PDF verze zde: Rakvický zpravodaj - 1992 - č. 3

OCR text níže slouží především jen pro indexaci a vyhledávání na webu, čtěte PDF verzi!

Rakvičané, na slovíčko… Uplynulo léto s tropickými vedry, že ani meteorologické záznamy za posledních 200 let neznají obdoby. Horko a sucho postihlo zemědělství, ale u ně- kterých plodin byla přesto dobrá úroda. Neúroda je ne- štěstím, ale i nadúroda znamená v tržním mechanismu velké . starosti. Prodávali jsme merun- ky za nízkou cenu, leckomu shnila rajčata, protože je nikdo nechtěl vykoupit. Ceny hroznů za 4 - 6 Kčs byly také nízké a červené odrůdy se místy ani nevykupovaly. Naproti tomu menší úroda obilovin vedla ke zvýšení cen krmiv, masa a mas- ných výrobků. V současných podmínkách získává ten, kdo přijde první, umí si zajistit smluvní odbyt nebo vlastní pro- dej. Neúprosná konkurence se již začíná projevovat. Život naší obce však nejvíce ovlivnuje transformace družstva. Znovu se vrací tradice dědictví půdy a stařenky nechávají při- psat vnoučatům aspon kousek políčka, jako životní jistotu či přilepšení pro chvíle nej- horší. Lidé hledají cesty, jak přežít, aby jim zůstaly určité jistoty a perspektivy do budoucna. Pohodlný Život nemá v tržní ekonomice místo. Na každém záleží, aby se i z mála pRAakvický - ZPRAVOOAJ vydává obecní rada v Rakvicích č.3/1992 co nejvíce vytlouklo. Všichni také musí hledat řešení z dané situace, protože nikdo nám cestu neukáže. Z družstva asi zůstane jen malý kolektiv lidí, který bude za vysoké produkti- vity práce a pohotového reago- vání na požadavky trhu a agrární politiky státu hledat své stálé místo a uplatnění. I stát však musí podat pomocnou ruku a vytvářet zemědělcům lepší podmínky (např. zelená nafta, dotace, celní ochrana apod.). Nejcennějším poznatkem pro nás zůstává, že na příště musí- me s těžkostmi počítat a naučit se s nimi bojovat. I přes obtíže se v Rakvicích hodně buduje. Do provozu byla uvedena přístavba školy a pekárna. Ingstav staví silnici z Nové ulice po hřiště, narůstá trend obchodů a služeb. Už se projevuje i konkurence a občané si mohou vybírat. Rozvoj soukromého podnikání je příslibem pro růst příjmů obce a tím i pro její další budování. R. Obhlídal nakvický . ZPRAVODAJ Naše obec v současných podmínkách Všichni si v této době uvě- domujeme, že čas roku pokročil a již nebude tolik prostoru pro všechna předsevzetí, se kterými jsme počítali na začátku roku. Co se od začátku roku do součas- nosti podařilo udělat? Dostavba školy se přes velké potíže s financováním podařila dovést do kolaudace, která umožnila po- užívání přistavěné budovy.Škole přibyly prostory pro výuku, no- vá kuchyně s vybavením, jídelna a odborné učebny. Venkovní prá- ce a úpravy okolí se ještě do- končují. Úhrady plateb budou ještě dodavateli hrazeny Z pro- středků okresního úřadu, tak jak je budeme v omezeném množ- ství do konce roku dostávat. Dokončení této akce v sou- časných podmínkách můžeme pova- žovat za úspěch. Rada podobných staveb na úseku školství dokon- čena nebyla a byla pozastavena. Na příští rok byl ještě uplat- něn požadavek na vybavení školy a realizování stavebních dopln- ků podle původního záměru. Vozovka v „Nové ulici“ byla po křižovatku dokončena. o Ekoingstavem byla uzavřena dohoda, která umožnila pokračo- vat ve výstavbě vozovky „U hřiš- tě“, která byla plánována až na rok 1993. Financování tohoto úseku je z části ze zbytku letošního rozpočtu na komunika- ce 350 - 400 tis., část bude hrazena z prodeje pozemku, na kterém stojí výrobní zařízení Ekoingstavu - 0,5 mil., zbytek asi 200 tisíc z nového rozpočtu 1993. Je předpoklad finanční úspory vzhledem ke stávajícím cenám dodávek, dopravy atd. Technologie výstavby byla zvole- na tatáž, kterou byla provedena loni „ulička III“. Je úsporná, rychlá a nejméně omezuje občany. Tato technologie. byla vypraco- vána Ekoingstavem pro podmínky Rakvic, specielně pro „uličku III“ a poprvé u nás realizována. Asfaltový koberec v ulici U hřiště mohl být do konce říj- na už položen. V oblouku vozovky byla v tempu dokončena nová pekárna a tato část obce začíná dostávat novou tvář, na kterou si jistě brzy zvykneme. Obtížnější stav je na dokon- čovacích pracích čističky odpadních vod, kterých je ještě dosti. Finanční objem, který byl v letošním roce plánován a je potřebný pro stavbu, nebyl poskytnut. Do konce roku je k dispozici prostavět 400 tisíc, místo potřebných minimálně 3 mi- lionů. Budou dokončeny terénní úpravy, přípojky, oplocení. Bude chybět dešťová nádrž, přečerpá- vací stanice, elektrický přívod, mostový shrabovák. Čističku je však možno za určitých podmínek uvést do zkušebního provozu. Bude to předmětem jednání Ss vo- dovody a kanalizacemi Břeclav, tj. firmou, která čističku bude provozovat. Další věci potřebné pro obec, které bude možno ještě provést, budou velmi omezené, vzhledem k vyčerpanosti obecního rozpoč- tu. V tom ale nejsme sami, s tímto problémem se potýkají všechny obce a vlastně každá domácnost. Další informace je z jiné oblasti. Obecní úřad zaslal spolu s Obecními úřady Přítluk a Podivína protestní dopis ministru obrany, ve kterém žá- dal okamžité zastavení letecké aktivity v teritoriu obce, která doslova otravuje oočany. Ke všem starostem je tento randál z hora, již trochu moc. Na druhé straně je potěšují- cí, že vcelku za krátký časový úsek došlo k rozvoji nakvický ZPRAVODAJ ©- podnikatelské aktivity, na kte- rou si občané začínají zvykat. Bošlo k rozšíření sítě obchodů, služeb, živností. Také firmy, které působí v obci, se zúčast- nují na akcích a pracích, které jsou pro obec přínosem a mají velký zájem pro obec tyto práce vykonávat. Ekoingstav, který pro obec provádí výstavbu vozovek, má zá- jem rozšířit v obci svoje půso- bení, včetně možnosti zaměstná- ní místních občanů při výrobě stavebních prvků. OÚ bude tyto aktivity v rámci možností podporovat. Starosta obce Pohled z pravé strany Je tři měsíce po volbách a je zřej- má jedna věc. Společný stát Čechů a Slováků končí. Je to důsledek histo- rického vývoje, který ještě uspíšily poslední volby do zákonodárných sborů. Přes všechny obstrukce a strašení opozice z rozpadu státu, nemusíme mít z budoucnosti samostatného Českého státu obavy. Je nutno tuto situaci brát jako realitu. Opozice strašila a straší pořád. Nejdříve si vzala na mušku ekonomickou reformu, která bude mít těžké dopady. na všechny občany. Co však vidíme kolem sebe? Nezaměstnanost nedosáhla katastrofických rozměrů, netrpíme ne- dostatkem potravin, ani nedostatkem oblečení. Je samozřejmé, že se ekono- mická situace u některých občanů zhoršila. Je ovšem také nutno si všímat kladů reformy naší společnosti. Dopadem reformy je také navrácení ne- právem odejmutého majetku komunisti- ckým režimem. Je to možnost podnikání, svobodného cestování, vyjadřování a rozhodování. Když opozice neuspěla u reformy, našla si nového strašáka. Rozpad našeho nefunkčního státu s obrovskými finančními důsledky pro obě republiky. Nikdo z jejich řad však není schopen říct, kolik stojí obě republiky dosavadní udržování současného stavu federace. Jejich argumenty jsou stále stejné. Lid by měl rozhodnout, lid si to nepřeje, lid si přeje toto. Tyto a jim podobné argumenty jsme tady slyšeli 40 let. Ale voliči v obou republikách rozhodli tak, jak roz- hodli. A to bylo to referendum, po kterém opozice tak volá a které na jaře sama zablokovala. Vraťme se však k reformě ještě jednou. Jednou z jejich výhod je možnost občanů zúčastnit se na řešení věcí veřejných. U nás v Rakvicích to jde v podstatě dvěma způsoby. Jeden je pasivní, a to volenými zástupci v obecním zastupitelstvu. V tomto případě musí mít však občan možnost zastupitelstvo a jeho práci kontrolovat, kritizovat nebo chválit. A to může pouze na veřejném zasedání. Těchto zasedání se však mnoho občanů neúčastní. Z jedné strany je to dáno bohužel nezájmem, ze strany druhé velmi špatnou informovaností o jejich konání. Druhou možností občanů účastnit se aktivně na dění v obci jsou různé odborné komise, zřizované obecním zastupitelstvem. V současné době pracují, pokud se dalo zjistit, komise stavební, sociální, kulturní, veřejného pořádku a finanční. Při obsazování členů těchto komisí zvolilo zastupitelstvo zřejmě nej- jednodušší cestu. Až na komisi stavební, jsou totiž členy těchto komisí v drtivé většině lidé, kteří v nich „pracovali“ před listopadem 1989. Žádné nové a hlavně mladé tváře. A to je chyba, kterou je také nutno přičíst na vrub, mimo jiné, špatné informovanosti. MS ODS Rakvice Pavel Suchánek Rakvický - ZPRAVOOAJ 6 NĚCO O SELSTVÍ V RAKVICÍCH Historii selství v Rakvicích je možno začít sledovat až po 30 leté válce. Víme, že Rakvice po této válce byly v ruinách. 0 stavu usedlostí byla vedena registrace (záznamy), které byly založeny ve druhé polovině 16. století. Tato registra, jakož i registra pozdější, se ztratila. - Přesto se dochovaly dílčí zprávy. Je známo, že vrchnosti (Rakvice v té době měl v držbě Weikhart, hrabě ze Salm,Neuburgu a po něm uherský mang- nát Štěpán Illyezhazy) grunty nepro- dávaly za hotové. Z kupní ceny se složila nějaká částka (závdavek) a zbytek se skládal v mírných ročních splátkách (veruncích), rozvržených někdy až na 100 let. Tím si zavazova- ly vrchnosti majitele gruntů jako jistou robotní sílu. Po třicetileté válce usilovala vrchnost o osídlení Rakvic. V roce 1673 byla za účelem vybírá- ní daní zapisována selská půda. V Rakvicích bylo v té době 30 půllá- níků (např. Tomáš Hajda, Jiří Foukal, Jan Machač, Václav Damborský atd.). Pět čtvrtláníků. Vedle nich pak bylo 25 domků bez polí - domkářů. Před 30 letou válkou bylo v Rakvicích 70 půllánů, 7 čtvrtlánů a 25 domků bez polí. Počet obyvatel činil 510 osob. Po 30 leté válce činil počet obyvatel 180, tedy něco víc než tře- tinu stavu před touto válkou. V roce 1691, kdy byl držitelem Rakvic Bedřich, hrabě z Oppersdorfu, byl proveden nový soupis poddanského ma- jetku. Podle tohoto soupisu bylo tu celkem 60 půllánů, z toho 43 obsaze- ných, 20 podsedků, z nich ll obsaze- ných a 24 domků, všechny pusté. Mezi majiteli půllánů se vyskytovala jména Jan Foukal, Jakub Krčka, Josef Hajda, Václav Damborský, Václav Rozsypal, : Martin Machač, Jura Cabal aj. Záznamy z roku 1749, když již byly jednotlivé domy očíslovány, bylo v Rakvicích 82 majitelů usedlostí, z to- ho 57 pololáníků, 25 podsedků. Vedle toho bylo 25 domkářů, to je vlastníků domů bez polí, kteří pracovali na panských polích nebo byli kováři, či jinými řemeslníky. Mezi půlláníky by- la jména ještě dnes se vyskytující, jako např. Foukal, Minařík, Cabal, Filípek, Hajda, Procházka, Machač, Holub, Průdek, nebo mezi domkáři byli Roháč, Vajbar, Obhlídal; Filípek. 0 způsobu hospodaření a kulturách, které byly pěstovány, lze prakticky hovořit až po zrušení roboty. V té době končilo úhorové hospodářství, které spočívalo v tom, že pole byla v rámci osevního postupu vždy po určitá období 1 - 2 roky neobdělávána. Pozemky byly rozděleny do tří částí. Jedna část byla oseta obiininami, dru- há byla osázena sadbou. Třetí část polí byla ponechána jako úhor. Tím byla umožněna pastva dobytka na velké ploše, a to bud na úhoru a na podzim i na podrostech na strništích. V úrod- nějších půdách, jako byla rakvická, se neúhorovalo každoročně, ale jednou za čtyři nebo více roků. Proto byly v Rakvicích prováděny pastvy povětšině na podrostech na strništích. Vedle toho byla na pastvu až do druhé polo- viny 19. století (1878) určena méně úrodná luka a výhon. Byly to Trávníky, Trokvíze a Ceiky a Hrůdy. Sousední němečtí hospodáři v Přítlukách měli trvalá pastviska až do 30. let 20. století. ; Usnesením zemského sněmu moravského ze dne 9. června 1848 byla sice robota zrušena, ale rolník se musel z ní Vy- vázat. Způsob vyvázání byl stanoven císařským dekretem ze 4. března 1849, Tento dekret stanovil částky za robo- tu, naturální dávky (ceny odpovídají- cí desátku), úroky z hodnoty roboty, úroky z luk a za předivo, které robot- ník vrchnosti odváděl a které po zru- šení roboty měl zaplatit. Žvláštní vyvazovací komise vypočet- la, že vyvazovací poplatky, které roi- ník měl zaplatit, činila u pololáníka 323 zlatých 45 krejcarů, u čtvrtlání- ka 156 zlatých,u posedníka 118 zlatých 40 krejcarů. Kdyby měl rolník tento nakvický - ZPRAVODAJ vyvazovací poplatek zaplatit bývalé vrchnosti celý, i když ve splátkách, znamenalo to, že by nevyšel z dluhů, nebot vlastně musel své hospodářství budovat. Proto bylo rozhodnuto, aby zaplatil jen třetinu, a to ve dlouho- dobých splátkách, Po počátečním nadšení, že byla zru- šena robota došlo po té, co se sedláci seznámili; jak draze bude vykoupeno jejich volné hospodaření, došlo k vy- střízlivění a k tvrdému boji o chléb. Celé dvacetiletí trvalo, než se sedlá- ci vyplatili u vrchnosti a než vybu- dovali svá hospodářství tak, aby prosperovala. Nevystačilo se s nářa- dím, které rolníci používali v době roboty. Přistupovalo se k práci na polích se železným nářadím, začalo se hlouběji orat, selo se hodně pšenice, žita a ječmene. Zlepšovalo se sklepní i viničné hospodaření. Přesto stále rolníci zápasili s nedostatkem peněz. Rolníci se co do svých schopností rozdělili do dvou skupin. Pracovití, šetrní a podnikaví tvořili jednu skupinu, druhou skupinu tvořili ostat- ní rolníci. fi první peníze získané za prodanou úrodu a živočišnou produkci využívali ke koupi opuštěných a prodá- vaných polí a domů a tak zvětšovali svá hospodářství, aby mohli vyrábět pomocí zemědělské techniky, která by- la vyráběna pro větší hospodářství, jako byly statky šlechty. Ti druzí pak povětšině živořili, zadlužovali se a museli pole po kouscích lacino prodá- vat. Bylo to ve druhé polovině 19. století. Také dělitelnost usedlostí mezi děti sehrála svoji úlohu. 0 způ- sobu dělení jsme psali v Rakvickém zpravodaji. Rozvoj zemědělské průmyslové výroby (cukrovarnictví) otevřel možnosti hle- dat nové zdroje příjmů. Tímto zdrojem bylo pro rolníky zavedené pěstování cukrové řepy v 70. letech minulého století. Podnět k tomu dalo založení cukrovaru ve Velkých Pavlovicích nájem- ci císařského velkostatku pruskou firmou Latzel a spol. V roce 1866 a později i založení prvního rolnického akciového cukrovaru v Podivíně. Opět se ukázalo, že ne všichni rolníci včas pochopili užitečnost pěstování cukrovky. Někteří rolníci namítali, že se v naší vesnici pěstuje mnoho vinné révy a že věří v budoucnost této obchodní plodiny. Zástupci pěstování cukrovky uváděli nehospodárnost pěsto- vání vinné révy nejen proto, Že se vinná réva nepěstuje na písečných pa- horcích, ale 1 tam, kde půda je vhod- ná pro cukrovku. Tito zástupci namíta- li, že cizí vína utlumí ceny našich vín a že „zač pak bude stát vypěstová- ní vína, které ze všech jiných rostlin je nejpracnější“. Jiní pak namítali, že pěstování řepy na úkor obilí vyvolá nouzi o chléb, že řepa vytáhne úrodu z půdy a vysází-li rolníci jejím pěstováním svá pole, budou pak dřít bídu. Ukázalo se však, Že rozvoj pěstování cukrovky znamenal finanční přínos. Nevyčerpané pozemky dávaly 80 až 100 g na měřici a cena za metrický cent činila až 1 zlatý rakouský. Jiné plodiny, zejména kukuřice a brambory nebyly v Rakvicích sázeny pro průmyslové zpracování. Kukuřice je starou kulturní obilninou v oblasti střední Ameriky, především v oblasti Peru, Bolívie a Mexika (archeologické nálezy této plodiny jsou až období 2 500 let před Kristem). Do Evropy by- la přivezena ve středověku. V Rakvi- cích byla pěstována jen pro vlastní potřebu, a to především pro kukuřičné zrní. Kukuřičnými stonky se především zatápělo v kuchyni. Také sadba brambor měla stejné postavení. Větší rolníci si uvědomili, že se nevystačí s vědomostmi získanými od předků. Eduard Kornyšl, jako předseda kontribučenského fondu Hodonínsko- pavlovického panství, objednal pro české obce v kraji odborný časopis Rolník, z něhož rolníci čerpali poznat- ky o pokrokových formách zemědělské výroby. Později byl zdrojem vědomostí časo- pis Milotický hospodář. Nejen to. Za- čali se shánět po odborné literatuře. Posílali své syny do zimní hospodářské školy v Podivíně, kde získávali cenné odborné poznatky. Např. rodiny Obhlída- lů a Bednaříků daly možnost absolvovat střední zemědělské školy a i vysokou školu zemědělskou, aby se později je- jich absolventi uplatnili na státních 5 nakvický - ZPRAVODAÍ statcích v zemích Rakouska-Uherska. I chov dobytka prodělal ve 2. polo- vině 19. a na počátku 20. století vý- razné změny, zejména po zrušení luk a polí v roce 1878, určených pro pastvu dobytka. Rolníci si uvědomili potřebu pěstování většího počtu skotu a bravu. V tomto směru vynikli Jan Kamenský a František Kamenský, pozdější starosta obce. Tito vybavili své stáje vším nejmodernějším - napaječkami, chodbami za hranty, měli silážní jámy a byli mezi prvními, kteří zavedli strojní do- jení. Jejich příklad pak následovala „|řada rolníků, jako byli Josef Vajbar z gruntu č. 133, Tomáš Horáček č. 27, Ferdinand Veverka č. 24 a další. Víno bylo prakticky pěstováno po- většině jen pro osobní spotřebu. Sáze- ní vinic do greftů, ruční jejich obdě- lávání spočívalo v kopání postnice rý- či, kopačky byly dělány jen motykou, hnůj se zarýval rýčem. Vinice se ne- stříkaly nebo jen tehdy, když se obje- vila perenospora (začala pálit ruda) a postřik byl proveden nejvýše dvakrát. Obec určovala dobu vinobraní. Byla dodržována doba, kdy do vinohradu směl jen vlastník. Hrozny byly sbírány do lejt, v nichž hrozny byly drceny pí- chem. Do sklepa se rozdrcené hrozny „zvalovány z lejt do koryta, které ústilo do kádí“. Víno se lisovalo na velkých dřevěných lisech, utahovaných velkým dřevěným vřetenem, které bylo zakotveno v trámu stropu ve sklepě. Vinaři dleli ve sklepích dlouhé veče- ry. Byla to doba družby vinařů a zpěvu. Pokud jde o způsob orby,po zrušení roboty se uplatnil i u rolníků v Rak- vicích vynález bratranců Veverkových. Byl to nový typ pluhu, který půdu dobře kypřil a zároven ji obracel. Na tu dobu vynález, který způsobil pře- vrat ve výrobě pluhů v celé střední Evropě. Postupně se objevovaly typy hospodářských strojů, které usnadnova- ly zemědělskou práci a zvyšovaly její produktivitu. První ruční mlátičku v Rakvicích koupil v roce 1880 Josef Fi- lípek z damu č.p. 108. V race 1890 koupil první žací stroj rolník Jakub Foukal z domu č. 32 a poté i další zemědělské stroje. Jakub Foukal byl v té době nejbohatším mužem v Rakvicích. Byl majitelem 7 čtvrtlá- nů. Vyprávělo se o něm, že v Rakvi- cích nezačala žádná dražba dříve, dokud se nedostavil Jakub Foukal. To- máš Horáček vyprávěl, co o Foukalovi říkal jeho otec. Ze při dražbách v lé- tě prý přicházel na dražbu v bílé ko- šili, čamaře, často však bosky. V roce 1895 koupil první parní mlá- tičku František Svásta z domu č. 24, na výminku žijící pak v domě č. 23. Po něm pak Jan Kamenský, Matěj Hrdina a František Krmíček a další koupili společnou parní mlátičku, kterou pohá- něla „donfka“, kterou obsluhovali Pa- vel Hanzlík, po němž Jakub Peš, z mlad- ších pak Josef Vajbar - Machar. Bylo to jakési družstvo. Výrazný rozvoj moderního zeměděl- ského podnikání nastal později. Byla to jakási prestižní soutěž mezi mladý- mi rolníky a Spitzovým a panským pod- nikáním. Líčením těchto událostí není sle- dováno jen s nimi seznámit čtenáře. Měly by být trošku i poučením nebo ponaučením. Vždyt zejména události po zrušení roboty by měly být ponaučením dnešním rolníkům. Neboť jen ti, kteří měli odvahu poprat se s nesnázemi, kteří cílevědoměa úporně bojovali o své místo ve společnosti, kteří se dovedli odříkat a do značné míry na počátku samostatného hospodaření i strádat, stali se silnými osobnostmi selského stavu. Dobrali se dobrých výsledků. Je třeba mít vůli a sílu najít cesty vedoucí k úspěchu. Kdo se bojí riskovat, nedočká se úspěchu. JUDr. Hubert Režný vá nRakvický - zZpRAVOVDAJj Ačkoliv nebyl rakvickým rodákem, celým svým životem a prací pro Rakvi- ce, zejména za rozvoj školství i kul- turního života, si plně zaslouží být zařazen do galerie rakvických osob- ností. Je to Antonín Kubíček, jehož jméno dnešním generacím téměř nic ne- říká, který si však za dobu svého 27 letého žití a působení v Rakvicích. postavil pomník ve vědomí generací, které vychoval. Téměř po čtvrt sto- letí vychovával ge- nerace, které tu žily a z nichž mno- zí později tvořili dějiny Rakvic. Antonín Kubíček se narodil v Bohdikově v okrese Sumperk. Na rakvickou jedno- třídní školu přišel v roce 1866, poté, co na choleru, kte- rá v Rakvicích po pruskorakouské válce řádila, zemřel jeho předchůdce Jan Če- chák. V té době stál již v popředí hospo- dářského, politické- ho a kulturního ži- vota Josef Edvard Kornyšl. Ve školní budově, v níž začal Kubí- ček vyučovat, byla jen jedna vyučovací světnice, která postupně nedostačovala. Proto byla zřízena „učírna“ pro první třídu v domě číslo 145. Obec tento dům koupila v roce 1868, kdy bylo nutno v Rakvicích zřídit dvojtřídku. Antonín Kubíček se stal nadučitelem a jako učitel nastoupila další významná osob- nost Antonín Vomela. Antonín Kubíček se při nástupu do školy v Rakvicích zapojil do společen- ského i kulturního Života. Stal se ta- ké regenschorim v kostele. Byl vynika- jícím zpěvákem. Z doby jeho činnosti TCKÉ OSOBNOSTI regenschoriho se dochoval zápis latin- ských zpěvů při pohřbech „0fficium Refundatorum“ (česky - služba mrtvým). Sám si je opsal, byly psány brkem. Kultura jeho písma byla mimořádná. Dochovala se jeho fotografie, kdy byl nadučitelem. Antonín Kubíček hned na počátku svého pobytu v Rakvicích velmi úzce spolupracoval s Josefem Edvardem Kornyšlem. Je do- chována zpráva, že spolu koupili v Praze pro rakvickou školu globus a lu- nostroj. Tyto předměty však ne- sloužily jen škole. Byly používány i při osvětových přednáškách, které

rakvické občany. Věaěli, že poznat- ky o světě a hvězd- né obloze je nutno sdělovat i dospě- lým. Dochoval se z těchto přednášek tento Kornyšlův výrok: „Kdo točí zemí, kdo řídí zá- kony vesmíru a nás drobných pozemšta- nů? Bůh, ta mocná síla přírody, jež vším vládne.““ Antonín Kubíček i Josef Edvard Kornyšl si byli vědomi potřeby šířit v Rakvicích osvětu v širších rozměrech. Proto v roce 1868 založili Pěvecký a čtenářský spolek Žerotín, jehož cílem bylo vybudovat knihovnu, pěstování zpěvu a četby nebo předčítání občanům a šíření nových poznatků o zemědělství. 0 tomto spolku psaly tehdejší noviny Moravská Orlice v roce 1868. S růstem Rakvic rostl počet žáků, takže dosavadní učebny nestačily. Proto v roce 1880 nařídila okresní školní rada představenstvu rakvické obce dát RaAakvický i — zpRAVOVNÍ 6 postavit novou školní budovu, a to na místě, kde stála obecní hospoda a ko- várna. Slo přitom o přestavbu, nebot ze značné části bylo použito původní- ho sklepního zdiva bývalého habánské- ho dvora i zdiva hospody. Skola měla čtyři učebny a byty jak pro naduči- tele, tak ostatní učitele. V září 1882 byla slavnostně otevřena. V publikaci 50 a 100 let škol v Rak- vicích je uvedeno “… a nadučitel Antonín Kubíček spolu s učitelem Antonínem Vomelou ve svých projevech povzbuzovali rodiče, by sobě školy vážili a dítky své k pilné návštěvě školy přidržovali, by básně a písně různé přednášeti se učily““. Velký podíl na tom, že stavba školy byla provedena v tak krátké době, měl i Antonín Kubíček. Pro nově zřízené dvě třídy byli přijati dva mladí podučitelé, a to Antonín Mátl a Alois Mrštík, Oba by- li absolventy c.k. Slovanského ústavu pro vzdělávání učitelů v Brně a přátelé. Samozřejmě se ihned po nástupu do školy zapojili do spole- čenského života v Rakvicích. Antonín Kubíček usiloval znovu oživit činnost Pěveckého a čtenář- ského spolku Žerotín. Poněvadž čin- nost spolku zanikla, bylo nutno spolek založit. Když se mu podařilo na podzim roku 1882 získat členy obecního zastupitelstva a další pokrokové občany pro myšlenku obnove- ní činnosti tohoto spolku, svolali učitelé valnou hromadu s cílem znovu- založit tento spolek. Jeho účelem by- lo sjednávat pro své členy a ostatní zájemce „poučení a ušlechtilou zába- vu“. Prostředky k tomu mělo být za- ložení spolkové knihovny, odebírání časopisů, pořádání přednášek a poučných rozprav z oboru hospodář- ského apod. Ukolem tohoto spolku mělo být i pořádání zábav, výletů, diva- delních představení. A právě v tomto směru měl velký podíl na této práci nadučitel Kubíček. Antonín Kubíček jako nadučitel neměl jen samé úspěchy. Narážel i na potíže. Jednou z nich byl problém s návštěvou dětí rolníků, pracujících na ekonomii státního statku na Irkmanci. Tehdejší správce prušácký Němec Habl, dělal rakvické škole po- tíže. Děti dělníků zanedbávaly školu a zvyšovaly procento Zameškávání žactva rakvické školy. Aby tento stav byl odstraněn, využil Kubíček zná- mosti Aloise Mrštíka s rodinou správ- ce Habla. Poslal Mrštíka projednat docházku dětí a přimět správce, aby nebránil dětem dělníků pravidelně navštěvovat školu. Také vztahy mezi rakvickou školou a farou nebyly ně- jaký čas dobré. Rakvický farář Václav Blažek, i když do školy chodil jen velmi zřídka (byl nemocen a zastupo- val ho kaplan Antonín Malec), rád diktoval, jak má škola pracovat. Když ovlivnování přesáhlo míru, řekl nadučitel Kubíček faráři Blažkovi: „Pane faráři,ty doby přestaly, co vy jste práskal bičem a my táhli káru.“ Že Kubíček se stal skutečným Rakvičanem svědčí skutečnost, že měl vlastní vinohrad a vybudovaný vinař- ský sklep. Jeho sklepní hospodářství bylo na vysoké úrovni. Příležitostně rád pohostil pozvané hosty ve svém sklepě. Antonín Kubíček měl za manželku Boženu Bartošíkovou z Podivína. Měli 7 dětí, z toho 4 chlapce a 3 děvčata. Dcera Žofie byla manželkou nástupce Kubíčkova, řídícího učitele Josefa Garlicha. Ostatní děti dostaly vzdělání, takže se všechny v životě dobře uplatnily. Antonín Kubíček zemřel v roce 1893. JUDr. Hubert Režný rRakvický - ZpRAVODAJ proměny ZZ Farní budova byla postavena v roce 1789 a v roce 1859 byla místní cír- kevní správa povýšena na faru. Kostel nepostačoval potřebám far- nosti. Proto pololáníci Jiří Foukal a Jakub Korčák založili v roce 1817 fond ve výši 2226 zlatých k rozšíře- ní kostela. To bylo provedeno až v roce 1875. Byla provedena přestavba kostela a opravena věž. Obyvatelstvo bylo převážně katolického vyznání. oprávci rakvické farnosti od roku 1785 postupně byli Matouš Novosad do roku 1790, Václav Dvořák (1790- 1802), Maxmilian Cuculinus od června 1802 do června 1806, Ondřej Vondráček (1806-1815), Antonín Růžič- ka (1815-1825), Antonín Janků. Tento působil v Rakvicích od 15. prosince 1825 do 5. dubna 1836. Jako duchovní správce zvelebil kostel i oltář, zlepšil faru a velmi pomohl občanům při choloře, která v Rakvicích řá- dila v roce 1832. Po něm 28 let byl farářem v Rakvicčích Josef Schuster. Do historie obce se pak zapsal farář František Milím, který v Rakvicích působil 17 let. Farnost vedl od roku 1866, když u v Rakvicích působil Josef Eduard Kornyšl. Kolem jejich „sporů“ se dochovalo jednak nepodlo- žených pověstí, jednak řada dokumen- tů o spolupráci. V době nemoci Milí- ma ho zastupoval kooperátor Emanuel Svitavský. Od roku 1882 zastupoval Milíma kaplan Alois Malec. Tento byl činný i kulturně. Působil v Pě- veckém a čtenářském spolku Žerotín a vedl i ochotnické divadlo v Rakvicích. Náboženské poměry v Rakvicích Spolupracoval i s Aloisem Mrštíkem, kterí v té době učil v Rakvicích. Malec se později po názorových rozporech stal nepřítelem Mrštíka. Na rakvické faře se do konce dru- hé světové války vystřídalo ještě sedm katolických knězů. Byli to: Josef Pták - v Rakvicích působil 1884-1890 Jakub Kružík 1891 Albert Mrázek 1901-1907 Gotthard Frich 1907-1908 Cyril Vala 1908-1917 Jan Spurný 1917-1965 Od doby protireformace byli rakvičtí občané převážně římsko-kato- lického vyznání. Jiného vyznání tu byli jen jedinci. Např. v roce 1931, při sčítání lidu z celkého počtu 2405 osob bylo 2306 katolíků, t.j. 89,6 %. Dále bylo v Rakvicích 29 českých bratří, 2 pravoslavní, 12 židovského vyznání a 59 bez vyznání. Mezi občany bez náboženského vyznání bylo 8 židů. Další historie náboženských poměrů by si vyžádala samostatnou stat. Rakvický © ZPRAVODAJ BLAHOPŘÁNÍ V červencovém vydání Kanadských listů, které vydává krajanský spolek Čechů a Slováků ve státě Ontario v Kanadě jsme se dočetli o srdečném bla- hopřání, které zní: Dne 16. srpna t.r. oslaví na Batavě (Batovo město) v kruhu své rodiny a přátel své 80. narozeniny, novopečený kapitán v.v. Jaroslav Hajda, rodák rakvický. Jako mnoho jiných moravských Slováků odešel po německé okupaci k zahraniční čs. armádě ve Francii. Po výcviku v Agde byl poslán na frontu, utkal se s nepřítelem, ale po kapitu- laci Francie byl evakuován do Anglie. Sloužil u protitankových děl. Obležení Henguevku se účastnil jako zástupce velitele baterie. Do vlasti se vrátil 26. května 1945 se čtyřmi vysokými vyznamenáními, včetně bronzové hvězdy a Ús. válečného kříže. Po únoru 1948 odešel s rodinou do Kanady. Pracoval u firmy Bata ve městě Ontário. Dále jsme se dověděli, že rozkazem ministra obrany ČSFR, jako výraz vojenské rehabilitace vojáků zá- padního odboje 2. světové války, kteří byli za své občanské i politické postoje v letech 1948-1989 politicky i služebně postiženi, byl dnem 20. února 1992 jmenován kapitánem ve vý- službě. Rakvický zpravodaj se připojuje ke gratulantům a přeje Jaroslavu Hajdovi, rakvickému rodáku, dlouhé zdraví a osobní spokojenost. Redakční rada Nebojte se podnikání Jsou rodáci, kteří se o dění rodné vesnice zajímají celý život. Zapisují své poznatky, oživují vzpomínky a za- kládají do svých archívů vše, co je napsáno o Rakvicích. Jeden z nich je František Šelle, narozen v posledním domě nad hřbitovem, který nám poslal výpis řemesel z let před druhou světo- vou válkou do roku 1948. Jistě si po- všimnete, kolik řemeslníků v jednotli- vých řemeslech vesnice uživila, i když mnozí z nich vlastnili ještě malé hospodářství. Řemeslnická hrdost však v každém z nich byla pevně zakořeněna. Vzpomínám si na krejčího Čížka. Úlověk to byl vysoký, štíhlý, a dobrák od kosti. Na muzice v Sokolovně přišel krejčí Čížek doprostřed sálu, z náprs- ní kapsy vytáhl viržínko, zapálil si, kývl na muzikanty a pomalu s hlavou vztyčenou tancoval se svou malou Ženou solo. Kolik v tom počínání bylo hrdosti, kolik sebedůvěry. 10 rRakvický zZpRAVODAJj Živnosti a služby v Rakvicích před 50lety Holiči: Dostál Jan, Fuciman Alois, Hrabal Franťišek VKrejčí: Malinka Josef, Čížek Tomáš, Krůza Ferdinaná, Nečas František - kroje, Řezáč Leopold ' „Klemíři: Ferbar Antonín vKováři: Opršal Josef 116, Opršal Fr., Malina Antonín 8, Lang Josef Koláři: Dvořák Vincenc, Bohm Franti- šek, Kamenský František VKošikář: Hýsek Vincenc vMalíř a natěrač: Řezáč František Mlékárna: Pohl Emil. „Výkup mléka: Pohl Emil „Výkup mléka s dodávkou: Bednařík Fr. ; Adámek Bohumil, Orálek Jan, Sladký FB, Mlýn: Šír František „Obchody: Potravní spolek, Kocmánek Jan, Kána Fr.- textil, Krůzová Ruže- na, Filípek Oldřich, Hégrová Jenové- fa - papírnictví, Hirlukšová L., Prů- dek Stan., Vajbar Petr - uhlí, dřevo, Valenta Karel „Obuvníci: Hégr Cyril, Křivánek Fr., Vája Václav; Kamenský Stanislav /Pokrývači: Fila Ant. Korčák Viktor vPekaři: Nečas Karel, Man, Jánošek Josef, Minařík, Novák, Režný vPeněžní ústavy: spořitelní a záložen- ský spolek Sběrny a platebny: Rolnické a Občan- ské záložny z Hustopečíu Brna /Řezníci: Vajbar Josef, Holzapfel Jo- sef, Bajer Lad., Hájek Karel vStavitel: Šemora František „Stoláři: Filípek Fr., Kamenský Fr. a Karel, Rozsypal Jaroslav, (Herzán Stanislav, Cabal Jan vŠvadleny: Řezáčová Eva, Manková Fr. Švástová; Štefková Hádlová, Bohmová, ? kroje “Vyšívačky: Tesárková B., Jeřábková „Zahradníci: Průdek Josef, Průdek Ladislav, Průdek“ Jakub vZámečnictví: Průdek J., vfrafiky: Hyci, Havlová, Kvasnička VHostinec z Sokolovna, Mazánek), Zach Richus (Bohm Fr.), Pokluda : Sedláři: Hégr Karel, Dobrovolný Václav Polínek Fr. Bednařík (nást. j Výkupna zeleniny: Průdek Cyril „Výroba cement. zbaží: Kamenský Jan Porodní babičky: Pohlová Celestýna, Javorská, Dvořáková Volně zpracoval Šelle František, Lipník n. B. (rodák z Rakvice) IX 1983 NÁVRAT V letošním roce, kdy naše obec odstranila dluhů vůči vyvražděným rakvickým židům a odhalila pamětní desku rodině Kohnově na Památníku padlých, přijel k nám na návštěvu až z dalekého Izraele náš bývalý spoluobčan Jakub Bassist. Narodil se roku 1909 v Radkovicích (nyní okres Třebíč), kde měl jeho otec Alfréd obchod a hostinec. V roce 1923 se rodina přestěhovala do Znoj- ma. V rodině bylo 6 dětí - Jakub, Klementina, Herman, Valerie, Elsa a Josefina. Jakub se vyučil elektrikářem a v polovině dvacátých let nastoupil službu v Břeclavi. V roce 1926 byl přidělen do Rakvic, kde se seznámil s Josef Kropáčkem. Bydlel v podkrovní mansardě na Spitzově vile (nyní dům uč. Veselého). Podílel se na elektri- fikaci Rakvic, Přítluk, Popic, 1 nakvický - ZPRAVODAJ Pouzdřan, Zaječí, Staroviček, Šakvic a Strachotína. V roce 1930 rukoval z Rakvic do dělostřeleckých Žižkových kasáren v Olomouci. Po vojně v letech 1932-35 budoval elektrárnu na Vranovské pře- hradě. Pak se znovu vrátil do Břecla- vi a Rakvic. Tehdy bydlel u Nečasů (vdova po pekařovi). Po zabrání Břeclavi Němci byl pře- ložen do Hroznové Lhoty a v paměti mu zůstaly obce, které elektrifikoval - Mezihoří, Radněves, Vidonín a Koje- tín. Ad r. 1941 začalo platit naříze- ní nosit žlutou hvězdu a nesměl jez- dit do jiných vesnic. V květnu 1941 si založil rodinu. Jeho nevěstou byla Stěpánka Marmor- steinová z Tvarožné Lhůty. Za rok nato ho čekal transport do Terezina, kde přežil celou válku až do 15. 6. 1945. Přežil jen díky elektrikářské profesi. Němci posílali židy do Osvě- timi, ale jeho jako odborníka potře- bovali. V Terezíně se setkal i s rodiči. Kromě Jakuba a Eisy všichni z rodiny zahynuli. Elsu zachránil starosta z Ratišovic, který ji ukryl před transportem a po válce se s ní oženil a měl s ní 2 dcery. Nyní žije Elsa ve Znojmě. Valerie také nenastoupila do transportu, ale Němci ji v r. 1943 chytili v Brně a asi zastřelili. Jakub věděl, že Valerie měla dítě a po válce pátral po jejím osudu. Našel ji až za 46 let na Slovensku, kde je Eliška vdaná a dosud zde žije. V roce 1949 odešla rodina Jakuba Bassista do Izraele. Kromě manželky Jakuba, to byl i syn Jiří (dnes Abrhám), který se narodil r. 1942. Syn Ivan (dnes Ruben) nar. 1946. V Izraeli se jim r. 1952 narodila ještě dcera Čipora, Usadili se v přímořském městečku Natánii mezi Haifou a fel Avivem. Zde dostali jednopokojový byt pro přistě- hovalce. Manželka Jakuba v roce 1965 zemřela. Jakub žije u Rubena. Stáří má dobře zajištěné. Do důchodu odešel v 65 letech. Po podepsání dohod o vyrovnání mezi Německem a Izraelem dostává k důchodu 500 izraelských šekelů ještě 2400 marek (jako oběť nacismu). Na otázku proč, se i přes svůj vy- soký věk tak rád vrací do své bývalé domoviny, Jakub Bassist se slzou v oku odpověděl: „Můj domov je v Izraeli, ale jsem Čech. A starý strom nepřesadíš.“ A hned dodal, že židé z Československa měli v Izraeli punc dobrých pracovníků. I oni šířili pověst zlatých českých rukou ve svě- tě… Na závěr života se Jakub vrátil do dávné domoviny. Rád vzpomíná na místa svého mládí i na přátele, které však už našel většinou na hřbitově… R. Obhlídal TRAGÉDIE POD ZAJEČIM Pomalu sluníčko zapadalo, když přistával naposled pilot práškovacího letadla na plochu jateliny pod Zaje- čím. Posledním pracovníkem, který na něj čekal, byl strýc z vrchního konce rakvické dědiny. Čekal na pilota, aby vyslechl rozkazy na příští den. Letadlo rolovalo k hromadě hnojiva, ale pilot stroj nezastavil, jen otevřel okénko a křičí na strýca: Ho Strýcu, podte, trochu vám povozím po tým vaším kraji, at ho poznáte aj z výšky.“ „To víš, chlapče, že se rád podí- vám, dyt sem v tým eště nikdá nese- děl.“ Letadlo se zvedlo, zakroužilo nad jatelinou, nad Zaječím a od Přítluk se vracelo na přistání, když strýce zaujal bod na polní cestě, přibližu- jící se od Rakvic a směřující k Zaje- čí. Přitiskl hlavu na sklo kabiny, 12 -8 8 nakvický ZpRAVODAJ až se mu rozpleskl jak „belešový“ těsto, jenom aby zjistil, že se svém tušení nemýlí. Byl to on. Slova se mu zadrhovala v hrdle, když nabízel pilo- tovi pět litrů vína za to, když nad tým chlapem, cc jede po té cestě, proletí co nejníže. Pilot neodpověděl, jenom přikývi, lišácky mrkl a zatočil stroj nad Stymbert a pustil si to přímo proti bodu, který se pohyboval ha polní cestě. Proletěli mu těsně nad hlavou, ale když se letadlo oto- čilo, strýc viděli, že chlap po silni- ci jede dál. , „NíÍž musíš, eště níž,““ nervozně přikazoval strýc pilotovi a zase přitiskl nos na přední sklo. Pilot přikývl, otočil stroj, který nadletěl na vinohrady a pustil se k zemi tak nízko, že by mu pod plechovým břichem neproběhlo ani tele, natož chlap. Když se letadlo zase prudce zvedlo k nebi, silnice už byla prázdná, jen zvířený prach se zvedal nad cestou. Strýc si zamnul ruce. „Snád to za tech pět litrů stálo.' Dveře místní „Besedy“ se rozletě- ly a druhý strýc z vrchního konce vrazil dovnitř udýchaný, naježený a křičel už ode dveří. „Jano, toč pivo, nebo sem se zno- va narodil a eště z teho nejsu po- řádně zpamatovaný. Rychle dělej, at mě to probere a začnu zas normálně myslet.“ „A co se vám tak hroznýho stalo, strýcu, Že ste tak pobledlej.: „ „Pobledlej, zpocenej, oči vygule- ný, ruky a nohy se mně třepů, loktě aj kolena mám odraný, naražený žebra, poškrábaný břuch, nalomenů lopatku, natržený ucho, a to mám eště štěstí, že nemám nic na hubě, zas by se na mě ukazovalo, že sem byl naslopanej, ale Žiju, chlapče, Žiju a řeknu ti, že ten pokrok, tá technika, je negdy k ničemu. Spíš se na nebi proháněli enom ptáci a anděli a bylo dobře. Včíl ty plechový potvory nedají člo- věkovi pokoj. Smradu to nadělá, ran- dálu a eště to lidi ohrožuje. Sak tolik už teho spadlo, tož može tomu člověkvěřit? „Ná vy ste, strýcu, spadl z letad- 1a?“, ptá se hostinský Jano a dotýká se prstem čela. „Co máš, chlapče, ale málem mě tá potvora spadla na chrbet, enom anděl strážný mě zachránil.“ „Tož nanapínajte a řeknite, jak ste zubatej utekl z lopaty:“ Strýc si utřel bradu od pvní pěny, nadechl se a začal: „Mám na Podzajec- kej řepu, tož sem si říkal, dyž je takovej pěknej deň, že se na nu poje- du podívat. Sedl sem na svojeho sta- řičkýho „Pionýrka“ a jel sem. „Pioný- rek“ prkotal, já sem si popiskoval, pokukoval po krajině a dobře mně by- lo. Nad Zajeckým kopcem krůžilo práškovací letadlo a mě ani ve snu nenapadlo,co s týmto kusem plechu zažiju. Jak sem vyjel ze zatáčky na rovná silnicu, letadlo nechálo krů- žení, otočilo rypák proti mně a padalo k zemi, ják dyby mu motor ten moment vynechal. Chcet sem mu zamávat, ale ono zamávalo se mní. Jak se rychle blížilo ke mně, tak aj rychle klesa- lo k zemi. Nade mnú proletělo tak nízko, že bych došel o klobúk, dybych ho měl. Tak, tak, sem se udržel na svojím stroji, enom sem v duchu podě- koval pilotovi, že to stačil vybrat, ale tá žlutá potvora se otočila, nadletěla nad Štymberk a zas se pusti- la proti mě, ale včíl už tak nízko, že břuchem lízala jatelinu a vrtulů usekávala její vršky. Pro mě nebylo úniku. Bylo mně jasný, že na tímto světě sem skončil. Ruky a nohy mně zdřevěněly, motorku sem přestal ovlá- dat, enom sem z vyvalenýma očiskama hleděl na blížící se monstrum a rych- le sem se lúčil s rodinú. Stihl sem to z každým zvlášť. Ze ženú, z děcka- ma, aj za vychování sem poděkoval, potom sem pustil řídítka, skřížil ru- ky na prsách a s výkřikem „Zbohem živote“ sem se v plnej jízdě vrhl do jateliny a všecko mně bylo jedno. Nejméně šestkrát sem se přegulil, hned sem měl na vrchu nohy, hned hlavu a potom byla tma. V hlavě mně hučelo a před očima se mně dělaly věčí a menší kolečka. Ohmatal sem se, a dyž sem zjistil že žiju, dívám se, 13 = či Rakvický - M ZPRAVODAJ kde spadlo to letadlo, ale protože bylo veselo, erom kcyby pod tým sem nic neviděl, nesedl sem na svůj letadlem ležel negdo druhej.“ stroj a jedu k tobě chlapče, abych A tak nevím, zda strýc ví, kdo nebral nových sil a došel uklidnění. mu připravil takovéto zpestření Esli to letadlo tam negde leží, ne- všedního podvečera, ale že u nás vím, hledat ho nebudu, ale spadnút v naší dědině je takových šprýmařů muselo.“ více, to zase víme my. „Hlavně, že žijete a ste v pořád- Veselo u nás bývalo, je a bude, ku. Včíl se trochu zasmějeme a co jenom nepřehánět, všechno má své nám chybí.“ meze, občané rakvičtí. „Já se směju rád a taky by mně PřRo „Dojeli regruti,…“ Dojeli regruti, dojeli pod máju Zahrej nám muziko zaverbujem na koni vraném děvčata švarný vytancujem písničku zpívajú. my letos rukujem Zpívajúů smutní. všeckým dáme zbohem Zpívají veselí. na tú vojnu pohár vína Děvčata k tanci si vyplijem. sukýnky rovnajú. „je f jd c © -Bo Es — + | . , re la km M L o i ty HH | VR RN U u Wu č 0 i P o hen LF E a — -535 T (SC Ja - (G) Na As 4. Ga ce A 6. ON k P 9 22 h E on 1. jc ja Went I m p. Mm p ES P běž A i JA n K 1 Á ol Z 1 Ú n VD R 7] GET i t4 Z = E L i La 93 i i (9 čá 0 Za 160“ 4 i n Ca Ý Ý ja = X | M ďJ x [= “ ==- , = =“ TAIVY : ob, : M s ooo i | ' i a BA ; W -m i h i i i b i i i i i ce č ee ř „s č i el | a | pe ja 8 7 4 o T FZ = TÍ : KOA SRO i 28 A o JB B BRE má S ené sí i E =. = - = i | , = FS MR B Es F 8 :e f jd „DI A = 1 jn i = h C G < © © X — Bo a s © Á i E 4 d 2 brana 4 1 H n ram: (= krome 4 JESI SE B | Pod VE ká L i ší0 i n | MBe 3 iz ana | S. l hi 8 M i *TÍ © ad 72 » i —8 M ké = + M H : i L + f ji — z T py x s -+ © Vee 6 4 2 = -= Rekreační sport v zimě I v zimě, za dlouhých večerů, je možno v naší obci sportovat. A to ve sportovní hale při základní škole. Prozatím jsou stanoveny časy pro tři dru- hy rekreačního sportu: Cvičení žen středa 19.00 - 20.00 hodin Volejbal (muži i ženy) pátek 19.30 - 21.30 hodin Tenis „sobota 8.00 - 13.00 hodin Využijte těchto možnosti a přijdte si zasportovat. Další podmínky se dozvíte přímo na místě. Pavel Suchánek 14 nakvický - ZPRAVODAJ I když žil už dlouho v Hodoníně, kde založil rodinu, však v srdci no- sil stále obraz své rodné dědiny. Klement Rozsypal vyrůstal v rolnické rodině, nejstarší jediný syn ze tří dětí. Bylo mu určeno pracovat doma na hospodářství. Práci plnil zodpo- vědně, což vyplývalo z jeho povahy. Ale táhlo ho to jinam, k jeho největ- ší zálibě - kresbě. I když kráčel za pluhem v hluboké brázdě, jeho pohled bloudil po krajině kolem. Hledal a nacházel krásu, lákaly ho barvy tak často jiné, podle ročního období. Tyto dojmy se hluboce usazovaly v je- ho vnímavé duši.Ale k projevu a prohlubování jeho nadání nebyla mož- nost. Byla válka. Teprve po osvobo- zení, už jako plnoletý, nastoupil studium na Umělecko-průmyslové škole v Brně, společně s Františkem Úhrást- kem. Tito talentovaní rakvičtí chlap- ci si na studiu uměleckého směru vedli úspěšně. Franta, jak jsme zvyklí oslovovat, po absolvování pokračoval na Malířské adademii v Bratislavě, kde jako akademický malíř zůstal dodnes. Klima se dal jiným směrem, pokračoval ve studiu na Pe- dagogické fakultě v Brně. Po vojně pak přijal místo výtvarníka v propa- LOUČENÍ S RODÁKEM gačním oddělení Elektrárny v Hodoní- ně. Rakvicím se však neodcizil, což se jeví v jeho tvorbě. Zanechal mnoho kreseb, mezi kterými najdeme obrázky s motivem, který měl v srdci po celý život. Kreslil svou rodnou dědinu z různých pohledů, na bílou plochu přenášel barevné představy, které mu byly blízké z Rakvic a okolí. Z vý- letů do přírody, které v mládí pod- nikal se svými kamarády, vždycky přinášel skicář plný postřehů - po- hled na Rakvice z Koziperků, či z hrázky od Jezer, nebo od Sutráku, jindy s pozadím Pálavy. Miloval svou vesnici a viděl ji krásnou ze všech stran. V poslední době ji vídá- val už jen v představách, nebot nemoc mu nedovolovala svou rodnou ves navštěvovat. A 6. července letošního roku těžká nemoc přetrhla jeho návštěvy navždy. - Na paletě barvy usychají, tak jako květy na jeho hrobě Ale jeho dílo žije. Snad se nám podaří při některé budoucí výstavě s jeho obrazy občany seznámit. see D.M. -© rRakvický - ZpRAVOODOAJ Sňatek uzavřeli: Norbert Predikant |- Karel Paulík - David Bastl - Radoslav Růžička - Oldřich Palán - Narozené děti: Bukovský Vít Havránek David Cabal Jakub Rozsypal Jakub Stehlík Kamil Obhlídal Jakub Švásta Ondřej Rozsypalová Eva Osiková Michaela Zemřeli: Kánová Františka © ve věku Krůzová Anastázie Ryzá Jarmila Blažková Anna Bažantová Božena Přerovská Anežka č.p. Společenská kronika Jana Roháčová Jitka Krůzová Petra Kořínková Hana Pristašová Dagmar Líznarová Už ne ty a já, ale my. 803 400 672 274 272 654 204 284 315 92 let 98 let 58 let 37 let 56 let 92 let a (Rakvice) (Brno) (Brno) (Ořechov - Zaječí) (Hustopeče - Rakvi B S? Přejeme štěstí všem dětem! Vzpomínka hořkou vůní dýchá… SSE ce) Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně. Příspěvky jednotlivých jmenovaných autorů jsou v původním znění. redakční rada, grafická úprava: F. Zach. Tiskne: ZD Velké Bílovice Sestavuje