PDF verze zde: Rakvický zpravodaj - 1993 - č. 2

OCR text níže slouží především jen pro indexaci a vyhledávání na webu, čtěte PDF verzi!

vydává obecní rada v Rakvicích č.2/1993 » Rakvičané na slovíčko … Motto: „Vyletěla chvojka borová pod věží červen, ze třech kmenů zatesaná, pantlama vázaná. Veselo volá do kraje - hody budů, v Rakoicích hody budú“ Tyto verše napsal v očekávání hodů Zdeněk Pohl, náš ctitel folklóru a sám aktivní muzikant. Jenže - v posledních letech vždycky trneme, zda se najde pořadatel a mladí lidé v krojích, aby hody ne- byly pouhou taneční zábavou a aby vůbec byly. Hody trvají od nepaměti. Už v Písni veselé chudiny z 15. století se zpívá o hodech. Na závěr sklizně se pořádalo pohoštění jako díkůvzdání za úrodu a jeho původ se hledal v přízni božstev. Ve středověku byly jejich společným rysem dva prame- ny. Jednak to byla společná práce a vzájemná po- moc hospodáře o on jim připravil pohoštění. Tak to bylo na jednotlivých hospodářstvích a po sklizní I společné pohoštění obecní. V 17. až 19. století se termín hodů postupně spojoval s patronem místního kostela. Někde se proto hody rozdělily na dva termíny. Kromě dosa- vadních přibyly ještě jedny, věnované kostelnímu patronu. Proto máme v Rakvicích hody na sv. Jana Křtitele a hody kateřínské. Někde se hodům říká posvícení, což vzniklo od posvěcení kostela. Zrní z posledního snopu bylo posvěceno v kostele, přidávalo se k osivu a o štědrovečerní večeři se dávalo pod stůl. Posvěcování osiva mělo být ochranou proti škůdcům. V době josefinské se pořádání hodů ujedno- tilo na polovinu října a říkalo se jim císařské hody. V průběhu 19. století se postupně ustálily dnešní tradiční termíny. Slavit hody bylo v minulosti povinné, protože se věřilo, že to umožňuje dobrou úrodu příští. Lid to zvláště vítal pro dostatek jídla a pití, což v prů- běhu roku nebývalo. Úředně bylo pohoštění hostů omezeno na tři dny. Odtud vzniklo přísloví, že ryba a host na třetí den smrdí. Kdo zůstal déle, byl za- vřen do šatlavy a nebo postupně vyvezen za hra- nice obce. Dříve hody připoutávaly pacholky, podruhy a děvečky k panství a hospodářství. Dnes plní jiné poslání. Slouží k uchovávání jednoty obyvatelstva, rodinných a příbuzenských vazeb a uchování míst- ních tradic. | dnes potřebujeme zdravou hrdost na sounáležitost, úspěch a úpravnost obce. Hody jsou obrazem toho, co dědina a její představitelé doká- ží. Šíří se jimi povědomí dobré reprezentace Rak- vic. Jistě by nás potěšilo, kdybychom si zase mohli s čistým svědomím, kohokoliv pozvat. Určitě to tak jednou bude, ale má to jednu podmínku. Budeme k tomu muset každý hodně přispět … R. Obhlídal 8 nakvický - ZPRAVODAJ Naše obec v současných podmínkách Obsahu těchto řádků by spíše odpovídal nadpis Naše obce v současných podmínkách. V ja- kém postavení se obce nacházejí a jakou cestou by chtěly jít dál? Systém, kterýje doposud zaveden vyhovuje vládě a státním občanům, však vůbec nevyhovuje místním správám a je předmětem tvrdé kritiky měst a obcí, které dopad současného stavu pociťují nej- více. Uspořádání článků obec - okresní úřad - vlá- da, nesplňuje podle drtivé většiny zást. obcí jejich představy. Pokud jde o prosazení nebo obhájení potřeb- ných záměrů, a to se týká dotační politiky, jsou po- nechány jednotlivé obce a místa samy sobě. Při nezájmu současné státní správy o řešení určitého problému, který je z širšího hlediska méně aktuál- ní, ale pro dané místo a obec otázkou doslova ži- votní, není naděje na prosazení a realizaci. Dále chybí finanční systém, který by umožnil obcím rea- lizaci akcí potřebných např. pro oblast životního prostředí. Reakce na tento neutěšený stav je přiro- zená. Na všech setkáních a jednáních zástupců obcí a měst zaznívají požadavky na sdružování obcí do uskupení, které by představovaly větší vá- hu při jednání s vládou a státními institucemi a byly bohužel někdy i soupeřem, ato tak významným, že ho nelze nerespektovat. Do konkrétnější podoby se začíná utvářet za- ložený svaz měst a obcí, jehož jsou také Rakvice členem. Tento svaz chce hájit zájmy měst a obcí v širším celostátním rozsahu v zásadních věcech. Budeme od něj požadovat, aby tyto zájmy hájil se vší tvrdostí. Skutečnosti nás již dostatečně poučily, že nekompromisnost bude na místě. Je totiž nej- vyšší čas, vzhledem ktomu, dojakého existenčního stavu se obce dostaly (financování škol atd.). Dáleje snahou obcí vytvářet regionální orga- nizace - uskupení obcí a měst, které mají společné zájmy historické, podnikatelské a etnické. Např. re- gion „SLOVÁCKO“, zahrnující oblast SLOVÁCKA a PODLUŽÍ. Tato organizace, která se formuje, zahrnuje dosti rozsáhlé teritorium. Její konečná koncepce bude po skončeném státo- právním uspořádání. Každopádně zde vystupuje motiv rozvoje rázovité oblasti moravského Slo- vácka, ato jak jeho hospodářského, kulturního a ži- votního prostředí, krajiny, folkloru a hlavně, co je nejdůležitější - snaha o založení banky pro rozvoj Slovácka, která by umožnila obcím rozvoj a finanční pomoc za přijatelných podmínek. Dále umožní jednání se zahraničními partnery přímým jednáním a účastí s minimálním zasahováním státní správy, která svými byrokratickými praktikami spíše toto brzdí než umožňuje. V tomto regionálním uskupe- ní jsme účastní jako zájemci o členství po uskuteč- nění stat. uspořádání. Je tomu tak asi 2/3 obcí. Další regionální organizace je utvořena v rámci chráněné krajinné oblasti „Pálava“, která zahrnuje také Lednicko-valtický areál. Jsme jejím členem. Tato organizace, zahrnující 16 obcí, má za cíl vytvoření tohoto „REGIONU - CHKO“, jako právnické osoby, vypracování studií a vytypování specifických lokalit, umožňujících únosnou turisti- ku a podnikatelský rozvoj, zvláště pro malé a střed- ní obce, prosazování aktivit a záměrů majících charakter služeb. Toto vše bude umožňovat rozvoj regionu včetně zahraniční účasti a konečně hájení a prosazování zájmů uvedené oblasti při jednání se státem a mezinárodními organizacemi. Je zde šan- ce pro získání finančních zdrojů včetně zahranič- ních. Jeto pořádeka příprava, která bude zúročena v naší obci hlavně v budoucnosti. František Zach, starosta nRakvický - ZPRAVODAJ C proměny ZZ Habáni v Rakvicích (Dokončení) Hlavním pramenem poznání života habánů jsou kroniky, které byly psány už od samých počátků hnutí, t.j. od roku 1524. Nejvýznamnější je Kronika anabaptistů (chronicon anababtistavum), jejímž pisa- telem byl Ambrosius Resch, který zemřel 1592 v Šak- vicích. Pramenem poznání života i kultury habánů byly i statuty - pořádky, které určovaly způsob jejich života. Těchto pořádků je více, z nichž většina se tý- ká práce hrnčířů a džbánkařů, obuvníků, mlynářů, kupců, krejčích, výchovy dětí, svateb volení biskupů, vylučování provinilců z obce habánů apod. V kroni- kách je věnováno nejméně pozornosti zemědělským obcím. Když habáni přišli do Rakvic, vytvořili stejně jako všude jinde samostatnou, od místní politické obce nezávislou jednotku - samostatný dvůr (obec). V čele dvora stál duchovní nazývaný „služebník slo- va“, Po jeho boku stáli hospodářští správcové jednot- livých úseků, kteří se starali o materiální potřeby dvo- ra. Nikdo z členů obce habánů nesměl vlastnit osobní majetek. Nově vstupující členové měli povinnost pří- nést do dvora všechen svůj majetek a věnovat jej dvoru (obci). Vystupoval-li člen z habánského spole- čenství, majetek se mu nevracel. Oděv dostávali všichni ze skladu dvora. Kdo chtěl oděv, musel proká- zat, že se už nedá opravit. Stravu a jídlo dostávali habáni ve společné kuchyni čtyřikrát denně. Muži i ženy seděli zvlášť, kuchyňský pořádek určoval, kdy a při jaké příležitosti jaké jídlo má dostat, kolikrát týdně kdo dostane maso nebo pivo, či víno anebo jiný nápoj. Je zaznamenáno, že od roku 1558 platil i pro rakvické habány kuchyňský pořádek vypracova- ný na Nových Mlýnech. Podle tohoto pořádku se stra- va připravovala pro personál pozůstávající z hospo- dyně, kuchařek, myček nádobí, roznašečů jídel dal- ších pomocníků. Tímto kuchyňským pořádkem bylo určeno, kdo kde má při podávání jídel sedět. Podle něho muži sedávali na jedné straně jídelny, ženy na druhé straně. Mládež (stolová družina) sedávala u zvláštního stolu. Šestinedělky s dětmi jedly zvlášť. Kuchyňský pořádek určoval nárok na jídlo a jeho skladbu, zejména podávání masa se určovalo podle toho, jakou kdo obtížnou práci konal. Těžce pracujícím mužům stanoviluvedený pořádek druhy nápojů a koli- krát smí jim být podáváno. Společná jídelna byla v do- mě dnešní popisné číslo 12. Výchova dětí byla věcí společenstva habánů. Děti do6 let byly ve ziáštní školce, kterou vedla správ- kyně.Měly vychovatelku a uklizečky. V6 letech přechá- zely děti do „velké školy“, kde je učitel učil. Po vyučo- vání je měly na starosti vychovatelky. Ve věku, kdy děti byly schopny samostatné práce, byly zapojovány do práce v zemědělském hospodářství nebo se učily řemeslné práci. Také pro uzavírání manželství byla vydána pravidla. Tato se neuzavírala podle svobodné volby. Občan, který se chtěl oženit, musel svůj úmysl přednést správci, který při nejbližší celoobecní schůzi přivedl tři nevěsty, ze kterých měl možnost si vybrat tu, která se mu líbila, Při svatbě seděl ženich i nevěs- ta zvlášť. Novorozenci byli s matkami jen po dobu koje- ní, nejdéle však do dvou let. Potom je rodiče odevzdá- vali do „malé školy“, kde je vychovávaly školské sestry. Ty se staraly o jejich stravu a pečovaly i o ně. Tyto děti spávaly ve zvláštních místnostech pod do- zorem školské sestry. | pro tuto péči byly vydány před- pisy, které určovaly, kolikrát mají dostat děti jídlo, kdy se mají koupat apod. Tato péče trvala do pátého u slabších dětí do 6. roku věku. Když děti dosáhly uvedeného věku, přešly do „velké školy“. Školskou výchovu tu vedi školský mistr, který je naučil číst a psát a zejména věnoval péči mravní výchově. Děti zůstaly v péči mistra do té doby, než se naučí praco- vat. Habánské obce tvořili jednu společnou novo- křtěnskou obec, v jejímž čele stál biskup. Tento měl k dispozici sbor rádců, kterými byli duchovní vedoucí jednotlivých habánských dvorů. Habánské komunity měly ve zdejším kraji sídlo biskupa na Nových Mlýnech. Habání v Rakvicích věnovali se především zemědělství. Měli tu rozsálý chov hovězího dobytka a ovcí. pakvický - ZPRAVODAJ Koní bylo používáno v omezenější míře. Vě- novali se také vinohradnictví. Pracovaliina vinicích vrchnosti. Z řemesel to byli kováři, sedláři, bednáři, koláři. Hrnčířské řemeslo nebylo v Rakvicích provo- zováno, anebo jen ojediněle. Bylo však provozová- no cihlářské řemeslo. Habáni měli v Rakvicích svo- ji cihelnu. Tato se nacházela v místech, kde jsou dnes zahrady za domy č. 106 až 98. Rozloha čerpá- ní cihlářské hlíny Činila více než 15 tisíc čtverečních metrů. Byla také objevena menší cihlářská pec v humnech domu č. 142 při zemních úpravách těchto prostor, ovšem již zborcená. Je třeba uvést, že v areálu havního dvora byla větší kovárna, která se dochovala až do 20. let tohoto století. Stála na místě dnešní hasičské zbrojnice. Dílny jiných řeme- sel ani jejich zbytky se nedochovaly. Na polích, zahradách a vinicích pracovali jak muži, takiženy. Pokud ženy nepracovaly na polích, nebo jim nebyly svěřeny jiné úkoly u habánského dvora, věnovaly se také předení. V Rakvicích předly ženy především ovčí vlnu a konopí. Konopí však nebylo pěstováno v Rakvicích. Dodávala je vrchnost. Habáni v Rakvicích bydleli v jednotlivých do- mech postavených kolem hlavního dvora. Rodina však byla neoddělitelnou součástí celého společen- ství ajednotliví členové se plně řídili pravidlydanými obcí habánů. Všichni pracující habání se podíleli na zisku dvora. Zisk plynul především z prodeje zeměděl- ských plodin, z prodeje skotu, ovcí prasat, z prode- je přediva. Zisk se rozděloval pracovníkům podle zásluhy. Habáni nebyli povinní robotovat. Proto odvá- dělidaň z majetku. Tato daň byla poměrně vysoká. Nebyli s ní spokojení a domáhali se její úpravy. V roce 1588 zemský hejtman, jímž byl Bedřich ze Že- rotína s habány dohodl, že budou platitdaň z celého majetku dvora, u něhož byla společná kuchyně. Tato daň činila 12 zlatých ročně. V roce 1594 byla tato daň zvýšena na 20 florenů (v českých zemích byla označována jako dukát = zlatý). V dalším roce činila tato daň 30 zlatých (flo- renů) a vroce 1599 činila už 40 zlatých, v roce 1601 60 zlatých a 1602 100 zlatých. Po přechodném sní- žení daně na 80 zlatých z majetku dvora činila v le- tech 1606 - 1608 tato daň 100 zlatých. V dalších le- tech byla výše daně měněna nahoru a dolů, aby v roce 1619 dosáhla výše 150 zlatých ročně. Vedle této daně byla zavedena daň z hlavy - osobní daň. Tuto daň nejdříve platili habání starší 20 let. Postup- ně byltento věk snižován, až konečně byla daň pla- cena za každou osobu mužského i ženského pohla- ví ve věku od 10 let. V roce 1575 činila tato daň z hlavy 4 groše, rok na to 5 grošů. Později pak činila 15 grošů na osobu. Daně vybírali pracovníci vrchností zvaní ber- nici. Sněmovními nálezy bylo stanoveno, že nebude- li daň placena, má být bez otálení odňato nebo pro- dáno tolik skotu, bravu, ovcí nebo i polí, co bude na zaplacení daní zapotřebí. Kdyby se habánií zpěčo- validaně platit, mají býtze země „bez milosrdenství“ vyhnání. ze stále se zvyšujících daníje patrno, že tlak na habány sílil. Již v roce 1567 žádal císař Maxmi- lián na zem.sněmu morav., aby byli vyhnáni habáni ze země. Přessílícítlak z císařského dvora chránila šlechta habány s odůvodněním, že je v zemi nedo- statek řemeslníků, nádeníků a čeledínů a žádali cí- saře Maxmiliána, poněvadž jsou habáni dělníci, abyje na Moravě nechal.Ten to dvolil, aby ještě rok zůstali. Bylo proto od jejich pronásledováni upuště- no. S pokračující protireformací docházelo k opětov- nému tlaku na habány. Tito žili pokojně vedle ostatního obyvatelstva. Soužití habánů bylo přetrže- no vroce „Při vpádu uherských vojsk Štěpána Boč- kaje. Jeho vpády na Moravu měly za cíl zastrašit obyvatelstvo jižní Moravy a přimět moravskou šlech- tu, aby se připojila k Uhrům proti císaři. Těmito voj- sky zpustošené Rakvice byly poměrně brzy nově zbudované a život v nich obnoven. Jen kaple sv. Ondřeje zůstala v troskách. Novokřtěnci se během povstání českých stavů dostávali do styku is vnějším světem, a to zejména prostřednictvím biskupa. Gabriel Betnlen, sedmihradský kníže doporučil mo- ravskému hejtmanu Ladislavu Velenu ze Žerotína, který byl ochráncem habánů, aby byli utiskovaní habání (1620), zejména řemeslníci, vysláni do Sedmihradska a zaručoval jim nejvyšší ochranu. Tito návrh odmítli. V provádění katolické reformace císař Ferdinand II., podněcovaný papežským nunciem Caraffou, nebyl přítelem polovičatých opatření proti habánům. Caraffa v létě 1621 navštívil Vídeň, aby císaře povzbuzoval k rázným krokům. Císař váhal, a to zejména proto, že byl za přátelské služby zavázán ochránci luteránů kurfirstu saskému Janu Jiřímu, který mu pomohl v boji proti českým stavům. pRakvický - ZPRAVODAJ S V lednu 1621 vydal zemský sněm moravský zákon, kterým bylo nařízeno, aby byli habání z Mo- ravy vyhnání, ještě pozastaven. Ač na vrchnosti byl činěn nátlak, aby habány ze svých statků vypověděl, váhaly s plněním tohoto příkazu a protahovaly vy- povídání ze svých statků.Bylo to nejen proto, že ha- bání byli vrchnostem užiteční. Toto váhání si mohly vrchnosti dovolit jednak proto, Že v roce 1621 vedl Betlen Gáborv Uhrách a na Moravě válku proti Fer- dinandu II., který, jak už jsem uvedl, se obávaltvrdě postupovat proti jinověrcům také proto, že je chrá- nil kurfistr saský Jan Jiří, kterému byl Ferdinand II. zavázán. Císař Ferdinand II. nemínil po roce 1620 habány, kterých bylo v té době asi 20 000, na jižní Moravě dále trpět. Na jeho opětovné přání vydal František kardinál Ditrichštejn 17. září 1622 dekret, kterým bylo uloženo, aby všichni habání do určité doby byli donucení se vystěhovat. Přesto však se na jižní Moravě udržely zbytky habánů, protože se jich vrchnosti nerady zbavovaly jako dobrých pracovníků. Z Rakvic se habáni odstěhovali dne 24. pro- since 1622, t.j. na Stědrý den. Směli si vzít jen nej- nutnější věci. O tom, kam se odstěhovali, nebyla ani v dostupné literatuře zmínka. Při pátrání, kam se odstěhovali, se objevila informace, že se usídlili ve Velkých Levárech, kde již před tím byla habánská lokalita a že jsou tam i záznamy a cechovní knihy. Městský úřad ve V. Le- várech na můj dotaz sdělil, že všechny písemné doklady a knihy předal Záhorskému muzeu ve Ska- lici. Dr. Rudolf Irša, historik tohoto muzea na dota- zy orakvických habánech uvedl, že nelze vyloučit možnost, že habánská lokalita ve Velkých Levárech byla v roce 1622 dosídlena habányz Rakvic. Doklá- dá to tím, že po roce 1622 došlo ke stavebnímu roz- voji velkolevárské habánské lokality pravděpodobně po příchodu nové vlny habánů z Moravy. Nepotvrdil to, ale vyslovilto jako svou domněnku. Dr. Ladisla- va Suláková ve své obsáhlé studii o habánech na jižní Moravě uvádí, že habáni z okolí Břeclavi se pravděpodobně přestěhovali do nejbližších sloven- ských obcí na Záhoří do Brodského, Moravského Jánu, Soboliště, Gbel, Kútů a Katova. Dr. Irša ve svém sdělení také uvedl, že někteří habání zjižní Moravy se přechodně usídlili v Brodském a pak při- šli do Velkých Levár. Rovněž František Kalesný ve svém díle Habáni na Slovensku uvádí, kteří Novo- křtěnci na Slovensku přijali habánské vyhnance z Moravy. Podle dostupných kronik uvádí např., že mikulovská obec habánů měla své útočiště v Čach- ticích, vyhnanci z Dambořic se usídlili ve Chtelnici. Habání z Podivína přešli do Košolné a habáni z Němčic se uchytili ve Vlčkovacích. Potvrzuje také, že habáni nesměli převést svůj majetek z Moravy. Museli jej tam nechat. Jak uvádějí znalci habánských kronik, byla habánům, kteří se věnovali zemědělské činnosti, věnována kronikáři poměrně malá pozornost. Proto také se jen těžko sledují životní osudy i habánů vě- nujících se zemědělství. Přesto se po dlouhém hle- dání podařilo vypátrat, kam odešli habáni rakvičtí. František Kalesný ve stati „Habáni v Trenčanské stolici“ uvádí, že usazení habánů v této stolici souvisí s poslední vlnou stěhování moravských Novokřtěnců na Slovensko. Výslovně uvádí, že v dohodě zaznačené v Gyurikovské německy psané habánské kronice se hovoří: „Ty, Gašpar Ilesházy z Illesházu, hrabě trenčanského a liptovského kraje, svobodný pán na Trenčíně a Bánovcích, dáváme na známost tímto otevřeným listem před kýmkoliv a jmenovitě před těmi, kterým to vědět přísluší, že jsme bratrům, které nazývají huterskými (huterskými habány byli označování habáni z Rakvic, Zaječí, Nových Mlýnů atd.), v předcházejícím roce 1622, když byli z Moravy pro svoje náboženství vyhnáni a na našem trenčanském panství z kresťanského soucítění a podle slavných svobod Uherského krá- lovství námi přijati, poskytli náš dům v Teplicích, jako i náš dvůr v Dubnici na jeden rok za přístřeší až do dalšího vyřešení, za co nás podle smlouvy uspokojili.“ Dále se v dohodě píše, že hrabě Gašpar Iesházy dal pro ně vybudovat panství, jaké měli před tím na Moravě. Vedle toho jim daroval opuš- těný dvůr ležící blízko Soblahova. Souhlasil, aby tyto majetky a obydlí zaplnili jakýmkoliv počtem obyvatelstva, bez ohledu na povolání či budou rol- níky, řemeslníky nebo pastýři. Bylo jim dáno právo chovat „dobytek, voly, krávy, ovce, prasata, kozy a podobně mohou habání chovat v množství jaké pastviny unesou“. Je to tedy doklad, kam odešli i rakvičtí habání. Poznámka: Mezi domy, které patřily do skupiny habánských domů, je nutno uvést i dům č. 91 majitel Jaroslav Konečný, v němž se dochovala habánská studna, která je dosud užívána a od níž jsou zachovány části chodeb k sousedním domům. JUDr. H. Režný pakvický - ZPRAVODAJ Kronika ročníku 1943 Letos je nám už 50 let a podle tradice jsme 1. května uspořádali společnou. oslavu abrahámovin. Chtěli jsme pozvat všechny, kteří se v Rakvicích v našem ročníku narodili, případně, kteří se sem přistěhovali, či s námi chodili do ško- ly, a toi ze Zaječí a Přítluk. Marně jsme po všech pátrali v děravé paměti, až matrika obecního úřadu vydala své zajímavé svědeciví. Patříme k nejpočet- nějším ročníkům a se třemi dvojčaty držíme rekord. Nemohli jsme uvěřit, Že nás bylo celkem 91, ztoho jen z Rakvic 56. Třináct zemřelo v raném dětském věku a 7 v dospělosti. Dvacet mrtvých v jednom ročníku se zdá neuvěřitelné a přitom bez tragických úmrtí. Teprve na srazu jsme se dověděli jména těch, kterým osud nedopřál dožít se ani mateřské školy. Bylito: Mareš František, Strýčková Ludmila, Hink Ivan, Opršal František, Ziáma!l Jiří, Průdek Zdeněk, Nešpor Josef, Krmíček Josef, Hrdinová Marie, Cabalová Miluše, Hřibová Vlasta, Krůzová Oldřiška a Vája Ludvík. Už nemají ani svoje hrobeč- ky, a tak je uctíváme aspoň tímto připomenutím. V dospělosti zemřelo 7 spolužáků - Jáchym- ková Vlasta (při porodu), Jáchymek Zdeněk, Štefka Rostislav, Minařík Václav, Moudrý František, Maťák Rudolf ze Zaječí a Pilátová Božena z Přítluk (u dí- vek uvádím rodné příjmení). Každé životní zastavení má i chvíle smutné a myjsme je prožili při pokládá- ní kytic na hřbitově. Ale i to patří k životu. Uplynulý čas nám připomněly fotografie na nástěnné tabuli v příjemném prostředí družstevní jídelny. Byly to fotografie od prvního přijímání až po vychozené školy a z posledního výletu. Kromě toho měl každý s sebou fotografie rodinné. Setkání prožíváte s nostalgickým rozechvě- ním. Stydíte se, že mnohé spolužáky ani nemůžete poznat a smějete se vráskám a šedinám, které čas přinesl. Při posledním setkání v roce 1977 jsme se chlubili dětmi, nyní už vnoučaty. Některé spolužáky jsme neviděli celých 35 let. Nepodařilo se nám vy- pátrat nikoho z Trkmance, odkud k nám i za mrazů a nepohody chodili do školy Antonín Vlach a Pastieriková Anna. Narodili se tu i Bílková Marie, Latýnová Marie a Cabalová Zdeňka. Po všech se ale slehla zem. Snad ještě žijí a snad si i vzpome- nou… Osud nás rozvál po celé republice a Janu Še- bestovou ze Zaječí donesl až do daleké Austrálie. Nekrásnější na setkání byly vzpomínky na dětství a mládí. Vždyť dnes už nás každého něco bolí, máme za sebou mnohé operace a invalidní důchody. Život nám přinesl všechno - radosti, lásku i zklamání, děti, rozvody i tragedie. A tak vzpomí- nání bylo připomenutím tolika osudů, že jsme si je ani nestačili vypovědět. Všem se vrátila mladost a veselí při vzpomín- kách na školní léta. Ožili s námi i učitelé. Paní uč. Straková nepotřebovala toho dne žádné léky aiv 87 letech si pamatovala, kdo kde seděl a co kdy vy- vedl. Pan uč. Sula málem zahodil berle a pan uč. Sinkora všichny rozveselil vzpomínáním na denní inoční anabáze tehdy mladého učitelského sboru. Paní uč.Sulcová se od děvčat dověděla, jaksizní děvčata brala vzor, jak se podle ní oblékala a česa- la. Nemocného pana uč. Veselého šlo všech 40 účastníků pozdravit a povzbudit podáním ruky. Stále stejně vypadá pan uč. Hájek (příští rok mu bude 75). Asi má geny Ljuby Hermanové nebo zná nějaký elixír Života, ale neprozradil nám ho. Ze set- kání se omluvil pan uč. Šimoník. Určitě by při tanci poznal, že jeho tělocvik na nás dodnes nechal kladné stopy. S dojetím jsme si přečetli vzpomínky spolu- žačky Božky Pilátové, která se srazu o několik mě- síců nedožila. Moc se těšila na setkání a byla s nárni přítomna aspoň svými vzpomínkami. Málokdo se při čtení ubránil slzám a bylo to snad nejlepší uctění její památky. Po celou oslavu se vůbec mísílo dojetí a ve- selí. Začalo to už přijetím v obřadní síni, krásným programem a lidovými písněmi sboru a přivítáním starostou obce. Pak jsme společně obdivovali dobře vybudovanou rakvickou školu, sportovní halu i školní stadion. Jen jsme si povzdechli, že jsme mu- seli vyrůstat za mnohem skromnějších poměrů. Kdoví, zda si toho dnes děti váží. : Naší dobrou náladu přijela utvrdit kapela ze Židlochovic, která nás zvalana parketaž do ranních hodin. Rozcházeli jsme se s trochou úlevy, ale s velikým štěstím na duchu a smnoha různými vzpo- mínkami. Na závěruvádím jeden z pěkných zážitků. „Stojíme před obecním úřadem a čekáme na při- jetí. Tu najednou přichází idol našeho dětství - uči- tel Šinkora. Býval to bouřlivák a nyní se k nám ne- jistým krokem blíží prošedivělý 68 letý muž. Ihned stavíme slavnostní špalír. Já předstupuji a říkám: „Rytíři Sinkoro, ročník 1943 Vás srdečně vítá v kra- ji Vašeho mládí a rytířských činů.“ A rytíř Šinkora kráčel špalírem svých bývalých žáků a plakal a pla- kal… I všechno krásné má svůj konec. Skončilo setkání, ale ve vzduchu zůstala nezodpovězena jedna otázka - uvidíme se ještě někdy? Rosťa Obhlídal pRakvický - ZPRAVODAJ O slovo se hlásí mateřská škola Tak, jako probíhají změnyv celé společnosti, mě- ní se i způsob práce v mateř. školách. V prvé řadě se upustilo od pevného režimu a začíná se uplatňovat tzv. volný režim. V praxi to znamená, že zatím, co dříve si děti přes den v MŠ po určitou dobu hrály, poté ovičily, pak ná- sledovaly půlhodinové vyučovací bloky zaměřené na výchovy: tělesnou, rozumovou pracovní, výtvarnou, hudební, literární, na matematické představy apod., pak chodily děti na vycházky a i odpolední činnosti měly pevný řád, nyní ve volném režimu je výchovný systém naprosto odlišný. Především se děti nedělí do tříd podle věku. Tak mohou být ve třídě spolu např. sourozenci, ka- marádi, děti se stejným zájmem. Činnost, kterou učitelka s dětmi koná, má vycházet čistě ze zájmu dětí. Dítě se nesmí do ničeho nutit. Ne vždy je změna v systému vý- chovy k lepšímu. Jsou děti, které nemají zájem a snahu se něčemu naučit nebo si sněčím pohrát. Takové děti se potom nudí, běhají bez cíle a kazí hru ostatním. Když to srovnám dnes, s odstupem času, tak přece jen si děti dřív odnášely z mateřské školy více poznatků. Dnes je MŠ spíše sociální než výchovnou institucí. Přesto má svůj význam, neboť dítě předškolního věku potřebuje navazovat sociální kontakt se svými vrstevníky, potřebuje si najít kamaráda, zvykat si na odloučení od matky. Při hře si dítě nejvíce rozvíjí řeč a získává nové poznatky. Další velkou změnou je způsob financování škol- ství. Mateřská škola dostává přiděleny finanční prostředky podle počtuzapsaných dětí. Ovšem tyto finanční prostřed- ky dostáváme pouze na děti zaměstnaných matek. Na děti nezaměstnaných matek dostáváme pouze polovinu dotace. Dá se tedy tedy říct, že se počítají dvě tyto děti za jedno dítě zaměstnané matky. Z takto přidělených dotací jsou vypláceny mzdy učitelkám, uklizečce a částje určena na učební pomůcky. Vzhledem ktomu, že naše mateřská škola nesplňuje po- žadavek zapsaných 24 dětí na třídu (zaměstatných ma- tek), nedostává se nám fin. prostředků na pokrytí mezd. Tento nepříjemný problém bylo nutné řešit snížením pracovních úvazků učitelek. Za podobných podmínek se ovšem stává, že nejlepší učitelky odcházejí. To postihlo i nás. Paní učitelka Ludmila Foldynová se rozhodla řešit situaci odchodem ze školství. Využila svých jazyko- vých schopností a našla si práci v jiném oboru. My tím postrádáme jednu dobrou učitelku, kterou měly děti rády. Paní učitelka mimo to, že měla velmi hezký vztah k dětem a dobře si plnila své povinnosti, učila navíc 3 ro- ky na mateřské škole základy němčiny s velmi dobrými výsledky. Patříjí právem zajejí práci poděkování. Výslo- Vuji na tomto místě naději, že až se zlepší situace, pak se k nám vrátí. Zatím jí přejeme mnoho úspěchů. Změnu stavu můžeme očekávat poté, co sezvýší počet zapsaných dětí, což je záležitost dlouhodobá. Jen pro ilustraci: V roce 1990 se v Rakvicích narodilo pouze a ztoho se ještě 3 děti odstěhovaly. Pro srovnání - v roce 1985 se narodilo 35 dětí. Vzhledem k tomu, že se v nej- bližších dnech očekává odsouhlasení návrhu na placení pobytu dětí v MŠ (parlament by to měl projednat do konce června), počítáme, že v důsledku toho klesne po- čet docházejících dětí, protože mnoho rodičů si nebude moci dovolit platit poplatky např. za 2 děti. Nyní ještě k financování ostatních nákladů. Výdaje na provoz mateřské školy a DKP hradí obecní úřad. Spolupráci s obecním úřadem chválím. Všemožně nám vychází vstříc při řešení různých záležitostí, přesto- že dle slov starosty pana Zacha se rovněž potýkají s ne- dostatek financí. Toto jsou naše hlavní problémy. Přes nesnadnou práci se snažíme pobyt dětem zpestřit. Dopřáváme jim kulturní akce - zájezd do divadla, pozvání kouzelníka, zájezd do ZOO parku. Děti 5 - 6 leté absolvovaly před- plavecký výcvik (paní učitelky Klímová Sv. a Vachálko- vá V.). Děti s vadnou výslovností měly možnost chodit na logopedickou nápravu (Mikuličová J.). Do budoucna zůstává našim přáním pořídit dě- tem hračky do tříd i na zahradu. Občas od někoho dostaneme peníze. Např., když se rušil účet ČSŽ (4 000 Kč) a účet SRPŠ při mateřské škole (3 000 kč), byla z těchto prostředků zakoupena ba- revná televize. Od SČSP nám paní Veverková darovala 1 032 Kč a za to byly zakoupeny videokazety. Od firmy Mikro jsme dostali hračky na Mikuláše pro každé dítě. Majitelé firmy Oldřich Krůza a Radek Průdek se dokonce dětem předvedli jako čert a Mikuláš. Těmto všem našim příznivcům velmi děkujeme. Zároveň se obracíme na podnikatele v Rakvicích s prosbou o sponzorskou částku. Pomůže nám v naší situaci jakákoliv položka i třeba 500 Kč. Konec konců je to pro děti a podnikatel si sponzorskou částku může odečíst z daní. Jako protihodnotu nabízíme možnost umístění reklamy, případně možnost v našich prostorách občas vystavovat své výrobky. Darovanou částku vyúčtujeme tak, aby měl náš sponzor peněžní doklady. Chtěli bychom pořídit dětem na zahradu hrazdu s houpačkou vhodnotě 6000 Kč a doplnit ostatní hračky. Věříme, že se najde někdo, kdo bude na naší výzvu reagovat. Na závěr pro ty, kteří dočetli výše uvedené a ne příliš optimistické řádky až do konce, jedna per- lička ze života: Malý Mirek po přečtení pohádky „Diamantová sekera“ reaguje s povzdechem: „Paní učitelko, já bych chtěl mít taky takovou sekeru“ a Míša pohoto- vě: „Paní učitelko, náš taťka říkal, že má takovů sekeru v hospodě a mamka mu za to nadávala.“ Ředitelka MŠ: Jana Mikuličová MK nakvický - ZPRAVODAJ RAKVICKÉ OSOBNOSTI Když jsem začínal psát o rakvických osobnostech, vycházel jsem z toho, že budu líčit osudy osobností, jejichž věhlas přerostl rámec obce. Jak postupně naplňují tento záměr, ukazuje se, že by bylo nespravedlivé vynechat nebo nepopsat osudy a práci dalších rakvičanů, kteří spolu- tvořilidějiny Rakvic, ikdyžjejich věhlas a práce neměly uve- dený rozměr a přesto po nich zůstala díla, která slouží občanům ještě dnes a budou sloužit i dalším generacím. Bylo by nevděčné nevzpomenout např. některé sta- rosty, kteří budovali v začátku první republiky naši obec. Tím, že vytvořili nebo dali podnět k výstavbě obce, vystou- piliz řady průměrnosti a zaslouží si pozornost. V těchto sta- tích si neklademe za cíl postupovat chronologicky, ani podle důležitosti. Chceme jen zaznamenat ty, kteří se o Rakvice zasloužili. Je třeba | v té souvislosti připomenout i podmínky politické a ekonomické, za nichž pracovali. Začneme třeba starostou Františkem Kamenským z domu č. 109. Narodil se v roce 1884. Když dospěl, pomá- hal v hospodářství svého otce. Musel si odbýt 3 letou voj. službu, kterou odsloužil u dragounského pluku na Welsu v Horním Rakousku a pak v Hodoníně, kde byli dragouni pře- místění. Po návratu z vojny v r. 1902 začal hospodařit na majetku svého otce a oženil se. Když v r. 1914 vypukla |. světová válka, narukoval na bojištěv Itálii. Pluk, u něhož sloužil, byl v roce 1916 přemístěn na ruskou frontu. Jeho útvar v tomtéž roce přešel dobrovolně do ruského zajetí. Pracoval v zajateckých táborech až do roku 1917. V tomto roce se začaly tvořit naše legie. Přihlásil se do legie, tvořící se ve městě Bobruisk, a to k dělostřeleckému pluku Jana Žižky z Trocnova. Baterii, v níž bylo zařazen, tehdy velel pozdější generál Přikryl. V tomto útvaru František Kamen- ský bojoval až do konce války. Když se legionáři rozhodli k návratu domů, prodělal celou známou anabázi podél sibiř- ské magistrály až do Vladivostoku. Osudy této anabáze po- pisuje spisovatel Rudolf Medek ve svých dílech. Ve Vladi- Vostoku sejich ujali Japonci, kteří legionáře po dodatečném vybavení nalodili na loň SATUNA MARU, aby je dopravili do Evropy. První zastávka byla v Singapuru a paks postup- nými přestávkami propluli Indickým oceánem kolem obou Indií, Rudým mořem, Suezským pruplavem, Středozemním mořem a Adriatickým moře. Byli vylodění v Terstu. Odtud se 20. února 1920 vrátil dragounský kaprál František Kamenský, ruský legionář, do Rakvic. Jediné, co si přivezl, byly knihy, ze Singapuru plnící pera, z přístavu, kde kotví- li, různé drobné předměty, které jemu a rodině měly připo- mínat tuto dlouhou cestu Když se vrátil spolu s dalšími legionáři z ruských legií, ujal se svého hospodářství, aby je vybudoval jako dobře prosperující. Spojil se se svým bratrem Janem vja- kémsi tichém společenství a začali kupovat moderní země- dělskou mechanizaci, která jim měla usnadnit obhospoda- řování polí při minimální potřebě prac. sil. Uplynulo 8 let, než se jim podařilo dosáhnout nezbytné úrovně mechani- zace a výroby. Také se stejným úsilím vybudovali moder- ní živočišnou výrobu. V roce 1927, kdy se konaly volby do obecního zastupitelstva, nacházíme Františka Kamenské- ho na kandidátce agrární strany. Byl zvolen a stal se členem obecní rady. Starostou byl tehdy zvolen za lidovou stranu František Suchyňa č. 255. V dalších obecních volbách, které se konaly v září 1931, byl již František Kamenský zvolen starostou obce. Jako starosta dostal do vínku nelehké úkoly. Za prvé bylo potřeba dostavět měšťanskou školu, dokončitopravu kostela a fary. Obec se se stavbou školy dostala do složité situace. K prostředkům ve výši 320 000 Kč, které obec měla, potřebovala získat ještě půjčku ve výši 700 000 Kč. Tu obci přislíbily záložny. Část záložen půjčky odřekla. Aby obec dostala nezbytné prostředky na dostavbu školy, museli se starosta, radní a další bohatší členové zastupitelstva zaručit směnkami, že uhradí dluh, každý do výše 100 000 Kč. Jen tak mohli získat potřebný úvěr na do- stavbu školy od Královopolské záložny v Brně a Rolnické záložny v Hustopečích, kde byl Fr. Kamenský funkcionářem. Tato obětavost umožnila, že škola byla dostavěna a 4. zá- ří 1932 slavnostně otevřena. V září téhož roku byla předána i opravená fara a kostel. Nutno zdůraznit, Žena těchto dvou opravách měl po- díl zejména konkurenční výbor, který na opravy těchto objektů vybíral tak zvané kostelní přirážky. Všechny tyto akce byly prováděny v době, která byla již poznamenána celosvětovou hospodářskou krizí. Tato krize postihla téměř všechna odvětví, ale především zemědělství. Nezaměstna- nost rostla. Nezaměstnaným byly obcí dávány poukázky v ceně 10 Kč, z něj simohli nezaměstnaní koupit v obchodě, který jim byl určen, potraviny. V roce 1932 bylo v Rakvicích bez práce 30 rodin a v dalším roce jich bylo 90. A poněvadž neštěstí nechodí samo, tato léta byla provázena suchem a neúrodou. V roce 1932 se vyskytlo tolik hrabošu, že zejména v rovinách, na trkmanských i ji- ných tratích, sežrali všechno obilí a dokonce se pustili i do hroznu. Krize a neúroda vrcholila v roce 1934. Rolníci nemohli prodávat obilí. O něj prakticky nebyl zájem. Proto stát přistoupil k zavedení obilního monopolu, jehož cílem bylo zajistit regulaci obilního trhu a umožnění vyloučení spekulací s cenami obllí. Rolníci v Rakvicích obhospodařovali tehdy 6 073 měřic, tj. asi 1215 ha, a jejich dluhy činily více než 6,5 mil. korun. Obec sama měla 150 ha a dluhů 1,5 mil korun. Za této situace byla úloha starosty nezáviděníhodná. Obec chtíc zaměstnávat nezaměstnané, zavedla veřejné práce Na podzim roku 1934 bylo započato s budováním pevné cesty přes Jezera k Trokvízům. Práci dělali občané, kteří pobírali chlebenky. Této cestě se říká Hladová. Byla dokon- čena v roce 1935. Přes tuto hospodářskou situaci neustala obec v bu- dování. Na všech usedlostech byla převážně vybudována kamenná hnojiště, takže již ze dvorů nevytékala do járků, který vedl Rakvicemi, močůvka. Zmizely poslední dochové střechy a malá okna, zmizely rozbité ploty a zahrádky. To vše bylo zásluhou starosty Fr. Kamenského a obecní rady Svépomocné akce byly nutným krokem jak vybřednout z krize. Starosta Kamenský hledal | další cesty jak zlepšit finanční situaci obce. V únoru 1935 znovu pronajal honitbu knížeti Lechtenšteinovi (luka a les) za 5000 Kč ročně. Lep- šící se hospodářská situace umolnila přestavět hasičské skladiště a přilehlou obecní kancelář, která byla přestavěna formou veřejné práce. Na ní mohli pracovat a vydělávat si nezaměstnaní. ZPRAVODAJ rakvický - 5 — Bylo výrazně použito svépomocných prací ostatních obča- nů. Obec při těchto pracech využila i dalších občanů, kteří byli obci dlužní. Mohli si své dluhy odpracovat. Stálá osvě- tová práce vedla k tomu, že došlo k rozvoji práce Sokola. Vedle sportovní činnosti se hrálo v Sokole divadlo, pořáda- ly se zábavy, ale i přednáškové činnosti. A co bylo důležité, zvýšil se zájem o četbu. | politická činnost v obci, zejména u mládeže vedla ke zkulturnění života mezi ní. Vymizely bitky při zábavách, které do té doby patřily k nezbytnému rituálu každé zábavy. Je nutno říci, Že se nepodařilo vymýtit žebrotu, po- domní obchod a krádeže. To však bylo způsobeno povět- šinou cizími občany, ne jen Rakvičany. Je třeba se zmínit, že v roce 1935 byly uskutečněny velké slavnosti hasičské- ho sboru v Rakvicích, který oslavil 50 leté trváni. Byly pro- vedeny volby do Národního shromáždění. Ne nevýznamnou událostí byla skutečnost, že na věž kostela byly dány úplně nové věžní hodiny, dodané firmou Moravus z Brna za 8 800 Kč. Přípravné práce stály obec 2 000 Kč. Zastarostování Františka Kamenského došlo kjed- né z nejůvětších katastrofv Rakvicích na řece Dyji, k uto- pení dětí při školním výletu na Pálavu. Tato událost byla mnohokrát popsána. Tyto události zapadaly do doby, kdy už delší dobu žila Evropa ve stínu nástupu fašismu a nebezpečí vzniku druhé světové války. l když hospodářský i kulturní život probíhal bez vět- ších výkyvů, bylo cítit tíseň a strach z toho, co bude dál. V roce 1937 proběhly v Rakvicích oslavy 20. výročí bitvy u Zborova a pak 14. září 1937 zemřel první prezident ČSR T.G. Masaryk. Dny žalu prožívaly i Rakvice. Nebezpečí, že dojde k válce nebo okupaci našich zemí, ukládalo zabez- pečovat na všech stupních obranu státu. Všechny spolky, organizace a instituce, hasičstvo, Sokol, škola - pod vede- ním obce se připravovaly na válku. Tu se opět výrazně uplatnil voják - legionář starosta Franlišek Kamenský. Za této situace byly i volby do obecního zastupitel- stva odloženy. V roce 1938 skončil František Kamenský svoji sta- rostenskou činnost. V tomtéž roce pak předal hospodaření svému synu, ale neodešel na výminek. Rozhodl se stát jakýmsi domkářem, mělsvé kravky a s nimi obdělával ještě pár polí. Teprve smrt jeho ženy ho přiměla dožít zbytek svého života v klidu. Jeho bohatý život se uzavřel v roce 1965. JUDr. H. Režný Nový ředitel základní školy Ředitelem Školského úřadu v Břeclavi byl na červen 1993 vyhlášen konkurz na místo ředitele naší základní školy. Podle vyhlášky 187 ministerstva školství byla sestavena konkurenční komise ze zástupců těchto institucí. Školský úřad Okresní školská komise Odborník ze školství ředitel ZŠ Hustopeče za ZŠ Rakvice za obec Rakvice Do konkruzu se přihlásili tito kandidáti: p. Trokan Paedr. Kameník Rakvice Mgr. Vysloužil Rakvice Mgr. Baková Dr. Balajka p. Patloka p. Suchánková ing. Veselý Ladná (před konkurzem odstoupil) Před konkurzním řízením museli uchazeči předložit výhledovou koncepci ZŠ Rakvice. Konkurz pro- běhidne 14.6.1993 na Školském úřadu v Břeclavi. Kandidáti na místo ředitele prošli psychologickými testy a pohovorem s psycholožkou, testy ze znalostí školské problematiky a individuálním pohovorem s kon- kurzní komisí. Po ukončeném kunkurzním řízení hlasovala komise o kandidátech takto: Všech pět členů komise dalo na první místo pana Mgr. Vysloužila. Na základě výsledku konkurzu byl dne 18. června 1993 ředitelem Školského úřadu p. Kučerou, jme- nován k 1. 8. 1993 do funkce ředitele ZS v Rakvicích Mgr. Vysloužil. za konkurzní komisi: p. Suchánková ing. Veselý ks | RAakvický NS ZpRAVODAJ Cekání na minulost Každá demokratická tiskovina zveřejní široké spektrum názorů novinářů, dopisovatelů i občanů. Na konci rubriky např. dopisy čtenářů je douška: Názory v této rubrice nemusí nutně vyjadřovat názor redakce. Stejné je to s naším zpravodajem. Každý si zde najde něco, s čím souhlasí a s čím nesouhlasí. Autor pří- spěvku však musí počítat s tím, že s jeho názorem bude polemizováno. Využiji svého práva a jako občan se vyjádřím k několika myšlenkám článku p. Mikuličové „O slovo se hlásí mateřská školka“. V první části svého příspěvku hovoří paní ředitelka o změnách ve výchovném procesu. Zdeje podle mne systém špatný, direktivní a děti omezující, nahrazován systémem „volným“ pro děti jistě přirozeněj- ším. Pro mne jako rodiče bude jistě přijatelnější, když dítě nebude umět v pěti letech počítat do desíti a nebude vědět, kdo byl Lenin. Ale bude zdravé, hravé a nebude trpět depresemi z toho, že „Frantík ví, kdy byla VŘSR a já ne“. Financování MŠ atím i mzdy jsou samozřejmě závislé na počtu dětí ve školce. Samozřejmé je podle mě ito, za dítě zaměstnané matky dostává školka od státu plnou dotaci a za nezaměstnané nebo v domác- nosti polovinu. Je to pouze otázka výše příspěvku na sociální pojištění toho kterého rodiče. Dotace na počet dětí ve školce jistě ovlivní i počet pracovníků v mateřských školkách. Že snížením počtu pracovníkům mateřské školy pomohla řešit svým odchodem paní učitelka Fol- dynová, je pro školku a hlavně pro děti opravdu škoda. Vím, jak se starala o děti v době, kdyji navštěvoval můj syn. Tím, že ze školky odešla, vyřešila víc než se na první pohled zdá. V poděkování za práci mi tedy chybí poděkování za to, že odešla sama. Jinak by možná musel odejít někdo jiný. V příspěvku paní ředitelkou jsou i fakta, která mne potěšila. Vždy je dobře, když na činnost spoje- nou s dětmi není zapomenuto jak na finance, tak na radost dětí. Viz firma Mikro. Přesto, ať se na mě ma- jitelé této firmy nezlobí. Mě víc potěšily finanční částky, které školka obdržela od Českého svazu žen a od SČSP. Lépe investované peníze od těchto institucí si nedovedu představit. Jen mě ve výčtu dárců chybí jedna zkratka, za kterou se ukrývá majetek několika desítek miliard korun. V jedné z vět článku p. ředitelkyje myšlenka „až se situace zlepší“. Situace se sama nezlepší. Ne- zlepší se nadáváním na vládu, nadáváním na představitele státní ani místní správy. A rozhodně se nezlep- ší tím, že někteří budou „čekat na minulost“. Ta se už nevrátí. P. Suchánek Ohlédnutí za činností … Jmenuji se Jana Průdková a chodím již osmým rokem do zpěvu v základní umělecké škole v Rak- vicích. Do školy jsem začala chodit ve třetí třídě, ale tehdy jsem ještě nevěděla, že to vydržím tak dlouho. Zpívat mě baví a díky zpěvu jsem se dostala do různých koutů naší republiky a dvakrát do zahraničí. Během 15 let existence základní umělecké školy do ní chodilo asi 250 dětí různého věku a 39 znich hrálo na akordeon. Sbor Zpěvanky a v pozdější době i mladší děti, kterým se říkalo Skřivánci, absolvovaly asi 191 vystoupení. Dvakrát byly v zahraničí, a to vroce 1986 v Bulharsku a v roce 1992 v Rakousku. Letos pořádáme již osmé pěvecké soustředění, které se koná tentokrát v Nekoři. Na letošní rok 1993 v prosinci připravujeme jubilejní koncert k 15. výročí založení základní umělecké školy. Chtěli bychom na něj pozvat všechny, kteří za těch 15 let chodili do zpěvu. Také bychom rádi pozvali některé známé herce a zpěváky z Prahy a Brna. čo 0 0 0 0 0 0M 0 O O0 OV UG GO GC O U OB UG O CC V S O CH O V OU C OG G C O 0 nV O0 OD CU O O 0 0 0 0 0 0 0 6 0 e Místní knihovna oznamuje občanům, že činnost knihovny bude rozšířena o občasné výstavy výtvarných prací v instalované výstavní prostoře. O jednotlivých akcích bude ve- řejnost informována. V současné době se připravuje instalace obrazů p. Otáhala z Ko- bylí. ved. knihovny |. Vindišová 10 pRakvický - ZPRAVODAJ HODOVÁ DŘEDDOVĚĎ „Na hody se dycky těším, to ano, ale řeknu vám, že sem se těšíval daleko víc,“ povidajů strejc Kúřil. „Hlavně sem dycky musel byt u teho, když se jelo pro máju, když se rapantovala, strůhala a stavijala. Každej rok sem si bral dovolenů na celej týdeň, doma se mnů nebyla klůdná řeč, moja žena klela, kde chodila, že je mě tam houby třeba, že kazím kluka, protože su denně naslopanej, Že stárcisi poradijů, ale namě nicneplatilo. Byl sem v hodovej agónii. Když sem ten osudnej rok vycházel ráno z domu, stála moja Žena ve dveřách ze strašným výrazem v hubě, pokřižovala se tak zeširoka, že ju muselPan Bůh určitě vidět a tajemným prorockým hlasem prohlásila, že esli se neco stane a ona že to tušení má, abych se doma už neukazoval. A takto ráno nasedli na vůz, práskli do koní a vy- jeli směrem k lesu. Hajnej měl dobrů náladu, my samozřejmě taky, stromy sme porazili pěkně rovný, osekali haluze a přivázali ich lanama na roztaženej vůz, do vědra vína, který leželo pod sedliskem sme na- razili pípu a vydali se na zpáteční cestu. Enom sme vy- jeli z lesa, začali stárci zpívat a z vědra notně ubývalo. Stárci leželi na kládách rozházení barjak. Nekeří sedě- li rozkročmo, nekeří měli nohy z boku, zpívali a popíja- li. My, starší sme seděli ve předu na sedlisku a popija- li sme taky. Jakub Hůžva pomali pošlahoval svojích hnědáků, Janek Látal čepoval a já sem byl coby dozor. Jak sme si pěkně z vesela jeli, tu náhle se zadní kolo vozu zvedlo jak dyby sme najeli na tihlu a hneď nato se ozval výkřik - STOJTE! -, ale koně našup nezastavíš. V tu chvíli ve mě hrklo, jak ve starých pendlovkách a moja žena stála přede mnů v životní velikosti a význam- ně hrozila prstem. Polil mě studenej pot a zlí tušení na- plnilo moju hruď. Za vozem na silnici ležel mladej Hruš- ka, přes prsa mu vedla stopa po železným ráfu našeho zadního kola, z ušních dírek mu vytíkaly dva krvavý pramínky, oči měl vyvalený a těžko dýchal. Každýmu bylojasný, Že je zle. Taková váha přece musí zanechát následky dyby jak bylo. „Nehýbejte sním“, volal Janek Látal, „može mět porůchanů páteř“. Já sem si myslel, že ten kluk do večera nemože vydržet a brada se mně roztřepala. Šofér, kterýho sme na okresní silnici zasta- vili, ochotně mladýho Hrušku do nemocnice odvezl a my sme jeli dál. Mladí vystřízlivěli a šli pěkně a vozem jak zmohlí slepice. Dyž sme dojeli na místo, moc řečí nikdo nena- dělal. Klady sme složily, ostrúhali a jeden za druhým se vytrácel jak zloděj z místa činu. Dom sem it nechcel, tož sem začal přemlůvat Jakuba Húžvu, aby smešliochutnattenjeho speciálně na hody nachystanej Tramín, aleten se vykrocovaldo tej doby, než sem mu vysvětlil, Že stejně bude smutek, že stejně hody nebu- dů a co když nás zavřů, přece si to nenechá vypit ne- jakým ničemů, tak šel. Seděli sme, my starší ve sklípku, popijali voňa- vý vínečko, kerý se vůbec k tej atmosféře nehodilo a smutně čekali, kdy pro násdondů policajti. Jak z demi- žóna ubývalo hodovýho zázraku, tak rychle se blížila půlnoc a tu se místo policajtů ve dveřách objevil mladej Hruška: Chvílu tam stál a my sme na něho zírali jak na přízrak, mysleli sme, že s tej slopačky máme vidění, ale jak si na něho mákli, tož sme uvěřili. „Co blbnete,“ povídá mladej Hruška nechápavě. „Mě nicnéni. Všecko v nemocnici proklepali, na rengen mě dali a poslali dom. Prej schopnej bez vady a tak su tady.“ Osazenstvo sklepa tenkrát propuklo v jásot. Pleskali sme se po zádech, chechtali se křičeli - A ho- dy budů a hody budů! - kdyžtu Jakub Húžva zakňučel jak postřelenej pes. - Tož ták, hody budú, to se vám líbí, už se vydíte, jak se pod májů vypačujete z vašim vínečkem, ale co budu pitjá? Moje jediný a nejlepší ste mně vychlámali vy darmojedi a co já včíldám hosťom? Há? - Když potom Janek Látal prohlásil, že je ochot- nej věnovat kamarádovi desetlitrů po dvaceti korunách, vyleteli sme jak hasiči, dyž zahúká siréna aj s mladým Hrušků. Ani teho nešetřil a tak se dušoval, že dyž to s klukem dobře dopadne, aj na modlení dá. Hody dopadly dobře, mája byla rovná avysoká, ale od tej doby už pro ňu nejezdím. Mám už trochu strach, abytá moja žena ve zlosti neco špatnýho nepři- volala atak rači to zlý a špatný nebudu budit a nechám to spat. 1 pRakvický - ZPRAVODAJI Za pase Vletech, kdy naše louky voněly senem, kdy družstvo zemědělce vzalo poď svou „ochranu“, pracovala skupina chlapů z Rakvic na „Hrubých lúkách“. Hrabačkami, do kterých byly zapřaženy koně se seno zhrabovalo do posádů a pak se kupkovalo. Jak bylo domluveno, ke svačině se všichni sešli do jednoho místa a každý se s chutí pustil do jídla. Bylo krásné, slunečné svěží ráno, svačina znásobila všem chuť do života, když tu z nenadání ze svého místa vyskočil Jenda Lukeš, Sokol celou duší, tělo vypracované nejen cvičením, ale také tvrdou prací, který na kruzích udělal rozpor kdy se mu zachtělo, na hrazdě veletoč, jak si kdo přál, vyzývavým hlasem povídá. „Sakra, chlapi, dejme se za pase. Hergot, kdo se mně postaví, temu slibuju, že s ním bude zle.“ Pacal se postavil. V očích se mu zajiskřilo, utřel si zamaštěnou bradu a bez jediného slova odhodil za sebe košilu. Chvíli stáli proti sobě obnažení do půl těla, rozkročeni, studoval jeden druhého. Boj začal. Točili se, přechytávali, až se Jenda Lukeš dostal Pacaloví k tělu. Objal ho okolo pasu a ikdyž byl Pacal o hlavu větší, udeřil s ním o zem, jenom prach vyletěl. Dobojováno. Pacal se oprášil, podali si ruce a zase zasedli svoje místo v trávě. Zaujati bojem ani sinevšimii, že dojíždí k nim na kole předseda družstva. Slezl z kola a začal se vyptávat na práci, ale místo odpovědi vyletěla výzva jak šlehnutí bičem. „Poď za pase a nemudruj. Ukaž jaků máš silu, když si ten předseda a chceš porůčat.“ Předseda František Režný byl člověk v nejlepších letech, sporý vytužený, nezaváhal. Během chvilky ležel na hromádce kabát ik košile. Přiskočili k sobě jako dva kohouti a začal kolotoč. Hekali, funěli, prach se zvedal, trsy trávy létaly na všechny strany, až se zase podařilo Jendovi dostat se kjeho pasu. Nadzvedl ho a milej předseda se válel v trávě, ale snad se ji jen dotkl, hned zase stál na nohách. Nevzdával se, ovšem za chvíli zamrskal nožkama ve vzduchu po druhé a bylo dobojováno. Podali si ruce a chystali se pokračovat v práci, když tu nesměle vystoupil Jožka Blažek a povídá, že by to také rád zkusil. „Tož poď, šak to doženem. Sáákra, já vás zvládnu všeckých jak tady ste,“ povídá furiantsky Jenda Lukeš a už stál připravený k boji. Jožka Blažek se bez nějaké taktiky pomalu a klidně přibližoval ke svému soupeři. Neobíhal, netancoval, jak se to dělává, šel přímo, jist si sám sebou. Ani Jenda Lukeš nebyl z těch, kteří ustupují, stál a čekal na protivníka a vůbec netušil, jak rychle bude ukončen tento zápas. Jožka Blažek si ho přitahl k sobě, objal kolem pasu, zvedl do výše ramen, ve vzduchu ho položil a pomalu jako kus dřeva jej přitlačilk zemi. Chlapi bylijak u vidění. To byla sila, až v žilách tuhla krev. Jak kdyby byl ze železa. Jenda Lukeš se postavil a povidá. „Ty, Jožko, herdek, ty máš ale silu, je vidět, že cvičíš. Ale neboj se, zejtra si to rozdáme znova. Toné, to já silíbit nenechám, já se na tebe musím připravit.“ Jožka Blažek pomalu odcházel ke svým koním, které mělrád, kteří ho poslouchali na slovo, jistě se mnohokrát přesvědčili o síle a dobrosrdečnosti tohoto klidného, pracovitého člověka. Zdeněk Pohl 12 nakvický - 5 —7 ZPRAVODAJ Idďú mračna od Břeclavi f2 d B 4 4 4 C p NI i í Ý Z Ú s ) te | i p.. Í i T : G I ©? Slova a hudba: Zdeněk Pohl Idú mračna od Břeclavi, Ej, vy koně, koně vraný, Požeň,gazdo, koněpožeň, . oč > ny i 4 7 : 5, 2 z . myje deštík naše hlavy. co se má stát, to je daný. kamaráde vína podej. Naše hlavy nepokojný, Odvážnýmu karta padá, Ujedeme mračnám černým myje, ale nenapravi. nepokojná chasa mladá. ostaneme sobě věrní. VZPOMÍNKA 26. května uplynulo 57 let od tragické události na řece Dyji, kde utonulo 31 dětí. Nezapomínejme a nepřehlédněme jejich hroby. Lidé z jiných krajů navštěvují hřbitov, aby postáli u těch hrobečků. Už ubývá pozůstalých, kteří pečují o úpravu. Zůstali jen sourozenci, kteří hroby udržují. Z rodičů žijí jen 88 letá maminka Ladíka Krůze, 92 letý tatínek Libušky Suchyňové a 95 jetá maminka Růženky Švástové. D.M. 13 nRakvický NE ZPRAVOUNÍ — 9 Společenská kronika Sňatek uzavřeli: Jan Vaškovič - Veronika Krausová (Zaječí) Josef Čech - Jana Mrkvicová (Rakvice) Drahomír Zajíc - Zdenka Cógrová (Zaječí) Ing. Jan Vrba - Radmila Průdková (Hustopeče) Tomáš Pikna - Marcela Pálková (Sereď - Zaječí) Igor Damborský - Helena Pavlová (Zaječí) Za lásku srdce vděčné je. Narozené dětí: Nečas Vojtěch č.p. 112 Průdková Nikola 34 Petrásek Michal, 84 Suský Tomáš Přejeme občánkům radostné dětství, krásné mládí a šťastný celý život. Zemřeli: Hirluksch Antonín ve věku 75 let Fintajslová Marie 95 let Gottwald Jan 83 let Rejentík Antonín 69 let … a stromy jim dále šumí nad hlavou. Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně. Příspěvky jednotlivých jme- novaných autorů jsou v původním znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: Soukr.tiskárna V. Bílovice. Na sokolským dvoře stavijí máju. Každýmu kdo pomože, tuplák piva dujú. Žebře a podpěry, po boku lana. Nic nění věčího, jak rakvická mája. a -+ i X a Tá rakvická mája 7 P), PRA Vo 4 -50 A 4 a) - - a k do celýho kraje. “ soká je. leňá se vršek Na rakvické hody veselo bývá. Ten kdo nechce platit, přez zídku se dává. Podejte mně chlapci stárkovsků sklenicu. Šak já se pomodlím za rakvicků chasu. Na rakvických hodech veselo mají. Tomu kdo zaplatí vína napit dajů. ZL 6 RAKVICKÁ 10] Průvod ide dědinů okolo kostela. Stárci, stárky se sklepníkem, muzika vyhrává. U zdi leží stárek má zlomený kosárek. Zalamuje rukama má prej neco s nohama. Muzika hraje vínečko zraje. Pod májů si zatancujem a půjdeme si na ně. Tři dní sem hodoval dvě noci nespal. Eště sem po hubě od stárka dostal. Před Besedú járek a V něm leží stárek. Nohy má křížem trápí ho žízeň. Vrakvických sklepech veselo bývá. Kdo právě nepije ten o víně zpívá. Peníze, děvčicu všecko sem ztratil. Za rok zas hody sú tak co bych se trápil.