozřejmostí ,že do zastupitelstva kandidují občané srůzným politickým smýšlením, ale v podstatě s jedním cílem. Pracovat NEZIŠTNĚ pro obec a její občany. Vyhledem k možnostem obecního úřadu jsou občané o činnosti obecního zastupitelstva informování dvojím způsobem. Jeden je prostřednictvím Rakvického zpravodaje. Druhou možností získání informací je veřejné zasedání. Je překvapující, jak malý početlidíse veřejných zasedání účastní. Bývá to v průměru 5 až 6 osob. Takový je zájem občanů o dění v obci. Je potom těké mít představu o tom, jak zastupitelstvo rozhoduje, kdo ze zvolených zástupců se zasedání účastní, zkrátka jak si plní své povinnosti vůči občanům, které na sebe vzal ryze dobrovolně. Jistě by se potom na práci starosty i zastupitelstva dívali občané z jiného Úhlu, než jen kritického. Protože pracovat vnových ekonomických podmínkách zvláště na obci je velice náročné. Mít zájem o dění v obci by měl mít občan nejen jako právo. Pavel Suchánek - pRakvický - ZPRAVODAJ proměny ZZ | Ierezianský a Josefinský katastr a Rakvice Válka a španělské dědictví (1714) a nebezpečí války s Tureckem si vyžadovalo velkých vojenských nákladů. Proto císařský dvůr císaře Karla VI. žádalčeský a moravský sněmostále vyšší náklady především na armádu (gantum militare). Oba sněmy se bránily, ale nakonec přistoupily na to, že je třeba hledat zdroje ve zvýšení daní, především daně z pozemků. Zdrojem této daně býl výnos pozemků, ato jak poddanskýchtak z pozemků šlechty. Zjistit výnosy půdy znamenalo znát její rozsah, kvalitu půdy, její výnos. Dokonce 17. stol. nebyly dostatečně vypracovány katastry, které by tvořily přesný soupis pozemkového majetku jako podkladu pro vyměřování daní. Nejstarší katastr jako podklad pro soupis poddanské půdy (rustikálu) byl z doby 1653-1655. Pro vysvětlení je třeba uvést, že katastr je zakreslení a soupis pozemkového majetku, který slouží k výpočtu pozemkové daně. Zakreslení pozemkového majetku je zobrazeno v katastrální mapě. Tato mapa zobrazuje polohu a rozsah daní podrobených pozemků. Aby bylo možno co nejpřesněji a v plném rozsahu vyměřovat, bylo z podnětu císařského dvoru císaře Karla VI. Habsburka rozhodnuto, že má dojít k tzv. „rektifikaci“ všech pozemků vjeho říši, tedy i v zemích koruny české. To znamenalo, že mělodojít k jejich přesnému vyměření počínajíc rokem 1713. Byla vytvořena komise, která vyhlásila ve všech krajích příslušná ustanovení jak rektifikaci provádět a byly poslány do nich i přiznávací tabulky. Tuto práci přerušil mor, který tehdy vypukl. Když pakdošlo ksoupisu majetku a vyměřovánidaně, rektifikace všech gruntů, ukázalo se, že jde o obrovskou práci. Tato práce se protáhla až do doby, kdy se vlády ujala Marie Terezie. Když vyměřovací práce skončily, majetkové poměry byly zachyceny v daňovém přiznání (fasse) majitelů půdy. Tato fasse zachycovala, jaký je výtěžek obilí a sena atd. po skončení sklizní. Přiznání vrchnostenská nebyla kontrolována, aledaňová přiznání poddaných byla zkoumána dodatečným vyměřováním. Na základě takových přznání bylo stanoveno, že poddanský pozemek, jenžisvedlejšímipříjmy poskytoval výtěžek 180 zlatých, tvořil usedlost, ze které se mělo platit 60 zlatých ročně. pRakvicky © ZPRAVODAJ Práce trvaly více než třicet let, byly ukončeny v roce 1747. Podle zpracovaných podkladů byl výnos jednoho lánu (selský lán měřil 16,8 ha) stanoven na 180 zlatých, tedy plnou třetinu. Tento výsledek byl však ve Vídni změněntak, Že bylo zemím koruny české připsáno 11 200 neexistujících usedlostí, čímž se stalo, že ne z výnosu 180 zlatých, ale ze 142 zlatých se muselo z lánu platit 60 zlatých. Tím byly usedlosti v zemích českých daňově přetíženy. Při oceňování pozemků se přihlíželo k velikosti pozemku a bonitě půdy. Výtěžek pozemkůbyl vypočítáván tak, Že od výnosu byl odečten příslušný náklad vynaložený na dosažení výsledku. K tomu byly připočteny příjmy z chovu dobytka, ovocnictví atd. Při oceňování vrchnostenských pozemků byly tyto zvýhodňovány tím, že náklad vynaložený na dosažení výnosu na jeden lán byl stanoven vyšší částkou než u poddanské půdy. Další zvýhodnění spočívalo v tom, že do příjmů vrchnosti nebyly započítány příjmy, které šlechta měla od poddaných. Tím se stalo, že zatím co sedlák platil z lánu 60 zlatých, platila vrchnost z lánu pozemků jen 15 zlatých. VRakvicích bylo zpracování katastru ukončeno v roce 1749. Podle tohoto katastru byli v Rakvicích pololáníci, čtvrtláníci a podsedci. Selský lán měl výměru dnešních 18,6 ha, půllán 9,3 ha, čtvrtlán 4,6 ha, podsedek 2,5 ha půdy. Domkaři podle výše vyměřované daně měli maximálně 9 arů půdy. V Rakvicích žili v té době ještě hofeři nazývaní též podruzi. Tato skupina rakvických obyvatel byli zemědělskými dělníky. Žili v podruží (pronájmu) usvého zaměstnavatele. Podledochovaných údajů (zroku 1775) platil pololáník v Rakvicích 40 zlatých a 51 krejcarů daně, čtvrtláník 19 zlatých 51 krejcarů daně, podsedník platil 15 zlatých a 27 krejcarů daně a domkař platil 1 zlatý a 27 krejcarů daně. V roce 1785 nařídil císař Josef I. svým dekretem zpracovatnový katastrnazývaný Josefinský. Tento se stal základem pozdějšího stálého katastru. Josefinský katastr vytýčil pravidlo, že k úhradě státních potřeb musí přispívat každý majitel půdy bez ohledu na to, zda jde o půdu poddanskou (rustikální), či o půdu šlechty (deminikální). Jinými slovy vyjádřeno - základem zdanění měla být nadále pouze povaha půdy (výměra a bonita a užitek, který nesla) bez ohledu na to, zda ji vlastní sedlák či šlechtic. Hrubý výnos půdy se stanovil v peněžní hodnotě a podle běžných tržních cen, tak jak jej jednotliví vlastníci přiznali. Skály, holé hřbety, močály a půdy, které nebylo možno použít ani jako pastviny anik jiným hospodářským účelům, byly vyloučeny zvlastního měření. Avšak silnice, cesty úvozy, vodní strže a dále návsi, náměstí, famí pozemky, zádušní a školní pozemky, hřbitovy byly z měření vyloučeny, tedy nezdaněny. Měření pozemků nesoucích úrodu bylo prováděno pro každou obec zvlášť. Délky byly vyměřeny ověřenou latí - jeden vídeňský sáh dlouhou. Jeden sáh měňil 18,96484 metru. Výměra polí pak byla stanovena v dolnorakouských jitrech, to je v rozsahu 1600 m2 (nazývaných také katastrální jitra). Pozemky jedné obce byly rozdělny v uzavřené celky, které byly nazývány trati nebo nony ohraničené cestami, potoky apod. Každý pozemek v jedné trati (honu) dostal své zvláštní číslo. Toto číslo bylo nazýváno „číslem topografickým“. Vzájemná poloha a tvar pozemků v jednom honu byly zobrazeny ve zvláštních náčrtcích polohopisných, ve kterých vedle majitelova jména bylo uvedeno vždy topografické číslo. Pro každou obec byly pořízeny seznamy, ve kterých vedle popisu polohy udání topografického (místopisného) pojmenování trati (honu), byla uvedena i topografická čísla, jména majitelů a výměra jednotlivých pozemků. Nebyla udávána výměra pozemků, které jak už jsem uvedl, neměla být zaměřována a tedy i zdaňována. Katastrální práce prováděli inŽenýři, kteří provedli i zevrubný odhad půdy. Zpracované katastrální mapy josefinských zeměměřičů zaznamenaly veškerá „vústech lidu běžná jména pozemkových úseků (tratí, honů)“. Tím byl sjednán základ pro historickou topografii Moravy i jednotlivých míst. Těchto prací využívala vrchní berniční komise, která práce řídila ktomu, že „nabádala k lepšímu zužitkování půdy, zejména k rušení příliš četných rybníků, k vysoušení vlhké půdy“. Byly to počátky meliorací. Na Moravě bylo vyměřeno 3 483 437 jiter úrodné půdy. VRakvicích skončily práce na Josefinském katastru v roce 1788. Výměra úrodných polí činila 3 169 jiter a 150 sáhů, z toho bylo polí 1 906 jiter 656 sáhů, vinohradů 163 jiter 205 sáhů, luk a zahrad 581 jiter 238 sáhů, pastvin 482 jiter 604 sáhy, lesů 36 jiter a 1316 sáhů. V Josefinském katastru byly už uvedeny tyto trati (hony) polí a luk: Jezero na hranicích, Podox. Za lesem, Zadní Koza, Přední Koza, Trokviz, Homí a Dolní Louky, Pod Koziperky, Koziperky, Zacle, Krátký, Hlaviny, Nad Koziperky, PodZaječím, Krefty, Pod Krefty, Hrubý Hemivy, Přídanky, Malý Hemivy, Kopce, Šedličky, Vinkel, Bílý Hliny, Bílce, Háček, Rybníky, Nad rybníkem, Mezirybníky, Pod Trkmanským rybníkem, Trkmanské louky, Roviny, Nová hora, Trkmanská hora, Trkmansko, Za rybníky, Pod dědinou. Při zavedení topografických (místopisných) čísel polí dostaly i jednotlivé usedlosti svá popisná čísla. V době provádění měření a popisů polí dostaly i usedlosti v Rakvicích svá popisná čísla. Rakvice v té době měly 58 půllánů, 4 čtvrtlány, 20 podsedků a 25 domkařů. Usedlosti půllánů, čtvrtlánů a podsedníků byly označeny jako grunty. Ty byly soustředěny v prostoru dnešního náměstí a valné čísti ulice Dolní. Z přijmení majitelů gruntů i domkařů se zachovalo jen několik příjmení, ato Lukeš, Foukal, Hajda, Jílek, Suchyňa, Bednařík, Holub, Buchta, Chrástek, Filípek, Průdek, Roháč, Burian, Cabal, Obhlídal, Vajbar, Machač, Štefka, Korčák, Krčka, Nečas, Minařík, Procházka a Rozsypal. Nová jména, která se v Rakvicích dnes vyskytují jsou důsledkem migrací, které v průběhu téměř 2 století proběhly. Vysledovat tento příliv obyvatel by si vyžádalo velkou práci. Jsou však občané, kteřísi dali práci, aby svůj původ a své předky vysledovali. Mají vypracované své rodinné stromy a jsou na pyšní. JUDr. Hubert Režný 8 nRakvický - ZPRAVODAJ JAK Samostatně hospodařící rolníci vstupují do dalšího hospodářského roku. Pro některé je to již čtvrtý rok samostatné práce. Ti, kteří začali ihned po té, co jim to zákony a předpisy umožnily, jsou jž vybavení nutnými zkušenostmi pro provoz zemědělské výroby. Měl již možnost zorientovat se ve složité administrativě s hospodařením spojené. Uvědornil si, že se své práci musí cele věnovat, že musí bojovat s nástrahami, které proces zemědělství provázejí. Počáteční potíže musel každý svým slim překonat. Ti další, kteří nastupujív dnešní době khospodařeníse setkávají sestejnými problémy jakotiprvní,majívšakvýhodu, že se mohou poučit na chybách těch prvních. Ti první měli ale výhodu např. pokud jde o dotace a různé výhody, které v tu dobu byly velmi nutné. Bez tohoto by se nedalo začít. Cílem vlády bylo nejen započít tuto soukromou zemědělskou činnost, ale ijejírozvoj. Pro orientacije třeba uvést, že na práci v zemědělstvív Rakvicích se podílí dá se říci celá obec, někdo jak zahrádkář nebo při své práci po svém hlavnímzaměstnání oodělává svou vrácenou půdu. Jiný jako soukromý hospodář jakosvé hlavnízaměstnání a zdroj svéhojediného příjmu. Od vydání zákona o půdě uplynuly bezmála tři roky. Mezi zemědělským družstvem a mezi oprávněnými osobami, které hospodařína půdě, zůstávářada nevyřešených otázek, které vytvářejí atmosféru napětí. Často není na jedné nebo na druhé straně dobrá vůle se dohodnout, chybí vstřícnost, kterou vydané předpisy a zákony předpokládají. V důsledku toho zákonné lhůty pro majetkové vypořádání jsou mnohdy o dva roky překročeny. Jsou případy, kdy nejsou dořešeny otázky nájemních smluv podle zákona o půdě, a to zejména u vlastníků půdy, kteří se o nájem nehlásil. Velmi závažným problémem se stává otázka vydávání majetkových podílů samostatně hospodařících rolníkům. Rozpory často vyplývají z nepochopení skutečnosti, že majeťfkovy podíl není tvořen penězi, aleje tvořen věcmi. Mnohdy majetkem těžko dělitelným a nebolehce dělitelným. Zde je ale prostor pro obě strany pro vstřícný přístup obou stran. Jedna skutečnost tu hraje důležitou roli. Je to otázka ocenění majetku a otázka použití majetkových podílů na úhradu vydaného majetku. Obě strany družstva i oprávněné osoby si musí uvědomit, že majetek, který se vydává, nepatří nějakému neurčenému kolektivu, ale jde o majetek „všech oprávněných osob“ s fím, že všechny tyto oprávněné osoby mají rovná práva nejen vůči družstvu, ale i vůči sobě navzájem. DÁL Aby se proces majetkových vypořádání urychlil, došlo k novele zákona o půdě. Podle této novely je možné nároky oprávněných osob slučovat, a fo jak nároky restituční, tak nároky podle zákona o půdě. Takto může postupovat jako skupina oprávněných osob, sloučit své pohledávky a převzít velký objekt. Nebo také osoba samostatná, která převezme smluvně od oprávněných osob jejich pohledávky a smluvně jim jejich nároky zajistí. To záleží na dohodě. Touto novelou k zákonu o půdě je dán prostor pro obě strany. : Vláda,parlament a ministerstvozemědělstvía ostatní orgány hledají cesty jak vypořádat majefkové vztahy mezi družstvy a oprávněnými osobami, každý aby se mohl věnovat svému poslání - zemědělské výrobě. Selže-li vyrovnání pohledávek pro neochotu družstva se samostatně hospodářícím rolníkem nebo další oprávněnou osobou, nabízí novela zákona o půdě a nařízení vlády k jejímu provedení-vypořádání nároků formoukonkurzů, dražbou atd. Řízenítoutoformou však má nastoupit až potom, když se nepodaří dosáhnout dohody mezi oběma stranami. Toto řízení je složité administrativně a značně drahé, a fo na finanční prostředky a čas. Je zde přitom otevřená otázka, kdo toto vše bude hradit - oprávněné osoby ze svého majetku. Všechny tyto problémy a otevřené otázky vedou k prodlužování procesu vypořádávání nároků oprávněných osob, vyvolávají napětí a nedůvěru. Uplatňování nároků cestou soudůnebo cestou správního řízení nevede k rychlému vypořádání, protože žalob a stížností je tolik, že soudy a okresní úřady nemohou spory rychle řešit. Nebudou-li určena další opatření ze strany parlamentu, zbývá více méně dobrá vůle dohody mezi družstvem a oprávněnými osobami. Obě skupiny ale musí vedle sebe žít, pracovat. Obě strany musí hledat vstřícné kroky k dohodě a k vzájemnému pochopení. Dospět k dohodě je v silách oprávněných i povinných osob. Mám za to, že při troše dobré vůle je vše možné. Milan Horáček Informace: Od 1.7.1993 byla na našem okrese založena Agrární komora - všichni, kdo jsou zaregistrováni jako soukromí zemědělci, mohou do této komory vstoupil. Adresa: | Agrární komora nám. TGM 1 Břeclav pRaAakvický - ZPRAVODAJ Rakvické postavy, Dnes otvíráme novou rubriku o obyčejných, veselých či jinak zajímavých lidech naší obce. Jejich osudy spoluvytvářely historii Rakvic a dávaly jim životní šťávu a typický slovácký nádech … K význačným postavám Rakvic patřili odjakživa řemesiníci. Každý je znal, protože potřeboval jejich služby a oni se snažili dělat čest svému řemeslu a firmě. … U Veselých uličky, vedoucí k družstvu, míval svůj holičský krámek starý pan Dostál. Střihával ještě ruční mašinkou ato víte, že to kudlilo. Proto návštěva holiče byla pro nás kluky za trest. Navíc byl mistr Dostál už starší a nervní člověk a nesnášel, abychom se hlasité bavili. Hned nás okřikl. Nejvíce nám nadával za zpocené a zasukované vlasy, které jen málokdy viděly hřebínek. Však jsme také obvykle běželi k holičovi hned z fotbalového hřiště. Proto si pan Dostál nejvíce zgustl, když nás mohl vzít mašinkou prostředkem hlavy a dohola. To bylo také nejlacinější a stávalo to dvě koruny. Nejzajímavějším zařízením holičství byla pro nás kluky plivátka, která měl mistr u kazdého kresla. | při stříhání dělal přestávky, aby si odkašlal a my jsme s napětím hleděli, zda se do plivátka trefí. Trpěl chudák chronickým zánětem průdušeka kašlal vlastné pořád. Ale trefovat se uměl, a to jediné jsme mu záviděli. Radu let přesluhoval a nakonec pro stáří a nemoc musel práce zanechat a krámek byl zrušen. Mistr Dostál dožíval svůj život v tom malém domku u nádraží, který tam dodnes stojí. Zemřel v roce 1966 a nikdy mě nenapadlo, že budu svědkem jeho životního příběhu. Ale náhoda a osud zapříčinily toto: Asi rok po smrti mistra Dostála přišel do Rakvic dopis z ruského přístavu Oděssy. Nějaký neznámý Rus, který tvrdil, že se jmenuje ina. Dostál (v ruštiné se psal s měkkým znakem po I) hledal dopisem svého otce, který byl za I.války zajatcem v Rusku a tohoto syna zde zanechal. Byl jsem pověřen dopis přeložit a pisateli odpovědět. Nebylo těžké uhádnout komu dopis patří, vždyť Jan Dostál byl v Rakvicích jediný a přiženil se sem z vesnice Drahotuše. Bylo o něm postavičky, figurky známo, že za I. váiky zajatcem byl a že si v Oděsse otevřel holičství, ato mu pomohlo dobře přežít. Nikdy se ale nezmínil, že krámek mu pomohla otevřít jeho ruská nevěsta a že s ní měl dokonce syna. Ruský dopis zněl vyčítavě. Dostálův syn nemohli pochopit, že ho otec celý život nehledal a ž ho nechal s matkou o hladu v tehdejší občanské válce v Rusku. Pan Dostál už odpovědět nemohl a mnoho věcí zůstalo neobjasněno. Především -rozkaz k odsunu zajatců byl náhlý, pan Dostál musel odjet a jeho ruská žena byla teprve těhotná. Jak to všechno dopadlo se sám nikdy nedověděl. A hledat někoho v Rusku po zmatcích občanské války nebylo ani dost dobře možné. Pan Dostál se vrátil do vlasti a usadil se natrvalo v Rakvicích. Se svou ženou vychoval dva syny. Žili spolu spokojeně a nic nenarušilo jejich manZeiství. Jen obě války pana Dostála poznamenaly. V I. válce byl zajat a ve II. válce byl těžce raněn a průstřel plic střepinou granátu mu výléčil, v polním lazaretéě ve Velkých Favlovicích, věhlasný doktor Carda. Když se paní Dostálová po smrti manžela na stará kolena dověděla o dopisu z Ruska, byla to pro ní rána. Nejvíce ji strašilo to, Rakvičané budou jejího Jana pomlouvat. Nemohla si to srovnat v hlavé a o žádném Rusovi nechtěla ani slyšet. Ruský syn neměl zájem o dědictví a kdyz se dověděl o smrti svého otce, chtél pouze přijet na jeho hrob a dovědět se něco o jeho životě. Paní Dostálová odmítla a proto se setkání neuskutečnilo. Rus poslal isvoji fotografii aje naní jakoby mistru Dostálovi z oka vypadl. ZŽádných pochyb o jeho pravosti rodina Dostálova nemá. Přijel dokonce na návštěvu do Československa, byl i v Brně, ale dál si netroufal. Po několika dopisech se navždy odmičel … „ A co ktomu dodat? Jak lehké je nám soudit hrůzy a následky války, když jsme je sami neprožili. Vždyť všechny armády světa po sobě zanechávají i nemanželské děti a buďme rádi, že se snad už žádné války a odloučení mužů od rodin nedočkáme. Kdyz kráčím hřbitovem kolem pomníku mistra Dostála, vždy si pomyslím, kolik životních románů je na hřbitově ukryto a jak málo toho o osudech spoluobčanů víme … Rosťa Obhlídal se pRakvický - ZPRAVODAJ PAMÁTNĚ STROMY Již od nepaměti uctíváme lípu jako náš národní strom. Byla symbolem majesťátu češství a svobody, což potvrzuje i Jiráskova hra Lucerna. Po vzniku ČSR se lipová ratolest stala i součástí našeho státního znaku. Lípy přežívají dlouhá staletí a mnohé jsou i pamětníky husitských válek. Přesto za symbol Rakvíc považujeme akát na návsi u Zachového, u kterého stávala i historická pumpa. Škoda, že byla v minulosti odstraněna. Bezpochyby by byla působivým památníkem starých časů. Dle dávných obyčejů bylo smyslem života zasadit strom, postavit dům, založit sirodinu a mít syna. Strom přetrvával generace a byl památkou nanaše prapředky. Stával se symbolem odkazu předků pro následující generace. Tím měl strom svoji historii a děj a byla mu vdechnuta jakási duše a památková hodnota. V Rakvicích však existuje i jeden dub, asi jediný v obci, který má pro svého majitele mimořádnou cenu. Někdy v roce 1928 ho vysadil tehdy devítiletý Vít Obhlídal, který ho vykopal v Kozi, u které rodiče pracovali na poli a zasadil ho na dvůr svého rodného domu č.p. 470. Dubu se dařilo a s přibývajícími léty majestátně košatěl. Za války byl Vít totálně nasazen a tragická náhoda tomu chtěla, že zahynul při spojeneckém bombardování v Německu vroce 1944. Letos je tomu právě 50 let. Dub má dnes objem 182cm arodinaho chráníjako památku na syna a bratra. Vítek zasadil i řadu meruněk. Dnes z nich zůstaly jen dva staré grbály, ale pořád ještě rodí a rodina Richterova je z pietních důvodů dodnes opatruje. Stromy dodávají obci určitou tvář a architektonický vzhled. Když byla postavena měšťanka, byly k jejímu ozelenění přivezeny stromy až z Olomučan a pod vedením ředitele Hadaše vysázeny. A čím by byla Sokolovna bez jerlínů a kaštanů, které nám o letních hodech dávají blahodárný stín. A stejně i lípy a jerlíny ukostela. Škoda, že uschlalípa, kterou při vzniku ČSR zasadili učitelé Ladislav Heinige a Josef Reiter. Krásným zákoutím Rakvic je i park v Nové ulici, který vysadil pan Ladislav Průdek. Co tam vyrostlo stromů a co fotbalistů! Na katastru obce máme dodnes topoly zasazené pokrokovým sedlákem panem Vajbarem - Macharou. A určitě turmáme nějaké stromy z doby Komyšla, starosty Krčky apod. Nejmohutnější ořech, jakýjsemkdy viděl, je ten Průdkův u obchodního domu. Určitě pamatuje nějaké to století. - Z dětství si pamatuji, že znakem Rakvic byly aleje hrušní, které se táhly celou dědinou i Novou ulicí. Na jaře byly díky nim celé Rakvice zahaleny v květech. A když hrušky zrály (říkalo se jim jakůbky), byly vítanou kořistí nás kluků. Nemuseli jsme říkat „Foukej, foukej větříčku…“ Všude se našlo dost kamení a ťak jsme hruškám snadno pomohli. Když hrušky dožily, byly Rakvice za starosty Stanislava Korčáka jednotně osázeny břízkamí. U dolní školy a kostela máme dvě památné lípy. Tu první vysadili žáci naší školy v roce 1968 na počest 50. výročí ČSR. Pod vedením pana ředitele Medlíka stáli všichni žáci kolem lípy v pozoru a zpívali hymnu. Za dvaroky nato jeden občan z politických důvodů ulomil lípě korunu, protože ji pokládal za akt kontrarevoluce. Vím, kdo to byl, ale nechci ho jmenovat, protože vím, že se dnes za svůj skutek stydí. Lípa naštěstí vyrazila z kmene náhradní korunu, dnes roste vesele dál a její křivolakost jakoby ještě lépe symbolizovala složitý vývoj naší republiky. I to, jak jsme přes různé chyby a kopance spěli k demokracii. | stromy se zneužívaly politicky. A také dnes se najdou fanatici, kteří by je káceli jen proto, že je zasadili třeba komunisté. Naštěstí vítězí většinou zdravý rozum. V současnosti máme přebytek potravin a hovoří se o zalesňování části orné půdy. Možná jednou dojde k tomu, že bude u nás vyčleněn pozemek, kde rodiče pří narození dítěte zasadí strom a dítě si ho pak bude celý život opatrovat. To by byla účinná výchova lásky k přírodě, vidte! Ta krásná lipka před pomníkem padlých byla zasazena vroce 30. výročí osvobození. Dostala jméno lípa Simona, podle Simona Nasaridze, velitele dělostřelecké baterie, který Rakvice osvobozoval. Původně měllípu zasadit on sám, ale tehdy ho z Ruska nepustili. Přijel až o několik let později a měl z lípy velikou radost. Jeho zdraví bylo dvojnásobným zraněním za války podlomeno a užrok oněm nemáme zpráv. Je ale možné, že je to vinou válečného stavu v Gruzii. Myslím, že by bylo dobré opatřit lípy pamětními tabulkami, abychom kolemnich procházeli snábožnou úctou. A určitě by posilovaly naši národní hrdost, sebevědomí i lásku k rodné obci a jejím pamětihodnostem … Rosťa Obhlídal 10 nakvický - ZPRAVODAJ lovy beze zbraně Pomalu se od Bilovic slunce sunulo nad Rakvice a vesele si pokukovalo po světě. Podívalo se nalevo, napravo, tam rozehřálo, tu zase polechtalo spáče po očním víčku a ve své bezstarostnosti vůbec netušilo, jaká zvláštní podívaná se mu ten den v rakvickém katastru naskytne a zase se přesvědčí, jakým zvláštním tvorem je člověk. To slunečné klidné ráno se v místním družstvu rozdělovala práce. Část lidu družstevního se vydalo do vinohradů, část do sadů, někteří do polí a zeleniny a jak to v takovém velikém hospodářství bývá, někdo se musel postarat o krmivo pro početný družstevní dobytek. Vozit posekanou kukuřici od kombajnu na krmení a siláž dostali za úkoltraktoristi Vašek Sumec, Kája Rosol a Joža Konvička. Strýc Matěj Stárek jako nejstarší jezdil s kombajnem, všechno bylo jasné, vše proběhlo bez odmluv. Práce jim šla pěkně ruky, strýc plnil jednu vlečku za druhou a tak se po třetím otočení pustili do svačiny. Sedli si kousek od traktorů, které nechali pomalu běžeta rozbalili siz domu nachystatné svačiny. U takové chlapské svačiny nesmí chybět cibule, česnek, pálivá paprika, zkrátka zeleniny není nikdy dost, zvláště když je po ruce dostatek masa. Ozval se Vašek Sumec. „Chcelo by to eště kvašáky, to by si jeden pošmákl. Možná, že už by se v dědině nekdo našel, nekdo už bude mět, ale hledaj ho.“ Všichni přikyvovali, představa kvašených okurek vehnala každému do úst chuchvalec slin. „Esli chcete, tak pro ně skočím. Měl sem ich v pařeništi, tak skoro narostly. Uležený by měly byt taky. Šak už je to štrnást dní. Chvílečku počkejte, mám to kůsek, hneď budu zpátky.“ Strýc Matěj Stárek odešel a ve skupině se o stupínek zlepšila nálada. Traktory si pomalu pobrukovaly, skřivan pod oblaky chválil život písní a chlapcům bylo na pokraji kukuřice dobře. Ještě nesvačili. Čekali na strýce Stárka a jeho „kvašáky“ a tak si chvíli krátili vyprávěním. Joža Konvička začal o upírech. Viděl film „Drakula“, tak vyprávěl jeho děj. Všichni napjatě poslouchali a Joža když viděl, že vyprávněním zaujal, tak si začal přidávat. Napětí vzrůstalo. Dája Rosol oči mhouřil, Vašek Sumec je vyvaloval. Oblaka jakoby potemněla a bytosti nadpřirozené vstupovaly do kukuřice. Strýc Matěj Stárek se pomalu vracel neposečenou kukuřicí s příjemným pocitem v duši. Náhle se zastavil a zaposlouchal se do hrůzného vyprávění svých spolupracovníků a v mžiku se rozhodl, že je ještě zpestří. Byl náruživý nimrod, mnoho let dělali hospodáře v místním mysliveckém spolku, dobře znal okolní přírodu, znal pohyb zvěře a dobře věděl, že se divoká prasata zatoulají až k vesnici. Odložil sklenici s okurkami mezi kukuřici, postavil sena všechny čtyři končetiny a za hlasitého chrochtání se začal prodírat porostem sem a tam. Vlivem nálady vytvořené hrůzostrašným vyprávěním byl účinek strýcovi myslivecké vložky okamžitý, až překvapivý. Joža Konvička už nedopověděl svůj příběh hororový, upír už nevysál svoji oběť, protože posluchači se rozprchli na všechny strany. Vašek Sumec se vrhl bezhlavě k nejbližšímu traktoru, s vyvalenýma očima vyskočil bez pomoci rukou na přední kapotu a v hrůze objal výfuk pomalu běžícího stroje. Smrad ze spáleného lidského masa se snesl až do kukuřičného lánu k nosu strýce Strárka. Ten se postavil a v úžasu sledoval další záhranné akce svých spolupracovníků. Kája Rosol se vrhl k traktoru, ale ať škubal dveřmi jak chtěl, neotevřely se, proto se snažil zachránit holý život na prázdné vlečce, ale v té rychlosti noha nešlápla tam kam měla a Kája se válel mezi železnými tyčemi. Zařval jak chycené zvíře do pasti a bylo mu všechno jedno. Zlomená ruka bezvládně visela podél těla. Poslední ze svého pohodlného místa vystartoval Joža Konvička. Viděl, že do traktoru se nedostane, na traktor se nevejde, proto zvolil místo pod vlečkou, aby se skryl za gumové kolo, ale z bočnice visel zapomenutý kus drátu a co čert nechtěl, zachytil se Jožovi za montérky a vrátil ho spátky na okraj vlečky. Hrůza mu projela celým tělem, rozum přestal pracovat, jen pud sebezáchovy tlačil tělo kupředu. „Už mě drží, už měžere, maminko, maminko, zachraňte mě, nenechte mě tady, já nechcu umřít,“ křičel Joža z plna hrdla. Jak vté hrůze zabral, přeprané montérky povolily a Joža velkou silou znásobenou váhou svého těla byl vymrštěn směrem na přední kolo, zeakterým očekával záchranu. Štěstí měl, že bylo gumové, jinak by se zabil. Narazil na něj přímo svým vysokým čelem až se otrásla celá vlečka. Strýc Matěj Stárek vyšel nejistě z kukuřice a podívá: „Co blbnete chlapi. Nerozumíte srandě? Nesu vám ty kvašáky, tož poďte ochutnat.““ Nikdo už nejedl, nikdo už nepracoval. Výsledek akce o záhranu života před černou zvěří byl smutný. Vašek Sumec měl ruce bez kůže, Kája Rosol si přidržoval zlomenou ruku a Joža Konvička měl čelo vystouplé jak beran, jenom mu chyběly rohy. Strýc Matěj Stárek se pomalu a nenápadně ubíralke svému kombajnu. Co bude dál, na to raděj nepomýšlel. Sklenice okurků smutně stála na okraji lánu a sluníčko po malém zastavení nad rakvickým polem pokračovalo ve své každodenní pouti. Kdobyse pozorně podíval, mírný úsměv by spatřil ve slunečním svitu. Zdeněk Pohl 11 pRakvický - ZPRAVODAJ Základní škola Rakvice Fejetonově: Ve světě dospělých se ze všech koutů ozývají samé stížnosti. Tu na vysoké daně, tu na nedostatek financí, tu na nesolidnost některých úředníků a podnikatelů, prostě vydali jsme se na cestu demokracie a ta skrývá ve svém uzlíčku to dobré, alei to špatné. | do školy proniká zaklínadlo těch, kteří bojují za svou věc ze všech sil a podle svého čistého svědomí. Kdo však vyslechne ty méně dospělé? Jsme vždy připravení trpělivě komunikovat se svými dětmi? Podnikáme, ženem se za lepšími zítřky a Často na své potomky zapomínáme. A oni si Žijí svými starostmi, bolestmi, ale i legrací. Svými vtípky okořeňují hlavně dobu přestávek ve škole. Často srší nápady, co by se mělo … Aby na sebe upozornili, rozhodli se Žáci 8. tříd vydávat svůj třídní časopis. A aby toho nebylo málo, jsou tu hned časopisy dva. Probírají a propírají tu vše, co je zajímá a co je pálí. Najdete tu humorné veršovánky, nákresy, fotografie, jednoduché křížovky, vlastní vyprávění na pokračování, módu, sport, populární zpěváky, kritiku školy i blízkého okolí, otázky k sexuální výchově. Nahlédněte do nich, budou nás zajímat názory všech. 1. číslo - „OSCARA“- vyšlo 28. února 1994. Druhý „Špízmen“ (nezávislý časopisširokého okruhu) vyšel 1. března“ 1994. Je určen všem „teenagerům“ (týnejdžrům), osobám ve věku od 13-ti do 19-ti let. Hlásá zprávy jako hrom. A jako hrom také ve škole zapůsobil. Vezměte na vědomí, že jsou to práce samotných žáků. Text, grafická úprava, fotografiei vytištění, všechno je jejich práce. Je na nás, dospělých, zda je budeme umět povzbudit, pochválit a trpělivě vysvětlit spoustu problémů, které kolem sebe vidí. TIT CTA oKEHO OK A OKRUHU — Kov NEZAVISLY EZAVISLY ČASOPIS. Časopis |ÚROKÉHO vážení a em nade, Na závěr několik informací: - Již druhým rokem slouží našim žákům počítačová učebna. Je o ni obrovský zájem. Učí se tu nejen řešení složitých příkladů, ale dá se tu zajímavě zopakovat pravopis JČ, procvičovat německá konverzace. Nechybí ani počítačové hry. Celý den je její kapacita plně využita. - Vdruhé polovině měsíce ledna t.r. odjeližáci 7. tříd na týdenní lyžařský výcvik do Bílé v Beskydech. Moc se jim tam líbilo. Potvrdil to i videofilm, který zde byl natočen. Možná budou mít o něj rodiče zájem. - V rámci připravy nového školského zákona a hledání forem nové transformace školství byla u nás zřízena 1. třída „Obecné školy“. Dětem se škola hrou velmi líbí. Můžete se kdykoliv za nimi příjít podívat. Ostatně-každé první úterý v měsíci sekonají konzultace učitelů s rodiči. Začínáme vždy v 18.00 hodin. Přijďte! E.R, 12 pRakvický - ZPRAVODAJ S Ojílasy Sfnavadaje Nejvzácnější ohlas nám přišel z města Twin Falls v USA. Zde žije náš rodák František Pohanka, o kterém jsme psali a který vyrostli na hájovně u „Facky“. Ve vzpomínkách se vrací zpět, kdy s tatínkem brouzdali po lese. Píše, že na hájence bylo vždy dost medu a másla a maminčíny namazané krajíce klukům vždy znamenitě chutnaly. Dále píše: „Bohužel, když jsem před rokem navštívil to místo, kde stávala hájenka a kde jsem prožil své útlé mládí, tu milovanou hájenku jsem už neuviděl. Místo ní prázdná plocha s plevelem pod paže vysokým. Škoda té staré hájenky, pole a les dávaly našírodině nadmíru spokojené živobytí. Dívám-li se nyní zpět na můj život zde v USA, musím řice, že bylo důležité něco podniknout mimo mého zaměstnání, aby se člověk co možná nejrychleji finančně zajistil. Nebál jsem se koupit si farmu. 50 % jsem za farmu zaplatil a 50 % jsem splácel dalších 10 let. Mezitím dorůstaly děti. Mám 3 dcery a 1 syna. Bohudíkjsem všem mohl dát vysokoškolské vzdělání. Musím však přiznat, že to bylo možné proto, že jsem každý den po zaměstnání pracoval na farmě. Vyřidte všem ve Zpravodaji moje nejsrdečnější pozdravy.“ Dále píše: „Vidím ta jména ve Zpravodaji - Obhlídal, Vajbara Kamenský -to jsou vzdálení příbuzní mojí maminky. Pak je mi známá celá řada jmen ještě z doby, kdy jsem byl školákem v Rakvicích. Jsem rád, že se tí mladí nebojí jít do různých zaměstnání. František Pohanka, Twin Falls, USA Pan Pohanka také vysoce ocenil odborné knihy právnické JUDr. Režného a obdivně se vyslovilik jeho současné spisovatelské činnosti. Paní uč. Straková si také ráda pročítá stati JUDr. Režného a vyjádřila se k nim takto: „Nechápu, kde doktor suché právnické vědy vzal v sobě toliko lyriky pří popisování rakvice přírody. Nepochybně jest to působením jeho milé ženy Jeničky, se kterou spolu prožili tak vzácně harmonický život, vzájemně se obohacujíce … S velmi příznivým ohlasem se u starších Rakvičanů setkal článek Františka Šelleho o panu Františku Švástoví. !z naší kroniky je známo, že tento vzdělanec šířil svoje poznatky o cestování do ciziny (ltálie-Řím, Paříž) a také novinky o událostech ve světě. Od něho se Rakvičané dověděli o zkáze Titaniku v roce 1912. Televize ani rádio neexistovaly a takové zprávy se za pomoci místních vzdělanců, kteří odebírali noviny, šířily mezilid šeptanou propagandou. Tak se také šiřila osvěta a za pomocibesed a přednášeki nové poznatky ze zemědělství. Pan František Švásta zemřel v roce 1942 ve věku 76 let a zanechal po sobě hodnotnou a rozsáhlou knihovnu. Na příznivém hodnocení Zpravodaje má velký podílijeho výtvarná hodnota. Zvláště historické články jsou působivě doplněny dobovými obrázky. Za pohotovou a odborně zdatnou ilustraci Zpravodaje patří poděkování Františku Zachoví, který jen potvrzuje, že malířská múza rodiny Zachovy zasáhla i jeho. Zkrátka - jablko nepadlo daleko od stromu. Staropražští Heiigonkáři vydali kazetu svých písní a mezi ně zařadilii píseň „Vlny zrádné Dyje“, jejíž znění a nápěv si vyžádali u našeho obecního úřadu. Za pohotové splnění jejich žádosti zaslalina OÚ poděkování a darem 3 uvedené kazety. Za kolektiv pražských Heligonkářů poděkování zaslalmanažer Štěpán Kozák. Napište nám, čím ještě více obohatit Zpravodaj a o čem byste se chtěli dovědět. Rádi vše přání splníme. Redakce h - MÁV 7 FÁV „ ejvělší vílězství = V roce 1958, kdy začala éra rakvické kopané, bojoval Sokol Rakvice o postup do II. třídy. Hrála se tehdy neobvyklá tříkolová soutěž: rok 1957 jaro-podzim a jaro 1958. Naším největším soupeřem byl Sokol Ladná, který si stále udržoval stejný počet bodů s námi. Měli jsme tehdy obavy, aby nám páni na „Sekci“ postup nevzali např. kvůli skóre. A tak když soutěž skončila, mělijsme hrát ještě jedno odložené utkání se Sokolem Velké Němčice. Utkání se hrálo v Rakvicích v sobotu 12. 7. 1958 a trenér dal pokyn hráčům nastřílet co nejvíce branek. Mužstvo si vzalo pokyn k srdci, bojovalo nadšeně a zasypalo soupeře kanonádou střel. Již v polovině utkání byl stav 10:0 pro nás. V kabině našich hráčů však bylo o poločase dusno. Náš nejlepší střelec fotka kové vzpomínání Hřiba M. nedal ještě ani gól a psychicky to neunesl. Doslova brečel a všem vyčítal, Že mu nikdo nenahrává. Ve druhém poločase se střelecky bohatě dařilo i jemu a tak nakonec vše skončilo k všeobecné spokojenosti. Za stavu 18: 0 se strhla průtrž mračen a utkání bylo asi 20 minut před koncem ukončeno. Kdoví jaká pohroma by Němčice ještě potka!'a. Našim hráčům góly stačily k nejlepšímu skóre v tabulce a tak se spokojili s daným stavem, kterýje rekordem našeho Sokola v mistrovské soutěži vůbec. O góly se podělili: Hřiba 5, Burýšek 4, Konečný (Orsi) 4, Průdek R. 3 a Rozsypal Břeťa 2. Po tomto zápase bylo sekcí stanoveno, že o postupu rozhodne zápas Rakvice - Ladná na neutrální půdě ve Strachotíně. Bojovné utkání, plné napětí, jsme vyhráli 2: 0 a obě branky dal Průdek Radýšek. 13 pRakvický - ZPRAVODAJ Trenér do své kroniky k tomuto zápasu poznamenal jedinou větu: „Velký den Burýška a Foukala v brance.“ Mužstvo, které vybojovalo slavný postup hrálo v sestavě: Foukal Miroslav Blažek Václav - Konečný Josef Nečas Václav - Blažek Ladislav - Žďárský Václav Průdek Radek-Hřiba Miloš-Rozsypal Mir.- Burýšek Mir.- Grégr Milan Trenér: Ant. Blažek Fotbaloví fanoušci většinu hráčů označovali přezdívkami a dle nich mužstvo snů vypadalo takto: Mirólek Drzek - Orsi Měsíc - Kakin - Kašák Radýšek - Hřiba - Šišenka - Burda - Pacula Trenér: Žula Vyšší třídu jsme v dalším ročníku vyhráli s velkou převahou, takže nejperněji vybojovaný postup byl S kupodivu ten ze Ill. třídy. Z tehdejšího mužstva jedna z opornaší obrany- Blažek Václav - už nežije. Na jeho poctivé výkony dělníka fotbalového hřiště zůstaly v kronice a v hlavách pamětníků už jenom vzpomínky. Trenér ho kritizoval za nedodržování životosprávy, ale vždycky, když přišel Vašek na hřiště, nechal tam duši. Ležérně hrát snad ani neuměl. A když vy mladí uvidíte stát před domem o berlích Břeťu Rozsypala, vězte, že i on byl jedním z aktérů těch dob. V roce 1954 hotrenérv kronice chválil za nejstabilnější výkony v mužstvu. Ještě v roce 1958, když již pomalu končil, vsítil 6 gólů a z toho 2 zmiňovaným Němčicím. Každé mužstvo má svůj vrchol a pak generační problém střídání stráží. Kéž by se nám brzy v nové ulici, na Trávníkách a na ostatních pláckách zrodila nová generace, která posune rakvický fotbal zase kupředu… Rosťa Obhlídal powket: nost“ 2 0 ' abychom nově objevili Boha a ve spojení s ním opět nalezli radost a plné štěstí. nepoutá natolik, aby nás to zastavilo na cestě k obrácení. Kéž o Velikonocích prožijeme ve spojení s Pánem své vlastní vzkříšení k novému životu. vyjádřila slovy: Bůh je nekonečná radost, pouze v něm budeme plně šťastni. Přání k Velikonocím Církev nás vybízí v době postní, Kéž nás nic ze stvořených věcí Kéž prožijeme to, co sv. Terezie S přáním požehnanyých svátků velikonočních P. Alexa František adm. 14 pRakvický - ZPRAVODAJ Bývávalo Vlahý větřík čachrá les ze spánku probouzí se stromy. Fialkami se modrá mez do Říma odletěly zvony. Strejček Nič tam u měšťanky do průvodu kluky řadí. Přichází jich požehnaně s trakaři s řehtačkami. Kluci zvoní místo zvonů za poledna, za klekání. Než se vrátí z dálek domů posvěceny vzpomínkami. Vrbo, vrbo, vrbovitá dej mi svoje vlásky. Žilu velkou udělám si sobě do pomlásky. Dívko, mladá dívko hodně vajíček vymaluj. Šlahat přijdou chlapci tak je pěkně podaruj. Velikonoce Před dveřami panimámo stojím, stojím, smutně. Otevřete na chvílečku provětrám vám sukně. Velkou chybu uděláte když mě dovnitř nepustíte. Jak vás žila nepohladí tak do roka zprašivíte. Spletů mně žilu stařeček vyšlahám si kopu vajíček. Žlutý, modrý, červený nekde dajú čokoládový. Vajíčko, pestré vajíčko kdo jen tě maloval? Z lásky jsem ho malovala abys mě miloval. Okolo kostela, okolo parku honí tam děvčicu skupina stárků. Žilami zatočí červená se kůže. Žádného ze stárků nechce mít za muže. 15 pRakvický - ZPRAVODAJ Společenská kronika Sňatek uzavřeli: Břetislav Osika - Jana Marešová (Rakvice) KamilNěmec | -Jaroslava Lindnerová (Starovičky-Zaječí) Radoslav Žďárský - Martina Vincencová (Zaječí) Vladimír Sláma - Jarmila Rajchová | (Přítluky-Letonice) Pavel Dirbak | - Jarmila Stránská (Hr.Králové-Rakvice) Jan Přibyla - Irena Pokorná (V.Bílovice-Rakvice) Miroslav Moudrý - Jitka Rampáčková (Rakvice) Po všechna léta nechť láska v srdcích pobývá. Narozené děti: Michnová Veronika Foukal Radek Horáčková Kateřina Jedličková Aneta Ať život dětí jak čistá voda plyne! Zemřeli: Frýbert Silvestr ve věku 80 let Moudrá Hedvika 81 let Bartošic Josef 68 let Jáchymková Marie 80 let Machač Jaroslav 41 let Šmída Josef 52 let Rejentíková Pavlína 92 let Opršal Mojmír 74 let Život se ztratil jak slza na tváři. Noví občané: K trvalému pobytu v naší obci se přihlásili tito občané: v roce 1992 Průdek Věroslav Polní 45 Švástová Anna Nádražní 646 Švástová Jana Náměstí 240 Lukeš Václav Ulička | 208 Vašatová Marie U měšťanky 818 Knápek Roman Dolní 30 manželé Bukovských Nádražní 807 Obhlídalová Radomíra Polní 654 Holka Julius Ulička III 352 Šmídová Jana Nová 468 Jilčíková Ivana Nová 482 Foukalová Ludmila Nádražní 628 Čech Josef Nádražní 573 Vavřík Jan Horní 388 Bucňák Karel Nádražní 736 manželé Fridrichovi Nová 809 Václavčíková Dana Dolní 98 Jordánová Kamila Horní 178 Vejrosta Pavel Svislá 119 Medková Marta Dolní 169 Medek Jiří Dolní 169 v roce 1993 Lacinová Dana Lacina Libor Nádražní 670 Nádražní 670 Ing. Průdková Hana Dolní 34 Filová Alžběta Polní 622 manželé Kuběnovi Polní 655 manželé Břečkovi Nádražní 670 manželé Buriovi Nová 500 manželé Bónmovi Boháček Pavel Holubová Nora manželé Blažkovi Družstevní 718 Nádražní 653 Nádražní 586 Náměstí 25 Vítáme Vás v Rakvicích! Oprava chyby v minulém čísle: Omlouváme se za mylné oznámení týkající se jubilea. Manželé Božena a Ferdinand Filípkovi žijí spolu šťastně 65 let! (Omylem bylo uvedeno 60 let.) K neobyčejně vzácnému jubileu ještě jednou blahopřejeme. Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně. Příspěvky jednotlivých jme- novaných autorů jsou v původním znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: Soukr.tiskárna V. Bílovice.