Zde si můžete pročíst přepisy a překlady několika starých listin o Rakvicích. Některé jsou převzaty z časopisu Selský archiv, který vycházel v letech 1902 až 1922. Listiny pro časopis Selský archiv připravil František Nosek. U všech listin je uveden zdroj, ze kterého jsem čerpal.

Papež Urban V. udělil 16. listopadu roku 1368 plnomocné odpustky kapli sv. Ondřeje v Rakvicích, kterou nechal postavit český král Jan Lucemburský.

Romea аpud s. Petrum, 1368 Novembris 16. Universis Christi fidelibus presentes litteras inspecturis salutem etc. Splendor paterne glorie, qui sua mundum illuminat ineffabili claritate, pia vota fidelium de clementissima ipsius maiestate sperancium tune precipue benigno favore prosequitur, cum devota ipsorum humilitas sanctorum precibus et meritis adiuvatur. Cupientes igitur, ut capella, quam clare memorie Johannes, rex Boemie, in villa Rekwicz Olomucensis diocesis in honorem et sub vocabulo s. Andree apostoli fundasse et construxisse dicitur pariter et dotasse et in qua divina officia honorifice celebrantur, congruis honoribus frequentetur et ut Christi fideles eo libemcius causa devocionis confluant ad eandem, quo ibidem uberius dono celestis gracie conspexerint se refectos, de omnipotentis dei misericordia et beatorum Petri et Pauli apostolorum eius auctoritate confisi, omnibus vere penitemtibus et confessis, qui in Nativitatis, Circumcisionis, Epiphanie, Resurreccionis, Ascensionis, Corporis domini nostri Jhesu Christi, Penthecostes, necnon in Nativitatis, Annunciacionis, Purificacionis et Assumpcionis beate Marie Virginis et Nativitatis beati Johannis Baptiste, apostolorum Petri et Pauli et sancti Andree predictorum et ipsius capelle dedicacionis festivitatibus ac celebritate Omnium sanctorum et per ipsarum Nativitatis, Epyphanie, Resurreccionis Ascensionis et Corporis domini nostri Jhesu Christi, necnon Nativitatis et Assumpcionis beate Marie ac nativitatis beati Johannis et apostolorum Petri et Pauli predictorum festivitatum octabas et per sex dies dictam festivitatem Penthecostes immediate sequentes prefatam capellam devote visitaverint annuatim, singulis videlicet festivitatum, celebritatis et octabarum ipsarum ac predictorum sex dierum diebus, quibus predictam capellam visitaverint, ut prefertur, centum dies de iniunctis eis penitenciis misericorditer relaxamus, presentibus post decennium minime valituris.

Zdroj: Monumenta Vaticana, III. 1039

My Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně, nejvyšší maršálek království Českého, známo činíme tímto listem obecně a přede všemi, kdož ho uzří, slyší nebo čisti bude, že před nás předstoupili poctiví rychtář a konšelé i celá obec Rakvice, naši věrní milí, a nás poníženě a pilně prosili, abychom je milostivě obdařili odoumrtí neb odumřelým zbožím, které dosud na nás a na naše předchůdce dobré paměti právem a obyčejem spadalo, tak aby zemřel-li který z našich lidi v Rakvicích bez tělesných dědiců, jeho statky napotom ne na nás, a naše potomky, nýbrž na jeho přátele aneb komu by poručeno bylo spadly. Přihlídajíce k pilné prosbě a slušné žádosti jich, a uznávajíce, že se vždy k našim předkům věrně a oddaně zachovali a budoucně nám, erbům a potomkům našim tak činiti povinni budou, zvláště pro polepšení našeho statku, a aby se lépe pod námi usaditi a živiti mohli, vzdáváme se práva a obyčeje k odumřelému zboží a obdarujeme lidi jmenované naší dědiny Rakvic, jich erby a potomky, a přejeme jim tímto listem, aby mohli zboží své dáti a poručiti svým přátelům v dědině, aneb komu by se jim zdálo, bez překážky naší, erbův a potomkův našich i našich úředníků, avšak tak, že chtěl-li by kdo statky své, moc nebo málo, poručiti přes pole aneb komu takový nápad sluší, ten musí v dědině při statku usaditi se podle práva zemského. Slibujíce proto za sebe, erby a potomky naše nečiniti jim v tom žádných zmatků a překážek nižádným spůsobem, přivěsili jsme pro lepší utvrzení toho listu naši pečeť. Jenž dán na Krumlově v pondělí postní po neděli reminiscere po narození Krista Pána v tisíc čtyři sta osmdesátém sedmém roku.

Zdroj: František Nosek, Listinář Selského archivu, ročník 1905, číslo 2 a 3

My Jindřich z Lipého, nejvyšší maršálek království Českého i s erby svými i budoucími potomky známo činíme tímto listem všem vůbec, kdež jej čísti nebo čtouce slyšeti budou, že jsou přišli před nás opatrný rychtář, konšelé i všecka obec z Rakvic, lidé naši věrní milí, a ukázali jsou nám list na odmrť, kterýž mají od urozeného pána, pana Viléma z Pernštejna na Helfenstejně, nejvyššího hofmistra království českého, nás s pilnou a pokornou prosbou prosíce, abychom my jim i potomkům jejich listu tohoto svrchudotčeného listem naším potvrditi a upevniti ráčili. My vzezřevše na jejich slušnou prosbu a na věrnost, že se k nám věrně zachovávají jako ku pánu svému, z naší zvlášní milosti a příznivosti toho svrchupsaného listu těm lidem našim z Rakvic, nynějším i budoucím jejich potomkům potvrdili jsme a mocí tohoto listu potvrzujeme ve všech kuších, závazcích v tom listu zapsaných, jakž se v něm zapisuje, tak jako by slovo od slova v tomto našem listu byl vepsán; slibujíce jim, že my, ani naši erbové ani potomci naši nemáme jim v to žádnou mocí ani kterým obyčejem sáhati na časy věčné, než při tom při všem je zachovati, jakž ten list svrchupsaný zní a v sobě zavazuje (?) beze všeho porušení; než toto chceme míti a zvláštně vymiňujeme : kdožbykolivěk statek svůj chtěl komu poručiti buď za zdravého života neb na smrtedlné posteli, ten aby při dobrém rozumě a dobré paměti byl a před konšely takové poručenství činil. Tomu na svědomí a na potvrzení naši vlastní pečeť přivěsiti jsme rozkázali k tomuto listu, jenž jest dán na Krumlově v pondělí před sv. Marií Magdalenou léta od narození syna Božího tisícího čtyřstého devadesátého sedmého počítaje.

Zdroj: František Nosek, Listinář Selského archivu, ročník 1905, číslo 3

My Čeněk z Lipého a na Hodoníně, i s erby svými a budoucími potomky známo činíme tímto listem přede všemi, kdož jej uzří aneb čtouce slyšeti bude, že jsou předstoupili před nás opatrní rychtář, konšelé i všecka obec z Rakvic, lidé naši věrní milí a ukázali jsou nám list na odmrť, kterýž mají od urozeného pána, pana Viléma z Pernštejna a na Helfenstejně, nejvyššího hofmistra království českého, a potvrzení na tenž list od urozeného pána, pana Jindřicha z Lipého, nejvyššího maršálka království českého, pána děda našeho milého dobré paměti, a třetí list od urozeného pána, pana Jana z Lipého, nejvyššího maršálka království českého, pána otce našeho dobré paměti, a čtvrtý list od téhož pána Jana z Lipého, pána otce našeho milého, na ten rybník, kterýž jest pod rybníkem naším Trkmanským, a pátý list od urozeného pána, pana Pertolta z Lipého na Krumlově, nejvyššího maršálka království českého a JM. krále Maxmiliána komorníka, kterýmžto listem také jest jim těch všech listův předkův našich potvrditi ráčil, jakž pak ti listové svrchupsaní to všecko šíře a světleji v sobě zavírají a ukazují; prosíce nás snažnou prosbou pokorně, abychom my jim těchto listův svrchupsaných listem naším potvrditi a upevniti ráčili. Kdež my znamenavše jich slušnou a pokornou prosbu, dobrotivě jsouce k nim jako k lidem našim náchylní a před očima majíce jich poslušenství a věrné zachování, aby v časech budoucích v časné živnosti a v statku skrze takové obdarování tím lépe a více rozmnoženi byli a nám, erbům a budoucím potomkům našim v potřebách lépe a dostatečněji posluhovati a hoditi se mohli a poplatku našich odbývati, hory desáteční lépe aby dělali a role své aby orali, z naší zvláštní milosti a příznivostí jim lidem naším, jejich dědicům nynějším i budoucím jejich potomkům potvrdili jsme a mocí listu tohoto potvrzujeme ve všech kuších a závazcích v těch listech zapsaných, jakžkoliv se v nich zapisuje, tak jako by slovo od slova v tomto listu našem vepsány byly; slibujíce jim, že my ani naši erbové a potomci naši nemáme jim v tom žádnou mocí ani kterým obyčejem sáhati na časy věčné, než při tom při všem je zachovati, jakž ti listové svrchupsaní znějí a v sobě zavazují i zavírají, beze všeho porušení. Také zvláštní milostí a přívětivostí jsouce k prosbám týchž nahoře psaných poddaných naších nakloněni a znamenavše jich k nám věrnost, chtíc jim zvláštní milost okázati, aby se tím lépe pod námi osazovati a živiti mohli, a jiní se pod nás táhnouti, toto jim zvláště přidáváme a k tomu přivolujeme: jestli že by který z obyvatelův Rakvických kterému přespolnímu příteli svému nebo komu jinému za zdravého života neb na smrťedlné posteli na jinou dědinu statek svůj poručil a Pán Bůh toho nemocného, kterýž statek poručil, neuchoval, by, tehdy ten přespolní, komuž by ten statek poručen byl, tím statkem z též dědiny Rakvic nemá hnouti, ale k tomu statku do Rakvic přistěhovati se, buď k orání aneb jiného obchodu vedení, a tu při tom bydleti má a jeho užívati bez všelijaké překážky našijí erbův a budoucích potomků našich však k nám jako ku pánu dědičnému zachovaje se a učině to, což v té dědině za řád a za právo jest. Jestli že by pak Pán Bůh na koho dopustiti ráčil, že by náhle z toho světa sešel a statku svého nezřídil a poručensťví neučinil, tak jakž se svrchu píše, tehdy ten všecken statek připadnouti má na nejbližšího přítele podle uznání práva vsi Rakvic; pakli by prospěšnost těch nahoře psaných poddaných našich, ta blížnosť a nápad v té dědině stranám žalobně a odporně rozeznána a vykonána býti nemohla, to sobě pozůstavujem, aby nikam jinam o takovou věc obě strany neměly žádné moci hleděti, nežli k nám, erbům a budoucím potomkům našim, pánům a držitelům panství a nebo k náměstkům našim, a což námi neb jimi o tu při jim nalezeno i vyřčeno bude, aby na tom mocně přestali, a ten každý, komuž ten statek přisouzen bude, též toho tím spůsobem a obyčejem užívati má, jakž se svrchu píše; pakliby toho statku ten, komuž poručeno jest aneb bude, neb kdo jej vysoudí a obdrží, v té dědině Rakvicích se nezdálo podle toho našeho nadání a potom že by sobě vyjednal na nás aneb potomcích našich, aby ten statek v Rakvicích prodati mohl a nám aby osadil osobou hodnou, toto sobě znamenitě již jmenovaní Rakvičtí na nás vyprosili na věčné časy, aby z toho statku ten a takový více vzíti nemohl, ani na nás sobě potomcích našich vyjednati žádným vymýšleným obyčejem, toliko polovici toho statku, a druhá polovice na obec Rakvickou aby spadla k dobrému obecnímu. Slibujeme jim mocí tohoto listu, erbům i jich potomkům, sami za sebe a za erby a potomky naše, že jim v tom nemáme překážeti žádnou mocí ani kterým obyčejem sáhati, než při té vší svobodě je zachovati, tak jakž svrchu psáno stojí, na věčné časy. Tomu na svědomí a jisté zdrženi toho všeho, což se tímto listem zavazuje, pečetí svou vlastní jsme jej utvrditi kázali, jenž jest dán a psán na Hodoníně ve středu po památce slavného z mrtvých vstání Krista Pána léta 1560. Počítajíc.

Zdroj: František Nosek, Listinář Selského archivu, ročník 1905, číslo 3