PDF verze zde: Rakvický zpravodaj - 1992 - č. 4

OCR text níže slouží především jen pro indexaci a vyhledávání na webu, čtěte PDF verzi!

č. 4/1992 RAkvický - ZPRAVO aj vydává obecní rada v Rakvicích Rakvičané na slovíčko… když přilétnou havrani, při- nášejí poselství zimy a ukonče- ní starého roku. Martin letos sice nepřijel na bílém koni, ale po něm se objevila jinovat- ka, ranní mrazíky a první vloč- ky. Nevydržely sice dlouho, ale přesto stačily navodit kouzlo vánoc. Pro babičky začala bájná doba adventu, draní peří a vzpomínání, pro děti hlavně do- ba nadějí a očekávání. Každý si tuto dobu poetična motivuje podle svého. Někdo Je- Zíškem, někdo láskou, Ladovými obrazky, vzpomínkami na dět- Ství, pěkných lidských vztazícha po- dobně. Srdce každého člověka je zasaženo na nejcitlivějším mís- tě. A když maminky začnou péct Cukroví, vše je provoněno nejen dobrotami, ale i něčím nevý- slovně krásným a šlechetným. Lidé jsou k sobě v tuto dobu pozornější a ohleduplnější. Jak by bylo krásné, kdyby nám tato proměna vydržela po celý rok- onad máme i trochu právo pozapomenout na těžkosti a trampoty, které nám uplynulý rok přinesl. Stěstí 1 neštěstí Jsou vždycky při sobě, ale člo- věk vždy hledá optimismus, nebo se snaží aspon. věřiť, že vše nakonec dobře dopadne. touhou po rodinné pohodě ,, Nový rok 1993 budeme zaha- Jovat se smíšenými pocity. Ztratili jsme dosavadní vlast, léty zažitou od Sumavy k Tat- rám milovanou. Vzniknou nové hranice, nová vlajka i zkráce- ná hymna. Má to však pro nás být tragickým stresem? Zkusme brát situaci jako určitou dějinnou zákonitost a dejme nové republice své srdce, poctivou práci a vše nejlepší, co je v nás. Není to lepší, než hořekovat nad tím, co jednotlivec nemůže změnit? A nikde není psáno, že v bu- doucnosti si třeba naše národy svůj omyl uvědomí a zase se k odkazu Masaryka a Stěťánika přihlásíme. Až budeme zdvihat číše na zdraví a štěstí sobě navzájem, popřejme hodně zdaru i nové republice. Berme ji jako novo- rozené dítě a novou naději. A dělejme všechno pro to, aby dítě vyrůstalo v podmínkách míru, svobody a hlubokého člo- věčenství. R. Obhlídal ES pRakvický - ZPRAVODAJ Je tu konec roku, čas k ohlédnutí a zamyšlení se. Při pohledu zpět je to vždy pohled konkrétní. Konfrontu- jeme původní záměry se skutečností a okolnostmi, které ovlivnily, že některé naše představy vyšly jinak. Obecní zastupitelstvo počítalo v letošním roce vzhledem k finanční- mu plánu, který předpokládal omezené možnosti,s dobudováním vozovky ve „III. uličce“ a zhotovením vozovky ve spodní části „Nové ulice““„, s ná- kladem 1,4 mil. Kčs. Po dokončení „Nové ulice“ jsme se rozhodli v pra- cích pokračovat a dokončit vozovku „U hřiště“ s nákladem 1,1 mil. Kčs. 400 tisíc Kčs jsme dali zálohově. Zbytek 700 tisíc Kčs je záměr pokrýt odprodejem pozemku areálu Ekoingsta- vu této firmě. Dostavba horní školy byla staveb- ně dokončena s maximální úsporností, některé věci, např. mozaiková vý- tvarná práce na čelní stěně budovy zatím nebyla pro nedostatek finan- čních prostředků realizována. Takté/ část vnitřního učebního vybavení. Všechny faktury ještě nejsou zapla- ceny pro nedostatek přidělovaných peněz na tuto konkrétní akci. Také malým školáčkům na „dolní Tato budova to žádá již co nejdříve provést.. Budovu je nutno staticky zajistit a provést alespon nejnut- nější opravy, ještě větším problémem bude zajistit na toto peníze. Pro snížení dopadu vnějších vlivů byla alespon dočasně vyloučena Z provozu vozidel vozovka u této školy. Výstavba čističky odpadních vod nemá pro dokončovací práce v součas- nosti fin. krytí, chybí minimálně 2,7 mil. Kčs. Státní fond pro život- ní prostředí nám odmítl finanční po- moc. Stavba je financována doposud z rozpočtu ministerstva financí - proekologické akce. Bohužel tyto pe- níze nebyly, jak tomu bylo až Naše obec v současných podmínkách škole“ bude muset obec školu opravit. chlebem živ je človék. A tak nám, doposud, přiděleny ministerstvem financí na okresní úřad konkrétně na dokončení a zprovoznění čističek Rakvice a Sakvice, ale dány doslova na pospas okresnímu shromáždění, a to místo dokončení 2 čističek, rozdělilo tyto prostředky do zahaho- vaných akcí. Na obě tyto čističky byla přidělena jen malá, velmi ne- dostatečná částka. Usudek o tom, ja- cí lidé rozhodují o prostředcích z našich daní, si uděláte každý adm. Skutečná ochrana životního prostředí je to poslední, co je zajímá!! Na dostavbu oblastní skládky „Han tály“ za Trkmencem nebyla taktéž 70 státního fondu životního prostředí poskytnuta dotace, chybí značné [i- nanční prostředky. Zapojení f1rem 50 zaraniční účastí do této akce 50 jeví více jak problematické, vzhledem k jejich vysokému požadovanému podílu účasti. Definitivní rozhodnulí padne asi začátkem roku 1993, Všechny obcí Jsou v časové tísni, vzhledem ko La- | vajícímu stavu skládek, kleré 50 V rozporu se zákonnými požadavky a hu- dou včetně naší uzavřeny. V úplném protikladu k těmto ku- tečnostem se jevilo vystoupení vč- deckých pracovníků 7 Masarykovy unml- verzity v Brně, Mor. muzea vo Hrnec CHKO Pálava, kteří 58 ve velmi počel- né delegaci zúčastnili veřejného jed- nání obecního zastupitelstva, kdo přítomné Seznámili 508 zámérem Coz5í- ření chráněné krajinné oblasti Pála- va. Do této byla zahrnuta prírodné nejcennější jižní část katastru naší obce. V této části provádějí uvedené ústavy již fadu let Systematické výzkumy. Cílem projektu je oladéní jak zájmů ochrany přírody, tak i prosperující zemědělské činnosti. Trochu z jiné oblasti. Hejen jako všem obcím, byla v prosinci předána do správy obce místní knihov- na, zajištovaná doposud z dotací okresního úřadu-ref. kultury. rRakvický - ZPRAVODAJ 8 Jak se dalo čekat bez dotace a fi- nančního zajištění. Tady to obce má- te, nějak si poradte. Netřeba komen- táře. Z prostředků, které byly možné zajistit pro záchanu kulturních pamá- tek z min. kultury, se bude koncem roku 1992 provádět za 25 tis. Kčs od- vlhčení základů kostela s odvedením srážkových vod. Je to v rámci sta- tického zajištění objektu. Podle mož- nosti prostředků tohoto fondu je zá- měr akci v r. 1993 dokončit, ale ne- dá se s tím již moc počítat. Do kon- ce roku 1992 se ještě podařilo reali- zovat restaurování barokního kříže u kostela. Dotace byla využita s ma- ximální úsporností při zachování požadované kvality prácí. Náměstí by mělo být v budoucnu, tak jako všude jinde, přirozeným dominujícím středem obce s dobře udržovanými památkovými objekty, kte- rých by si měli domácí občané vysoce vážit a navštěvníci obdivovat. Co si budeme přát do příštího ro- ku? V předcházejících řádcích byla komentována bez příkras tvrdá realita. Jaké budou možnosti nemůžeme odpověd- ně říci. Snahou budou dokončení čističky. Ostatní potřebné akce budou rozhodnuty podle dosažitelných fi- nančních prostředků. Jsem přesvědčen, že občané Rakvic pochopí, za jakých podmínek musí — zastupitelstvo v současnosti zajišto- vat věci potřebné pro obec a občany. Přeji Vám všem pokojné prožití vánoc, do nového roku pak, aby to nové vykročení v novém státě bylo úspěšné. František Zach starosta obce Přání pro všechny onad každý člověk na konci roku hodnotí uplynulý rok z hlediska co se mu podařilo nebo nepodařilo. Do příš- tího roku si dává předsevzetí, čeho by chtěl dosáhnout. Je úplnou samo- zřejmostí, že se tyto myšlenky týkají v první řadě rodiny, zdraví, finanční situace nebo jiných osobních zájmů. o těmito všemi problémy však v sou- časné době souvisí, at chceme nebo nechceme, i politika. V politice platí snad ze všeho nejvíce, že nikdy nebudou spokojeni všichni. Se situací po letošních vel- bách jsou jistě více spokojeni přívr- ženci vítězných stran a hnutí, než příznivci stran opozičních. Na, rozdě- lení státu, které je důsledkem poli- tiky minulého komunistického režimu - a politiky a nepolitiky minulé české vlády, mají voliči vládních stran ta- ké jistě jiný názor, než naše nekon- struktivní opozice. Ta se ještě stále utápí ve frázích a utopických před- stavách o společném soužití národů ČSFR. Jistě, je to velká změna pro nás, pro občany. Ale je to realita. A tak by se dalo pokračovat dál a dál. I na budoucnost samostatné České , republiky, na další politický a hospo- dářský vývoj jsou názory různé. Přesto jsou však přání do budoucna, která by- chom mohli a měli mít společná. Platí to nejen pro nás v Rakvicích, ale i obecně. Naučme se žít vedle lidí, kte- ří mají jiný politický názor, jinou představu o štěstí nebo o kráse. Nauč- me se respektovat názor většiny. Ne- přejme jen sobě, ale i druhým lidem okolo nás úspěchy v práci, podnikání, sportu nebo kultuře. Přejme si také, a k tomu můžeme také přispět, aby prosperovala naše obec. Napomáhejme tomu, aby samostatná Česká republika byla státem demokratickým, prosperu- jícím a obecně uznávaným. Všem občanům Rakvic přeje zdraví, štěstí a osobní spokojenost MS 0DS. m pakvický - ZPRAVODAJ -V Rakvickém zpravodaji Vám už více než půldruhého roku představujeme rakvické osobnosti, naše rodáky, je- jichž práce přerostly rámec Rakvic. V této sérii článků jsme stále pomí- jeli snad osobnost největší - Josefa Edwarda Kornyšla. Nedělali jsme to snad proto, že bychom o něm neměli dostatek podkladů o jeho životě a dí- le a jeho přínosu pro- Rakvice a náš kraj. Jeho život, dílo a jeho odkaz jsou tak rozměrné, že jeho osobnost a dílo nelze vtěsnat do zpravodaje i kdybychom mu věnovali pozornost několik desítek čísel. Zaslouží si totiž rozměrnější pojedrání, než do- voluje zpravodaj. Věřím, že se časem najde možnost s jeho životem jeho krajany seznámit v obsáhlejší publi- kaci a zhodnotit v ní jeho historický přínos pro uvědomění a svébytnost li- dí našeho kraje. Ale právě v dnešní době, kdy končí soužití Čechů a Slo- váků v jednom státě se nutně nabízí připomínka o úsilí Josefa Edwarda Kornyšla v boji o soužití Čechů a olováků. Je to jen malý zlomek jeho velké práce. A připojme se k němu v této souvislosti druhého Rakvičana. Jeho souputníka Františka Vladislava Průdka. Psal se revoluční rok 1848. V červ- nu 1848 byl svolán Slovanský sjezd do Prahy. Tento sjezd měl být a i byl prvním shromážděním Slovanských náro- dů Rakousko-uherské monarchie. Jeho cílem bylo vytvořit svazek Slovanů této monarchie a projednat možnosti přeměny monarchie na společný stát. Tento sjezd měl také formulovat své stanovisko o vztazích ke Slovanům mimo monarchii a vznést protest proti národnostnímu útlaku Slovanů v Rakous- ku-Uhersku. Sjezd začal 2. června 1848. na tento sjezd byl vlastenci našeho kraje vybrán J. E. Kornyšl. Přidal se k němu F. V. Průdek. Sjezdu se zúčastnili čeští delegáti v čele s Františkem Josefem Palackým. Ludo- vít Stůr v čele delegátů ze Slovenska a Poláci. Sjezd přijal „Manifest RAKVICKÉ OSOBNOSTI k národům evropským“, v němž se pro- testovalo proti národnostnímu útisku Slovanů a vyhlašovalo přirozené prá- vo na svobodu pro všechny národy na světě. Dříve však, než bylo jednání slovanského sjezdu ukončeno, vzplanu- lo v Praze lidové povstání. Na bari- -kádách, které byly po Praze stavěny, byli pokrokoví účastníci sjezdu. Byli mezi nimi i Kornyšl a Průdek. Povstá- ní bylo potlačeno. Generál Windisch- graz povstání zdolal dělostřeleckým bombardováním Prahy. Již v březnu 1842 před uvedeným sjezdem vypukly nepokoje na jižním Slovensku. Slovenští radikálové, ve- dení básníkem Janko Králem, žádali řešení rolnických otázek, zavedení slovenštiny do škol a další sociální požadavky. Vedle toho vedoucí slo- venští činitelé Ludovít Stúr, Josef Hurban, Michal Hodža, kladli národní i sociální požadavky pro Slováky a hledali spolupráci s ostatními slo- vanskými národy, především s Čechy. Povězme si něco o čelných vůdcích olováků., Celná osobnost Ludovít Ve- lislav Stúr (1815-1856) byl básník, jazykovědec, filosof, historik a publicista. Byl jedním z hlavních představitelů slovenského povstání v zimě roku 1942-43. Spolu s M. Hod- žou položil základní kámen celonárod- ní a politické instituci Tatran. Josef Miloslav Hurban (1817-1884) byl spisovatelem, národním budi telem a politikem. Patřil k nejvýznamně js ím spolupracovníkům L. Stúra. Napsal mimo jiné životopis. Stúra. Michal Miloslav Hodža (1811-1870) byl spisovatelem, organizátorem spo- lečenského a kulturního života. Usi- loval o uzákonění spisovné slovenšti- ny. Janko Král (1822-1876) byl roman- tickým básníkem, revolučně nejdůleži- tější představitel štúrovské genera- ce. Ve svém díle „Dráma sveta“ teší otázky soudní spravedlnosti a poslání Slovanů v lidstvu. rRakvický © ZPRAVODAJ B Byli to právě tito představitelé Slováků v Uhrách, kteří čekali od Slovanského sjezdu posilu proti per- sekuci slovenského národního hnutí. když Madaři zostřili národní útlak Slovanů, dohodli se Slováci i s Chor- vaty na společném postupu proti per- sekuci, ustavili Národní radu v čele s L. Štúrem, J. Hurbanem a M. Hodžou a organizovali dobrovolnické sbory i mimo Uhry. Kornyšl a Průdek o tom všem věděli. Když se 17. června 1848 vrátili z Pra- hy do Rakvic, zahájil Kornyšl a Průdek spolu s dalšími občany Rakvic a Podi- vína sbírku na podporu dobrovolníků, kteří byli odhodláni jít z Moravy na pomoc Slovákům. Vyzvali občany v obou obcích, aby podle svých možností při- spěli na sbírku. Kornyšl jim slíbil, že výsledek sbírky uveřejní v tehdej- ších českých novinách Moravská orli- ce. Svůj slib splnil. Příspěvky se pohybovaly od tří krejcarů výše. Nej- více přispěl Kdrnyšl, a to 6 zlatými, jeho otec dal 5 zlatých a V. Průdek 1 zlatý. Celkem bylo v Rakvicích vy- bráno 33 zlatých a 11 krejcarů. V Po- divíně přispělo na sbírku 58 občanů a bylo vybráno 19 zlatých a 36 krejca- rů. V září 1848 byla podniknuta několi- kadenní dobrovolnická výprava v počtu asi 6 tisíc osob. Cílem této výpravy bylo podnítit všeobecné povstání a do- sáhnout na uherské vládě pro Slováky základní národnostní a politická prá- va. : Této výpravy se zúčastnili oba rakvičané. Víděnská vláda, ačkoli k této výpravě dala souhlas, z obavy před lidovým hnutím tuto výpravu, kte- rou označila za povstalce, dala vytla- čit na Moravu. Zde byli dobrovolníci císařským vojskem odzbrojeni. V zimě v letech 1848-1849 byla organizována druhá výprava dobrovolníků. Tato vý- prava se.soustředila v západní části dnešního Slovenska. Její vůdcové L. Štúr,J. Hurban a M. Hodža rozdělili dobrovolníky do dvou skupin. Její jed- na část, vedená L. Štúrem a J. Hurba- nem, k níž se připojil F. Průdek, po- stupovala na východní Slovensko. Při tomto tažení byl Průdek zajat a vojenským tribunálem odsouzen k smrti. Podařilo se mu uprchnout a vrátit do Rakvic. Ujal se ho jeho bratr, který hospodařil na půllánu č. 36. Víme, že po krátkém pobytu v Rakvicích vstou- pil do služeb Zemských desek. Druhá část dobrovolníků byla vedena M. Hodžou. Tato větev zamířila na jih a měla se spojit s Chorvaty, kteří jim šli vstříc z jihu. Mezi sloven- skými a moravskými dobrovolníky byi vedle řady českých důstojníků i J.E. Kornyšl. Zádná s těchto výprav neměla úspěch. Slovenští vůdcové současně přédkládali císaři a vídenské vládě návrhy na řešení slovenské otázky a návrhy národnostního vyrovnání v Uhrách. Kornyšl se s této výpravy do Rak- vic nevrátil. Kolem jeho osudu kolo- vala celá řada rozdílných informací. Všechny byly nepodložené. Jedna tvr- dila, že po rozpuštění dobrovolníků odešel do Paříže, kde pod přijatým jménem hrál v divadle. Jiná zpráva (nebo říkejme tomu pověst) tvrdila, že byl členem divadla Josefa Kajetána Tyla v Praze, jak také uvádí pamětní deska na domě č. 140 v Rakvicích. Ani tato pověst nebyla pravdivá. Při studiu dějin českého divadla se však ukázalo, že Kornyšl po skon- čení tažení v zimě 1848-49 nejel ani do Paříže, ani do Prahy. Naopak se ukázalo, že v Záhřebu v Chorvatsku by- lo divadlo, do něhoč byl krátký čas angažován. Vystupoval pod jménem Kor- niš. Divadelní historie ve své studii uvádí, že Korniš je totožný s E. Kor- nyšlem. Rozdílné jméno Korniš-Kornyšl vysvětluje, že tu jde o rozdíl mezi občanským a hereckým jménem-pseudo- nimem a přitom se toto herecké jméno příliš neliší od jména občanského. Historička dr. Černá uváděla, že v dobovém chorvatském tisku, ve zprá- vách o divadle, se o Kornyšlovi mlu- vilo často a vždy pochvalně. Ti, kdo psali kriticky o divadle v Záhřebu v té době zejména ocenovali, jak dobře Kornyšl, jakožto cizinec, mluví chorvatštinou. Z těchto zpráv také vyplynulo, že „Korniš nebyl v di- vadle dlouho“. Na jaře roku 1849 se Kornyšl vrátil na svůj majetek na Trkmanci. JUDr. Hubert Režný pRakvický - ZPRAVODAJ proměny ZZ Rakvice, války a válečná tažení Poprvé po době, kdy Rakvice byly již historicky známy (1248), zažily válečné útrapy v roce 1271. To bylo za války, kterou vedl král Přemyl Otakar II. s uherským králem Matyášem. To Uhři a Kumáni v počtu 30 tisíc mužů vtáhli do Rakous a na jižní Moravu, zpustošili je a vydrancovali až po brněnské hradby (Kumáni byly nomádské kmeny, příbuzné Madarům, usazené od první poloviny 13. stol. v Uhrách). V roce 1272 zemřel uherský král Stě- pán a v nastalých zmatcích byl zabit bratr české královny Kunhuty Bela, pán Mačevský. Když byl tento čin schválen uherským dvorem, český král Ladislav IV. „zdvihl válku proti Uh- rům“ /1273/. Toho využili Uhři a spo- lu s Kumány vtrhli znovu do Rakous, Stýrska a na Moravu. Způsobili tu nesmírné škody. Kumáni při svých ná- jezdech nejen drancovali, ale odvádě- li muže do zajetí. Toho nebyly ušetře- ny ani Rakvice. leprve v srpnu 1273 drancování skončilo, když Přemysl Ota- kar II. přitáhl se 60 tisíci muži na pomoc. Potřetí se v tomto období dostaly Rakvice do válečného ohně, když vojska Přemysla Otakara II. táhla v roce 1278 do boje proti králi Rudolfovi, který se mu postavil na odpor v pros- toru řeky Svratky, Dyje a pevnosti Lávy (Laa an der Thaja). V rozhodné bitvě u Suchých Kout našel Přemysl Otakar II. svou smrt. Poté zavládl poměrný klid, až do doby husitských válek. Po upálení mistra Jana Husa v Kostnici (1415). Za husitských válek byla Morava jen na čas ušetřena plenění. V roce 1425 byla umluvena společná výprava husitů (Táboritů a Sirotků) na Moravu. Tato výprava směřovala přes Jihlavu na Znoj- mo a Český Krumlov. V březnu 1426 tato vojska přitáhla na Moravu. 5 pomocí několika pánů moravských se zmocnila města Podivína, vypálila Mikulov a město Valtice. Vnikla daleko do vnitra Rakous. Pustošili, co se jim postavilo do cesty. Potom se zmocnili Břeclavi. Zde nechali husité silnou posádku, která podnikala výpravy na všechny strany. Pustošení nebyly ušetřeny ani Rakvice. Také proto, že Albrecht Ra- kouský, zet císaře Zikmunda, 50 Svými 40 tisíci vojáky oblehl město Breclav. Posádka táborská 50 bránika tři měsí- ce. Prokop Holý se vypravil na pomoc obleženým. Udeřil na Albrechtova voj- sko, opatřil břeclavskou posádku Čer- stvými zásobami potravin (19. Listopa- du 1426) a obrátil se na útěk. Ještě jednou v době husitských válek proZily Rakvice válečné strádání. [o když v červenci 1431 přitáhla husitská vojska na jižní Moravu, aby zaútočila na vojska Albrechta Rakouského a pak když Albrecht se dal na pochod od Lávy proti městu Kyjovu a dalším městům. Pak nastal určitý klid. S dalšími válečnými strázněmi se Rakvice setkaly v roce 1368. Bylo to při bojích, které mezi sebou vedli král Jiří z Poděbrad a uherský král MatyáS. Zejména trpély nájezdy jízdních oddílů obou králů a pak ještě v roce 1470, kdy byly boje spíše kruté, nebot král Matyáš platil místo žoldu za každou sraženou hlavu nepfítele jeden dukát. Vojsko ptťivede- né králem Jiřím z Poděbrad čítalo teh- dy 24 tisíc mužů. pRakvický - ZPRAVOOAI 6- Rakvice po této době nepotkaly vá- lečné strázně až do roku 1565, do vlá- dy císaře Maxmiliána II. Bylo to při tažení proti Turkům. Našim krajem při tomto tažení prošlo 10 tisíc přísluš- níků pěšího vojska a 7 tisíc jízdních bojovníků. Po tomto tažení se Rakvice dlouho vzpamatovávaly. Mohly se hospo- dářsky rozvíjet, ač je stále tížila robota a tvrdé nevolnictví. V roce 1600 byla jižní Morava opět postižena tureckými nájezdy. Našeho kraje se to však nedotklo. Pří potla- čování náboženských svobod v Uhrách v roce 1604 se postavila proti císaři Rudolfu II. uherská šlechta v čele s uherským šlechticem Stěpánem Bočka- jem. Tento najal četné tlupy Hajduků a Ss nimi podnikl několik vpádů na Mo- ravu, aby postrašil obyvatelstvo Mo- ravy a pohnul moravskou šlechtu, aby se postavila proti císaři Rudolfu II. Při jednom z těchto vpádů byly v roce 1605 vypáleny Rakvice a pobořen kos- tel. Letos při kopání základů k domu č. 25 byla objevena vrstva asi půl metru vysoká v hloubi jeden a půl metru, která ukázala zbytky spále- niště. Při připojení se moravské šlechty k povstání českých stavů v roce 1617 proti císaři Ferdinandovi, byl z Vídně vypraven císařský oddíl vojska pod ve- dením Dampierovým-císařským generálem. V roce 1619 došlo k bojům mezi císař- ským vojskem a vojsky šlechty vedený- mi Trefenbachem. Je zaznamenáno, že císařské vojsko si počínalo proti do- mácímu obyvatelstvu s nelidskou kru- tostí, zámky a dědiny byly pustošeny, „jižní Moravě nastaly dny nářků a bí- dy“. Ani v těchto bojích nebyly Rak- vice ušetřeny, nebot boje zuřily v „širém poli“, podél řeky Dyje. Boje císaře Ferdinanda II. s čes- kými a moravskými stavy skončila bit- vou na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Poté usiloval císař i o pokoření Uher. V jejich čele stál uherský kníže Bet- len Gábor a dal se zvolit za uherské- ho krále. Tento odmítl císařův poža- davek a podnikl vpád (1621) na Mora- vu. Císař Ferdinand II. dal přeskupit svá vojska proti Gáborovi, který za- tím pustošil jižní Moravu a odvlékl zajatce do Uher. I náš kraj byl pusto- šen. V kronikách stojí psáno: „Co ne- padlo moci za obět, mřelo hladem a na- kažlivými nemocemi“. Po míru v Mikulo- vě (11. říjen 1621) byli pak stavové potrestáni císařem zabavením statků. V polovici srpna 1623 Betlen Gábor obnovil boje s císařem. Jeho vojsko v počtu 30 tisíc mužů bylo složeno s Turků, Tatarů a Uhrů. Tito podnikali loupeživé nájezdy od Hodonína do okolí Znojma, Brna, Hradiště, pálili vesnice a odvlékali mnoho tisíc lidí do otroctví. Rakvice se nevyhnuly těmto vpádům a pomalu pustly. „ , V roce 1631 začal vpád Svédů do Čech. Tato válka se přenesla na Moravu až v roce 1642. To generál Torstenson, nejschopnější z tehdejších švédských generálů, začal tažení na Moravě. Kru- tost bojů zažily Rakvice v roce 1645 při dobytí Mikulova a Hodonína. A pak při pobytu vojsk vévody Zikmunda Rá- koczyho v Lednici a mezi Hodonínem a Břeclaví. Utrpení se pak objevovalo při zpětném dobývání Mikulova císařským vojskem. To bylo v únoru 1647. Války byly po porážce Svédů u Prahy ukončeny mírem vestfálským 24. října 1648. Po tomto míru mohlo dojít k odstra- nění škod způsobených těmito válkami. Víme už z našich líčení v „Proměnách“ o znovubudování naší vesnice po 30 le- té válce. Teprve v roce 1663 (za panování Leopolda I.) při vpádu Turků a Tatarů na Moravu, začalo opět utrpení v našem kraji. Dočítáme se: „Tatary nejvíce lákaly úrodné roviny při dolním ústí řeky Moravy a Dyje“. Podobně se dočí- táme, že při vpádu Tatarů do Podivína byli „skoro všichni obyvatelé porubáni a městečko ohněm zničeno“, že „v Hustopečích bylo pobito 200 lidí a několik set- odvlečeno do zajetí“. Rakvice, stejně jako ostatní vesnice nebyly těchto zvěrstev ušetřeny. Vpády Tatarů se v tomto roce opakova- ly třikrát. a — jz Rakvický © tř ZPRAVODAJ p me : UIA- ) X, Sdaké (lh ta 6. Rakvice trpěly nejen za válek, ale i při válečných taženích. Tak tomu by- lo i v roce 1683, kdy naším krajem táhla vojska vedená polským králem „Janem Sobieským, který vedl svá vojska na pomoc Turky obležené Vídni. Válečným strázním se Rakvice nevy- hnuly v roce 1705. To bylo při vpá- dech Kuruců při vzbouření Františka Rákoczyho I. proti císaři Josefu I., které doléhalo svými nájezdy až po Kyjov a Hustopeče. Přes smír pokračo- valy nájezdy do našeho kraje a teprve mír v Trnavě, uzavřený v roce 1706 válčícími stranami, i když trval jen krátce, přinesl kraji klid. Po něm však v roce 1707 dělali Kurucové ná- jezdy k nám. Morava pak byla ušetřena válek až do roku 1741. V roce 1742 po vpádu Prusů (král Bedřich) trpěly i Rakvice při bojích, které byly postupně svá- děny i na celé jižní Moravě, zejména při bojích mezi králem Bedřichem II. a Karlem Lotrinským. V zápisech se dočteme, že pruské vojsko proniklo až do Rakvic a že na Prusy bylo vydáno 370 zlatých a na císařské vojsko 66 zlatých, 40 krejcarů. V souvislosti se sedmiletou válkou zažily Rakvice mnohá strádání. Tak v prosinci 1757 procházely Rakvicemi vojenské oddíly, a to husaři vedení generálem Františkem Nadasdym, veli- telem uherských oddílů císařského vojska. Hned v lednu na jeho počátku to byli kyrysníci modenští vedení pánem chorvatským, hrabětem Janem Pál- fym. Po nich Rakvicemi táhli husaři vedení vojevůdcem Splenim. Den po nich -a - čí vozatajstvo Nadasdyho. Čtyři dny nas to další část husarů Spleniho. 20.led- na táhl Rakvicemi varazdinský a svato- jánský pěší pluk. 21. ledna jimi pro- cházela stavovská pěchota a za ní dva dny nato vojska rakouského generála Ondřeje Hadíka. 24. ledna 1758, tedy další den, táhl přes Rakvice uherský pěší pluk vedený plukovníkem Hallerem. Ještě do konce ledna prošly Rakvicemi 28. ledna zásobovací oddíl vedený Erdedim, doprovázející uherská vojska vedená Nadasdym a Splenim, den nao tu procházely jednotky pěchoty banált- ské. Další den prošel Rakvicemi jestě pěší pluk varaždínský. Všechny jednot- ky táhly do Čech jako posily vojsk připravujících se na boj 5 pruskými vojsky. V Rakvicích byla vytvorena zásobovací stanice procházejících vojsk. Byly tu shromážděny zásoby. V červnu a červenci 1758 procháze- la Rakvicemi další vojska a menší jed- notky. Byly to pluky plukovníků Deso- copyho, Halleweita, Schlegela a Mori- siho pluk procházeli Rakvicemi ».60r- vence, stejně jako madarští husari. Pak 15. července vojáci z útvarů hra- běte Esterhazyho a den nato dragouní prince Modenského. Rakvicím bylo pře- depsáno 183 zlatých a 31 krejcarů vá- lečných kontribucí a rakvičtí rolníci museli vozit zásoby pro procházející vojska. Až do konce 7 leté války postiho- valy Rakvice prý jen kontribuce. [o znamená, že se Rakvice jen podílely na placení prostředků na udržování císaí- ské armády. Jinak se už mohly věnovat hospodářství. pakvický - ZPRAVODAJ Další válečná tažení postihla Rak- vice od července do listopadu 1805. To jimi procházela císařská vojska císaře Josefa II. Dále ruská vojska vedená legendárním vojevůdcem, ruským generálem Michailem Illarionovičem Kutuzovem a konečně francouzská napo- leonská vojska vedená císařem Napo- leonem I. Bylo to před bitvou u Slav- kova (2. prosinec 1805). Rakvice při těchto taženích utrpěly škody ve výši 9 147 zlatých 29 krejcarů, zaplatily výpalné ve výši 104 zlatých a za potravu pro napoleonské vojáky ve vý- ši 563 zlatých. Jiné újmy nepočítaje. V roce 1809 napoleonská vojska okupovala znojemský a brněnský kraj „aj tam, kde tento kraj se dotýkal řeky Moravy a až po ústí Dyje“ bylo nařízeno rakvické obci dodat 12. srp- na ihned tomuto vojsku 330 ještě ne- dodaných věder vína, 50 centýřů a 70 likev slámy. Dále pak měli Rakvice přikázáno dodat 450 otepí sena, maso a jiné zboží. Do Rakvic byli posláni dva francouzští vojáci, kteří dohlíže- li na plnění dodávek. Ti tu měli zůstat až do splnění všech dodávek. Obec byla povinna je ubytovat, živit a platit. m = nl NK“ = » ky č = V roce 1866 vypukl válečný konflikt mezi Rakouskem, Pruskem a Itálií. V červenci 1866, po porážce rakouské- ho vojska (bitva u Sadové u Hradce Králové), přišly pruské jednotky i do Rakvic. Vojáci i koně byli rozmístění v jednotlivých usedlostech a štáb bydlel na faře. Prušáci odtáhli z Rak- vic, když tu umřel první pruský voják na choleru, která tu vypukla. Po této válce pak můžeme zazname- nat první světovou válku (1914-1918). Do této války byli povoláni muži od 18 do 50 let. Rakvice byly postiženy vedle kontribucí i ztrátami na živo- tech vojáků z Rakvic. Ztráty na živo- tech si můžeme přečíst na nové desce památníku u kostela. Průběh událostí a vlivu II. světové války je již v paměti většiny rakviča- nů starší generace. Osudy zachytila již Rakvická kronika. Věřím, že se najde příležitost s osudy Rakvičanů v souvislosti s touto válkou seznámit mladší generaci. JUDr. Hubert Režný NĚ Sw A O CP% 0 « „ď — — MM 3) RaAkvický - NS ZPRAVODAJ Plesová sezóna začíná Jak ten čas letí. Přejde horké lé- to, ukončí se vinobraní a už jsou tu vánoce. Následuje Nový rok a plesová sezona začíná. Je to čas pro ženy předvést nové šaty, zlaté šperky, je to čas nových lásek, nových známostí a poznání při valčíkových melodiích, při dobrém vínečku. „Bude maškarní bál, chlapi“, povídá kamarádovi v hospodě. důležitě Francek Cabúch. „Měli bysme dat hlavy dohro- mady a neco vymyslet, aby byla nejaká sranda na dědině. Musíme udělat tako- vý masky, aby nás tetky nepoznaly, před odmaskováním utečeme, at si lámů hlavu celej rok, kdo to byl“. „A máš nějakej nápad? Ples už je za štrnást dní, tož času moc néni““. Ptá se Joža Húser. „Podle mě by to mělo byt neco inte- ligentního, né nejaká maska složená ze starých hadrů“, přiložil polínko Jan Hrůsek. „To je moja řeč. Musí to mět sys- tém aj úroven. A proto sem došel na nápad, aby sme šli za „Nemocnicu na kraji města“. Vypůjčíme si od dojiček bílé pláště, na záda si dáme nápise - Sova, Strosmaier, Ina a budeme prová- dět operaci uprostřed sálu. Z červe- nej hlinky uděláme barvu, tož aj krev poteče. Joža bude dělat pacienta, bu- de přivázanej k prasečím márám, já budu operovat, Ina mě bude k ruce a Štrosmaier bude zatím provádět diag- nozu okolním ženským. Aby to trochu vypadalo, za Jožovů hlavů bude na hůlce třílitrová sklínka od oharků plná slivovice a šlaušek půjde do Jožovy huby. Ten ju stískne zubama, aby neutekla a sem tam si může ucuc- nát on aj my. Bude to zkrátka taková ta kapačka jak v nemocnici majů. Já budu mít po boku řeznický brúsek a budu brúsit veliků řeznicků kudlu. Za štrnáct dní se v podvečer masky scházely v boční místnosti v Soko- lovně, aby průvodem zahájily maškar- ní ples. Když se dveře sálu rozletěly a muzika spustila říznej pochod, vří- tily se masky do sálu jak barevná la- vina. Každý se těšil jak nepoznanej sil z jiných vystřelí a po odmaskování se jim vysměje. Ignác Beron šel za dív- ku z Paříža a těšil se, jak bude svádět chlapů, kolik jich na svoju sezi figu- ru nachytá. Byl si istej, že každej jak ona jenom hledí po prsách a prdeli. Proto si vypučil od kuchařky Hrůzovej šestku podprsenku a pořádně ju vycpal hadrama. Z krátkej obeplej sukýnky mu koleniska trčely jak vlakový nárazní- ky, lýtka vystůplý jak dva balony a aby zakryl chlupy, natáhl si na nohy sezi černý punčochy, ale chlupiska mu za chvílu přes ně trčaly jak štětiny gancovi. Strašně ho bolely palce na no- hách od tech vysokých kramfliků, proto měl zuby zatatý až do odmaskování. Za celů dobu svedl k tancování enom sta- rýho mládenca Kohúta a ten mu stejně v půli kousku utékl. Když se po odmas- kování vyzul, měl palce modrý, jak dy- by mu přes ně přejel nataženej žebři- nák. Nemocnica na kraji města vjela do sálu v bílých pláštách, na hlavách bí- lý zednický čepice otočený kšil tama dozadu, na zádech nápisy, aby všecko bylo jasný, s pacientem přivázaným pevně k márám a s kývající kapačků nad jeho hlavú. Joža ležel klidně, hadáčka mu trčela z huby, enom spokojeně mhú- řil oči. Sem tam povolil stisk zubů a hltl si pro uklidnění. Doktor Stros-: maler šel provádět diagnozu a Ina chy5- tala operacu. Na prostěradlo, pod kte- rým ležel Joža, nakreslila červenů křídů čáru, kady se bude řezat a kříž- kem označila bod prvního vpichu. Kýv- nutím naznačila doktorovi, Že Sa može začat. Doktor Sova nabrúsil dlúbáček 0 řeznickej brůsek, stúpl si k márám a široko sa rozkročil. Obě ruky v kerých držel nůž zvedl nad hlavu a všecků 5i- lú co v něm byla, vrazil nůž do urče- nýho místa na prostěradle. Nevím, kde se stala chyba, esli se Joža zavrtěl a nebo se doktorovi zatřásla ruka, ale nůž projel né enom prostěradlem, ale aj přišpendlil Jožovo stehno k márám. Joža nic netuše sa vyšponoval, jak oce- lový lano a údivem otevfel hubu. V tej chvíli se mu do huby hrnula gořalka, 10 nakvický ZPRAVODAJ kterou nestačil hltat. Proto se snažil co nejrychleji přítok tohoto vzácnýho elixíru zastavit. Cvaknutí zubů bylo slyšet až na podiu, ale gořalka tekla dál. Mrňavá hadica se jak naschvál dostala do mezery po vytrhnutým zubě a né a né ven. Doktor Sova se snažil nůž vytrhnút, aby mohl pokračovat v operaci, ale ten vraženej hluboko do dřeva nechtěl povolit. V zoufalství zaklonil hlavu, aby se z hluboka na- dechl a jeho oči se zastavily na okur- kovej flaši, z kerej rychle mizel je- jí obsah. Pustil nůž, hadičku vytrhl Jožovi z huby a dopil,co zbylo. Joža se uklidnil a začal si prozpěvovat. Ina se chcela podívat, prožnůž nejde ven, zohla se, zapomněla, že je ženská a že z kratičkýho pláště jí vylezůú podvazky a krajkový gatěčky. Neštěstí bylo, že akorát ten moment tancoval okolo starej děvkař Martin Gabon a pěkně s chutů se rozpřahl a svojí med- vědí tlapů pleskl Inu po řiti enom v ní heklo. Pomali se vysúkala ven, kyselo se usmíla na doktora a z hrůzů v očách sledovala hongající sa hadič- ku, která visela z prázdnej oharkovej flaše. Jak ráda by zahnala bolest aj smutek. Doktor viděl, že je zle, pro- to zařval na Inu „Klač a padáme ven“. Vyjeli jak hasiči, enom kapky krve za nima ostály, ale to v sále nikomu nevadilo. Každej si myslel, že je to nachystaná barva, aby to vypadalo. Doktor Štrosmaier zatím prováděl vyšetření plic jednej vdanej paničce na galérce. Hubu měl zabořenů do vý- střihu, když se v tom znenadání obje- vil její muž. Tu poznal Jan Hrúsek, jak je to, když kopne kůn. Když se zvihl ze zemi, znechuceně vyplul dva přední zuby. Kšilt zednické čepice už zase trčel správným směrem. Maska se válela u stěny a vesele se naňho šklebila. Jan odcházel sokolským dvo- rem k domovu bez zájmu o další osud plesu a zdravotní skupiny. Ta měla problém, jak dopravit Jožu do rodnej chalupy. Vlékli ho pod pažama zádama napřed. enom patama dral chodník aj silnicu. Na ples se nikdo nevrátil. Nebylo sil, nebylo chuti. Zdeněk Pohl Vánoční procházka Když mi bylo osm let, napsal jsem dopis Ježíškovi, ve kterém jsem ho prosil, aby mně naložil pod stromeček kožený kopací míč. Dopis jsem donesl na poštu a předal jej přes malé dřevě- né okénko pošmistru Nimrichtrovi. fen si přečetl, uznale pokýval hlavou a ujistil mě, že to určitě odejde, že se můžu spolehnout a vše dotvrdil bouchnutím razítka na dopis. Věřil jsem a víra má mě nezklamala. Pod stromečkem byl sice ne fotbalový, ale volejbalový míč, to však v těch le- tech nevadilo ani mně, ani jiným klu- kům. Vždyť jsme kopali jen do „hadřá- ků“ nebo do malého tenisáku. Když sklo tenkrát po válce bylo vzácné, nám to starosti nedělalo. Duše, která už nešla zalepit se zahodila, obal naplnil „šústím“ a hrálo se dál. Tento dárek od Ježíška mou víru utvrdil na- tolik, že věřím dodnes a vánoční svát- ky jsou pro mne ty nejkrásnější v roce. Už dvacet let chodím procházkou dříve nejkrásnějším rakvickým okolím, po bývalých „lukách“ a vzpomínám, jak jsme se sem chodili kúpat, jak se zde plavili koně, na škeble a pijavice, které se nám chytaly na nohy a když se někomu přisála, tak na ni kluci naču- rali, aby se pustila. Odtrhávat ji ná- silím, to nám rodiče zakazovali. Pak se vydám kolem „hrázky“ k „Velikýmu Šutráku“, vzpomenu na utopenýho pachol- ka, o kterým nám starší vyprávěli, že ho stahl hastrman, který tam žije v hlubině. Když jsme povyrostli a do hlubiny se odvážili, strach nás pře- šel. V tak obávané hlubině bylo hloub- ky tak asi něco přes metr. „Hrázka“. Co jen osvěžujících vod pro lesy a louky zachytila, aby se na polích mohlo zjara sít a sadit a jak krásné nedělní procházky skýtala občanům Rak- vic. Lemovaná trubkami, které hlídal Ferda Sladký, se procházel jeden pár 1 = ex rRakvický - NS ZPRAVODAJ za druhým každou letní neděli. U Dam- | „Žentůr“. Odtud se čerpala voda do borských topolů jsme z kúry stavěli indiánské stany a vydávali se po vodě či vysokým senem objevovat svět. Kou- sek dál je dnes už zapomenutá voda, rybáři téměř nevyužívaná, která kdy- si skýtala pěkné úlovky línů a kara- sů, Irníček. Zde sedávala legendární

„lu se připevnilo oje, k němu se přivá-

zmodralá těla způsobená vodou nedale- ;, kého „malého * postava našeho mládí, zanícený rybář- i levičák, Tomáš Macinka. měl pořádně dlouhé, splávek z velkého korkového „špuntu“, který vrhal do vody rázně a přesně. Když chytil ma- lého „ševce, roztočil zuřivě kolo svého bicyklu a strčil ho do špicí. Pak přecházím přes „Brod“. Co jen vozů se senem a obilím se tů překoti- lo. Vždy tu stála voda. I ve žních. Lidé si pomáhali jak jen mohli, aby se úroda sklidila. A pak louky. Jaká vůně a krása v květnových a červnových dnech tu byla k vidění, to množství ptactva, zvěře a nádhera zapadlých leknínových jezírek, ve kterých se rok co rok s velkou vodou měnili obyvatelé a tak nastával čas pro večerní lovce. Velmi tajemnou. osobou pro nás kluky byl Ferda Herous. Jezdíval v podvečer s prázdným ruksakem na zádech a vra- cel se před rozedněním a s plným. Projdu kolem Kutnaru, který je už léta chráněn státem pro vzácné rost- linstvo, projdu obecní les „kozu“ a pokračuji na Fraumil. Když jsem byl kluk, tak zde ještě byly vykopávky. Otevřené hroby s lidskými kostmi, úlomky hliněného nádobí, nástroje, ozdoby, ale to nás moc nezajímalo. Pro nás hlavně tento tajuplný prostor ohraničený „Starou Dyjí“, porostlý ve svém členitém terému vrbovčím a olšovím, znamenal dobrodružné výpra- vy a cele splnoval představu indián- ských příběhů Karla Maye. Vracím se zpět, přejdu hrázku a rovně si to pustím ke „Kříži““. Lípy, u kterých se cesty rozdvojovaly, už odcházejí. Chodívalo tudy proceství a lidé zde využívali stínu stromů k posilnění a odpočinku. Kolik hospodářů z okolních polí si zde schovávalo čepáky s vodou před let- ním horkem. Na dohled od „kříža“ je „Lískovky“ | zamáčely „kanony“, čistili koně a do- © čtvrti žilo osobností. ' také svoje hody, svoji máju a prvnim ; stárkem byl Polda konečný, člověk ve- , selý a pracovitý. stájí Statku nad Sokolovnou. k čerpad- Zde na plechové šutráku“ „buža.“ „Bývalo zde. jezírko,kde se bytek. Čo jen v této zvláštní rakvické Lužánečtí měli Nejvíce „Lužky“ proslavil strejc „Jogoš“, a to svou neustálou chutí zkonzumovat kdykoliv a jakékoliv množství alkoholu. Značku si nevybíral, ani roční dobu. Pil všechno, co teklo, od petroleje a/ | špiritus, jenom vodu nesnášel. Přibli- | žoval se mu trkmanský Martinek, jezdí- cí na tříkolce, protože dvě kola by | nezvládl, ale i tak se každou chvíli hrabal z příkopu. Velký strach jsme měli ze stařečka Kvasničky. Hlavně z jeho Širokého ko- ženého pásku, který mu visel pod bri- chem a převeliké kovové přasky. Ve svém širokém černém klobouku nám při- po pomínal francouzského mušketýra. A co teprve strejc Franta lesárek. Sedlár a hlavně milovník koní. Co ten 50 Jen naklel v dobách združstevnování. Pro- jdu Pacalovou uličkou, kolem sokolovny a kostela a vzpomínám, cO se za těch. mých padesál let změnilo. Moc 50 mů- nilo. Opravdu. Nejen budovy, Silnice, způsob života, ale i lidi 5e vyměnili. Vzpomínám na lidi, které už neuvidím a tak rád bych je Zase potkal, alc to bých se přece vrátil do mládí a tak se těším na další vánoce, na přání, které zní v těchto dnech opravdové, jde všem od srdce a v tom je ta nej- krásnější tajuplnost vánoc. Zdenék Pohl 12 pakvický - ZPRAVODAJ KAM KRÁČÍŠ ZDRAVOTNICTVÍ? Stejnou měrou jako v ostatních oblastech veřejného a hospodářského bytí společnosti se uplynuvších 42 let uzurpace moci jedinou samospasi telnou stranou podepsalo i na stavu našeho zdravotnictví. Lékař byl degradován na údržbáře, ne-li posluhu, jeho inicia- tiva, elán a chut pracovat potlačeny desítkami obstrukčních nařízení a ne- smyslné předpisy vylučovaly indivi- duální přístup k pracientovi. Moderní efektivní přístrojové vybavení bylo jen nedostižným snem. A pacient, va- zal obvodového či spádového systému, neměl legálně prakticky žádnou volbu, tj. možnost vybrat si svého ošetřují- cího lékaře. Naše socialistické zdravotnictví - prý nejpokrokovější na světě, ne-li ve vesmíru - bylo na zcela jiné úrovní pro vyvolené, ve větších městech a úplně jiné na peri- ferii, aniž by to řadový občan a lé- kař moEkli ovlivnit. Jako jedinou perspektivní cestu a východisko z té- to stagnace považuje drtivá většina zdravotníků privatizaci, zejména ambulantní složky našeho zdravot- nictví. A proto, že jen málokdo z nás je tak mohovitý, aby si mohl sám hradit veškeré (nemalé) náklady svého ošetřování nebo léčení, bylo nezbytné vytvořit Všeobecnou zdravotní pojiš- tovnu (VZP). To se stalo zákonem ČNR na začátku roku 1992, v jehož průběhu je VZP dotována státem. Ale od 1.1. 1993 bude situace jiná. Každý občan bude určitou přesnou částkou ze svého příjmu přispívat do pokladny VZP (u samostatně výdělečně činné osoby je to 13,5 % ze zdanitelného základu) a VZP bude hradit náklady zdravotnictví. Jaká je situace v naší obci? 0d 15. 11. t.r. pracují na zdravotnickém středisku v Rakvicích 4 soukromí lé- kaři: praktický lékař pro dospělé MUDr. B. Studýnková, praktický lékař pro děti a dorost MUDr. Herzánová, praktický zubní lékař MUDr. Neuvirt a ženský lékař MUDr. J. Švestka. Jednotlivé ordinace mají tito lékaři v ekonomickém pronájmu od NsP Břeclav s vyhlídkou na úplnou privatizaci objektu i vybavení. A co to znamená pro pacienty? Od- myslíme-li si absurdní fámy šířené snad jen z čiré nevědomosti nebo zlé- ho úmyslu nepřátel tržního hospodář- ství o horentních poplatcích, bude pacient při STANDARTNÍCH (běžných, základních a nezbytných) výkonech ošetřen zcela bezplatně. Výdaje spo- jené s jeho ošetřením hradí VZP. Pa- client, který si zvolí nadstandartní ošetření či léky, samozřejmě bude mu- set rozdíl mezi skutečnou cenou úkonu, léku, náhrady či materiálu a částkou, kterou na tento konkrétní výkon při- spěje VZP, uhradit sám. Ale je to jen na něm a jeho rozhodnutí a nikdo mu tuto volbu nemůže vnutit. Jsou ovšem i některé administrativ- ní úkony, které si bude pacient hradit přímo, např. vyžádané lékařské vy- šetření z jiných než zdravotních důvo- dů (cesta do ciziny, zbrojní pas apod.) nebo zameškání objednacího termínu, ošetření neobjednaného pacienta (časo- vé ztráty ošetřujících) atd., což postihne právě tu část pacientů, kteří mají ke svému zdravotnímu stavu vztah přinejmenším laxní. A snad přispěje k pochopení pozapomenutého poznatku, že zdraví je hodnota, o kterou je nutno pečovat. MUDr. Petr Neuvirt r 13 © pRakvický - ZPRAVODAJ Co o školní družině nevíme Mnozí lidé, ba i rodiče, kteří ma- jí děti ve školní družině, většinou neví, co jejich děti ve školní druži- ně dělají a co práce ve školní druži- ně obnáší. Ti, kteří se svých dětí neptají jenom na to, co dělaly ve škole a jaké mají úkoly, ale také na to, co dělaly v družině, pochopí, že činnost ve školní družině je rozmani- tá a má svá pravidla odlišná od ma- teřské školy i od školy základní. V mateřské škole jsou děti od rá- na, odpočinuté a jejich program není soustavně narušován. Skolní družina přebírá děti ze školy unavené po do- poledním vyučování. Je také dobrovol- ná a nemá určený počet dětí, které do ní musí chodit jako do školy. Přitom riziko úrazu je mnohem vyšší, než při vyučování. Vychovatelka, která svou práci ne- umí, ztratí zájem dětí a ty pak pře- stanou do školní družiny chodit. Čin- nost školní družiny je také soustavně narušována odchodem dětí do zpěvu, náboženství, výuky jazyků a nebo hry na hudební nástroj. Děti dochází v různý čas, taky délka vyučování je u každé třídy jiná a děti přichází z pěti ročníků. Jednou může být v družině dětí přes padesát, podruhé sotva dvacet, podle toho, jak odchází do zájmových kroužků. A přesto se děti naučí mnoho nové- ho, protože ve školní družině probíhá výtvarná, hudební, pracovní, tělesná, mravní, dopravní, přírodovědná a jiná zájmový činnost podle zájmu a potřeby dětí, což dokázala výstavka prací přichystaná ke Dni dětí v budově hor- ní školy. Jenom škoda, že mnoho rodi- čů neprojevilo zájem o práci svých dětí. V práci nám velmi pomohlo nové ve- dení školy, které vyřešilo nejhorší problém družiny. Zřídilo ještě jedno oddělení a tak vyřešilo každoroční problém, jak vyhovět všem zájemcům, když se do školní družiny nevešly dě- ti už z třetí třídy. Jedna vychova- telka byla doslova přetížena velkým počtem dětí a přitom nemohla, vyhovět všem, kdo to potřeboval. Vedení školy pomohlo také velmi tím, že školní družina dostala jednu samostatnou třídu, proto výzdoba i prostředí se mohou plně přizpůsobit dětem, které se mají cítit jako doma a ne jako ve vyučování. Samostatná místnost nám umožnila pořídit si malé terárium, akvárium a také si začít pěstovat květiny. Děkujeme všem rodi- čům, kteří přispěli na zřízení akvária a květinové výzdoby. Svědčí to o zájmu rodičů o svě děti. Tak jako v lonském roce i letos připravujeme celoroční návštěvy pla- veckého bazénu. Děti, které jezdí 50 školní družinou plavat, nemají problé- my ve třetí třídě, kde je čeká plavec- ký výcvik. Protože jsme letos umístěni v hlav- ní budově školy, máme možnost využívat kuchynky k vaření a také tělocvičnu, kde děti chodí rády cvičit. Činnost školní družiny je tak daleko pestrojní. Prostě všechna činnost směřuje k dětem a pro děti, což je smyslem naší práce a velmi nás mrzí, kdy? slyšímo a často také z úst některých učitelů, což nás mrzí dvojnásob, 20 51 výchova- telky zase něco vynutily a neuvědomují si to, co by v první řadě měli mít na mysli, že vychovatelky to nedělají pro sebe, ale všechny děti, kterů kdy školní družinu navštěvovaly a za téch třináct let jich už byla pěkná rádka. Věříme, že rodiče nám nepřestanou přát a že se občas přijdou do Skolní družiny podívat anebo 5e aspon zeplají svých dětí: „Copak jste dneska délaly ve školní družině? Vychovatelky školní družiny ZŠ Rakvice

14 pakvický - ZPRAVODAJ Jezera, jezera == == Z: pa Áda r Jezera, jezera, tichá vodo čistá. Tu věneček sem ztratila, když sem k Tobě chodila, su já z teho smutná. Maměnko, maměnko, rádas mě mívala. Můj věneček zelený, při měsíčku utrhlý, proč si nehlídala. Vánoční vzpomínka V dětství těšívali.jsme se moc, na tu kouzelnou vánoční noc. Malou dětskou duši naplnoval cit, Měsíčku, měsíčku, ty si svědkem býval, že sem ho milovala, srdéčko mu dávala, za inú se díval. Voděnko, voděnko, dybych rybků byla, plavala bych z háju, do dalekých krajů, až bych zapomněla. který ani v dospělosti nelze vysvětlit. Vracíme se ve vzpomínkách zpátky. Ano, těšívali jsme se na vánoční svátky. Po létech vykouzlíme si představu ztěží. Přivřeme oči, vidíme, jak tiše sněží… Vánoční svíčky jak hvězdy blikotají, nedočkavostí až dech se tají. Z dárků bývaly jen malé hromádky: dřevěný koník, hadrová panenka a pohádky. Při vzpomínce vše připadá jako snění. Však víme, že znovu prožít to, možné není, nebot jen v dětství můžem jak v pohádce žít. V dospělosti musíme i o vánocích, : ne v oblacích, ale po zemi jít. DM 15 SPOLEČENSKÁ KRONIKA Sňatek uzavřeli: Viktor Šmída - Jana Knápková o Narozené děti: ŠVásta Lukáš — č.p. 646 Vávřík Martin č.p. 388 Holka Erik 352 Kučera Martin 787 : (Rakvice) Zdeněk Havlena - Jarmila Gazdová (Zaječí) Přejeme novomanželům stastnou společnou cestu. Rodičům přejeme hodně radosti z jejich dětí. CU AA sy 7D alu, Zemřeli: Machačová Marie Režná Květoslava Peš Miroslav Vindiš Václav Jurdák Pavel Osička Josef Peš Vladimír …jen vzpomínku a hrstku květů Občané 80 a víceletí: 80 let 81 let 82 let 83 let 84 let B5 let 86 let 87 let Hajdová Františka Moudrá Hedvika Strýčková Ludmila Bízová Růžena Cichrová Anděla Malinová Marie Filípek Oldřich Nečas Antonín Richter Ladislav Gottwald Jan Bednaříková Božena Ferbar Antonín Nečasová Marie Průdková Anežka JUDr. Režný Hubert Krůzová Terezie Machačová Květuše Veselý Jaroslav Filípková Božena Janošek Josef Filípek Ferdinand Horáčková Růžena Jiříčková Marie Jáchymková Helena Hrdinová Marie Krůzová Marie ve věku 88 let 60 let 53 let 67 let 64 let 54 let 73 let na tu cestu bez návratu. Hrdinová Hedvika Stehlíková Hedvika Hanáčková Markéta Kamenská Cecilie Vajbarová Adéla Machačová Anežka Průdková Žofie Herzánová Františka Bednaříková Terezie Herzánová Žofie Pohanková Růžena Režná Eva Lukeš Jan . Průdková Marie Pilátová Helena Průdková Valerie Peš Josef Straková Marta Švástová Magdalena Ničová Marie Průdková Julie 88 let Filípková Mariz Heraufová Božena 89 let Minaříková Filomena Rozsypalová Marie 90 let Nečasová Božena Říhová Bohumila 91 let Rejentíková Pavlína Suchyňa František 92 let Šůstalová Marie +93 let Průdková Marie 94 let Švástová Josefa 95 let Fintajslová Marie Přejeme všem zdraví, pohodu a porozumění. 054 Obecní rada přeje všem občanům příjemné vánoce a úspěšný nový rok, Věříme, že rakvičtí občané nám budou při dalším rozvoji a zvelebování obce pomáhat a tín společně vytvářetlepší životní podmínky v naší obci. Členové obecní rady , / JF kaj 60) S. Zací St. Káňa Ing. Veselý MUDr. L Janoušek MKgmenský OZNÁMENÍ MUDr. P. Neuvirt oznamuje změnu v ODPOLEDNÍCH ordinačních hodinách soukromé zubní ordinace v Rakvi- cích: pondělí, úterý, čtvrtek 14.00 - 18.00 hod. středa, pátek do 15.00 hod. Děje se tak s cílem zpřístupnit ošetření zejména pro pacienty dojíždějící do zaměstnání. Současně si dovoluji popřát všem svým pacientům a příznivcům radostné prožití vánoc a vykročení pravou nohou do roku 1993. MUDr. Petr Neuvirt, prakt. zubní lékař Redakce se touto cestou omlouvá p.Pohlovi, autoru povídky z minulého čísla za nezveřejnění jména autora. Stalo se tak technickou chybou.. Děkujeme. redakce Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích, vy- chází čtvrtletně. Příspěvky autorů jsou v původním znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: ZD V.Bílovice,