Zde si můžete pročíst přepisy několika starých listin o Rakvicích z 15. a 16. století. Všechny jsou převzaty z časopisu Selský archiv, který vycházel v letech 1902 až 1922. Tyto listiny pro časopis Selský archiv připravil František Nosek.

My Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně, nejvyšší maršálek království Českého, známo činíme tímto listem obecně a přede všemi, kdož ho uzří, slyší nebo čisti bude, že před nás předstoupili poctiví rychtář a konšelé i celá obec Rakvice, naši věrní milí, a nás poníženě a pilně prosili, abychom je milostivě obdařili odoumrtí neb odumřelým zbožím, které dosud na nás a na naše předchůdce dobré paměti právem a obyčejem spadalo, tak aby zemřel-li který z našich lidi v Rakvicích bez tělesných dědiců, jeho statky napotom ne na nás, a naše potomky, nýbrž na jeho přátele aneb komu by poručeno bylo spadly. Přihlídajíce k pilné prosbě a slušné žádosti jich, a uznávajíce, že se vždy k našim předkům věrně a oddaně zachovali a budoucně nám, erbům a potomkům našim tak činiti povinni budou, zvláště pro polepšení našeho statku, a aby se lépe pod námi usaditi a živiti mohli, vzdáváme se práva a obyčeje k odumřelému zboží a obdarujeme lidi jmenované naší dědiny Rakvic, jich erby a potomky, a přejeme jim tímto listem, aby mohli zboží své dáti a poručiti svým přátelům v dědině, aneb komu by se jim zdálo, bez překážky naší, erbův a potomkův našich i našich úředníků, avšak tak, že chtěl-li by kdo statky své, moc nebo málo, poručiti přes pole aneb komu takový nápad sluší, ten musí v dědině při statku usaditi se podle práva zemského. Slibujíce proto za sebe, erby a potomky naše nečiniti jim v tom žádných zmatků a překážek nižádným spůsobem, přivěsili jsme pro lepší utvrzení toho listu naši pečeť. Jenž dán na Krumlově v pondělí postní po neděli reminiscere po narození Krista Pána v tisíc čtyři sta osmdesátém sedmém roku.

Zdroj: Listinář Selského archivu, ročník 1905, číslo 2 a 3

My Jindřich z Lipého, nejvyšší maršálek království Českého i s erby svými i budoucími potomky známo činíme tímto listem všem vůbec, kdež jej čísti nebo čtouce slyšeti budou, že jsou přišli před nás opatrný rychtář, konšelé i všecka obec z Rakvic, lidé naši věrní milí, a ukázali jsou nám list na odmrť, kterýž mají od urozeného pána, pana Viléma z Pernštejna na Helfenstejně, nejvyššího hofmistra království českého, nás s pilnou a pokornou prosbou prosíce, abychom my jim i potomkům jejich listu tohoto svrchudotčeného listem naším potvrditi a upevniti ráčili. My vzezřevše na jejich slušnou prosbu a na věrnost, že se k nám věrně zachovávají jako ku pánu svému, z naší zvlášní milosti a příznivosti toho svrchupsaného listu těm lidem našim z Rakvic, nynějším i budoucím jejich potomkům potvrdili jsme a mocí tohoto listu potvrzujeme ve všech kuších, závazcích v tom listu zapsaných, jakž se v něm zapisuje, tak jako by slovo od slova v tomto našem listu byl vepsán; slibujíce jim, že my, ani naši erbové ani potomci naši nemáme jim v to žádnou mocí ani kterým obyčejem sáhati na časy věčné, než při tom při všem je zachovati, jakž ten list svrchupsaný zní a v sobě zavazuje (?) beze všeho porušení; než toto chceme míti a zvláštně vymiňujeme : kdožbykolivěk statek svůj chtěl komu poručiti buď za zdravého života neb na smrtedlné posteli, ten aby při dobrém rozumě a dobré paměti byl a před konšely takové poručenství činil. Tomu na svědomí a na potvrzení naši vlastní pečeť přivěsiti jsme rozkázali k tomuto listu, jenž jest dán na Krumlově v pondělí před sv. Marií Magdalenou léta od narození syna Božího tisícího čtyřstého devadesátého sedmého počítaje.

Zdroj: Listinář Selského archivu, ročník 1905, číslo 3

My Čeněk z Lipého a na Hodoníně, i s erby svými a budoucími potomky známo činíme tímto listem přede všemi, kdož jej uzří aneb čtouce slyšeti bude, že jsou předstoupili před nás opatrní rychtář, konšelé i všecka obec z Rakvic, lidé naši věrní milí a ukázali jsou nám list na odmrť, kterýž mají od urozeného pána, pana Viléma z Pernštejna a na Helfenstejně, nejvyššího hofmistra království českého, a potvrzení na tenž list od urozeného pána, pana Jindřicha z Lipého, nejvyššího maršálka království českého, pána děda našeho milého dobré paměti, a třetí list od urozeného pána, pana Jana z Lipého, nejvyššího maršálka království českého, pána otce našeho dobré paměti, a čtvrtý list od téhož pána Jana z Lipého, pána otce našeho milého, na ten rybník, kterýž jest pod rybníkem naším Trkmanským, a pátý list od urozeného pána, pana Pertolta z Lipého na Krumlově, nejvyššího maršálka království českého a JM. krále Maxmiliána komorníka, kterýmžto listem také jest jim těch všech listův předkův našich potvrditi ráčil, jakž pak ti listové svrchupsaní to všecko šíře a světleji v sobě zavírají a ukazují; prosíce nás snažnou prosbou pokorně, abychom my jim těchto listův svrchupsaných listem naším potvrditi a upevniti ráčili. Kdež my znamenavše jich slušnou a pokornou prosbu, dobrotivě jsouce k nim jako k lidem našim náchylní a před očima majíce jich poslušenství a věrné zachování, aby v časech budoucích v časné živnosti a v statku skrze takové obdarování tím lépe a více rozmnoženi byli a nám, erbům a budoucím potomkům našim v potřebách lépe a dostatečněji posluhovati a hoditi se mohli a poplatku našich odbývati, hory desáteční lépe aby dělali a role své aby orali, z naší zvláštní milosti a příznivostí jim lidem naším, jejich dědicům nynějším i budoucím jejich potomkům potvrdili jsme a mocí listu tohoto potvrzujeme ve všech kuších a závazcích v těch listech zapsaných, jakžkoliv se v nich zapisuje, tak jako by slovo od slova v tomto listu našem vepsány byly; slibujíce jim, že my ani naši erbové a potomci naši nemáme jim v tom žádnou mocí ani kterým obyčejem sáhati na časy věčné, než při tom při všem je zachovati, jakž ti listové svrchupsaní znějí a v sobě zavazují i zavírají, beze všeho porušení. Také zvláštní milostí a přívětivostí jsouce k prosbám týchž nahoře psaných poddaných naších nakloněni a znamenavše jich k nám věrnost, chtíc jim zvláštní milost okázati, aby se tím lépe pod námi osazovati a živiti mohli, a jiní se pod nás táhnouti, toto jim zvláště přidáváme a k tomu přivolujeme: jestli že by který z obyvatelův Rakvických kterému přespolnímu příteli svému nebo komu jinému za zdravého života neb na smrťedlné posteli na jinou dědinu statek svůj poručil a Pán Bůh toho nemocného, kterýž statek poručil, neuchoval, by, tehdy ten přespolní, komuž by ten statek poručen byl, tím statkem z též dědiny Rakvic nemá hnouti, ale k tomu statku do Rakvic přistěhovati se, buď k orání aneb jiného obchodu vedení, a tu při tom bydleti má a jeho užívati bez všelijaké překážky našijí erbův a budoucích potomků našich však k nám jako ku pánu dědičnému zachovaje se a učině to, což v té dědině za řád a za právo jest. Jestli že by pak Pán Bůh na koho dopustiti ráčil, že by náhle z toho světa sešel a statku svého nezřídil a poručensťví neučinil, tak jakž se svrchu píše, tehdy ten všecken statek připadnouti má na nejbližšího přítele podle uznání práva vsi Rakvic; pakli by prospěšnost těch nahoře psaných poddaných našich, ta blížnosť a nápad v té dědině stranám žalobně a odporně rozeznána a vykonána býti nemohla, to sobě pozůstavujem, aby nikam jinam o takovou věc obě strany neměly žádné moci hleděti, nežli k nám, erbům a budoucím potomkům našim, pánům a držitelům panství a nebo k náměstkům našim, a což námi neb jimi o tu při jim nalezeno i vyřčeno bude, aby na tom mocně přestali, a ten každý, komuž ten statek přisouzen bude, též toho tím spůsobem a obyčejem užívati má, jakž se svrchu píše; pakliby toho statku ten, komuž poručeno jest aneb bude, neb kdo jej vysoudí a obdrží, v té dědině Rakvicích se nezdálo podle toho našeho nadání a potom že by sobě vyjednal na nás aneb potomcích našich, aby ten statek v Rakvicích prodati mohl a nám aby osadil osobou hodnou, toto sobě znamenitě již jmenovaní Rakvičtí na nás vyprosili na věčné časy, aby z toho statku ten a takový více vzíti nemohl, ani na nás sobě potomcích našich vyjednati žádným vymýšleným obyčejem, toliko polovici toho statku, a druhá polovice na obec Rakvickou aby spadla k dobrému obecnímu. Slibujeme jim mocí tohoto listu, erbům i jich potomkům, sami za sebe a za erby a potomky naše, že jim v tom nemáme překážeti žádnou mocí ani kterým obyčejem sáhati, než při té vší svobodě je zachovati, tak jakž svrchu psáno stojí, na věčné časy. Tomu na svědomí a jisté zdrženi toho všeho, což se tímto listem zavazuje, pečetí svou vlastní jsme jej utvrditi kázali, jenž jest dán a psán na Hodoníně ve středu po památce slavného z mrtvých vstání Krista Pána léta 1560. Počítajíc.

Zdroj: Listinář Selského archivu, ročník 1905, číslo 3